Palenque - Chrám nápisů

Toto město je jednou z nejimpozantnějších mayských památek. Zřejmě je to díky tomu, že ruiny jsou obklopeny hustým pralesem, ve kterém vévodí především vysoké a mohutné mahagony, cedry a sapodilly. Také je často zahaleno mlhou. Leží ve výšce téměř 3 000 m nad mořem. Klima je teplé (průměrná teplota 26 C) a vlhké (průměrné roční srážky 2156 mm) s málo sezónními změnami a srážkami během celého roku. Palenque reprezentuje západní variantu klasického období Mayské civilizace. Palenque bylo objeveno už před 200 lety různými cestovateli. Leží na poloostrově Yucatán v Mexiku a můžete se tam dnes pohodlně dopravit po asfaltových silnicích. Město je čímsi jedinečným, protože ještě dnes jsou mnohé jeho chrámy a pyramidy skryty pod zemí. Ve 40. letech byl odhalen působivý komplex, který se dnes nazývá „ El Palacio”. Stavba stojí na několika plošinách, které jsou dále rozděleny na různé prostory a dvory. Na pilířích se kdysi skvěly reliéfy, které se zachovaly jen ve zlomcích. Vedle takzvaného paláce stojí různé chrámové pyramidy, které dnes všechny nesou podivné názvy. Je tu Chrám kříže, Chrám slunce a Chrám nápisů. Všechny tyto názvy pocházejí z naší doby; jak nazývali své svatyně jejich stavitelé, nevíme. Příslušníci kmene HOPI v Arizoně tvrdí ve svém bájesloví, že Palenque bylo městem jejich předků. Tehdy se nazývalo PALATQUAPI a bylo jakýmsi univerzitním městem. Učiteli prý byli Kačinové, božstva, sestoupivší z vesmíru.

Mezi mnoha umělecky zdobenými budovami je Templo de las Inscriptiones, Chrám nápisů, nejtajemnější. Leží v jižním rohu Palacia u kopce, který archeologové pokládají za přírodní tektonický útvar. Ovšem lze o tom i pochybovat, protože kopec se zcela viditelně rozděluje na čtyři terasy. Na vrcholu stojí jeden chrám a tři trosky, srovnané pěkně do jedné osy, jejíž  prodloužená čára probíhá paralelně se spodním chrámovým stupněm a míří přesně na západní roh jedné podlouhlé budovy. Hustě zalesněný kopec navíc zakrývá pohled k jihu. Mayské pyramidy ale vždycky stojí na místě, ze kterého je volný výhled do všech stran. Proto je docela možné, že uvnitř stavby se mohou nacházet další dosud neobjevené poklady a tajemství. 
  Chrám nápisů  vlastně trůní na 16 metrů vysoké pyramidě z devíti podstavců,  na sobě navrstvených schodů. Z předního náměstí vede široké příkré schodiště se 60 schody až ke svatyni. Pět otevřených  vchodů je z boků chráněno šesti sloupy s jedinečnými štukovými reliéfy. Uvnitř visí nádherné reliéfové desky s 617 hieroglyfy, které daly chrámu jméno : Chrám nápisů. V roce 1949 právě zde vypukla největší archeologická horečka Mezoameriky. 
 

