Pět tisíc partnerek

Dietrich Rowek

Když jsem se stal buddhistou bylo mi 22 let a první buddhistická knížka, která se mi po přijetí útočiště dostala do rukou, byl životopis Dukpy Künlega s názvem „Svatý blázen“.
Někdo mi tehdy pověděl, že bych si o buddhismu měl nejprve přečíst něco úvodního, ale mně se životopis toho slavného jogína velice zalíbil. Konečně jsem narazil na náboženství bez pruderie a moralizujících příkazů a zákazů. Jak funguje svatý? Dovede 5000 partnerek k osvícení za pomoci lásky! Ve školách Diamantové cesty je možné najít více takových příkladů, ale také v nich jsou jogíni jako Dukpa Künleg kvůli svému nekonvenčnímu jednání stejně populární jako kontroverzní. Zároveň na místech, která Dukpa Künleg navštívil, je jeho příklad osvěcujícího prožívání sexuality stále živý.
Také mně připadlo, že jeho zcela svobodný a bezprostřední způsob jednání spolu s čistým pohledem obsaženým v jeho učeních, jsou hodnotným životním cílem. Ale abych pochopil v čem vlastně spočívá „jít buddhistickou stezkou“, jsem potřeboval vysvětlení mého učitele lamy Oleho Nydahla.

Buddhistické útočiště

Lidé, kteří začínají s buddhistickou praxí mají různá přání a potřeby. Jedni hledají duchovní klid sami pro sebe, jiní zase vysvobození všech bytostí z rušivých emocí a jakýchkoliv omezení. Existují také tací, kteří očekávají extatickou, trvalou radost osvícení – na úrovni plné realizace je zcela stabilní a její prožívání je svobodné od krajností.
U každého praktikujícího spočívá základ celého rozvoje v pochopení, čím je v buddhismu útočiště. Také co se týká sexuality a partnerství má přijetí útočiště v podstatě mysli základní význam. Běžní lidé vidí nejvyšší naplnění v uspokojení svých potřeb a tužeb. Přijímají útočiště v penězích, autech anebo v partnerech. Když se na tyto druhy štěstí podíváme blíže, uvidíme, že připomínají zámky z písku. Se zatnutými zuby se neustále pokoušíme dosáhnout nebo si udržet některé ze stále se měnících zdrojů radosti. Zároveň nás náš milovaný partner nebo partnerka může kdykoliv opustit nebo jednoduše zemřít. Trvalé štěstí nemůže být přeci založeno na měnících se základech. Tím jediným, co s námi vždy zůstane, je mysl hledající štěstí – esencí buddhistického útočiště je pochopení, že vlastně ona je skutečným zdrojem trvalé radosti.

