Osobní život v Islámu

Islám se zabývá osobním životem člověka, aby zajistil jeho duchovní a fyzickou čistotu, aby člověku poskytl zdravou výživu a ukázal mu, jak se správně oblékat, chovat, zdobit, sportovat atd.

1. Duchovní a fyzická čistota
Islámské nařízení praví, že před modlitbou musí muslim provést abdest, pokud ho již nevykonal dříve a uchoval v platnosti. Tento povinný abdest je někdy částečný, jindy úplný, závisí to na podmínkách konkrétní osoby. Připomeneme-li si, že muslim musí vykonat pět povinných modliteb za den s čistým srdcem a hlavou, s čistým tělem a oděvem, na čisté půdě a s čistými úmysly, dokážeme si jistě představit, jak životně důležité a prospěšné výsledky z tohoto jediného úkonu vyplývají (Korán, 4:43, 5:7).

2. Výživa
Výživě se musí věnovat značná pozornost, aby si člověk uchoval čisté srdce a zdravou mysl, aby posiloval svou duši a měl čisté a zdravé tělo. A právě to islám dělá. Někteří povrchní lidé si snad myslí, že potraviny a nápoje nemají žádný přímý vliv na celkový stav člověka pravidelně přijímajícího potravu. Takový názor není islámský, protože islám považuje tyto věci za velmi vážné. Obecná islámská zásada zní:
Všechny věci, které jsou pro člověka čisté a dobré, jsou správné jako pokrm, požívají-li se v mírných dávkách. Avšak všechny věci, které jsou nečisté, špatné a člověku škodlivé, nejsou za běžných okolností správné jako pokrm. Pro výjimky a případy absolutní nezbytnosti vždy existuje jistá pružnost a možnosti (Korán, 7:157; viz předchozí oddíl o islámské morálce).
Mimo tuto obecnou zásadu existují jistá jídla a nápoje, které jsou Bohem označeny za zakázané. Jde o maso uhynulých zvířat a ptáků, maso vepřů a maso zvířat usmrcených ve jménu někoho jiného než Boha (2:173; 5:4). Nápoje, které islám považuje za škodlivé a ničivé pro lidského ducha a mravnost a rovněž pro jeho fyzický stav a morálku, jsou obsaženy v koránském verši, který zakazuje všechny toxické látky a všechny druhy hazardu a hazardních her (5:93-94).
Zákaz těchto potravin a nápojů není rozhodně žádným rozmarným činem nebo diktátorským výnosem Boha. Je to hlavně a především Boží zásah, který je míněn v nejlepším zájmu člověka a pro jeho blaho. Když Korán popisuje tyto zakázané věci jako špatné, nečisté a škodlivé, bedlivě bdí nad mravností a moudrostí člověka, nad jeho zdravím a bohatstvím, nad jeho zbožností a každodenním chováním - všechny tyto věci mají podle islámu nedocenitelnou hodnotu. Důvodů spočívajících za tímto Božím zásahem je mnoho. Mají duchovní a intelektuální povahu, morální a psychologickou, fyzickou a hospodářskou. Jediným cílem je ukázat člověku, jak by měl rozvíjet svou vlastní osobnost podle přímé životní cesty, aby jeho život byl zdravým prvkem v rodinné i společenské struktuře i v rámci lidstva obecně. Spolehliví lékaři a vědci bádající v oborech společenských věd by také měli být schopni ověřit přínos těchto islámských legislativních opatření.
Islám je v oblasti kvality organické výživy člověka stejně ortodoxní a nekompromisní jako v oblasti duchovního zdraví a intelektuálního růstu. Tento fakt můžeme doložit skutečností, že některé části výživy jsou zakázány zcela, některé by se měly požívat mírně, bez přehánění a výstřelků (Korán, 7:31). Jestliže se muslim vyhne všem látkám zakázaným druhově nebo jen v nadměrném množství, pak ho Bůh zve, aby se těšil z Jeho milostivých darů a zakusil vděčnost k milosrdnému Živiteli (2:168, 172; 5:90-91).(1)

