Oceánské proudy slábnou, obavy sílí

Profesor Peter Wadhams ze Scottova ústavu polárních výzkumných studií (Scott Polar Research Institute, SPRI) při univerzitě v Cambridge vyvolal před měsícem rozruch svým prohlášením, že studený proud v Grónském moři, který pohání Golfský proud, zeslábl o 75 procent. 10 z 12 'komínů' klesající studené vody v Grónském moři zmizelo, zbývající dva slábnou. Přitom právě tyto 'zdviže' jsou nezastupitelným motorem celého oceánského dopravníkového pásu. Pro Evropu bude jejich ztráta znament citelné ochlazení, což povrzují i závěry nedávného výzkumu oceánografů u Faerských ostrovů, kde už bylo zaznamenáno významné snížení intenzity teplého proudění. O slábnutí Golfského proudu referoval v dubnu 2004 na základě analýzy satelitních údajů také americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA). Experti tehdy varovali, že "signál velké klimatické proměnlivosti ve vyšších zeměpisných šířkách" by mohl být předzvěstí "změny v celém klimatickém systému".

Poslední objevy potvrzují obavy mnoha oceánografů, kteří se domnívají, že celému oceánskému výměníku hrozí v ne příliš vzdáleném časovém horizontu kolaps. Už koncem 90. let odborníci upozornili na slábnoucí výkon arktického proudění a postupné zadrhávání Golfského proudu. Hydrologické změny se mimo jiné projevily prudkým oteplením podnebí v Grónsku. Rychlost tání v Arktidě se vlivem těchto okolností od počátku nového tisíciletí více než zdesetinásobila. V Evropě lze naopak očekávat prudké ochlazení a to o 5 až 10 stupňů Celsia.

Novozélandští vědci vyhodnotili důsledky změn v systému mořských proudů pro jižní polokouli. Oceánograf Phil Sutton z Národního ústavu pro vodohospodářský a atmosférický výzkum (National Institute of Water and Atmospheric Research, NIWA) prohlásil, že vývoj bude mít "katastrofální důsledky" globálního rozsahu. "Můžeme očekávat, že se v Evropě ochladí až o 10 stupňů Celsia, podle některých ještě více, avšak na jižní polokouli se mírně oteplí." Většina prognóz pro Nový Zéland počítá s oteplením o dva stupně. "Dva stupně se nezdají být mnoho, ale mělo by to velký dopad - na ledovce, množství sněhových srážek i na zemědělskou produkci," prohlásil Dr. Sutton. Jižní Pacifik je dosud ochlazován studeným proudem z Antarktidy. Pokud se tento proud zpomalí, zastaví nebo odkloní jinam, je zřejmé, že se podnebí v oblasti začne oteplovat. Může se tak stát už za několik roků nebo v příštím desetiletí.

Problém spočívá v tom, že v posledních několika letech, de fakto od roku 1997, se v Grónském moři přestal vytvářet led. Povětrnostní situace se výrazně změnila. Určitá oblast v Grónském moři zůstává bez ledu a sestupné 'komíny' studené vody se začaly hroutit. Tato lokalita byla od počátku 19. století pravidelně navštěvována lovci tuleňů, takže je prokazatelné, že minimálně od té doby až do roku 1997 se stav neměnil. O to více jsou současné změny šokující. Cirkulace vody v severním Atlantiku byla narušena.

Faktem je, konstatuje Wadhams, že oceány se mění mnohem rychleji, než si oceánologové před 20 nebo 30 lety dokázali vůbec představit. Tehdy převažoval názor, že systém oceánských proudů je velice stabilní a v podstatě dlouhodobě neměnný, jenomže dnes všude, kam se podíváme, probíhají dynamické a radikální změny. A s nimi se ztrácejí i dřivější falešné pocity jistoty a bezpečí. Je třeba si rovněž uvědomit, že o většině už nastartovaných procesů nic nevíme. Oceány zabírají tři čvrtiny rozlohy planety a pro člověka jako suchozemského tvora jsou obtížně přístupné. Vědecký výzkum v mořích je ztížený a věnuje se mu jen malý počet lidí. Přitom je všem jasné, že procesy probíhající v oceánech jsou pro klima i život na Zemi klíčové.

Wadhams je na základě zjištěných poznatků přesvědčen o tom, že dopad globálního oteplování nebude v Evropě natolik zdrcující jako jinde ve světě. Pokud by globální teploty stoupaly dostatečně rychle, mohl by se tím vykompenzovat předpokládaný ochlazující efekt. Nicméně přinejmenším evropské státy sousedící s oceánem budou vystaveny studenému vlivu a častějším extrémním projevům počasí. Ochlazení určité části zeměkoule, která se celkově prudce otepluje, bude mít za následek vyšší počet a silnější intenzitu povětrnostních výkyvů, než na jaké jsme zvyklí v současné době.

Arktidě změny přinesou úplné rozpuštění ledového pokryvu. Nebylo by překvapující, kdyby se tak stalo už do roku 2020.

Mnoho indicií nasvědčuje tomu, soudí Wadhams, že globální oteplování bude pokračovat rychleji, než se ještě nedávno předpokládalo. Prognóza obsažená ve zprávě Mezivládního panelu pro klimatické změny (IPCC) z roku 2001 je podhodnocená. Aktualizované modely už počítají s přinejmenším trojnásobně rychlejším průběhem oteplování. I kdybychom přistoupili k okamžité akci a radikálně omezili veškeré emise skleníkových plynů, teplota na planetě poroste ještě dalších 100 let. Do atmosféry jsme už vypustili obrovské množství oxidu uhličitého a to nelze vrátit zpět. Je tudíž docela dobře možné, že se staneme obětí važné globální katastrofy, jejímuž příchodu už nelze v této chvíli zabránit.