O meditaci v sedmi bodech

Šamar rinpočhe

 

Jak chápat to, že vše je projevem mysli? Nyní prožíváme zmatené stavy mysli, což přináší rušivé pocity, jakými jsou hněv, připoutanost, hloupost, závist a pýcha. Skutečná podstata mysli je od nich ale osvobozena. Při prožívání rušivých pocitů máme obvykle tendenci projevovat je v našich činech. Tyto činy se otiskují do naší mysli jako návyky nebo sklony k určitému způsobu vnímání světa. Když je později takováto tendence aktivizována, způsobí, že se objeví iluzorní svět. Otisk tohoto druhu v mysli, byť i velice jemný, se může stát zdrojem života v iluzi.

Svět, který nyní prožíváme, se o takovéto otisky vytvořené následkem minulých skutků opírá. Tak mysl způsobuje nepřetržitý běh iluzí. Počet těchto otisků, které se mohou v naší mysli nahromadit, je neomezený a každý z nich bude neustále vytvářet další iluze. Podmíněná existence nebo svět, jaký dnes prožíváme, je tedy bez počátku a bez konce. Tímto způsobem je vše, co prožíváme, produktem naší vlastní mysli. Cílem meditace je poskytnout účinné prostředky k odstranění těchto iluzí. Pokud budeme schopni v určitou chvíli odvrhnout iluzi, pak nekonečné dojmy, karmické stopy, zaniknou přirozeným způsobem samy od sebe.

V tradici Kagjü je tím nejdůležitějším učením Velká pečeť (skt. mahámudra, tib. čhag čhen). V tradici Ňingmapa je hlavní praxí Velká dokonalost (skt. maháati, tib. dzogčhen). V tradicích Gelug a Sakja způsobuje rozpouštěcí fáze praxe vizualizace jidamu to, že se aspekt moudrosti jidamu rozpustí v meditujícím. Jde o meditaci vhledu podobnou Velké pečeti.

V théravádě je přípravnou praxí koncentrace na dech nebo sošku buddhy. Po ní následuje hlavní praxe kontemplace o nepřítomnosti ega. Všechny tyto různé typy meditace je možné rozdělit do dvou hlavních kategorií. První je meditace zklidnění mysli (skt. šamatha, tib. šinä), druhá je meditace vhledu (skt. vipassana, tib. lhagthong).

Tak je tedy možné všechny buddhistické praxe rozdělit na meditace zklidnění mysli a vhledu - šinä a lhagthong. Následuje popis těchto meditací shrnutý do sedmi bodů.

1. Podmínky k praxi meditace zklidnění mysli a meditace vhledu

Prvním bodem jsou vnější podmínky tvořící základ k praxi. Je třeba mít odpovídající místo k meditaci. Existují například místa, kde jsou lidé vůči praktikujícím zaujatí. To může způsobovat těžkosti. Nejlepší místo k meditaci je takové, které bylo v minulosti požehnáno od velkých meditujících.

K správné meditaci rovněž potřebujeme určité vnitřní podmínky. Především nesmíme být příliš připoutaní k vnějším objektům, které vnímáme našimi smysly, ani být příliš zaujati tím, po čem toužíme. Prostě bychom neměli mít příliš mnoho potřeb. Za druhé, musíme být spokojení se situací, ve které se nacházíme. Je možné to ilustrovat na pokynech, které dávají svým dětem meditující a nemeditující rodiče. Pokud rodiče dobře praktikují, řeknou: "Pokuste se nebýt ctižádostiví. Nebojujte tolik o vnější věci. Radujte se z toho, co máte. Pak bude vaše meditační praxe správná. Jinak ztrácíte čas." Rodiče, kteří nemeditují, dávají opačnou radu: "Musíte hodně toužit po úspěchu a být velice ctižádostiví. Bohatněte a jděte stále kupředu. Hromaďte majetek a toho se držte. Jinak ztrácíte čas."

Třetí podmínkou je neangažovat se v příliš mnoha záležitostech a závazcích. Pokud jsme příliš vázáni, nemůžeme meditovat.

