Paradox intelektu a krutosti mayských civilizací

Lidé v poslední době získávají širší a lepší povědomí o tom, že v oblasti Střední Ameriky vzkvétala (a následně i upadala) jedna velice unikátní civilizace - Mayové. Základní fakta o těchto národech však přinášejí určitý rozpor. Dozvídáme se, že na jednu stranu byli Mayové geniální matematici, architekti, astronomové a astrologové a na druhou stranu to byli velice krutí válečníci a dobyvatelé pod vedením nekompromisních a arogantních panovníků. Mnoho lidí se ptá, jak je možné, že tak inteligentní a kulturně kreativní lid je zároveň tak zlomyslný a krutý. Nejsou jejich odborné schopnosti přeceňovány? Jejich kultura skutečně natolik vyspělá byla a já se vám pokusím nastínit, proč je jejich vyspělost zároveň v souladu s některými jejich krutými praktikami.

Mayové obývali (a stále obývají) především území středoamerického poloostrova Yucatan společně ještě s několika okolními oblastmi. Prakticky se jedná o džungle, ve kterých žití a přežití není úplně snadné. Na obrázku vpravo vidíme centrum prastarého města Tikal, které leží hluboko v guatemalské džungli. Kromě jiného je toto území velice problematické například na dostatek pitné vody. Místní lidé se ovšem nestavěli proti přírodě, nýbrž se snažili s ní co nejlépe spoluexistovat. Není zcela jisté, odkud z časového hlediska měřit vývoj Mayů. Může se jednat o dobu starou tisíce až desetitisíce let před naším letopočtem, ale zdá se, že dokud byla populace Mayů ještě poměrně řídká, zdejší lidské zdroje poměrně dobře stačily na uživení všech místních lidí. V této době se pravděpodobně rodily všechny vědy, které Mayové tolik považovali za důležité. Rozvíjeli především matematiku, astronomii, astrologii a samozřejmě i různé zemědělské vědomosti a techniky, protože na těch prvořadně stálo jejich přežití. Díky dostatku obživy byli Mayové v této době skutečně těmi mírumilovnými a ušlechtilými lidmi s ohromujícím vývojem různých vědeckých disciplín.

S rozrůstáním a houstnutím populace Mayů se však lecos změnilo. Kvůli neustále se zvyšujícím nárokům na zemědělství se začal prales příliš mýtit a začaly se stupňovat různé problémy, které poškozovaly zemědělskou činnost. Jednalo se například o potíže se zavlažováním nebo naopak s vyplavením a degenerací dříve úrodné půdy. Mýcením pak také vymizely některé pyly a pěstované rostliny neměly tolik plodů jako dříve. Jak nadále rostla populace Mayů, stejně tak rostly i potíže celý tento lid uživit. Situace začala být napjatá a snaha jednotlivých měst uživit své lidi ústila v bojové výpady ke svým sousedům. A nejednalo se pouze o získání většího území pro rozšíření zemědělství.

Stěžejní prvky mayského náboženství a mytologie stály na tom, že člověk byl mimo jiné stvořen z krve bohů a že je díky tomu každý jedinec bohům zavázán - dýchá a existuje díky této božské tekutině, která byla lidem svěřena a určitým způsobem "propůjčena". Pokud začínali v těchto společnostech problémy například s obživou, Mayové se snažili uprosit bohy lidskými obětmi. My bychom takový způsob mohli vidět jako nepřiměřený, nelidský a zcela zbytečný. Jenže současný člověk to má o mnoho jednodušší. Když se něčím například proviníme, můžeme se nějak vykoupit, třeba pomocí peněz nebo předáním svého majetku. Mayové nepřipustili náhradní oběti. Jakmile byl záměr, přesvědčit bohy, aby bylo více dešťů, nebo dostatek jídla a aby tyto prosby měly skutečně náležitou váhu, člověk musel obětovat to nejcennější - svou vlastní krev a mnohdy i svůj život. Navíc pro některé Maye bylo takové obětování poctou. Dotyčný byl hrdý a plný úcty z představy, že právě jeho krev a jeho tělo může být dostatečně hodnotným a přesvědčivým darem pro bohy.

