Olmékové

Je známo, že vznik nových sociálních příznaků byl spjat s vývojem nového uměleckého stylu ve vzájemně odlehlých částech Mezoameriky. Tento styl bývá obecně označován jako styl olmécký, protože jeho nejdůležitější střediska se nacházejí v oblasti, jejíž obyvatelé bývali v rozličných dobách nazýváni Olméky, tj. lidmi země gumovníků. jde o umělecký styl, jenž esteticky a umělecky náleží k vrcholným projevům Mezoameriky. Na rozdíl od kultury pozdějších dob, během nichž stála v popředí architektura, je zde vše založeno na sochařství. Ve všech střediscích olméckého umění nacházíme převážně hlavy a figurky z hlíny, nefritu a jadeitu. Až do španělské conquisty byl nefrit pokládán za nejcennější surovinu Mezoameriky. Sošky zhotovované Olméky znázorňovaly nejčastěji spojení člověka a jaguára. Často jsou to dětské obličeje s vyceněnými jaguářími zuby, někdy mají jaguáří tlapy. Řada objevených mužských figur má ženské rysy, a proto se mnozí badatelé domnívají, že jde o eunuchy. Dvě charakteristiky se stále vracejí : jaguároidní rysy a znak ve tvaru „u”, jenž buď znázorňuje ústa nebo se objevuje na jiném místě skulptury. velikost těchto objektů silně kolísá. Na nejdůležitějším místě mexického altiplana, v Tlatilcu,jde o malé, velice jemně vypracované hlavy a figurky. Poněkud dále k jihu, v Chacaltzingu, nacházíme velké, v kameni tesané reliéfy. Nejdůležitější architektonické památky nebyly vykopány na altiplanu, nýbrž v nížinách, v oblasti dnešního státu Veracruz, v lokalitách La Venta a Tres Zapotes. Nacházelo se tam středisko olmécké kultury ?
K rozhodujícímu obratu ve výzkumu olmécké kultury došlo až v r. 1938, kdy severoamerický archeolog Stirling začal provádět rozsáhlé vykopávky v jedné oblasti, nedaleko od mořského pobřeží v tropické části státu Veracruz. V blízkosti dnešní lokality La Venta narazil na gigantické objekty, které jednoznačně odkazovaly k olméckým nálezům na altiplanu. Nejprve byly odhaleny velké pyramidoidní umělé pahorky, nepochybní předchůdci oněch pyramidových staveb, jež se později staly tak příznačné pro mezoamerické vysoké kultury. Ještě působivější než tyto stavby jsou obrovité skulptury,jež byly nalezeny v téže oblasti. Jsou to gigantické, v kameni tesané lidské hlavy s realistickými rysy, vážící až 20 tun. Všechny obličeje mají široké ploské nosy a silné odulé rty. všechny hlavy jsou pokryty nízkou přilbou. Určitou dobu se soudilo, že jde o hlavy - z nějakého důvodu - oddělené od trupu. Protože však nebyl nalezen jediný trup a hlava,jež by k sobě náležely, předpokládá se nyní, že existovaly výlučně jen skulptury hlav a obličejů. Pro tyto skulptury je příznačná relativní jednoduchost znázornění, realismus výrazu obličeje, jenž kontrastuje s pozdějším, symbolikou přetíženým zobrazováním z mayské oblasti nebo ze středního Mexika. Na těchto skulpturách lze spatřit určité jaguáří symboly. Objevují se jaguáří drápy - ať už na přilbě nebo na uších -, nejednou rovněž jaguáří zuby. U drobných sošek olméckého stylu se setkáváme se zobrazením celého člověka. Rovněž na nich je patrný vysoký stupeň realismu. K nejcennějším nálezům patří nalezené velké, v kameni vypracované stély, v některých případech s abstraktními motivy. Stejnou dimenzi jako stély a kolosální hlavy mají gigantické sarkofágy a oltáře, rovněž tesané z kamene. nacházíme na nich v kameni rytá zobrazení, dílem realistické, dílem symbolické povahy. I zde se vrací jaguáří motiv.
Olmécký styl je považován obecně za jeden z nejvrcholnějších uměleckých projevů staré Ameriky. Na základě radiokarbonové metody byla La Venta vymezena lety 880 až 400 př.n.l. Z toho lze vyvodit, že přinejmenším v následující fázi vývoje olmécké kultury, možná však již v jejích dřívějších fázích, bylo známo písmo a kalendář, později se rozvinuvší u Mayů. Chceme-li porozumět olmécké kultuře, můžeme se opřít pouze o archeologické doklady.
Se vznikem olmécké kultury je úzce spjat počátek solné a vyhraněné sociální diferenciace. mluví pro to řada rozličných příznaků a jevů : pompézní pohřebiště, obsahující bohaté dary, nebo znázornění z Chacaltzinga, na němž lze spatřit muže klečícího před jiným, bohatě oděným. Jde v tomto případě zjevně o pána a jeho poddaného. Stejně výmluvný je i nález nefritové skupinky mužů v Tlatilcu. uprostřed stojí nádherně oděná figura,kolem níž stojí nebo leží asi 15 dalších, hůře oděných mužů. Ještě jednoznačněji mluví skutečnost, že v kulturních centrech zjevně existovala nezbytná, zcela profesionální vrstva kněží, pečujících o tato velká střediska. kromě toho dosáhlo olmécké umění tak vysokého stupně rozvoje, že je mohli vytvořit pouze profesionální řemeslníci. 
   Kdo vůbec byli Olmékové a odkud přišli ?Archeologická naleziště v oblasti Veracruzu neukazují doposud na žádné předchůdce. První z provedených vykopávek již ukazují na vysoce rozvinutou kulturu. z tohoto důvodu začali badatelé hledat původní místo vzniku olmécké kultury mimo oblast pobřeží. Vycházejí však při tom ze zcela odlišných hypotéz. pro některé z nich leží toto místo vzniku zcela jasně nejen vně oblasti východního pobřeží dnešního Mexika, nýbrž vůbec mimo Ameriku. Právě náhlý rozvoj olmécké kultury je uváděn jako důkaz toho, že její původní nositelé přišli odjinud. Pro jiné badatele se východiště nacházelo po určitou dobu někde v Africe. Odvolávají se přitom na vysloveně negroidní rysy mnoha hlav, nalezených v La Ventě a v Tres Zapotes, stejně jako na skutečnost, že jde právě o pobřeží Mexika, dosažitelného z Afriky. Při dnešním stavu výzkumu nelze s konečnou platností žádnou z těchto teorií ani potvrdit, ani vyvrátit. Téměř stejné množství problémů jako se vznikem olmécké kultury je spojeno s otázkou jejího zániku, resp. jejího dalšího vývoje a vlivu na jiné mezoamerické kultury. V každém případě dnes většina archeologů zastává názor, že kultura nížin, především kultura Mayů, byla Olméky ovlivněna způsobem zásadním. Tomu nasvědčuje jednak kalendářní systém a množství hieroglyfů, jejichž přinejmenším prototypy byly nalezeny u Olméků.