Za čtvrté, je potřeba se správně chovat. To znamená vyhýbat se negativním činům, které škodí druhým. Všechny buddhistické sliby se zaměřují na to, jak se vyvarovat činů, jež vytvářejí negativní karmu. Jsou různé typy slibů. Některé se týkají světských osob, jiné mnichů nebo bódhisattvů.

Je dobré, pokud světští praktikující mohou přijmout pět světských slibů, které se v sanskrtu nazývají upásaka. Zavazují k vyhýbání se zabíjení, krádežím, podvádění, sexuálnímu ubližování, pití alkoholu a požívání drog. Protože naší hlavní praxí je stezka bódhisattvy, je důležité, abychom přijali sliby bódhisattvy, které můžeme dodržovat jako světský člověk. Přijímají je i mniši a mnišky. Světští praktikující, mniši i mnišky mohou spojit praxi bódhisattvy s udržováním slibů upásaka. Například Marpa Překladatel byl světským bódhisattvou, zatímco indický mistr Nágardžuna byl mnichem. Oba byli osvícení.

Teď se podíváme na to, co je potřeba k praxi meditace vhledu. Základní věcí je následovat učitele, důvěřovat někomu, kdo je schopen pravidelně objasňovat nauky. V tradici théravády musí učitel učit meditaci o prázdnotě ega na základě vlastní zkušenosti. V mahájáně musí rozumět prázdnotě, naukám madhjámaky, čili Střední cesty, a umět je jasným způsobem objasnit.

Další věcí potřebnou k praxi meditace vhledu je správná analýza obdržených nauk. Jestliže jsme dostali nauky mahájány o prázdnotě, měli bychom studovat různé komentáře a dostávat od učitele různé pokyny, které nám je pomohou pochopit. Analýza těchto nauk a pokynů a kontemplace o nich přinese naší meditační praxi jasného vhledu velký užitek.

2. Překážky při meditační praxi

Druhý bod objasňuje osm překážek neboli nesprávných stavů mysli, které mohou ztěžovat naši meditaci.

1. rozptýlení

První překážkou je nadměrné rozptýlení. Mysl se stává velice aktivní, když po něčem touží nebo to odpuzuje, a pak následuje uvažování o této záležitosti. Uvažování o jiné věci namísto meditace se nazývá rozptýlení.

2. smutek

Druhou překážkou je žal neboli uvažování o něčem, co se již stalo. Přestože to již pominulo a není možné to změnit, stále cítíme obrovský smutek.

3. apatie

Třetí překážkou je apatie spojená s karmou. Zde apatie znamená, že chceme dělat něco pozitivního, například meditovat, ale nejsme toho schopni. Najednou cítíme fyzickou i psychickou únavu a apatii. Když namísto toho toužíme udělat něco negativního, stáváme se náhle velice aktivními.

4. otupělost

Čtvrtou překážkou je otupělost neboli nedostatek jasnosti. Zde musíme rozlišovat apatii od otupělosti. Oba tyto jevy jsou spojeny s karmou, ale otupělost vychází více z našeho zdraví a fyzického stavu. Například po snězení cukru nejprve obsah glukózy v krvi stoupá a potom velice rychle klesá. V tu dobu prožíváme otupělost.

5. pochybnosti

Pátou překážkou jsou pochybnosti. V podstatě je to hlavní problém těch, kdo praktikují meditaci šinä a lhagthong. Pochybnosti znamenají nedostatek jistoty. Myslíme si: možná, že osvícení existuje, možná, že ne. Nemůžeme potom správně meditovat, pochybnosti nás stahují dolů. Chvíli postupujeme kupředu, ale později pochybnosti způsobí, že znovu jdeme zpět. Je to velice úporná překážka.

6. neochota

Šestou překážkou jsou špatná přání druhým nebo negativní uvažování. Znamená to být bezohledný, egoistický a pyšný sám na sebe. Stáváte se závistivými a začínáte v sobě živit intenzívní nechuť vůči druhým. To je také vážná překážka při meditaci.

7. připoutanost

Sedmá překážka není až tak vážná, je to chtivost nebo připoutanost, což prostě znamená mít mnoho tužeb.