Navíc nebylo jednoduché udržet postupně stále více hladovějící společnost takovým způsobem, aby nevznikly vzpoury a chaos. I možná proto bývali pozdější náčelníci mayských měst natolik krutí a arogantní. Jak bída stále více rostla, panovník musel o to víc dávat najevo svou sílu a musel ve svých lidech vyvolávat respekt a naprostou oddanost. Nebylo to pouze arogantně povýšené chování ke svým lidem, co náčelníkovi pomáhalo udržet si svou autoritu. Mayskými městy se občas ozýval řev náčelníka, který v tu chvíli prováděl různé rituály obětování své vlastní krve. Byli to totiž primárně náčelníci, kteří odevzdávali bohům krvavé oběti. Čím bolestivější rituál byl, tím byla oběť a prosba bohům hodnotnější a zároveň o to větší respekt byl mezi místními lidmy vzbouzen. Většinou teprve pokud nepomohla krev náčelníka, byli obětováni občané. A když už bylo obětováno příliš vlastních obyvatel, náčelníci pak začali napadat svá sousední města, aby s novou půdou pro zemědělství získali i nové (a zároveň cizí) jedince k případnému obětování, čímž se vracíme o několik odstavců nahoru, kde jsem zmínil, že nová zemědělská půda nebyla jediným důvodem, proč se Mayové tak intenzivně vzájemně napadali a proč byli tolik krutí.

S těmito věcmi souvisí i to, proč měly mayské národy oblibu v alkoholu a drogách. Pravděpodobně to nebyl hlavní důvod, proč konzumovali tyto látky, ale otupení smyslů mohlo Mayům alespoň částečně znecitlivět tu neuvěřitelnou bolest, která byla úzce spojená s jejich rituály. Dlouhodobě však lidské oběti potravinové problémy Mayů nevyřešily a pravděpodobně došlo k tomu, že občané měst a městských států přestali svým panovníkům a částečně asi i svým bohům věřit a z měst odešli.

Toto jsou události, které se přibližně v době 7. - 9. století n. l. odehrávaly v centru pevniny. Za příklad bychom mohli zmínit města jako Tikal, Palenque a Calakmul. Lidé, kteří opustili města, se rozptýlili v okolní džungli a jiní zkusili své štěstí na severu, kde právě vzkvétala mayská civilizace v okolí města Chichén Itzá. Bohužel i tam se později scénář opakoval a možná byl v této oblasti ještě drastičtější, než dříve na jihu v nitru džungle. Jedním z nejtypičtějších příkladů rituálních masakrů v této oblasti je socha jménem Chac mool [čak mul], která čeká na obětované lidské srdce (viz obrázek). Dalším příkladem může být posvátná studna - cenote [senote], do které byly z výšky více jak 20 metrů házeny mladé ženy, aby bůh deště byl obměkčen a seslal vláhu na polnosti a na sběrné nádrže, které byly velice často hlavním zdrojem pitné vody. V příkladech děsivých obětí by se zajisté dalo pokračovat i dále. Dnešní Mayové, možná poučení svou krutou minulostí, provádějí krvavé oběti už jen na slepicích.

Ale i přes velice zlé časy, kdy náčelníci a jeho lidé zoufale volali po deštích a úrodě, i přesto Mayové dokázali vyvíjet velice vyspělé a velice unikátní vědecké disciplíny. V zemědělství vynikajícím způsobem vyšlechtili obilí a kukuřici, vyvinuli snadné a rychlé způsoby manipulace s půdou. Bez kovových nástrojů dokázali opracovat kámen a vápenec na rozlehlá dlážděná náměstí, na silnice a na úchvatné stavby, u nichž vyvinuli pestře barevnou a dobře izolující protidešťovou omítku. Vyvinuli velice sofistikovanou matematiku založenou na dvacítkové soustavě a dokázali propočítávat astronomické události na tisíce let do minulosti a do budoucnosti. Vyvíjeli astrologii, sestavili složitý kalendářní systém a mnohé fragmenty nasvědčují tomu, že možná pochopili některé niterní principy a podstatu přírody a vesmíru mnohem víc, než jsme toho schopni my v současné době a se současnou vědou.

Byla to unikátní samostatná civilizace, která je hodna velkého respektu. A její osud může být možná varováním i pro náš současný svět.

Adam Benda