Osvícený přístup mysli - přání vysvobodit všechny bytosti

Gendün rinpočhe

Kdo chce naslouchat dharmě, přemýšlet o ní a převést ji do praxe, musí nejprve rozvinout správnou motivaci. Tuto správnou motivaci nazýváme udržování mysli na osvícené úrovni, v sanskrtu "bódhičitta". Osvícený přístup mysli na relativní úrovni je nejprve přáním definitivně vysvobodit všechny bytosti z utrpení. Je důležité, aby se tento osvícený přístup v naší mysli opravdu rozšiřoval - jinak bychom ani nemohli bytosti vysvobodit. Osvícený přístup má dva aspekty: aspekt přání a aspekt realizace.

1) Ještě než se na cestě jakkoli angažujeme, je naprosto nezbytné, abychom rozvinuli hluboké přání vysvobodit bytosti, jichž je tolik, nakolik je široký prostor. Všude, kde je prostor, žijí bytosti a všechny tyto bytosti byly jednou naším otcem nebo naší matkou. Z utrpení, ve kterém se teď nacházejí, je můžeme vysvobodit, jestliže je povedeme k úplnému osvícení.

Tento záměr vede veškeré naše jednání. Bez tohoto přání nebo s nestabilní motivací bez skutečné síly bude naše aktivita pro ostatní vždy omezená a slabá. Proto je důležité, abychom toto přání vysvobodit všechny bytosti nevyjadřovali jen ústy, ale aby skutečně vycházelo z hloubi srdce. Proto se věnujeme třem fázím praxe dharmy: studiu, přemýšlení o ní a meditaci. Jen silným přáním, aby všechny bytosti dosáhli osvícení, dostanou naše činy hlubší univerzální smysl a mohou tak skutečně působit pro dobro bytostí. Kvůli naší vlastní cestě za osvícením se ocitáme v situaci, kdy můžeme i všechny ostatní bytosti vysvobodit z utrpení.

2) Poté, co jsme rozvinuli přání dosáhnout osvícení a mysl usilující o dosažení osvícení, jde o to žít v souladu s tímto přáním. To odpovídá fázi realizace - použití osvíceného přístupu mysli.

Přijetí útočiště znamená plně se odevzdat

Nejprve bychom jako projev použití osvíceného přístupu mysli měli přijmout útočiště, což znamená, plně se soustředit na osvícení. Zároveň plně pouštíme svou pýchu a egocentrickou připoutanost a obracíme se k něčemu, co je výš než my, k osvícení ve formě Tří klenotů: buddha, dharma a sangha. Zároveň se obracíme na duchovního učitele, lamu, který tyto tři aspekty ztělesňuje a je pro nás zdrojem útočiště a tyto tři aspekty v sobě sjednocuje.

S přijetím útočiště věnujeme neomezené množství energie svého těla, řeči a mysli osvícení. Vzdáváme se všech osobních i egoistických zájmů, neboť ty znečišťují naši duchovní práci přijímání učení, hlubokého přemýšlení a meditace. Tím, že se vzdáme jakéhokoli nároku na tělo, řeč a mysl a jejich energii věnujeme třem klenotům a s tím i všem bytostem, jednáme pro dobro bytostí a neobjeví se žádné překážky. Tak směřujeme energii těla, řeči a mysli k nejvyššímu altruistickému cíli, osvícení všech bytostí.

Přijetí útočiště přeměňuje překážky ve zdroj potravy pro cestu

Tato štědrost, která věnuje vlastní energii třem klenotům a všem bytostem, nám pomáhá pokračovat na duchovní cestě bez obtíží a rizik. Pokud se vydáme na duchovní cestu se správným přístupem, bude cesta dobře ubíhat a nevznikne žádné nebezpečí. Objeví-li se pak překážky, pokušení nebo zmatek, můžeme se vrátit k této základní pozici rozvinuté při přijetí útočiště. Vzpomeneme si:

"Mé tělo, má řeč a má mysl mi již nepatří,neboť jsem je při přijetí útočiště věnoval vysvobození všech bytostí."

Překážky nás proto nemohou odradit, protože se již necítíme osobně zavlečeni do potíží. Nepracujeme totiž pro své vlastní dobro, ale pro dobro všech bytostí. Takovou prací postupujeme i při potížích stále dopředu. Takový postoj pomáhá překonat problémy, neboť pak vidíme jen to, co je třeba pro dobro bytostí udělat. Tím se také mění naše vnímání obtíží. Může se dokonce objevit velká radost, když vidíme, že je naše práce efektivní a něco se děje. Problémy značí, že se věci daly do pohybu a naše cesta se sebou přináší ovoce. Těžké podmínky nás mohou dokonce přiblížit a pomoci rozvinout ještě větší duchovní sílu tím, že nás stimulují dál se vzdávat těla, řeči a mysli a ještě víc pracovat na vysvobození bytostí.

Má-li člověk jen povrchní motivaci, zhroutí se vše v okamžiku, kdy se objeví první těžkost. Proto je tak důležité rozvinout toto přání z hloubi srdce a z morku kostí. Jen tak můžeme postupovat na duchovní cestě a dosáhnout osvícení pro dobro bytostí.

Hluboké přání - Čtyři nezměrnosti

Existuje druh přání nazývané Čtyři nezměrné kvality. Během něho se člověk nejprve zaměřuje na neomezenou lásku - vyjadřuje přání, aby všechny bytosti zrealizovaly štěstí a jeho pravou příčinu. Takové přání je možné jen tak recitovat nebo se s ním ztotožnit z hloubi svého srdce a přizpůsobit mu odpovídajícím způsobem své jednání. To znamená, že se člověk snaží za všech okolností dělat všechno, aby bytosti prožívaly štěstí a co je ještě důležitější, dosáhly podstaty štěstí.

Toto přání má dva aspekty. Nejprve si člověk přeje štěstí bytostí na relativní úrovni, tedy jednoduše, aby všichni byli šťastní. Mimo to jim však přeje, aby zrealizovali podstatu štěstí, tzn. aby všechny bytosti mohly přijímat učení a tak pochopili, jak mohou štěstí sami ovlivňovat. Učení, z něj rostoucí porozumění a výsledné jednání se stanou zdrojem štěstí. Věnovat se příčinám štěstí všech bytostí je velká práce, jež se musí dít neustále.

Druhá z těchto čtyř nezměrných kvalit je neomezený soucit - přání, aby se všechny bytosti vysvobodily z utrpení a jeho příčin. Také toto přání má dva aspekty: nejprve se člověk snaží držet bytosti dál od utrpení a zamezit, aby trpěly. Dlouhotrvající aspekt této práce je přání, aby bytosti pochopily, co je příčinou utrpení.

Příčinou utrpení jsou všechny negativní činy, které jsme vykonali tělem, řečí a myslí. Dopouštěli jsme se jich kvůli vlastní nevědomosti s cílem chránit své milované ego. Abychom skutečně pochopili, co je příčinou utrpení, je nezbytné studovat, přemýšlet a meditovat. Jen tak se naučíme opravdu rozlišovat, co je správné a co ne, co způsobuje utrpení a co štěstí. Nejprve se to učíme sami a následně pak můžeme všechny bytosti naučit, co by měly dělat a čeho se vzdát. Naukami, soustředěným přemýšlením a meditací vzniká jasnost, jež nám umožňuje pochopit, které jednání je správné a které není. Pokud chceme tuto jasnost rozvinout, musíme začít zkoumat proud své vlastní mysli a směřovat svůj pohled víc dovnitř.

překlad: Anna Hrůzová