8. ospalost

Poslední překážkou je ospalost, stav naprostého nevědomí a upadnutí do spánku.

S praxí šinä a lhagthong jsou bezprostředně spojeny další překážky. Označují se jako pět druhů zmatků.

1. opuštění mahájány

Prvním zmatkem je opuštění mahájány. Praxe mahájány jsou neobyčejně rozsáhlé. Slyšíte-li o nich, mohli byste být znechucení. Když dostáváte nauky Malého vozidla (hínajány), mylně se domníváte, že skrze tyto praxe můžete dosáhnou vysvobození během jednoho života. Meditace hínajány nejsou tak efektivní jako ty, se kterými se setkáváte v mahájáně. Namlouváte si, že rychleji dosáhnete výsledků. Opuštění mahájány kvůli hínajáně je velkým zmatkem.

2. vnější zmatky

Další jsou vnější zmatky. Znamenají nadměrnou touhu po smyslových požitcích, například touhu po bohatství, přepychu atd.

3. vnitřní zmatky

Třetí druh zmatku se týká zmatků vnitřních - stavů mysli, které narušují meditaci. Nejčastěji jsou to neklid a otupělost. Další vnitřní zmatky vznikají při často používaných praxích. Meditující rozvíjí příjemný vnitřní klid. Je to příjemný pocit přepychu a úlevy objevující se v okamžiku, kdy se mysl hluboce zklidní. Připoutanost k tomuto stavu je překážkou.

4. nadpřirozené síly

Čtvrtý zmatek je spojen s pochopením podstaty mysli. Můžeme jej nazvat překážkou nadpřirozených sil. Po realizaci praxe šinä jsme schopni udržovat velice silnou koncentraci na fyzickou podstatu jevů a manipulovat s nimi. Je to kontrola skrze koncentraci. V buddhismu se fyzické věci skládají ze čtyř živlů: země, vody, ohně a vzduchu. Během šinä, za neustálé koncentrace, se tyto živly mění. Voda se stává ohněm, oheň vzduchem atd. Z naší stávající úrovně nedokážeme pochopit, jak tyto síly fungují. Není možné je vysvětlit pomocí fyzikálních zákonů. Když se připoutáte k takovýmto mimořádným schopnostem, stávají se překážkou.

5. negativní stav mysli

Pátým zmatkem je negativní stav mysli. Po realizaci meditace šinä se mysl stává velice hlubokou a stabilní. Ale šinä se omezuje pouze na uklidnění mysli. Ulpívání na egu tedy zůstává stále přítomno. Eliminovat jej můžeme pouze díky praxi lhagthong. Pouhé praktikování a prohlubování šinä bez praxe lhagthong tedy vede ke zmatku, negativnímu stavu mysli.

Nyní jsme se narodili jako lidé a naše těla byla stvořena skrze činnosti, které jsme vykonávali v minulých životech. Až se vyčerpá naše karma lidské bytosti, zemřeme a narodíme se ve stavu vymezeném našimi dřívějšími skutky. Praktikujeme-li v tomto životě šinä bez lhagthongu, vytváříme karmu, která vede ke zrození ve stavu podobném hluboké meditaci, ale pořád v oblasti samsáry. Takový meditační stav může trvat velice dlouho. Je plný klidu, ale není to vysvobození. Když se karma v tomto stavu vyčerpá, upadáme znovu do jiných samsárických světů. Tento zmatek je popisován jako negativní stav mysli, protože nesprávná meditace tohoto druhu nevede k vysvobození, ale ke zrození v podmíněném stavu.

Existují čtyři meditační stavy, které jsou založeny na klidu. První je prožitek neomezeného prostoru, druhý je prožitek mysli jako neomezené, třetí neprožívání vůbec ničeho a čtvrtý je prožitek toho, že věci existují i neexistují. Ale toto všechno stále není vysvobozením, je to jen zkušenost pramenící z mysli. V těchto stavech pohroužení je možné pobývat miliony let. Je to určitě příjemné, ale mnoho užitku to nepřináší, protože nakonec z tohoto stavu stejně upadneme do nějakého jiného světa samsáry.

