Pirkenštejn

V kraji, kde řeka Sázava omílá břehy, ční na skále hrad Pirkenštejn. Mnoho pánů zde po dlouhá staletí pobývalo, však krátce před smrtí pana Hynka Ptáčka z Pirkenštejna se odehrál zvláštní příběh.

Psal se rok 1444, deset let uplynulo od bitvy u Lipan, když hradní pán ulehl na smrtelné lože. Podivná nemoc jej tenkrát, v těch pradávných dobách, schvátila. Lékař k panu Hynkovi častokrát chodíval, ale všichni věděli, že mu již nepomůže. Blížila se jeho poslední hodina.

Celé dny i noci proseděla Hynkova choť u jeho lože. Držela jej za ruku a dívala se mu stále do tváře. Zdálo se jí, jako by téměř nehybným rtům rozuměla.

Pán již jen ztěžka otevíral oči, pocítil, že se blíží konec jeho života. Stiskl své choti ruku, otočil hlavu a upřeně se díval na truhlu, stojící u zdi. Žena pochopila, vstala a už, už se chystala nadzvednout víko, když tu její muž zavrtěl zlehka hlavou.

Dlouho hradní paní přemýšlela, co po ní muž žádá. Však tu si vzpomněla na tajnou schránku, kterou si nechal před mnoha lety vyrobit a uschovat tak, aby o ní nikdo kromě něj nevěděl.

Odtahovala obrazy pověšené na zdi, rozhrnovala závěsy, rukama prohledávala chladné, kamenné stěny, ale marně. Když ji najednou napadlo odtáhnout truhlici. A vskutku, pod truhlou byl otvor v podlaze a v něm ležela dvě pouzdra.

Panu Hynkovi na okamžik přelétl tváří úsměv. Paní opět přisedla k němu a upřeně na něj hleděla. Jen ztěžka pán otvíral ústa a promluvil. "Malé pouzdro si ponech a to větší daruj Jiříkovi z Poděbrad." Po těchto slovech vydechl naposled.

V malém pouzdře paní nalezla nádherný náhrdelník a ve větším se skrýval tepaný pás, který Jiří z Poděbrad dlouho nosil.