Pět pravd ve Védánta-sútře

Védánta-sútra je rozdělena do čtyř kapitol (adhjája), které se dále dělí na další čtyři části (páda). První dvě kapitoly rozebírají vztah živých bytostí a Nejvyšší Osobnosti Božství. Tomuto poznání se říká sambandha-gjána, poznání o vztahu. Třetí kapitola popisuje, jak je možné v tomto vztahu jednat. Toto poznání spadá do kategorie abhidéja-gjána. Čtvrtá kapitola popisuje výsledek takového jednání. Takové poznání je označeno jako prajódžana-gjána.
Védánta-sútra hovoří o pěti tattvách (pravdách, skutečnostech):

1. Íšvara (Bůh)
2. džíva (duše)
3. kála (čas)
4. prakriti (hmota, příroda)
5. karma (jednání)

Brahmá, první stvořená bytost ve vesmíru, definuje Íšvaru jako nejvyšší původní osobu (Ádipuruša). Jeho tělo tvoří tři duchovní elementy: sat (věčnost), čit (poznání), ánanda (blaženost). Je původem všeho, živého i neživého, je příčinou všech příčin (sarva-kárana-káranam). Je nejvyšší vládce a první hybatel všech kosmických projevů. Jeho vědomí je univerzální a je příznivcem každé bytosti. Nachází se za hranicemi vnímání hmotných smyslů. Avšak Jeho symptomy jsou viditelné ve výsledku jeho stvoření. Známý fyzik Max Born prohlásil: „Viděl jsem v něm (v atomu) klíč k největším tajemstvím přírody a odhalilo mi to velikost stvoření a Stvořitele.“ (Max Born, My life and my views.) Je nejvyšší věčný mezi všemi věčnými a nejvyšší vědomý mezi všemi vědomými; nitjó nitjánám čétanaščétanánám (Katha Upanišada 2.2.13). Je Mu možné porozumět pouze prostřednictvím bhakti-jógy, cesty oddanosti; bhaktjá mám abhidžánáti (Bhagavag-gítá 18.55). Ve skutečnosti cíl védánty vrcholí v oddané službě Nejvyššímu Pánu. (Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura, The Vedanta, its morphology & ontology).
Individuální živá bytost neboli duše se v sanskrtu nazývá átma či átman. Cokoli živého má v sobě duši. Jinými slovy všechny mikroorganismy, hmyz, vodní živočichové, rostliny, plazi, ptáci atd. mají duši. Védánta s úplným vědeckým a filozofickým argumentem prohlašuje, že nejenom lidské bytosti mají duši, ale i ostatní formy života. V tomto ohledu je védánta jedinečná a liší se od názorů vědy a teologických pohledů mnoha tradic ve světě. V Bhagavad-gítě (15.7) nacházíme: mamaivámšó džívalóké džívabhútah sanátanah, což znamená, že všechny živé bytosti jsou věčné a vědomé částečky Nejvyššího Pána. Ve své čisté duchovní podobě jsou tyto bytosti také transcendentální a jejich těla jsou taktéž tvořena třemi duchovními elementy transcendentálního těla Íšvary. Nicméně Íšvara a džíva se liší. Vědomí Boha je univerzální (všeprostupující), zatímco vědomí živé bytosti, duše, je lokalizované. Slovy Šríly Bhaktisiddhánty Sarasvatího Thákura: Bůh je Absolutní Nekonečno a duše je absolutně nepatrná. Živé bytost mají stejnou duchovní kvalitu jako Nejvyšší Pán, ale na rozdíl od Nejvyššího Pána, který je neomezený, jsou ve svých vlastnostech omezeny.
Nyní slýcháme takové výroky, že bioinženýři a biotechnologové si hrají na boha. Občas také vidíme, že se objevují velice tvůrčí lidé, a to v různých aspektech kultury – umění, vědy, filozofie. Často slyšíme, že Mozart byl génius, dále Shakespeare, Michelangelo, Einstein a podobně. Lidé se proto trochu podobají bohu, ale nikdo, jakkoli inteligentní, se nestane Bohem, Nejvyšší Bytostí, i kdyby prošel miliardami let evoluce. Rovněž individuální identita každé bytosti zůstane věčně oddělená od Nejvyššího Pána. To je význam biodiverzity. Védánta rovněž vysvětluje, že hmota, jakkoli komplexní může být, nikdy nevytvoří vědomí, neodmyslitelný symptom života. Proto védántský pohled se liší od vědeckého vysvětlení života. Moderní věda ještě k tomuto pochopení nedospěla.
Pojetí času a prostoru je velice důležité jak ve vědě, tak i ve védántě. V materialistickém pohledu na svět má čas svůj počátek a kosmologové říkají, že započal při vzniku vesmíru (teorie velkého třesku). Podle této teorie vesmír vznikl někdy před 13–15 miliardami let. (Stephen Hawking, Brief history of time). Podle védánty kála neboli čas nemá počátek. Je věčným a neosobním aspektem Nejvyšší Bytosti. Šrí Krišna říká v Bhagavad-gítě (11.32): káló ‘smi, „Jsem čas.“ Ve spirituálním pohledu na svět čas nemá počátek ani konec a existuje věčně. Podle védánty všechny materiální vesmíry existují díky „velké vizi“ a ne díky velkému třesku. Všechny tyto projevy mají svůj počátek a konec. To je povaha hmotné přírody. Podobně jako naše hmotná těla, která mají také svůj počátek a konec. Tvoření a ničení se odehrává v cyklech podobně, jako se střídají roční období. Védská kosmologie popisuje, že na počátku každého cyklu stvoření vesmíru se rodí Pán Brahmá, vůbec první živá bytost ve vesmíru. Jeden den Brahmy se nazývá kalpa a skládá se z tisíce cyklů čtyř jug (věků) nazývaných Satja, Trétá, Dvápara a Kali. Stějně dlouhá je i jeho noc. Brahmá se dožívá sta let a poté umírá. Satja-juga trvá 1 728 000 let, Trétá-juga 1 296 000 let, Dvápara-juga 864 000 let, Kali-juga 432 000 let. Sto let Brahmy tedy představuje 311,04 bilionů pozemských let. Védská literatura se také zmiňuje, že Brahmovi je nyní něco mále přes padesát let.

