Osobnosti chanelingu

Kdo jsou ony „osobnosti“, jejichž poselství jsou channelingem předávána? 

Zatím jsou spojeny se spoustou nezodpovězených otázek. Leží jejich původ uvnitř nebo mimo mysl, která channeling zprostředkovává? Jestli leží uvnitř – jedná se o nějaký tvořivý důsledek práce podvědomí? Nebo to jsou ozvy duší již mrtvých lidí, jak naznačují spiritisté, nebo osobností, které existují, ale nemají těla jako my? Jestli ano, pak asi „žijí“ více, než jsme si dosud mysleli. Můžeme je považovat za moudré bytosti? Z jaké reality či dimenze k nám hovoří? Je podobná té naší nebo zcela odlišná? Existují někde v minulosti nebo v realitě mimo čas? Atd.

Odpovědi na ty to otázky byly mnohokrát předávány přímo v poselstvích během channelingu, nebo také lidmi, kteří channeling provozují. Protože neexistují jiné důvěryhodné, např. psychologické pokusy o vysvětlení těchto problémů, zkusme je prověřit.

Zkušení mediátoři obvykle říkají, že osobnosti, které předávají informace, cítí jako nějakou „energii“, která proniká do jejich mysli ve formě láskyplného a pomoc nabízejícího přítele či rádce. On, ona (nebo ono) k nim hovoří bez zvuku, nebo předává přímo do mysli obrázky nebo myšlenky. V naprosté většině jde o jednu osobnost, někdy se jich ale simultánně vyskytuje víc. Někdy je předáván i jakýsi mentální obrázek toho, jak ona „osobnost“ vypadá. V některých případech je osoba, která provozuje channeling, v takovém stupni transu, že pro ni neexistuje jiná osobnost než ta, jejíž informace předává. Jedná se samozřejmě o pocity velmi subjektivní, přesto ale mohou posloužit k získání informací o zdroji předávaných informací. Pokud někdo začíná s channelingem, nikdy se nedá předem očekávat cokoliv z již známých skutečností.

Samy takto komunikující osobnosti vysvětlují, že nejsou součástí osoby, která channeling provozuje, že jsou skutečně existující nehmotné bytosti, ale že v současnosti nežijí pozemské životy. Říkají, že takto spolupracují s takovými lidmi (provozujícími channeling), kteří jsou schopni odložit své ego a své osobnosti natolik, aby jim samotným umožnili přímo do jejich myslí předávat určité vybrané myšlenky, nebo které dokáží většinou podvědomě předávané myšlenky formulovat v podobě obrazů, slov nebo srozumitelných vyjádření. využívají k tomu všech obvyklých možností, tedy slov, hlasu, základních vědomostí a dokonce i pohybů těla osoby, která informace předává. Takto předávané informace mají u většiny nejlepších vyznavačů channelingu vždy podobu laskavého vedení a nápomocných rad, které nijak nekolidují s individuálními preferencemi. Jak z výše uvedeného vyplývá, některé „osobnosti“ nejsou zase až natolik vznešené a altruistické, přestože jejich úmysl mohl být dobrý, a některé jsou zcela evidentně docela sobecké a záštiplné.

Naskýtá se samozřejmě otázka, jak oddělit slova či myšlenky oné imaginární nehmotné bytosti od slov a myšlenek člověka, který channeling provozuje. Jsou tyto informace ovlivňovány jeho vírou, názory či náladou? Dle mých zkušeností se tyto dva zdroje míchají jen výjimečně, ale jasnou a přesnou hranici zatím nelze stanovit.

Je ale důležité přesně vědět, kdo je zdrojem předávaných informací? Pokud by člověk hledal skutečný důkaz o tom, že tyto nehmotné osobnosti existují mimo osobnost člověka, který provozuje channeling, pak by to skutečně potřeboval vědět. Jinak ale stejně musí prozkoumat vše, co se dá, a jít jaksi proti své intuici, která není pravděpodobně tak vyvinutá, jako intuice osoby, která se channelingem zabývá. Ta zde ovšem také funguje jen jako spoušť, onen pověstný „kanál“ imaginárního tv vysílání, nebo, jinak řečeno, jakýsi intuitivní zesilovač. Pokud se chceme věnovat interpretaci předávaného materiálu, právě tohle je důležité mít na paměti.

Jiná věc jsou jména a vlastnosti oněch imaginárních bytostí. Ty jsou neodmyslitelnou součástí channelingu a člověk může jen v údivu kroutit hlavou nad podivnými tituly a jmény, jazykovými zvyky atd. Nezdá se ale, že by bylo tak docela nutné tohle abnormální chování od samotného poselství, pokud je smysluplné, pozitivní a hodnotné, přísně oddělovat. Při své práci s asi dvanácti osobami, které aktivně provozovaly channeling, jsem se nikdy nesetkal ani s náznaky špatných úmyslů, naopak, vždy šlo o velmi pozitivní a laskavý přístup.

Stejné osobnosti také opakovaně zdůrazňují, že channeling je zvláštní intuitivní formou předávání poselství prováděnou po tisíce let ve všech částech světa. Tvrdí, že vždy hrály důležitou úlohu v rámci individuálního a sociálního rozvoje lidstva, a že tímto způsobem někdy navazovaly dialog s mnohými umělci, politiky, náboženskými vůdci a duchovněji zaměřenými lidmi. Zdůrazňují, že role toho, kdo channeling zprostředkovává, je vždy zcela dobrovolná, byť jejich volba channeling aktivně provozovat je mnohdy založena na spíše podvědomých pohnutkách.

Je třeba zdůraznit, že většina lidí na Západě má potíže channeling akceptovat také proto, že neexistují adekvátní pojmy, akceptovatelné modely, nebo odpovídající jazykový kontext. Je to jako kdybyste chtěli pětiletému dítěti vysvětlit, jak funguje televize: chybí mu znalosti základních pojmů, pomocí kterých by to šlo vysvětlit.

Například, pokud by člověk chtěl rozlišit, jestli je zdroj informací uvnitř nebo mimo mysl osoby, která channeling dělá, musel by se nejprve pokusit definovat, co je to „uvnitř“, co je to „vně“ mysli a co oba tyto stavy odlišuje. Možná neexistuje hranice mezi vnitřním a vnějším, možná je duše přirozeným pokračováním mysli a vědomí plynule přechází v podvědomí nebo nadvědomí. Podobně - jak bychom mohli tvrdit, že jde o duše zemřelých lidí, když ani nevíme, co to je duše? A jak bychom mohli pochopit, ze kterých dimenzí pocházejí - bez mapy nebo kalendáře oněch dimenzí?

Můžeme to vše ale chápat jako pozvání naslouchat otevřeným myslím a předávaným poselstvím a dostupným způsobem testovat v nich obsažené informace.