Jak čelit překážkám?

1. První překážkou je rozptýlení. Proč se objevuje? Je to následkem obvyklé připoutanosti ke stávajícímu životu. Rodíme se v lidském těle a přirozeným způsobem jsme k němu připoutáni, staráme se o něj. Následkem návyku připoutanosti si začínáme dělat o tělo starosti. Ale v tomto lidském životě neexistuje nic, čeho bychom mohli opravdu dosáhnout. Když umíráme, naše zájmy a předsudky přestávají existovat. Pokud na to myslíme, nenacházíme důvod k tomu, abychom se čehokoliv chytali nebo se kvůli něčemu rozčilovali. Lékem na rozptýlení je tedy přemýšlení o nestálosti. Pochopení nestálosti uklidňuje. O nestálosti můžeme uvažovat jak během meditace, tak v každodenním životě. Můžeme to provádět tak, že meditujeme o nestálosti světa a bytostí, které v něm žijí, a přemýšlíme o tom, jak se s uplynulým časem mění. Roky míjejí, přichází zima, jaro, léto, podzim. Roční období se dělí na měsíce, měsíce na dny, dny na hodiny, hodiny na minuty, minuty na vteřiny atd. V každém okamžiku se svět mění. Můžeme také uvažovat o nestálosti bytostí, které ve světě žijí. Přemýšlíme o tom, že my sami i všechny bytosti neustále stárneme a jednou zemřeme. Nejprve nastává dětství, pak dospělost, stáří a nakonec smrt. Smrti doposud nikdo neunikl.

O nestálosti můžeme přemýšlet i na subtilnější úrovni. Fyzická hmota je složena z malých částeček, atomů. Tyto částečky nejsou nikdy v klidu, ale neustále se pohybují. Stále se mění, v každém okamžiku některé mizí, aby se mohly objevit nové v jiných kombinacích. Tak je tedy hmota v každém okamžiku nová, protože ji tvoří částečky jiné, než o chvíli dříve.

Šinä znamená koncentrace. Jejím výsledkem je klid mysli. Přestože není koncentrace na nestálost hlavní praxí šinä, přináší rovněž uklidnění. I v každodenním životě můžeme uvažovat o nestálosti, abychom oslabili připoutanost. Cokoliv se děje, nic nás nezraní ani neudiví. Každý problém, se kterým se setkáme, nám pomáhá při kontemplaci o nestálosti. Na druhé straně nás překážky mohou vyvést z rovnováhy. Sama potíž se změnit nemůže, ale pochopení nestálosti zmírní naše reakce.

2. Když cítíme smutek, měli bychom prostě pochopit to, že je to pocit bez jakéhokoliv smyslu, protože minulost už je pryč. Nezávisle na tom, jak mnoho bychom rozmýšleli o minulosti, nezměníme ji. Měli bychom jí tedy dovolit odejít a zapomenout na ni.

3. Nejlepším způsobem, jak čelit duchovní a fyzické apatii, je silná oddanost a důvěra ke Třem klenotům. Uvažujeme o vlastnostech buddhy. Myslíme na klady nauk, které nás vedou k realizaci, na tyto hluboké metody. Nauky jsou pravdivé, opravdu fungují. Nakonec pomyslíme na praktikující, na sanghu. Zde sangha neznamená mnichy a světské praktikující, ale ty, kteří dosáhli realizace. Díky rozvíjení oddanosti a důvěry ke Třem klenotům můžeme překonat překážku apatie.

4. Další překážkou je otupělost neboli nedostatek jasnosti. Práce s ní spočívá v osvěžení skrze pobídky a stimulaci. Generál, který se připravuje na bitvu, začíná u pozvednutí morálky svých lidí. Pokud jsou vojáci váhaví, budou zcela zparalyzováni strachem. Odpovídajícím pobídnutím se ale stávají odvážnými a opravdu bojují. Otupělost je velice subtilním nepřítelem meditace, musíte se tedy k jejímu překonání sami pobízet.

