Osvobození z koloběhu zrození a smrti

V okamžiku smrti tedy dochází k výměně těla na základě jemného fyzického těla. Mysl, inteligence a ego přenáší duši z hrubého fyzického těla do dalšího. Duše se ale může vysvobodit jak z hrubého, tak i z jemného fyzického těla, a tímto způsobem zakončit koloběh opakovaného rození a umírání. Toto osvobození je ve skutečnosti cílem védského poznání. Natrvalo zapomenout na zrození, stáří, nemoci a smrt a vrátit se do původní transcendentální existence na vaikunthských planetách, neboli „světa bez úzkosti“. Krišna říká v Bhagavad-gítě (8.16): „Všechny planety v hmotném světě, od té nejvýše až po tu nejníže ležící, jsou místy utrpení, kde dochází k opakovanému rození a umírání. Ó synu Kuntí, avšak ten, kdo dosáhne Mého sídla, se nikdy znovu nenarodí.“
Všichni, kdo přišli do styku s východní filozofií, znají slovo nirvána. Často můžete slyšet, že nirvána znamená „vyvanutí“. Duše se vysvobodí z koloběhu zrození a smrti a ztratí svou osobnost rozplynutím se v “kosmické duši“, brahmanu. Toto ale védská písma nepotvrzují. Slovo nirvána doslova znamená „z lesa“. (Vána znamená „les“ a nir je zápor). Nirvána jednoduše poukazuje na osvobození z hmotného zapletení. Živá bytost bloudí v lese hmotného světa, a když najde z tohoto hlubokého lesa cestu ven, může se znovu vrátit do svého původního sídla. Nikde ve Védách nestojí, že přitom ztratí svou totožnost, nebo že se rozplyne v nicotě. Píše se však: muktir hitvánjathá rúpam, svarúpéna vjavasthitih. „když živá bytost dosáhne osvobození, obnoví své původní postavení (svarúpa) poté, co opustí svá hrubá a jemná těla.“ Rúpa znamená „podoba“. Naše současná hmotná podoba je produktem falešného ega (ahankáry) a jako taková není naší skutečnou totožností, ale zanechání této totožnosti neznamená, že úplně ztratíme svou totožnost – spíše to znamená, že získáme svou čistou, skutečnou totožnost. A jaká je tato totožnost?
 

jívéra svarúpa haja ― krišnéra nitja dása
krišnéra tatašthá-šakti bhédábhéda-prakáša
súrjamša-kirana, jaičhe agni-džválá-čaja
svábhávika krišnéra tina-prakára šakti haja

„Věčnou povahou živé bytosti je být věčným služebníkem Krišny (Nejvyšší Osobnosti Božství), neboť je Krišnovou energií a je projevem, který je s Pánem totožný a zároveň se od Něho liší, podobně jako je jiskra totožná s ohněm a zároveň se od něj liší.“ (Čaitanja-čaritámrita, Madhja-lílá 20.108.) Tímto způsobem popisuje Šrí Krišna Čaitanja původní podobu duše (svarúpu).
Povahou duše (átmy) tedy je, aby byla harmonicky spojena se svým zdrojem, Svrchovanou duší. Tato souhra se uskutečňuje prostřednictvím transcendentální oddané služby, bhakti. Duchovní učitel Nárada Muni říká v této souvislosti: „Skutečným zájmem živé bytosti by mělo být, jak se dostat z nevědomosti, která ji nutí opakovaně se rodit a umírat. Jediné východisko je odevzdat se Svrchovanému Pánu prostřednictvím Jeho představitele. Pokud se úplně neodevzdá službě Svrchované Osobnosti Božství, Vásudévovi, nemůže se vymanit z hmotného světa a také nemůže obdržet žádné skutečné poznání.“(Šrímad-Bhágavatam 4.29.36–37.)