Jeden starec měl dobrého poslušníka. Jednou jej kvůli své prchlivosti starec vyhnal z kelie (mnišského příbytku) a vyhodil za ním jeho oděv. Bratr neodcházel od kelie a seděl přede dveřmi. Starec, když otevřel dveře a našel ho tam, poklonil se mu a řekl: "Otče můj! Tvoje trpělivá pokora zvítězila nad mojí prchlivostí. Vejdi do kelie – od této chvíle ty budeš starcem a já učedníkem."

Když otce Mojžíše učinili klerikem a oblékli jej do sticharu (bohoslužebný oděv), pravil mu arcibiskup: "Nyní jsi, Mojžíši, celý bílý!" On odvětil: "Kdybych, vladyko, byl i v nitru takový, jaký jsem navenek." Arcibiskup ho chtěl vyzkoušet a proto řekl klerikům: "Až vejde avva Mojžíš do oltáře, vyžeňte jej a jděte za ním, abyste slyšeli, co bude říkat." starec vešel, klerici ho začali hanět a vyhnali ho. Starec si při odchodu říkal: "Správně Ti to učinili, celý jsi v hříších a nejsi hodem být s lidmi." (OCM 11/97)