5. Lékem na pochybnosti je koncentrace. Nenásledujeme své pochybnosti, ale pokračujeme v praxi. Jiným způsobem, jak si poradit s pochybováním, je použití logiky. Pokud pochybujeme, zda opravdu existuje cesta k osvícení, měli bychom se zamyslet nad tím, čím je. Tato cesta je odstraněním nevědomosti. Co je to nevědomost? Nevědomost je výtvorem mysli způsobeným lpěním na egu. Když pokračujeme v takovéto analýze, objevujeme pochybnosti a nakonec je odstraňujeme. To je cílem studia. Ne každý na to má čas, ale ti, kteří se mnoho učili, mohou pomoci druhým tím způsobem, že jim dávají odpovídající vysvětlení.

6. Abychom rozuzlili problém špatných přání druhým, měli bychom o nich začít pozitivně uvažovat. To je možné dělat dvěma způsoby. Prvním je hledání skutečné podstaty sympatií. Ta není ničím stálým. Přestože je ve své podstatě prázdná, dobré pocity narůstají. Jiným způsobem je probouzet v sobě pozitivní myšlenky nejprve vůči těm, které milujeme: k rodičům, dětem nebo přátelům. Postupně můžeme tento pocit rozšiřovat na stále více bytostí. Provádění dobrých přání je velice silná praxe. Při jejím provádění můžeme působit na druhé bytosti. Pokud meditující praktikuje v osamocení v jeskyni, může působit na všechny bytosti, které v jejím okolí žijí. Tímto způsobem mohou lidé, a dokonce i zvířata přirozeným způsobem začít rozvíjet svá pozitivní přání.

7. Připoutanost nebo příliš mnoho tužeb může být vyléčeno uvažováním o problémech spojených s vlastněním bohatstvím a kontemplací o příčině a následku. Jestliže jsme se připoutali ke svému majetku, musíme vynaložit mnoho těžké práce k jeho udržení. Pokud spatříme, jaká je to námaha, naše chamtivost přirozeným způsobem zeslábne. Jiným způsobem je zkoumání pocitu spokojenosti. Dovoluje to pochopit, kolik svobody přináší spokojenost s tím, co máme.

8. Další překážkou je ospalost. Zde může pomoci představit si světlo červené barvy podobné západu slunce. Je čisté a mírné. Nepředstavujte si světlo, které je silné jako zářící slunce v poledne, to nepomůže. Až si zvyknete na meditaci a ta se pro vás stane něčím naprosto přirozeným, všechny tyto problémy a překážky vás přestanou trápit. Meditace se stane součástí vás samotných. Když mysl dosáhne této úrovně, bude praxe působit rovněž na tělo. Všechny jeho energie se uklidní. Při meditaci budete cítit velké pohodlí. Obvykle si myslíme, že tělo je tím, co kontroluje mysl, ale na hlubší úrovni je to opačně. Když se tedy meditace stane něčím přirozeným, uklidněná mysl přebírá kontrolu a činí tělo způsobilým k meditaci.

K rozvinutí přirozené meditace je zapotřebí dvou vlastností: pozornosti a paměti. Pozornost znamená být si vědom všeho, co se děje v mysli. Díky ní můžeme pozorovat překážky při meditaci (například rozptýlení). Pak si musíme pamatovat, jaký protilék je potřeba použít. Pozornost a paměť postupují ruku v ruce, jsou potřebné k tomu, aby se meditace stávala součástí nás samotných. Když začnete praktikovat meditaci, pochopíte, jakým způsobem pozornost a paměť fungují.

Obecně se překážky rozdělují do dvou kategorií: rozptýlení a otupělost. Existuje několik užitečných rad, které nám pomáhají se jim bránit. Vyhnout se návykům, jakými jsou kouření, pití atd. Vyhnout se příliš tučnému jídlu, které prohlubuje otupělost. Lidé samozřejmě musí jíst, můžete si ale všímat toho, co jíte. Praktikující, kteří mnoho sedí, příliš mnoho jídla nepotřebují. Proto za Buddhových časů mniši po jedné hodině odpoledne již nejedli. Usnadňuje to praxi šinä a pomáhá mysli. Na této úrovni nemá vynechání oběda na váš spánek vliv. Mniši jsou obvykle omezeni zákazem pití alkoholu, ale těm, kdo praktikují lhagthong, se doporučuje jej pít v malých dávkách. Samozřejmě, že se nesmějí opíjet. Lhagthong uvolňuje velkou energii, která může způsobit nespavost, což se při jiných praxích neděje. Další rada se týká spánku ve vhodné době: více méně od desáté do páté. Když jdete spát po půlnoci, nepřináší to příliš mnoho užitku, i kdybyste spali osm hodin. Choďte tedy spát před půlnocí.