3. Oblékání a zdobení
V oblasti oblečení a zdobení bere islám vážně v potaz zásady slušnosti, skromnosti, cudnosti a mužnosti. Islám potlačuje všechno v oblečení nebo ozdobách, co se neslučuje s nabytím, udržením a rozvojem těchto vlastností. Oděvní materiály styl oblékání, které mohou vzbuzovat nadutost nebo falešnou pýchu a marnost, se přísně zakazují. Stejně tak se zakazují i ozdoby, které mohou oslabit mravnost člověka nebo podlomit jeho mužnost. Muž by měl zůstat věrný své mužné přirozenosti, kterou pro něj Bůh zvolil, a měl by se zdržovat věcí, které by mohly oslabit nebo uvést do nebezpečí jeho charakter. Proto islám muže varuje před používáním jistých látek, například před čistým hedvábím a před jistými drahými kameny a zlatem užívanými ke zdobení. Tyto věci se hodí pouze k ženské přirozenosti. Pěkný vzhled muže nezávisí na nošení drahých kamenů nebo v okázalém předvádění šatů z čistého přírodního hedvábí, ale ve vysoké mravnosti, příjemné povaze a zdravém chování.
Když islám dovoluje ženě používat věci, které jsou mužům zakázány a které se hodí pouze k ženské přirozenosti, neznamená to, že by islám dával ženě naprostou volnost a zbavoval ji jakýchkoli omezení. Dovoluje jí věci, které se hodí k její přirozenosti, a současně ji upozorňuje na věci, které by její přirozenost mohly pokazit nebo znectít. Způsob, jakým by se ženy měly správně oblékat, krášlit, kráčet, a dokonce se i dívat, je velmi složitou otázkou a islám jí věnuje zvláštní pozornost. Islámská představa v této oblasti je zaměřena na obecné blaho žen. Islám poskytuje rady nejen mužům, ale i ženám, aby jim pomohl uchovat si a rozvíjet vlastní důstojnost a cudnost, aby se nemohly stát předmětem nedbalých klepů nebo hříšných pomluv a podezřívavého chování. Rada je obsažena v těchto koránských verších:
Řekni věřícím. aby cudně klopili zrak a střežili svá pohlaví - to je pro ně čistší, vždyť Bůh dobře je zpraven o všem, co konají. A řekni věřícím ženám, aby cudně klopily zrak a střežily svá pohlaví a nedávaly na odiv své ozdoby kromě těch, jež jsou viditelné. A nechť spustí závoje své na ňadra svá. A nechť ukazují své ozdoby jedině svým manželům nebo otcům nebo tchánům nebo synům nebo synům svých manželů nebo bratřím nebo synům svých bratří či sester anebo jejích ženám anebo těm, jimž vládne jejich pravice, nebo služebníkům, kteří nemají chtíče, anebo chlapcům, kteří nemají pojem o nahotě žen. A nechť nedupou nohama, aby lidé postřehli ozdoby, které skrývají. A konejte všichni pokání před Bohem, ó věřící, snad budete blažení! (24:30-31).
Islám je velmi citlivý na způsob oblékání a na ozdoby. Dává naprosto jasně najevo, že jak muž, tak i žena by měli být omezeni na své příslušné přirozenosti, aby si ochránili své přirozené instinkty a aby docílili skromnosti a vysoké mravnosti. O proroku Muhammadovi se říká, že prohlásil, že Bůh odsuzuje ty muže, kteří se chovají nebo konají po způsobu žen, a ty ženy, které se chovají nebo konají po způsobu mužů. Nicméně bychom si měli pamatovat, že islám neukládá žádná omezení na neškodné nebo správné prvky oblékání a ozdob. Ve skutečnosti nazývá Korán takové věci krásnými dary Božími a vyčítá těm, kteří na ně pohlížejí jako na zakázané (7:32-33).