Přístup k sexu

Různé bytosti mají různé karmické předpoklady a díky tomu jiný přístup k lásce a sexu. Jestliže má někdo k sexu komplikovaný přístup, plný obav a napětí, potom bude takový člověk rozvíjet lásku k druhým o něco abstraktnějším způsobem.  Takovým lidem Buddha předal učení o mnišské stezce – zbavuje se sexuality a odetíná praktikující od vnějšího světa. Pokud je však náš přístup k sexu svobodný a přirozený, potom nám může radost sjednocení zjednodušit přístup k uskutečnění podstaty mysli. S takovým nastavením je možná stezka světského člověka a jogína.
V dřívějším buddhismu měli světští praktikující rodiny, žili ve stabilních společenských strukturách a učili se využívat každodenní situace pro vnitřní růst - stálé partnerské svazky jim pomáhaly rozvíjet větší otevřenost, stabilitu a sílu.
Zato žáci, kteří měli nejméně připoutanosti a v životě toužili především po volnosti a svobodě, dostávali od Buddhy pokyny které jim umožňovaly jít třetí cestou – cestou jogína. Na této úrovni praxe jde o „především milovat všechny bytosti a teprve potom jeho nebo já“, jak to říká lama Ole.
Osvícení se objevuje mimo dualitu a prožívá sebe samo jako jasnou neomezenou otevřenost. Na úrovni energie se tento prožitek vyjadřuje jako různé formy ze světla reprezentující stav radosti buddhů. Shodně s nejvyššími Buddhovými vysvětleními, ty z nich, které jsou vyobrazené v sexuálním sjednocení, představují jednotu radosti a prostoru – toho, co je mužské a ženské. Na tyto zvláštní aspekty osvícení meditují jak jogíni, tak laici ale i mniši. Ti druzí využívají ale v meditaci na takové formy jenom mysl, zatímco světští lidé do nich zapojují i tělo. Protože stezka celibátu se na Západě nepraktikuje, chtěl bych se soustředit především na Buddhovy rady týkající se štěstí přinášejícího partnerství plného smyslu.
Dokud nedosáhneme osvícení prožíváme svět dualistickým způsobem a hromadíme karmu. Kvůli karmickým tendencím v mysli, se proudy našeho vědomí spojují s mužskými nebo ženskými těly. I na úrovni vnějších prožitků a zkušeností jsou někteří lidé „mužsky“ aktivní a jiná zase „žensky“ intuitivní. Koneckonců každá bytost má také charakteristický přístup k vlastnímu osvícenému potenciálu – k podstatě mysli podobné prostoru. Mužský pohled ji vnímá jako nezničitelnou, jasnou a zářící jako diamant, zatímco z ženského pohledu je tato esence otevřená a všeobjímající jako lotosový květ. Zdrojem přitažlivosti mezi pohlavími jsou zmíněné hluboce mužské nebo ženské vlastnosti. Spolu s dobrou karmou jsou počátkem lásky, čili touhy učinit partnera šťastným. Jestliže bylo počátkem naší buddhistické cesty přijetí útočiště Diamantové cesty, bude význam partnerství a sexuality v naší praxi založen na rozvíjení tzv. Čtyř nezměrností.
Počínaje prvním zamilováním, přes mnohé úrovně, na kterých se s partnerem setkáváme, až do rozpoznání zdroje trvalé radosti, láska, soucit, radost a nestrannost vzrůstají, až se stanou nezměrnými.
Na začátku naše partnery milujeme, protože jsou pro nás dobří a radujeme se z toho, čím nás obdarovávají. Pomáháme jim v těžkých chvílích, pokud to není nad naše síly, a toužíme po stabilním svazku. Na následující úrovni rozvoje již nemůže své dobré pocity omezit jen na jednu bytost – postupně nám budou skutečně blízcí všichni přátelé, až se nakonec, v závěru cesty, stane naše láska neomezenou a zahrne všechny bytosti bez výjimky.
Ve skutečnosti jsme s našimi partnery spojeni nejen dobrou karmou. Již během prvního setkání s Ním nebo s Ní jsou v našem podvědomí různá semínka budoucích prožitků včetně těch negativních – nemáme ponětí do jaké míry budou náš svazek ovlivňovat. Čím déle má trvat, tím důležitější se stává to, co nás spojuje. Vzájemná duchovní blízkost, bez nějakých „pokud“ a „ale“ spolu se stejnými životními cíli jsou pro trvalost našich partnerských vztahů důležitější než fyzická přitažlivost. Na druhou stranu můžeme očekávání a obavy odhodit jen tehdy, když máme k dispozici trampolínu silných pozitivních dojmů v mysli. To „puštění“ veškerého lpění je na cestě k vysvobození a osvícení nezbytné.
Prvním cílem našeho duchovního rozvoje musí být nahromadění dobrých dojmů v mysli. V lásce hromadíme tyto dojmy prostřednictvím intenzivního vědomého užívání těla, řeči a mysli k užitku druhých. Když dokážeme vlastní tělo vnímat jako náčiní k dávání štěstí, potom budeme schopní udržovat je v dobré formě aniž bychom zároveň upadali do samolibosti. Používáme-li řeč můžeme také hromadit pozitivní potenciál v mysli – objevuje se, když slovy vyjadřujeme dobré vlastnosti našeho partnera. Zdůrazňujeme to, co nás spojuje, ve vzájemném kontaktu používáme láskyplná a mazlivá slova nebo upozorňujeme našeho prince nebo princeznu na význam společných zkušeností. V mysli nakonec našemu partnerovi přejeme štěstí, naplnění a naprostou volnost od problémů. Když se nám nepovede jednat takovým způsobem, potom bychom si měli určitě uvědomit základní fungování příčiny a následku. Díky meditaci pro nás bude jednodušší získat odstup od rušivých vlivů a získat dostatečné množství prostoru a síly pro správné jednání.
V těžších chvílích je nezbytná důvěra. Jistotu, že podstatou naší mysli je stav buddhy, si můžeme nejúčinněji posílit díky kontaktu s učitelem – on je živým příkladem, že je možné uskutečnit osvícení. Mnoho důvěry ve vlastní možnosti můžeme vytvořit, když budeme pozorovat svazky přátel ze sanghy – dívat se jak se po projití problémy stávají zralejšími.
Skvělým základem tvůrčího svazku je, když je pro oba dosažení osvícení společným cílem. Abychom se mohli radovat z dokonalého, lidského těla, muselo se sejít 18 různých podmínek. Je tedy něčím neobyčejně zřídkavým. Situace, kdy se dva lidé, kteří mají takové štěstí, stanou životními partnery, je opravdu výjimečná.

