Odrazy v kosmickém zrcadle

Čögyam Trungpa rinpoče

V kontaktu s obyčejnými podmínkami vašeho života můžete udělat šokující zjištění. Zatímco pijete svůj čaj, objevíte třeba, že ho pijete v prázdnu. Fakticky ho ani nepijete. Pije ho prázdnota prostoru.

Když tedy děláte jakoukoliv obyčejnou věc, může vám ten referenční bod přinést zkušenost neexistence referenčního bodu. Při oblékání spodků anebo sukně zjistíte, že oblékáte prostor. Při líčení objevíte, že zkrášlujete prostor, čiré nic.

Normálně si myslíme, že prostor je něco prázdného anebo mrtvého. Prostor je ale obrovský svět se schopnostmi absorbovat, potvrzovat a pojímat. Můžete ho krášlit, pít s ním čaj, jíst s ním sušenky a leštit v něm boty. Něco tu je. Když se na to ale podíváte, kupodivu nic nenajdete. Pokusíte se na něj dát prst a zjistíte, že nemáte ani ten prst. Taková je prvotní podstata základního dobra a je to tento charakter, který nám dovoluje, abychom byli bojovníky.

Bojovník je v podstatě někdo, kdo se nebojí prostoru. Zbabělec žije v ustavičné hrůze z prostoru. Když je sám v lese a nic neslyší, myslí si, že na něho někde číhá duch. V tichu se mu vybavují v mysli všelijací démoni a monstra. Zbabělec se bojí tmy, protože nic nevidí, i ticha, protože nic neslyší.

Zbabělec si vytváří referenční body, nebo nějaké okolnosti a otevřenou situaci tak obrací v strach. Bojovník ale nemusí nepodmíněnost ničím podmiňovat anebo omezovat. Nemusí ji hodnotit jako pozitivní nebo negativní, ale může zůstat neutrální, tak jak je.

V tomto místě, jak všichni víme, máme problém, že se snažíme vytvářet něco příjemného spěchem, nebo se jím uklidňovat. Obracíme svět do mechanismu do takové míry, že se ani neobtěžujeme přemýšlet. Zmáčkneme knoflík a dozvíme se, co máme dělat. Dokonce se ani nemusíme učit mluvit. Zmáčkneme knoflík a mluví to za nás. Z hlediska vzdělání a inteligence, natož pak duchovnosti, všechno upadá. To je důvod, proč je funkcionalita tak populární. Proč se obtěžovat s kravatou, když se oblékáme, jen abychom pokryli tělo?

Jde ale o něco víc, než k čemu dochází současný svět, co se týká jeho reality. Je zde něco fundamentálně špatně, takže se cítíme nezdravě a zbyteční. Potěšení devalvovalo, radost je redukovaná a štěstí komputerizované. Nelze jinak, než abychom se podívali zpět, odkud jsme přišli, zpět na náš původní stav, zpět a zpět, úplně zpátky.

Podívat se zpět neznamená několik tisíc let, ale před to, než začalo myšlení. To je to kosmické, prvotní zrcadlo. Proč prvotní? Protože je nepodmíněné. Nepodmíněné znamená, že není způsobeno žádnými určitými okolnostmi, a ani není reakcí na, nebo proti nějaké situaci. Proto je nepodmíněné.

To samé lze říct o elementech ve fyzikálním smyslu. Chápat jasně, že země, voda, vzduch a vítr jsou nepodmíněné. Nejsou výsledkem reakce, ale jsou to samo-existující jevy, které zde jsou trvale.

Pokud jsme schopni relaxovat, uvolnit se oblakem tím, že se na něho jenom díváme, relaxovat s kapkou deště a zakoušet její opravdovost - uvidíme nepodmíněnost reality, která je velmi jednoduchá v tom, jak věci jsou, jednoduše. Podívat se na věci bez toho, abychom řekli „to je pro mě, nebo proti mně," „toho se mohu zúčastnit," nebo „to není nic pro mě". Podívat se na ně jednoduše, přímo a dokonale, na místě, a začne se objevovat určitý pocit pozornosti a přesnosti. Necloumá s námi naděje a strach, proto od věcí neutíkáme, ale také je nijak nerozvíjíme.

