Pajrek

Již od dob udatných rytířů se mezi lidem vypravuje pověst o mladé šlechtičně, zakleté v hada se zlatou korunkou na hlavě, ale ještě rozšířenější je ta o pokladu ukrytém pod hradem.

Po dlouhých staletích hrad zpustl a mnoho bohatství chtivých se pokoušelo poklad najít. Tak se také stalo, že se jednoho dne vydali tři přátelé na Pajrek a mysleli, že bohatství získají. Již po mnoho let byli krejčí, tkadlec a švec dobrými přáteli a smluvili se, že když poklad najdou, rozdělí si ho stejným dílem.

Byl podzimní podvečer, barevné listí se pokojně snášelo k zemi, když tři muži kráčeli k hradu. Stejně jako všichni v celém okolí znali pověst o zdejším pokladu a věděli tedy, kde mají kopat.

Bohatství se podle vypravování ukrývalo v hradním sklepení. Muži sešli po rozbořeném schodišti a stanuli v temné podzemní síni. Ze všech stran na ně dýchal chlad a vlhko. Krejčí zapálil svíci, postavil ji na zem a přátelé se dali do práce.

Usilovně kopali a krátce před půlnocí se jim cestu k pokladu opravdu podařilo nalézt. Avšak to nejhorší je teprve čekalo, před truhlicemi seděl ďábelsky vypadající černý pes, divoce vrčel a cenil ostré zuby.

Muži se polekali, sklíčeně usedli na zem a radili se, jak psa přelstít. Náhle se ozval hřmot a před nimi se objevil čert. Přátelsky si k nim přisedl a nabízel svoji pomoc. Všechno se zdálo tak snadné do doby, než pekelník řekl svou jedinou podmínku. Za to, že pomůže přátelům získat bohatství, žádal život jednoho z nich.

V tom okamžiku se z dlouholetých přátel stali soupeři. Ani jeden se nechtěl obětovat pro druhé, a protože se nemohli dlouho dohodnout, ďábel se rozhněval a odletěl pryč. Zůstal po něm jen obláček dýmu. A ti tři muži odešli s prázdnou a již nikdy se nepokoušeli hledat poklad.