Objevení tajného vchodu 

Je nutné, abych uvedla jméno Dr. Alberta Ruz Lhuilliera, mexického archeologa,  který byl v oné době jmenován ředitelem vykopávek v Palenque a který během období sucha, tedy od dubna do června, zde vedl vykopávky. Když Ruz osobně dohlížel na práci dělníků uvnitř chrámu, všiml si na podlaze malé štěrbiny. Ihned nechal očistit podlahu a zjistil, že spára tvoří na podlaze obdélník. Po okrajích velké desky bylo rozmístěno po 12 otvorech, jako by okraje měly perforaci. Přezkoušel tedy plochu zadní stěny a zjistil, že stěna nekončí s úrovní podlahy, jak by měla, ale zřetelně pokračuje pod deskou. Po tomto zjištění nechal doktor Ruz vyrobit páku, kterou nasadil mezi štěrbinu a díry v desce. S velikým úsilím jeho spolupracovníci zvedali těžkou podlažní desku centimetr po centimetru. Pak už jim přestali vadit moskyti i vlhký vzduch, když plni očekávání a vzrušení, hleděli do temnoty pod podlahou. Nezřetelně rozeznávali kamennou suť a začátek schodiště. Po odklizení vrchního nánosu suti, odkryli perfektně přitesané schody. Dotýkali se stěn, které vypadaly jako naleštěné. Pak zjistili, že schodiště bylo zasypáno štěrkem úmyslně. Čím hlouběji se kopáči dostávali, tím byla suť kompaktnější a kameny těžší. Navíc používali petrolejovou lampu, díky níž ubývalo kyslíku a vzduch díky výparům houstl. Po vysilující práci, kdy dělníci museli vynášet ručně kámen po kameni, kyblík suti za kyblíkem, ( do úzké šachty se vešel pouze jeden kutající muž ), bylo na konci sezóny uvolněno 23 schodů. Alberto Ruz byl přesvědčený, že v následujícím roce práci dokončí a zmocní se ukrytého tajemství pyramidy. Domníval se, že schody vedou do nitra pyramidy nebo že se jedná o část tajné chodby k sousednímu chrámu. Během následující vykopávkové sezóny uvolnili dalších 21 schodů. Příkrá šachta se schody vedla na západ, což podporovalo domněnku, že je to chodba k druhému chrámu. V roce 1950, u 45. schodu se dočkali velkého překvapení. Podlaha se narovnala a zatáčela ve tvaru U. Pak schodiště pokračovalo stále dolů do nitra, teď už na východ do srdce pyramidy. Nyní už s pomocí elektrického světla se zdála být práce snadnější. Přesto zde byl vzduch stále horší a horší, až se zde málem nedalo dýchat. Vchod pod  kamennou deskou zůstával jediným přístupem vzduchu a to bylo 15 metrů nad místem, kde se pracovalo.

Odhalení ventilace 

V roce 1951 se ve stěně konečně objevila obdélníková díra. Když z ní odstranili suť, mohli se v pravém slova smyslu nadechnout. Byl to otvor ventilační šachty, která vedla 8 metrů tlustou zdí na západní stěnu pyramidy. S dostatkem čerstvého vzduchu se kopáčům podařilo očistit dalších 13 schodů. Před 66. schodem ležela úzká, rovná chodba. Opět se bohužel sezóna chýlila ke konci. Tentokrát dr. Ruz byl 100% přesvědčený, že příští kolo bude jeho vítězné, protože teď už pracovali jen 3 metry nad úrovní země, téměř u základů pyramidy. 
 

Šperkovnice 

Rok 1952 - Práci opět zpomalila další stěna z kamenů a malty. Rozebrali ji a před nimi  stála další zeď, ve které našli zazděnou hliněnou nádobu se dvěma náušnicemi a sedmi šperky z jadeitu, třemi malými malbou zdobenými hliněnými destičkami a jednou překrásnou perlou o průměru 13 milimetrů. Měly snad obě zdi zahrazovat přístup k pokladnici ? 
 

Společný sarkofág 

Práce však stále nekončila. Museli odstranit suť ještě z několika vysokých schodů, než  se opět dostali k další zdi - 4 metry tlusté zdivo odstraňovali celý týden. Tato zeď zakrývala sarkofág, ve kterém ležely ostatky pěti mužských a jedné ženské postavy. 
 