3. Podstata praxe šinä a lhagthong

Třetím bodem je stručné vysvětlení toho, jak se šinä a lhagthong stanou přirozenými. Zpočátku naše meditace není přirozená, je něčím, do čeho se nutíme. Jak jsem již krátce objasnil ve druhém bodě, pouze přirozená meditace je opravdu tou pravou. Čím je ve skutečnosti šinä? Na počátku praxe šinä je mysl namířena na meditační objekt, který udržuje koncentraci. Díky tomu mysl nenásleduje myšlenky. Když je meditace přirozená, když je opravdovým šinä, není již potřeba žádného úsilí k tomu, abychom udrželi koncentraci. Zpočátku je úsilí potřeba, ale později je vše naprosto přirozené. Dám vám příklad, který objasňuje rozdíl mezi přirozeným šinä a šinä, do kterého se nutíme. Existuje určitý zvláštní druh meditace, která umožňuje jasné vzpomínky na minulost, dokonce i na minulá vtělení. Mysl taková není. Existuje z okamžiku na okamžik. Stále se mění. Podíváme-li se na ni, pak nejprve vzniká, potom trvá a nakonec zaniká. Tak obsahuje minulost, přítomnost i budoucnost. Okamžik vzniká a potom končí, aby vytvořil prostor pro jiný okamžik, který má vzniknout atd. Tímto způsobem je mysl neustálým proudem vědomí. Na počátku spočívá praxe šinä v tom, že jsme si vědomi každého okamžiku, když právě přichází. Neanalyzujeme, prostě zaměříme naši pozornost a pozorujeme, jak okamžiky vznikají, každý zvlášť. Žádný nevynecháváme ani nezaměňujeme jejich pořadí, prostě pozorujeme jak procházejí. Naprosto se zkoncentrujeme a v tomto stavu setrváváme. To je způsob, jak můžeme meditovat teď - je to šinä, do kterého se nutíme.

Opravdové šinä začíná v okamžiku, kdy začíná být spontánním, kdy nemusíme vynakládat úsilí k udržení mysli ve stavu soustředěnosti. Tehdy se uvědomování si procházejících okamžiků prostě stane přirozeným. Koncentrace na toto uvědomování se pro nás stane návykem - bude probíhat automaticky bez jakéhokoliv úsilí. Až dosáhneme této úrovně, objeví se zvláštní druh vzpomínek. Vzpomeneme si na minulost, dokonce na minulé životy, v takové míře, v jaké se naše meditace stala přirozenou. Vzpomínky se rozšiřují takto: nejprve si vzpomínáme na dětství, pak na prožitky z matčina lůna, později na minulé životy. Protože jsme to všechno prožili, můžeme si na to vzpomenout stejně, jako bychom to dělali včera. Když se praxe šinä stane přirozenou, objeví se takovéto vzpomínky automaticky.

Co znamená lhagthong? Když zůstaneme u příkladu koncentrování se na každý okamžik, znamená lhagthong analýzu podstaty každého okamžiku. S pomocí šinä okamžiky jen pozorujeme a neanalyzujeme je, ale teď je analyticky zkoumáme. Meditace lhagthong se stane přirozenou, až analýza přestane být intelektuální. Až budeme bezprostředně prožívat podstatu každého okamžiku. V tomto prožitku nehrají roli jména ani pojmy.

