Píseň o "Před já jsem"

Autor: Šrí Nisargadatta Maharadž (upraveno Jerry Katzem - výběr citátů z knihy Já jsem To)

(Název písně z anglického originálu zní "Za já jsem". Přesto však, když Jean Dunnová konzultovala s Šrí Maharadžem název připravované knihy s podobným názvem - Za vědomím (beyond), Maharadž trval výhradně na tom, aby knihu nazvala Před vědomím (prior to). Proto uvádím v češtině název o "Před já jsem".)

…nejsi toto, není zde nic tvoje, kromě malého bodu "já jsem".. "Já jsem toto", "Já jsem tamto" je pouhým snem, zatímco čiré "já jsem" má na sobě razítko skutečnosti. Ochutnal jsi mnoho věcí, -- všechno přišlo v niveč. Jedině pocit "já jsem" přetrval – neměnný. Setrvej s neměnností společně s proměnlivostí, do té doby, dokud nebudeš schopen dostat se za obé.

Když odejde pocit já jsem já (jako individualita), přijde pocit já jsem vším. Když odejde pocit já jsem vším, přijde "já jsem". Když odejde dokonce i "já jsem", zůstane skutečnost samotná…

Poznáním toho, čím nejsi, přijdeš k poznání sebe sama ("Já"). Cesta zpět směrem k "Já" je skrze odepírání a odmítání. Jedno je jisté: skutečné není imaginární, není produktem mysli. Dokonce ani pocit "já jsem" není nepřetržitý, ačkoli je užitečným vodítkem; ukazuje kde hledat, ale ne, co hledat. Pouze na to správně nahlédni. Jakmile jsi přesvědčen, že nedokážeš pravdivě říci nic kromě "já jsem", a že nic, na co může být poukázáno, nemůže být tvým "Já", potřeba "já jsem" skončí – nepokoušíš se více vyjádřit slovy čím jsi. Vše co je zapotřebí je zbavit se veškeré snahy definovat sám sebe. Všechny definice se vztahují pouze na tvé tělo a jeho vyjádření. Jakmile tato posedlost tělem odejde, navrátíš se do svého přirozeného stavu, spontánně a bez úsilí. … Tento stav odhalíme jedině svou opravdovostí, hledáním, dotazováním, neustálým pátráním; odevzdáním tomuto hledání celý svůj život.

To, v čem se vědomí odehrává, univerzální vědomí či mysl, nazýváme éterem vědomí. Všechny objekty vědomí formují vesmír. Co je za obojím, co obé podporuje, je nejvyšší stav absolutního klidu a tichosti. Kdokoliv zde vejde, zmizí. Je to stav slovy či myslí nedosažitelný. Můžeš jej nazývat Bohem, Parabrahman nebo Nejvyšší Skutečností, ale toto vše jsou jen jména udělené myslí. Je to stav bezejmenný, nesčetný, bez úsilí a spontánní, nacházející se za bytím i nebytím.

Dokonalost je stav mysli, když je čirá. Já jsem za myslí, ať už je její stav jakýkoliv, čirý či nečirý. Uvědomění je mou přirozeností; konec konců jsem za bytím i nebytím.

Myšlenka – "Já jsem pouze svědek" – očistí tělo a mysl a otevře oko moudrosti. Poté se člověk dostane za iluzi a jeho srdce je svobodné a prosté všech tužeb. Stejně tak jako se led promění ve vodu, voda v páru a pára se rozplyne ve vzduchu a zmizí v prostoru, tak se tělo rozpustí do čirého uvědomění (čidakáš) a poté do čirého Bytí (paramakáš), jež je za veškerou existencí i neexistencí.

Jedna věc je mi zcela jasná: vše co je, tak žije a pohybuje se a má svou podstatu bytí ve vědomí; a Já jsem v tomto vědomí a zároveň za tímto vědomím. Já jsem v něm jako svědek. Já jsem za ním jako Bytí.

Být žijící bytostí není posledním stavem; je zde něco za tím, něco mnohem úžasnějšího, což není bytím ani nebytím, žitím ani nežitím. Je to stav čirého uvědomění, za omezeností času a prostoru. Jakmile odejde iluze, že jsi tělo a mysl, smrt přestane nahánět hrůzu a stane se součástí života.

Svědek pouze registruje události. V momentu zastavení mysli se vytrácí dokonce i pocit "já jsem". Bez mysli zde není žádné "já jsem".

Žiješ, cítíš, přemýšlíš. Věnováním pozornosti svému životu, pocitům a přemýšlení, se od nich osvobodíš a dostaneš se za ně. Tvá osobnost se vytratí a zůstane pouze pozorování. Poté jdi i za toto pozorování. Neptej se jak se to děje. Pouze pátrej sám v sobě.

Vše co mohu pravdivě říci je: "já jsem", vše ostatní je důsledek. Ale tento důsledek se stal zvykem. Znič všechny zvyky myšlení a pozorování. Pocit "já jsem" je vyjádření hlubší příčiny, jíž můžeš nazývat "Já", Skutečností nebo úplně jiným jménem. "Já jsem" je ve světě; ale je to klíč, který může odemknout dveře ze světa. Tančící měsíc je viděn na hladině, ale obraz je způsoben měsícem na obloze a ne vodou.

Tak dlouho, co se považujeme za oddělené osobnosti, jednu zcela oddělenou od druhé, nejsme schopni uchopit skutečnost, která je ve své podstatě neosobní. Nejdříve musíme poznat sami sebe jako pouhé svědky, bezrozměrné a bezčasové středy pozorování, a poté realizovat tento nezměrný oceán čirého uvědomění, který je jak myslí a hmotou, tak i tím, co je za nimi.

Zakusil jsi vše-zahrnující prázdnotu, v niž celý vesmír pluje jako oblak na modré obloze?

Toto "já jsem" je sdělení: není to skutečnost. Vzešlo z něčeho jiného. Co je skutečnost ti neřeknu, protože slova ji negují. Vše co ti říkám není pravda, protože to vzešlo z tohoto "já jsem". Faktem je, že ti nemohu popsat skutečnost, nemohu ji vysvětlit, protože je za vyjádřením.

Když následuješ duchovní stezku, stezku sebepoznání, všechny tvé touhy, všechny připoutanosti odpadnou za podmínky, že zkoumáš a držíš se toho, čím se snažíš pochopit sebe sama. Pak, co se stane? Tvé "jáství" je stavem "být". Ty jsi tím "být" a jsi k tomu stavu připoután. Miluješ být. Nyní, tak jak jsem řekl, … tvé touhy odpadnou. A co je tou primární touhou? Touha být. Toto je velmi důležité. Když je tato touha odhozena, jsi v Absolutnu – nejzákladnějším stavu.

Když jsi ve vědomí, pochopíš podstatu vědomí a pak ustoupíš. Tvůj vývoj pokračuje. Toto vědomí pomalu vyhladí samo sebe; vědomě se vytrácí. Ale nic se nedotýká Tebe, protože to je Absolutnem. Stejně tak jako plamen vyhasne, kouř vyprchá a zůstane obloha.

Uchop jednu větu z toho, co jsi si zde vyslechl a setrvej s ní. To stačí; to tě dovede do zdroje.


Přeložila: G. Adámek