jad ardham ájušas tasja
parárdham abhidhíjaté
povah parárdhó ‘pakrántó
hj aparó ‘dja pravartaté

„Sto let života Brahmy je rozděleno na dvě poloviny. První polovina právě uběhla a druhá nyní ubíhá.“ (Šrímad-Bhágavatam 3.11.34)
Ze současného věku Kali uběhlo 5 000 let. Tento věk spadá do 28. cyklu čtyř jug vlády sedmého Manua, do první kalpy prvního dne Brahmy v druhé polovině jeho života. Vyjádříme-li tyto údaje číselně, náš současný vesmír tím pádem vznikl před 155,522 biliony let. (Tyto údaje vycházejí z informací uvedených ve Šrímad-Bhágavatamu, převážně z 3., 8. a 10. zpěvu). Podle védské literatury je vesmír deset tisíckrát starší než uvádí moderní věda. Je třeba podotknout, že projevování a ničení hmotného světa se odehrává věčně. (Pozn. překlad.: Nicméně mezi vědeckým pozorováním a údaji z védské literatury existují určité paralely. V průběhu existence vesmíru dochází k mnoha částečným zničením, které postihují jeho různé oblasti. Více se můžete dočíst v článku Přírodopis a paleontologie.)
Prakriti, hmota, je nižší energií Nejvyššího Pána, neboť nikdy nedokáže projevit symptomy vědomí – a to jakkoli komplexní struktury vykazuje. Na druhou stranu, živé bytosti jsou vyšší energií Nejvyššího Pána, neboť projevují vědomí. Všechny živé bytosti, mikroorganismy, zvířata atd. projevují určité stupně vědomí. Jinými slovy, všechny tyto živé bytosti jsou pokryty různými stupni tří kvalit hmotné přírody. Mikroorganismy například projevují velice omezené vědomí, protože jejich pokryv hmotnými kvalitami je veliký. Ale i tak mají vědomí. Známý biolog George Wald a další jako Lynn Marguilis uvádějí, že prvoci i bakterie mají vědomí. Jelikož moderní věda hlavně studuje hmotnou přírodu, atomy a molekuly, doposud ještě plně nevyvinula disciplínu, která by studovala vědomí. Podle védánty není vědomí funkcí mozku. Mozek rozvinutých živých bytostí je důležitým orgánem, který přenáší symptomy vědomí. Vědomí pochází od duše. Podobně počítač, jakkoli komplikovaný může být, nikdy neprojeví známky vědomí. Ke své činnosti potřebuje program, který vymyslel a dodal inteligentní programátor. Počítač jenom zprostředkovává to, co do programu vložil člověk.

Podle védánty nejedná hmotná příroda nezávisle, ale pod dohledem Nejvyššího Pána, majádhjakšéna prakritih sújaté sa čaráčaram. (Bhagavad-gítá 9.10). Hmotná příroda je také věčná, ačkoli někdy nemusí být projevená.
Cokoli činí živá bytost, to se nazývá karma. Kosmický projev je plný rozmanitých činností. Živé bytosti jsou rozmanitě aktivitní. K těmto činnostem dochází odnepaměti a živé bytosti si užívají výsledků těchto činů nebo jimi trpí. Karma se úzce pojí se svobodnou vůlí jednotlivce. Ve vědě nemá svobodná vůle místo, a proto věda nedokáže plně vysvětlit fenomén života. Když živá bytost v evoluci dospěje k lidské životní podobě, její svobodná vůle se plně projeví. V lidském životě může být pomocí správného jednání, spirituálního jednání, přeseknut řetěz karmy. Lidský život představuje křižovatku. Védánta tedy odpovídá na otázku „Proč se dějí špatné věci dobrým lidem?“ vysvětlením, jedná se o karmu. Člověk si už nepamatuje, co vykonal. Ale karmická informace zůstává uložena. Karma není věčná. Tím, že správně využijeme svoji svobodnou volbu, můžeme změnit výsledky karmy. Tato změna závisí na vyspělosti našeho poznání. Védánta vysvětluje, že v nižších životních podobách než je lidská, není možné za běžných okolností z karmického řetězce uniknout. V lidské životní podobě ale člověk může uplatnit svoji svobodnou vůli. Z tohoto důvodu védánta tak zdůrazňuje důležitost života lidské bytosti.

(Z anglického originálu Vedanta & science od Bhakti Svarúpy Dámódary Svámího přeložil bh. Miroslav Krejz.)