Okoř

O malebných zříceninách hradu Okoř se vypravuje nejedna pověst. Již po několik věků se zde mluví o pokladu ukrytém pod zříceninou. Tajná podzemní síň bývala pod hradem již v dobách jeho rozkvětu, ale poklad se v ní nachází až od dob, kdy zde sídlili jezuité. Zdejší bratři byli tuze bohatí a uschovali pod zemí veliké bohatství.

Však navraťme se o pár staletí nazpět, do doby chrabrých rytířů. Tenkrát žil na Okoři pán s dcerou. Dívka to byla velice sličná a již ženicha by měla hledat, avšak Mnislavova dcera se jen nápadníkům vysmívala a na vdavky neměla ani pomyšlení. Dokonce ani dívčí šaty nechtěla nosit, nejraději si oblékla loveckou kamizolu, dlouhé lesklé vlasy stočila pod klobouk a na koni tryskem uháněla krajem.

Jednoho dne přijel na Okoř rytíř se svou družinou a prosil pána o dívčinu ruku. Krásná panna však šlechtice odmítla a rychle odešla z komnaty. Rytíř byl z toho tak rozlítostněn, až se rozhodl, že se dívce pomstí.

Podplatil několik sloužících a Mnislavovu dceru chtěl potupit za temné noci v jejím pokoji ve vlastním loži. Služebnictvo se mělo postarat o stráž střežící hrad. A vskutku několik z nich náhle onemocnělo zvláštní chorobou a jen jediný muž zůstal na stráži.

Již se blížila půlnoc a strážnému se začínaly zavírat oči únavou. Celý den střežil hrad sám a sám. Udělal tenkrát to, co si dobrý strážce nesmí dovolit, sedl si a zakrátko usnul.

To byla rytířova chvíle, ještě s několika muži vtrhl do hradu a potichu došel až do dívčina pokoje. Jaké však bylo jeho překvapení, když mladou pannu na lůžku nenašel. Prohledával celý hrad až do úsvitu, ale marně. Po Mnislavově dceři jako by se země slehla.

Dívka byla opravdu ukryta celou noc v podzemí. Všichni sloužící nebyli tak proradní a nenechali se uplatit. O rytířově plánu své paní brzy pověděli a ta se stačila schovat v tajné podzemní chodbě, kterou nikdo nemohl najít.