Krypta 

15.6.1952 stanul doktor Ruz a jeho lidé před kamennou deskou - zvláštním druhem trojúhelníkových dveří o rozměrech 1,60 x 2,45 m. Když desku odstrčili o šířku dlaně a do štěrbiny vsunuli elektrické světlo, uviděli neuvěřitelné. Uvnitř velké, prázdné místnosti, jejíž stěny byly úplně hladké, visela ze stropu celá opona stalaktitů, které vypadaly jako tlusté, kapající svíce. Zdi, na kterých visely velké reliéfy s postavami, se leskly jako sněhové krystaly. Podlahu krypty tvořila mohutná deska zaplněná nádhernými kresbami. V okamžiku, kdy byly odsunuty kamenné dveře tak, aby se jimi mohlo projít, se tito hledači dopustili neodpustitelné chyby ! Plni nedočkavosti vtrhli do místnosti a pozuráželi všechny stalaktity ze stropu ! Kdyby ponechali jen jeden jediný, bylo by  později možno prozkoumat jeho délku „ života” a pomocí vědeckých měření pak s ohledem na místo výskytu a jeho podmínek, přesně vypočítat dobu, odkdy do místnosti nikdo nevstoupil. Tvorba krápníků na stropě ( nebo stalagmitů vyrůstajících na zemi ) pokračuje tempem několika milimetrů nebo centimetrů za rok. Vápencové rostou rychleji než ty z granitu. Podzemní krypta, kterou nalezl doktor Ruz, byla 9 m dlouhá, 4 m široká a 7 m vysoká. Staletí, tisíciletí pršelo na Palenque a vlhkost okolního pralesa pronikala zdivem. Během staletí, kdy chrám sloužil svému účelu, déšť určitě zdmi nepronikl, protože Mayové starostlivě ošetřovali obřadní stavby. Zkáza začala až po několika desetiletích po odchodu Mayů z chrámového města. Pak už trhliny ve zdivu nikdo nevymazával maltou a semena pralesních rostlin mohla klidně vniknout do trhlin, zapustit kořeny a jejich silou narušovat hrdé stavby. V Palenque hodně prší, protože poloostrov Yucatán patří k oblastem Mexika, kde je srážková činnost největší. Ovšem existují i relativně suché, horké měsíce. Jinak by vápenec v pyramidě zapracoval mnohem víc. Krypta - je směrovaná na severojižní osu - leží dva metry pod plošinou, na které stojí Chrám nápisů, a tím i dva metry pod základy pyramidy. Na štukových reliéfech na zdech kráčí procesí nastrojených kněží. Podlahu pokrývá obří deska, dlouhá 3,80 m, široká 2,20 m a tlustá 25 centimetrů z jednoho kusu skály, která váží odhadem 9 tun.
 
Objev pod deskou 

Když desku zvedli, objevili  20 tun vážící kamenný sarkofág, v němž ležely mužské ostatky. U kostry našli šperk z jadeitu, náušnice s gravírovanými hieroglyfy a perlový náhrdelník. Ze sarkofágu vedle do chodby hliněná trubka. Proč? Asi aby mohl duch opustit tělo. 
    
Náhrobní deska 

Po prohlášení E.v. Dänikena, že výjev na víku se podobá astronautovi, sedícímu v určitém druhu kosmického člunu a obsluhujícího jakýsi komplikovaný přístroj, se deska najednou stala snad nejutajovanější památkou mezi památkami. Před vyslovením Dänikenovy teorie se všude prodávaly repliky reliéfu snad ve všech možných provedeních jako ručně vyráběné suvenýry  a  jako největší prodejní hit ! Dnes  však v žádné z kamenických dílen nenajdete ani jednu vyrobenou repliku, přestože všechny jiné reliéfy jsou  jako předlohy neustále v pernamenci !  Navíc je tu několik dalších zarážejících faktů :   Turistům je přístup do schodišťové šachty umožněn, ale pokud chcete desku vidět na vlastní oči, budete zklamáni.  Místnost je zatarasena železnými mřížemi. Za mřížemi znemožňuje výhled ostnatý drát. A navíc je zde umístěna skleněná tabule, která je díky vlhkému a horkému vzduchu neustále orosená a tak dokonale zabraňuje pohledu do nitra komory a na desku samotnou. Nejcennější poklad v Palenque a nejzajímavější mayskou památku tak nelze ani vyfotografovat. V Antropologickém muzeu v Mexico City  mají přesnou repliku náhrobní desky, ale tase také nedá vyfotit. Je zakázáno používat blesk. A je zakázáno stoupat si na stoličku, aby se mohl zvednout fotoaparát nad zábradlí, pod kterým je deska uložena!

