„Očištěný“ buddhismus?

Vytržením z kulturního kontextu vznikla určitá nerovnováha v sociální struktuře, která se výrazně podepsala na podobě tibetského buddhismu, jak jej známe na Západě. Jak upozorňuje Peter Bishop, v tradičním Tibetu existovalo několik způsobů, kterými se prostý člověk setkával s duchovními silami, byli to nejen tulkuové a mniši, ale také šamani a ženatí lamové, jejichž život byl úzce spjat s každodenními problémy obyčejných lidí. Odchod do exilu výrazně narušil tuto zažitou strukturu, kde byly role těchto „náboženských specialistů“ poměrně rovnoměrně rozloženy. Šamani ovlivnění bönem a ženatí lamové, kteří umožňovali spojení mezi intelektuálním buddhismem mnichů a lidovou vírou, už v exilu až na výjimky nefungují. Na Západě působí pouze vrstva reinkarnovaných lamů, popřípadě mnichů, kteří jsou vlastně specialisty na duchovní spásu jedinců.

Lidová stránka tibetského náboženství byla zanechána v okupovaném Tibetu, což je také jednou z příčin toho, že tibetský buddhismus je na Západě vnímán jako „systematičtější“, než jakým ve skutečnosti je či alespoň dříve byl. Temné a poněkud chaotické stránky tibetského buddhismu byly zanechány za hřebeny hor na okupovaném území a tibetský buddhismus se na Západě zjevil znovuzrozený a jaksi „očištěný“. To se projevuje mimo jiné odklonem od rituální praxe, která je na Západě obecně vnímána jako cosi zastaralého a neúčinného, k meditaci a důrazu právě na individuální úsilí každého jedince na cestě k vysvobození.