Antická gnoze i celá východní džňána márga bylo filosofickým učením o stálém osvobozování člověka z područí "spodních vod" temnoty, zvířeckosti a nevědění prostřednictvím světla poznání. Touha Člověka (Puruši) poznat tvoří proto podle této školy dynamický či hnací motor nejen celé nauky, ale i celého lidského světa a všech jeho dějů. Ať se již jedná o bráhmanské ztotožnění átma - brahma či o poznání Puruši (ducha): “toto tělo nejsem já" v Kapilově Samkhye, tradované také v yoze a buddhismu, či o křest poznáním s následnou proměnou pohledu na svět (“metanoia”) u antických gnostiků, vždy zde byl veleben okamžik prohlédnutí - “blesk světla” (védsky “meší”, “mešyas", naše “mše") - jako spása sama, která pomocí světla vědění (“vidění”) otvírá člověku cestu ven ze zajetí světem těla a jména a jejích magnetických sil či z jejího sevření (“vězení”).

Tělo je proto v gnostickém pojetí “hrobem" (viz výroky Simona Mága v "Naasejském traktátu", viz totéž "Ježíš Kristus" v Bibli) a “vystoupit z hrobu" zde znamenalo opustit těžiště omylného myšlení a cítění, které spočívalo ve ztotožnění lidského já pouze s konkrétním daným tělem a jeho egoismem. Vznik poznání je často charakterizován coby vykřesaná jiskra spásy (védsky "drapsas", řec. “spinther”), která vzniká srážkou obou principů nebe a země jako světlo mezi nimi. K osvobození člověka či k jeho pravé dospělosti dochází proto pouze “křtem" - třeskem - totiž rozhořením oné prvotní jiskry ve velký a trvalý plamen, který dopřává světla vědění a tím i lidskosti.

Zázrak probuzení (“osvobození”) je v gnozi také často spojován s “rozpomenutím” coby obnovením pravé historie člověka ve smyslu pochopení jeho počátku či „kořene“. Demiurg a jeho otroci - "lidé hmoty" - se totiž usilovně snaží, aby člověk zapomněl na svůj původ ze světla Úplnosti - "z první myšlenky" a citu - a aby byl přesvědčen, že za všechny lidské hodnoty vděčí pouze spodnímu božstvu žádosti a hmoty, kterého má proto uctívat a velebit coby jediného “boha”. Pokoušejí se proto neustále upravovat počátek a rozvoj člověka tak, jako by celý se všemi svými hodnotami vzešel pouze zespodu, ze spodních „vod prakrti“ a jedině tam měl svého Boha - Dárce. Falšují proto mocně veškerou historii lidstva (vznik Bible) a vytvářejí klamný obraz optimistického samorozvoje slepé hmoty "za štěstím".

Tento proces eroze historické pravdy je v současnosti velmi dobře doložitelný všude tam, kde židovství podlehla celá společnost - např. v USA - kde se již zcela nepokrytě vyskytují “historické” přehledy o původu celé lidské civilizace z Židů a jejich náboženské tradice. Takovéto chápání historie je ideologicky totožné s materialistickým vyvozováním života z neživé hmoty. Gnostické “rozpomenutí se” je proto důležitým fenomenem rozražení a zrušení této mylné chthonické tradice, která si přeje zrušit spojení člověka s Dárcem světla poznání a života.