Pohled v Diamantové cestě

Z buddhistického úhlu pohledu jsme příčiny silných pocitů, které teď v kontaktu s druhými zakoušíme, mohli zasít v daleké minulosti, v jednom z nespočetných minulých životů. Jedno se zdá jisté: láska se nemůže objevit pouze z pozitivních příčin, z dobré karmy, kterou jsme nahromadili díky správnému jednání těla řeči a mysli.
Zpočátku se často zamilováváme do těla, když se vidíme nebo dotýkáme, náhle se cítíme navzájem blízcí. Někdy k sobě přilneme, když si dobře rozumíme – máme podobné pohledy a pocity. Také se stává se, že cítíme jistotu, kterou není možné popsat, že jsme spolu hluboce svázáni – nepotřebujeme žádné důkazy. Ten poslední prožitek má  svůj původ velmi hluboko – v pochopení, že v mysli jsme tak jako tak neoddělitelní, nezávisle na tom, jak daleko od sebe jsou právě teď naše těla.
Může být ale svazek dvou lidí trvalým zdrojem štěstí? Je snad partner trvalým útočištěm?
Ve skutečnosti je opravdové štěstí spíš stavem mysli, kdy spolu se všemi prožitky prožíváme zároveň i prostor, který je umožňuje. Osvícení je stavem jednoty se vším a všemi. Buddha prožívá všechny jevy probíhající ve vnějším nebo vnitřním světě jako projevy té samé jasnosti mysli – týká se to i všech žijících bytostí. Nejvyšší učení říkají, že Buddha dosáhl osvícení ve formě Diamantové mysli ve sjednocení s partnerkou. Občas jsou chvíle, kdy jsme schopní se v ten prožitek vcítit anebo jsme schopni si uvědomit význam, jaký pro nás má. Slovy Michaela Reimera z frankfurtského centra: „V lásce jsou velmi důležité smysly – zrak, hmat a chuť. Nejkrásnější jsou ale chvíle, kdy přestaneme myslet.“
Co se v tom okamžiku děje? Když zmizí myšlení, hodnocení a analyzování a zůstává jenom ničím nezastřené vnímaní jednoty? V tom okamžiku prožíváme příchuť osvícení! Dokonce tradiční učení Gelugpy, školy „ctnostných“, říkají, že mimo kýchnutí a situace, kdy je doopravdy ohrožen náš život a není čas ani místo na jakékoliv zbytečné komentáře, je i orgasmus prožitkem, během kterého můžeme ucítit chuť osvícení. Správné prožití absolutního vhledu je ale nesrovnatelně silnější: jsme náhle jednotou se vším!
Lama Ole vysvětluje, že když se milujeme, zrcadlí nám náš partner ty osvícené vlastnosti, které jsme v sobě ještě neobjevili. Všechny ženy ukazují různé aspekty velké ženské podstaty moudrosti, zatímco muži ztělesňují osvícené aktivity. Ve chvíli sjednocení muž díky své partnerce zakouší zvláštní otevřenost – žena ho uvádí ho v prostor, který mu dovoluje prožívat svět zcela novým způsobem. Intuitivně ví, co se děje, bez rozptylování a konceptů prožívá neomezený potenciál všech bytostí okolo sebe. Může se stát, že také náhle uvidí, jaké příčiny jsou u kořenů různých situací a jak se situace budou dále rozvíjet. Dokonce je možné, že muž bude díky prožitku prostoru schopen rozlišovat mezi trvalými a pomíjivými hodnotami. Bez ohledu na to, jaký aspekt moudrosti se v něm probudí, měl by se snažit ho udržet. Skutečná otevřenost dosažená ve stavu splynutí s partnerkou v jedno má větší význam, než jakýkoliv popis.
V ženách zase nejvyšší radost sjednocení probouzí osvícené aktivity – uklidňující, která vrací rovnováhu, rozhojňující, která objevuje bohatství mysli a způsobí, že všechno roste, fascinující, která inspiruje a přitahuje a ochraňující, která obklopuje ochranou a ničí nebezpečí
Moje žena Susi, mluví o svých pocitech takto: „Nedokážu ty čtyři aktivity zakoušet bezprostředně. Během sjednocení prožívám nejsilněji aspekt radosti. Ale druhý den je díky tomu vše jednodušší, svobodnější a více intenzivní.“
Moudrost se může manifestovat jenom aktivitou, stejně jako aktivita může bytostem přinášet užitek spontánně a bez úsilí jen tehdy, když vychází z moudrosti. V lásce se jedna plus jedna nerovná dvě, ale celek.

