Obnovitelné zdroje energie – spása, nebo slepá ulička?

Jako cestu v boji se změnami klimatu se často uvádějí takzvané obnovitelné zdroje energie (OZE). Jsou to ty zdroje, které nevycházejí z využívání fosilních paliv a uranu a které je možné využívat relativně neomezenou dobu, neboť se nevyčerpávají. Při jejich využívání neunikají do atmosféry skleníkové plyny nad rámec přirozeného oběhu.

Idea OZE ovšem nestojí pouze na potřebě bojovat proti změně klimatu, což je značně kontroverzní účel, přestože se to tak často prezentuje. OZE jsou především pragmatickou cestou, jak se připravit na období, kdy zásoby dostupných paliv dojdou. Jejich rozvoj by tak byl opodstatněný, i kdyby problém změn klimatu vůbec neexistoval.

Některé regiony, například EU, mají ještě další zájem na podporu OZE – chtějí se zbavit závislosti na obchodu s nestabilními zeměmi, které ovládají ložiska surovin, jako je Rusko, státy Arábie apod. Tento skrytý motiv není příliš zdůrazňován, jelikož se politicky hůře vysvětluje, než ochrana přírody (což je často jen záminka). Kromě toho podporují OZE ty státy, které jsou v jejich vývoji nejdále (EU), aby si připravily trh pro uplatnění svého zboží.

OZE se dostaly v posledních letech pod značnou palbu kritiky. Přišlo se na to, že některé OZE poškozují životní prostředí také – větrné elektrárny škodí ptákům, vodní elektrárny rybám a solární zabírají zemědělskou půdu. Navíc nejsou tak efektivní a na jejich výrobu se spotřebuje také hodně energie. Některé studie už prokázaly, že provoz OZE ve skutečnosti zatěžuje životní prostředí více, než původní neobnovitelné zdroje.

Do nelibosti české veřejnosti upadly v poslední době zejména solární elektrárny. To ale není chyba tohoto zdroje jako takového, nýbrž politického rozhodnutí, které neopatrnou dotační podporou umožnilo obrovský boom solárních elektráren.

OZE nejsou schopny samy pokrývat veškerou spotřebu energie, aniž by přitom samy nebyly velkou zátěží pro životní prostředí. Proto i nadále budeme muset spoléhat na energetický mix, tedy kombinaci více zdrojů, v němž se pod tlakem ekonomických potřeb neobjedeme ani bez jaderné energie. Pomoci nám mohou sice i úspory ve využívání energie, avšak je iluzí, že pomocí úspor dokážeme razantně celkovou spotřebu energie významně snížit.