    
Poznámka 

Není to trochu moc bezpečnostních opatření najednou ? Pokud vezmu v úvahu fakt, že dříve si turista mohl bez problémů pořídit barevnou fotografii a nebo koupit repliku vytesanou do kamene v kterémkoliv hotelu či krámku jako suvenýr, napadá mne jedna otázka : Nechrání tato bezpečnostní opatření více objektů, o kterých ještě nevíme ? Rozhodně tato utajovací „kampaň” ve mně vyvolává pocit, že se kdosi, docela úspěšně, snaží zabránit přístupu k pečlivě utajeným informacím.
 
Dilema 

Jak jsem zjistila, je velmi problematické, přesně určit, kdo vlastně v sarkofágu leží. Zde se rozcházejí názory všech odborníků. Vzhledem k tomu, že každý z nich má svou teorii o mrtvém, je těžké vybrat si některou z nich a přijmout ji jako  konečnou. V odborné literatuře jsem se dočetla, že zemřelý byl Pacal, vládce Palenque. Podle názoru Ericha von Dänikena to však není až tak jisté.
 
E. von Däniken tvrdí 

Existují datové hieroglyfy, které se vztahují k panovníkovi, vládnoucímu od roku 603 do roku 683 po Kr.. Pacal měl nastoupit na trůn jako dvanáctiletý a panovat téměř 70 let. Tímhle stářím byl mezi Mayi opravdovým Metuzalémem, protože při průměrném věku 35 let žili velmi krátce. Doktor Ruz zjistil. že údaje na náhrobní desce nemohou být přesně rozšifrovány, protože se každých 52 let opakují. Rozhlíželi se po hieroglyfech, které byly v souvislosti s těmi v hrobce a našli je v Palaciu. Od té chvíle v knihách straší tvrzení, že na náhrobní desce nalezli letopočty 603 a 633 po Kr. To není správné. Ve skutečnosti udávají datové hieroglyfy na desce - jak potvrzuje doktor Ruz - pouze cykly, a ty se přepočítaly s jinými hieroglyfy na Chrámu nápisů. Výpočet nemá příliš dobrý základ. Není možné zasadit léta Pacalovy vlády do roku 603 - 683 po Kr. a zároveň tvrdit, že poslední a nejmladší datum, které se nachází na desce, je rok 633 po Kr.. Pak by náhrobní desku vyrobili 50 roků před Pacalovou smrtí a opatřili falešným datem úmrtí ! Kromě datových hieroglyfů se na desce nachází i velmi jasný figurální výjev. Jestliže se jedná o pamětní znak panovníka Pacala, musel by být Pacal vyobrazen v kameni. Nebo ne ? Ne, tvrdí učenci, to není Pacal, to je mayský bůh Yum Kox ! Co opravdu zobrazuje náhrobní deska z Palenque ?
 
Jiný odborný názor (výňatek z článku Rudolfa Eckhardta) 

Od prvních zveřejněných textů ve smyslu hypotézy Paleo-SETI se náhrobní kámen v Palenque uvádí jako důležitá indicie pro domněnku, že v historických dobách přiletěli na Zemi představitelé mimozemských civilizací a nikoli nepodstatným způsobem zasáhli do dějin lidstva. Vyobrazení na kameni z tohoto hlediska ukazuje kosmickou loď a v ní sedící lidi(„astronauty”). V uplynulých letech bylo rozluštěno asi 80% všech písemných znaků starých Mayů. Vzhledem k možnosti porozumět větší části textu nutně vyvstává otázka, zda je stále ještě udržitelná tato, tj. technická, interpretace náhrobku z Palenque, či zda se rozluštění písemných a obrazových symbolů zásadně liší od této domněnky. Pokud projdeme záznamy na víku, najdeme zde hlavního „pachatele”. Tímto se stává zde pochovaný vládce Pacal ( ve 12 letech nastupuje na trůn a vládne 67 let, až do své smrti v roce 683), jehož uvedené záznamy blízce spojují s bohyní kmene. Mohlo by z toho logicky vyplynout, že Pacal patřil k potomkům první bohyně a byl tedy stejného druhu jako vyšší bytosti tvořící trojici bohů z Palenque.
 

Zdroj: https://www.janika.fbi.cz/