Praxe v Diamantové cestě

Co se však děje s láskou během každodenní, jednotvárnosti společného života? Jak často využíváme příležitost se milovat? Jak se můžeme vyhnout nudě? Co jsme schopní udělat, když po nás partner již netouží? Jak můžeme projít těžkými fázemi našeho vztahu, kdy na sebe náš partner přijímá podobu všemožných draků a potvor, a naopak se nezdá ničím připomínat buddhu?
Obecná učení říkají, že je možné ovlivňovat své jednání na třech různých úrovních:

1.Pracovat s příčinou a následkem.
2.Rozvíjet motivaci.
3.Udržovat nejvyšší pohled.

To, jaký způsob je nám nejbližší závisí na naší schopnosti důvěry v prázdnou, jasnou a neomezenou otevřenost, kterou ve skutečnosti jsme. Pokud nemáme v mysli mnoho prostoru, měli bychom ji vytvořit tím, že jednáme na vnější úrovni. Aby naše pocity nevybuchovaly nekontrolovatelným způsobem, aby nevedly k občasným návalům hněvu nebo k urážkám, musíme se čas od času stáhnout nebo vytvořit takovou situaci, ve které bude naše mysl méně obtěžkána špatnými dojmy. Někdy je nejlepším východiskem tváří v tvář vážným problémům s partnerem se prostě rozejít.
Dokud je naše mysl závislá na rušivých pocitech, měli bychom, než přejdeme ke slovům a činům, používat různé pomůcky. Abychom si to zjednodušili, můžeme využívat pocity a myšlenky, které nás partnerem spojují – pomohou nám překonat dualistický způsob prožívání. Když upadáme do pýchy, měli bychom se soustředit na dokonalé vlastnosti našeho partnera. Když máme problém s hněvem, ochrání nás před chybou vědomí, jak jednoduše ho můžeme zranit a jak moc potřebuje naši pomoc. Když cítíme žárlivost, přejeme mu v nespočitatelném množství to, co mu závidíme. A v případě touhy a připoutanosti si snažíme si uvědomit rozdíly mezi pomíjivým a trvalým štěstím.
Když naši vzájemnou lásku ohrožuje nuda nebo lhostejnost, může nám pomoci pochopení, že partner je cestou k osvícení, a že musíme strhnou závoje nevědomosti neustále novým a novým otvíráním se vůči němu tak, jako bychom se setkali právě jen jednou. Právě ty momenty jsou dveřmi k nejhlubším úrovním praxe – pomáhají nám v mysli posílit pohled, že každá bytost je buddhou, bez ohledu na to, jestli svou podstatu rozpoznala nebo ne. Jestliže se někdo chce rychle a efektivně rozvíjet, neztrácet ani chvíli, musí se odpovídajícím způsobem a ze všech sil „držet“ nejvyššího pohledu. Ve svých vztazích bychom měli v partnerech vidět stále něco přitažlivého, zářícího a pěkného, až do chvíle, kdy dokážeme vnímat všechny jevy jako dokonalé a výjimečné, protože k naprostému naplnění nám pak postačí prožívat samotnou mysl.
Podtrženo můžeme říci, že z buddhistického úhlu pohledu se opravdové partnerství začíná spolu se správným pochopení útočiště. Jestliže se snažíme dělit se všemi bytostmi o lásku, moudrost a radost, které prožíváme v našem vztahu, budeme po čase okolo sebe vidět jenom mužské a žens