4. Sporty a zábava
S potěšením konstatujeme, že islámské formy uctívání Boha, tedy modlitby, půst, pouť, mají do jisté míry sportovní charakter, přestože jsou v základě a svou povahou určeny k duchovním účelům. Jenže kdo by se odvážil popírat neustálé vzájemné působení mezi fyzickou a mravní stránkou člověka? Tím však postoj islámu ke sportům a zábavám nekončí. Všechno, co provokuje ke zdravému myšlení nebo občerstvuje mysl, dodává tělu čilost a udržuje člověka ve zdraví, islám vítá a podporuje, pokud tato činnost nepředchází hříchu nebo jej neobsahuje, nezpůsobuje-li škodu nebo neodvádí od povinností anebo neohrožuje jejich plnění. Obecným vodítkem je v této věci výrok Proroka, který říká, že všichni věřící mají dobré vlastnosti, avšak silný věřící je lepší než věřící slabý. Rovněž se říká, že chválil sporty a zábavy, které vedou k fyzické vytrvalosti a posilují mravnost.
Je politováníhodné, když se se sporty a zábavami spojují věci, které nemají sportovní ani zábavní charakter. Někteří lidé považují hazard a pití alkoholu za sport a zábavu, islám se však na to dívá jinak. Život stojí za to, aby byl žit, dostali jsme jej k jistému účelu. Nikdo by jej neměl znehodnocovat nevázanostmi nebo spoléháním se výlučně na náhodu a štěstí. Takže nelze mluvit o porušování lidských práv nebo o zasahování do těchto práv, když islám rozšiřuje svůj Boží dotek na organizaci života dokonce i v jeho velmi osobních aspektech. Protože život člověka je nanejvýš cenný a je určen ke vznešeným účelům, ukázal islám člověku cestu, jak jej žít správně a s potěšením. Mezi tato opatření patří zákaz hazardu, který spíše vede ke zvyšování nervového napětí, než aby je snižoval. Ponechat život na štěstí či pouhé náhodě je vážnou urážkou života. Jestliže někdo svěří svůj osud do bláznivého kola her a vloží své schopnosti do nanejvýš nepředvídatelných pohybů na hracím stole, odklání se od normálního běhu života. Aby islám ochránil člověka před zbytečným duševním napětím a ničením nervů a umožnil mu vést přirozený život založený na pevném vědomí o prostředcích a účelu života, zakazuje hazard ve všech formách a druzích.
Jestliže se člověk zaplete do pevné pavučiny toxických látek nebo se nechá zahnat do kouta alkoholem, jde rovněž o ostudný útěk od skutečnosti a nezodpovědnou urážku nejlepších lidských vlastností. Hrozby a tragédie požívání omamných látek jsou příliš zřejmé, takže je zde nemusíme rozvádět. Každý den padá tomuto zlu za oběť mnoho životů. Mnoho rodin se kvůli této hrozbě rozpadá. Mnoho miliard dolarů ročně se ztrácí v jícnu alkoholismu. Nesčetné dveře se zavírají před bídou a neštěstím povstalým z alkoholismu. Kromě zničení zdraví, duševních depresí, otupělosti duše, mizení majetku, rozbíjení rodin, urážky lidské důstojnosti, poškozování mravnosti a pokořujícího útěku od skutečnosti je každý z takzvaných příležitostných pijáků potencionálním alkoholikem. Islám nemůže tyto hrozby snášet nebo nechávat člověka, aby znectil samotný smysl života takovýmto tragickým způsobem. Proto islám nespojuje hazard nebo pití s dobrými sporty a rekreačními zábavami, místo toho je jednou provždy zakázal. Aby člověk dokázal tento názorový postoj islámu ocenit, stačí na chvíli věnovat pozornost některému ze sdělovacích prostředků, přečíst si nějakou lékařskou zprávu, navštívit sociální poradnu nebo se zúčastnit nějakého soudního pojednání. Ze všech úděsných společenských problémů je alkoholismus tím nejzávažnějším. Více než jeden a půl miliónu Američanů se každý rok stává alkoholiky. Jeden z každých deseti až dvanácti lidí, kteří se letos poprvé napijí, se stane alkoholikem. Všechny tyto bolestné tragédie a opravdové ztráty promlouvají mnohem hlasitěji než jakékoli teologické nebo obchodní argumenty.

(1) Toto částečné opakování má za cíl opětovně zdůraznit celou věc, lze je snad proto odpustit. V souvislosti s celou diskusí na toto téma viz Pojem morálky uvedený výše a také dílo Ebrahlm Kazlma, M. D. „Medical Aspects ot Forbldden Foods in Is-lam“, v AL-lTTIHAD (The Muslim Student Association ot the United States and Canada), 1391/1971, sv. 8, číslo 1, str. 4-6. Tento článek na konci uvádí vynikající bibliografii lékařských a náboženských zdrojů.