Orlík nad Vltavou

Kdysi čněl hrad Orlík na vysoké skále nad Vltavou. Málokdo však ví, proč nese takové jméno. Na břehu Vltavy stávala v dávných dobách tvrz, jejímž zbytkům se dnes říká Buršův hrad. Zdejší pán zde vařil pivo, které prodával v přilehlé hospůdce. Scházeli se tam nejrůznější lidé, především loupežníci z okolních lesů.

Nejdříve se rytíř snažil loupežníky vyhánět, ale později se s nimi spolčil. Tak se stalo, že se tvrz proměnila v loupežnické sídlo plné kořisti. Po čase zvolili loupežníci rytíře svým vůdcem a strach v okolí ještě vzrostl. Nakonec byla tvrz dobyta královským vojskem a jen několika loupežníkům se podařilo uniknut.

Tenkrát vyvázl bez zranění i rytíř se svým malým synkem. Chuděra jeho žena v potyčce našla smrt. Po mnoho týdnů hledal rytíř své společníky po hlubokých povltavských lesích. Když se všichni sešli, neměli na další loupeže myšlenky. Rytíř dokonce našel svému synkovi chůvu.

Brzy se však rány zahojily a loupežníci se chystali na další výpravu. Všichni již seděli v sedle, když přiběhla chůva s křikem. "Počkej pane, tvůj syn se ztratil. Jen jsem si na chviličku odskočila a když jsem se vrátila, byl pryč."

Místo loupežnické výpravy se všichni rozjeli do okolí hledat ztraceného syna. Noc přešla v den, minul týden a synek nebyl k nalezení.

Až jednoho rána přijel na zpěněném koni jeden z mužů a již zdaleka volal: "Našel jsem ho, pane. Je v orlím hnízdě na vysoké skále, ale nebude snadné se tam dostat..."

Všichni nasedli rychle do sedla a klusali ke strmé skále, kde byl rytířův synek uvězněn. A opravdu, v orlím hnízdě seděl maličký chlapeček se třemi mláďaty. Právě ten z mužů, který hnízdo objevil, vylezl na skálu a chlapce opatrně vyndal. Nebyl to žádný strašpytel, ale orlice, která ho pozorovala, naháněla strach.

Rytíř sevřel se slzami v očích svého zdravého syna a právě tehdy pravil: "Zanechme svého neblahého řemesla a postavme na tomto místě nedobytné sídlo na památku této události."

A tak se také stalo. Na skále, kde bylo orlí hnízdo, vyrostl zakrátko hrad Orlík.