Když se na něco díváme, v prvním momentu to bezprostředně prožíváme a teprve pak to pojmenováváme. Buddhistické nauky rozlišují různé typy bezprostředních prožitků. Teď také prožíváme věci bezprostředně, ale okamžitě na ně projektujeme své představy, dokonce i když tyto představy nejsou skutečné. Když tedy vidíme kousek bílého papíru, smícháváme náš bezprostřední prožitek s konceptem "bílý". Obecná koncepce "bílý" obsahuje mnoho jiných věcí, například bílé šaty, bílé květy apod. Bezprostřední prožitek je mnohem kompletnější. V opravdové meditaci lhagthong bezprostředně prožíváme svět, vidíme opravdovou podstatu věcí. Jinak se tomu říká bezprostřední jogínský prožitek.

Jednoduše řečeno, opravdové šinä a lhagthong jsou spojeny s odstraněním překážek při meditaci, které byly vyjmenovány ve druhém bodě. Praxe šinä se stává opravdovou, když z meditace zcela zmizí apatie, otupělost a ospalost. Opravdová praxe lhagthong se rozvine, je-li zcela neutralizováno rozptýlení, smutek a pochybnosti. Pak už se v meditaci nikdy neobjeví. V obdobích mezi meditačními sezeními, dokud ještě nejste osvícení, budete stále prožívat překážky, stále také bude existovat rozdíl mezi meditací a nemeditací. Ale až plně zrealizujete šinä a lhagthong, bude vaše meditace od těchto překážek osvobozena. Tím třetí bod týkající se šinä a lhagthongu končí.

4. Úrovně praxe šinä a lhagthong

Nyní tento bod probereme jen zběžně, protože bude podrobněji vysvětlen později. (Rinpočhe se odkazuje na výklad nauk mahámudry, které nejsou součástí tohoto článku.)

Existuje devět úrovní šinä a čtyři úrovně lhagthongu. Popisují jednotlivé etapy meditace.

Devět úrovní šinä jsou:

1. vnitřní spočívání v mysli

2. nepřerušované spočívání v mysli

3. nepohnutelné spočívání v mysli

4. intenzivní spočívání v mysli

5. podrobení si mysli

6. uklidnění mysli

7. naprosté uklidnění mysli

8. jednobodová mysl

9. spočívání mysli v rovnováze

Čtyři úrovně lhagthongu jsou:

1. rozlišování jevů

2. naprosté rozlišování jevů

3. dokonalé prozkoumání

4. dokonalá analýza

V tibetštině existují dvě různá slova k popsání zkoumání a analýzy. Zkoumání je něčím obecnějším, analýza znamená něco hlubšího a detailnějšího, je jemnější. Až bude vaše šinä přirozené, budete schopni dosáhnout čtyř úrovní lhagthongu.

5. Sled praktikování praxe šinä a lhagthong

Obvykle se nejprve praktikuje šinä a potom lhagthong. Vyplývá to z tradic théravády. Ale v tradicích mahájány, vadžrajány či mahámudry se tak vždy neděje. Někdy je možné šinä a lhagthong praktikovat současně, závisí to na konkrétním případu. Váš učitel by měl rozhodnout, co je pro vás nejlepší.

Jedním z důsledků uskutečnění šinä je to, že známe mysl jiných bytostí. Realizovaný učitel této schopnosti využívá pro dobro žáků. Je to metoda stejná jako u vzpomínání na minulost, učitel se ale namísto své vlastní mysli koncentruje na mysl druhých. Samozřejmě, že je velice snadné o tom mluvit, ale není to tak snadné provést. Obvyklý sled praktikování je nejprve šinä a potom lhagthong. Nejlepší je postupovat právě takto.

6. Spojení praxe šinä a lhagthong

Jak spojit šinä a lhagthong? Je možné praktikovat šinä bez lhagthongu, ale není to rozumné. Můžete jít k učiteli, dostat pokyny jak praktikovat lhagthong a použít k této praxi oddanost a inteligenci. Ale i pokud dokážete bezprostředně prožít podstatu jevů, bez předchozího uskutečnění šinä nebude tento prožitek stabilní. Totéž se týká těch praktikujících, jejichž šinä není přirozené. Připomíná to svíčku, která hoří ve větru. Dává světlo, to je ale velice proměnlivé. Podobně můžete díky lhagthongu rozvinout bezprostřední prožitek, ale bez šinä bude vratký.