To je, jak můžeme jít nejblíže, když mluvíme o kosmickém zrcadle, základní nepodmíněné bázi prostoru. Zrcadlo neodmítá ani neakceptuje, odráží cokoliv od hrubé až po nejjemnější úroveň a stále přitom zůstává zrcadlem, tak jak je. Základní rámec reference kosmického zrcadla je obrovský a bez jakékoliv předpojatosti. Bez naděje, strachu, nezabíjí, neléčí. Je zde to, je zde automaticky.

Pojem kosmického zrcadla je spojen s fundamentálním a věčným základním dobrem. Jeho definicí je, že věci nemají počátek a proto také nekončí. Stojí tak mimo jakékoliv normy a formy, mimo cokoliv co je stvořené. Stojí mimo jakékoliv tvoření, a je proto základně dobré. „Dobré" konvenčně znamená bez chyb a bezvadné. Základní dobro také nepodléhá úpadku. Proč? Protože je nezrozené, neupadá a neumírá.

Podstata kosmického zrcadla je bez konceptů. „Kosmické" zde má neobvyklý význam. Znamená „obrovské". Je proto nepředstavitelné, mimo jakékoliv myšlení či míru, neomezené a neuchopitelné. Přirozeně z něho vyvstává brilance šírosti - zářivost, kapacita a vše‑pronikavost.

Můžeme to označit za moudrost. Když ale mluvíme o moudrosti, musíme být opatrní. Nemluvíme o tom jako o něčem, čeho lze dosáhnout. Neříkáme, že někdo byl původně hloupý a pak dosáhl moudrosti. Mluvíme o moudrosti bez počátku, o něčem co je přirozeně moudré.

Vjemy jsou přirozeným vyjádřením moudrosti. Všechny vjemy jsou v podstatě produktem, dokonce ani to ne, manifestací kosmického zrcadla, atmosféry, ve které se zrcadlo nachází. Kdyby nebylo kosmického zrcadla, neměli bychom vůbec žádné vjemy.

Vědomí, jeho orgány a smyslová pole, jsou přirozeně neohraničené oblasti. Je zde neomezený zvuk, neomezené vidění, chutnání, cítění atd. Neomezené smyslové vjemy - pole vjemů, všude - až tak, že jsou kosmické, nepředstavitelné, mimo jakékoliv myšlení.

Vjemy mají vlastnosti základního dobra, o tom se v náboženských tradicích mnoho nemluví. Náboženství v jistém smyslu viní vjemy jako zdroj problémů. V šambhalové tradici, která je spíš světská, než duchovní, považujeme vjemy za posvátné. Jsou přirozeným darem, který máme, naší přirozenou schopností. Když nevidíte světlo, neslyšíte zvuky, nechutnáte jídlo, nemáte způsob jak s čímkoliv komunikovat.

Protože jsou ta pole smyslových vjemů tak rozsáhlá, bez začátku a konce, cítíme jako bojovníci, že s nimi přichází dobro. Kvůli obrovitosti vjemů a výjimečnému charakteru prostorovosti, objevují se možnosti komunikace s hloubkou světa - se světem světel, zvuků, všeho - větší svět. Rozlehlost celého spektra vjemů je mimo jakoukoliv konceptualizaci, mimo slova a ideje.

Taková moudrost je v kosmickém zrcadle. Uvolněním mysli se můžete spojit s prvotním, původním základem, který je úplně čistý a jednoduchý. Z toho pak, prostřednictvím vjemů, objevíte magii. Svoji vlastní vrozenou moudrost spojíte s větší moudrostí, nebo vizí, která vás překračuje. Očekávali byste, že se stane něco výjimečného, když objevíte magii. Ano, stane se. Objevíte se v říši totální reality, úplné a dokonalé reality.

Shambhala Sun, leden 2009, (původně červenec 1995)