Ostří mezi civilizacemi a kulturami opět nabroušeno

Na pozadí posledních událostí, nastartovaných otištěním karikatur proroka Muhameda v dánských a později i v dalších evropských novinách, stále probleskuje často zmiňovaný střet kultur. Stejně jako všechno na světě, není ani tento případ zcela černobílý.
Na jedné straně vystupuje proklamovaná svoboda slova v západní demokracii, svoboda slova hraničící v mnoha případech s minimálně neslušností, v tomto případě přesahující hranici vzájemné tolerance a uznávání hodnot druhých, uznávání práva na odlišný názor. Karikatura proroka Muhameda s bombou místo turbanu navozuje více než odmítavé reakce islámských věřících a nastartuje prudké reakce islámských radikálů a islámských pobertů pod vedením „duchovních“, kteří jen čekají na nějakou záminku vystartovat proti západní civilizaci. Západ si však již velmi dlouhou dobu činí patent na rozum a v čele se Spojenými státy i patent na pravdu. To se netýká pouze západních politiků, ale průřezem téměř celé západní společnosti, a to včetně mnohdy zpolitizovaných církevních institucí a arogantního přístupu jinak inteligentních lidí, schovávajících se za vědeckými formulemi, které však naprosto odmítají tisícileté tradice poznání a duchovní praxe jiných kultur a civilizací.
Ani druhá strana není v tomto případě zcela bez viny. Impulzem pro vznik karikatur zajisté nebyl mírumilovný prorok Muhamed, ale určitě tímto impulzem byly sebevražedné atentáty islámských radikálů, zfanatizovaných islámskými „duchovními“. V těchto souvislostech píši úmyslně pojem duchovní v vozovkách, protože je otázkou zda jsou to opravdu duchovní, kdo dále roztáčí kolo nenávisti mezi jednotlivými civilizacemi. Vždyť islám není ve své podstatě nenávistné náboženství, stejně jako judaismus nebo křesťanství. Zmíněná náboženství mají společný základ, principy tolerance a odpuštění, na které ovšem instituce jednotlivých náboženství mnohdy zapomínají a výsledkem je pak působení intolerantní až nenávistné.
Pokud chceme pochopit důvody konfliktu civilizací a kultur, pokud chceme působit pozitivně v tomto nabroušeném světě, musíme jít k základům rozporu, najít a pochopit odvěký boj dobra a zla, který ovšem nikdy není černobílý, ale je vždy mnohabarevný jako duha na letní obloze. Měli bychom hledat prastaré matrice lidských povah, otisky činů v krajině, vyvarovat se dvoubarevnému pohledu na svět. Zkusme se zamyslet, jak naše činy mohou hodnotit zastánci jiné kultury, vyznavači jiných hodnot.