Na druhé straně, pokud praktikujete pouze šinä bez lhagthongu, nebudete schopni se vysvobodit ze samsáry. Bylo to vysvětleno dříve při popisování překážek při meditaci. Realizace šinä bez praktikování lhagthongu s sebou nese riziko zrození v dlouhotrvajících meditačních stavech, ve kterých stále převládá ego. V posledních etapách šinä je mysl zcela uklidněná. Je hluboce uvolněná, více než si to teď dokážeme představit. Ale nevědomost, kořen iluzí, nebyla odstraněna. To vysvětluje nezbytnost současného praktikování šinä i lhagthongu.

Jak můžeme tyto praxe spojit do jedné? Teď to nejsme schopni provést. Existují zvláštní způsoby práce s oběma meditacemi, ale teprve po dosažení nejvyšší úrovně šinä je možné je sjednotit. Na deváté úrovni šinä spočívá mysl v rovnováze. Pak se lhagthong rozvíjí spontánně, obě praxe se stávají jednou.

7. Výsledky praxe šinä a lhagthong

Následkem realizace šinä se mysl stane naprosto jasnou a všechny hlavní rušivé pocity budou překonány a očištěny. Výsledkem uskutečnění lhagthongu je to, že se moudrost stává naprosto čistou. To znamená, že základní nevědomost byla očištěna a odstraněna a díky tomu i rušivé emoce. Jiným způsobem působení šinä a lhagthongu je zmizení dvou druhů omezení. Jedním z nich je nástraha koncepcí či neuróz. Druhou nástrahou je nevědomost či iluze a díky tomu zrozování v samsáře. Šinä osvobozuje od závojů koncepcí, lhagthong od závojů nevědomosti.

Šinä osvobozuje od připoutanosti k jevům. Osvobozujeme se od očekávání, pochybností a starostí. Obvykle trpíme, když nedostáváme to, po čem toužíme. To pramení z touhy a připoutanosti. Díky šinä už očekávání, pochybnosti ani starosti nepotřebujete,, dokonce i když se pokoušíte něčeho dosáhnout, protože připoutanost a touha byly překonány. Když zrealizujete šinä, stane se všechno neobyčejnou hrou. Můžete dosáhnout schopnosti jasnovidectví, vidět minulé životy a znát mysl druhých. Zkušení meditující varují před hraním si s těmito silami, protože to s sebou nese velké riziko připoutanosti k šinä, což může být příčinou problémů. Pokud budete dostatečně silní, můžete tyto možnosti kontrolovat bez připoutanosti.

Buddha měl ničemného bratrance Dévadattu, který mu chtěl konkurovat. Dévadatta se vydal za pokročilým Buddhovým žákem, arhatem jménem Kášjapa, aby se naučil meditaci šinä. Nedostatkem arhatů je to, že nedokáží použít své síly, když nespočívají v meditaci. Mezi meditačními sezeními Kášjapa nebyl schopen zpozorovat negativní motivace Dévadatty. Pomyslel si tedy: "Předtím byl tento člověk velice špatný. Teď se chce učit meditovat. Může se díky tomu změnit?" Začal ho tedy učit šinä a Dévadatta byl velice dobrým žákem. Když dosáhl nejvyšší úrovně šinä, použil své síly proti Buddhovi. Nejprve ošálil krále země, ve které přebýval, a potom způsobil rozkol v sangze tím, že ji přetáhl na svoji stranu. Potom podnítil mladého knížete ke vzpouře proti otci a společně se svými mnichy zaútočil na Buddhu. To všechno udělal proto, že Buddhovi záviděl. Ke svým skutkům užíval síly, jichž dosáhl pomocí šinä. Proto učitelé svým žákům doporučují praktikovat šinä kvůli dosažení vysvobození a ne k jiným cílům. Výjimeční žáci, bódhisattvové s čistou motivací, těchto sil nezneužívají.

Výsledky šinä a lhagthongu jsou zcela prosté a jednoznačné - tyto meditace vedou k vysvobození a osvícení.

 

překlad: Karel Kindl