O masážích obecně
Po tisíciletí se k uzdravování a utišování nemocných používá jistá forma masáže či přikládání rukou na určitá místa na těle. Pro lékaře starověkého Řecka a Říma představovala masáž jeden z hlavních způsobů uzdravování a prostředků k tlumení bolestí. Počátkem 5. století př.n.l. napsal Hippokrates - "otec medicíny": "Lékař musí být znalý mnoha věcí, ale bezpochyby i tření...Protože tření může zpevnit kloub, který je příliš uvolněný a uvolnit kloub, který je příliš ztuhlý". Plinius, proslulý římský přírodopisec, se nechával pravidelně třít, aby si ulevil od astmatu a Julius César, který trpěl epilepsií, se nechával denně štípat, aby dosáhl úlevy od své neuralgie a bolesti hlavy. Po pádu Říma v 5.století n.l. bylo v evropské medicíně dosaženo pouze malého pokroku a tak bylo na Arabech, aby studovali a rozvíjeli učení klasického světa. Avicena, arabský filozof a lékař 11.století, poznamenal ve svém Kánonu, že cílem masáže je "rozptýlit jalovou neplodnou hmotu obsaženou ve svalech, kterou nevyhnalo cvičení".
Ve středověku se v Evropě o masáži hovořilo, vzhledem k pohrdání tělesnými požitky, jen málo. Masáž se dočkala znovuvzkříšení v 16.století, hlavně zásluhou francouzského doktora Ambroise Parého. Později, koncem 19.století, vypracoval Švéd jménem Petr Henrik Ling léčebný postup, označovaný dnes jako švédská masáž. Uplatnil při ní své vlastní znalosti gymnastiky a fyziologie a spojil je z poznatky čínských, egyptských, řeckých a římských technik cvičení. V roce 1813 byla ve Stockholmu založena první fyzioterapeutická škola, kde masáž tvořila součást osnov. Od té doby se začaly po celém kontinentu objevovat ústavy a lázně nabízející jako součást léčebných procedur také masáž. Dnes je léčebný význam masáže opět všeobecně uznáván a masáž dále vzkvétá a rozvíjí se po celém západním světě, provozována jak laiky, tak i profesionály.
V Orientu byly techniky masáže pro své uzdravující účinky vždy ceněny více než na Západě, a proto jejich používání pokračovalo nepřetržitě již od nejstarších dob. Onen rozdíl, který až do nedávna existoval mezi východními a západními postoji k masáži, měl snad svoji příčinu ve vědecké revoluci, k níž došlo na Západě před nějakými 270 lety. V důsledku prvních vln nového vědeckého poznávání byly starší představy a koncepce, které spojovaly tělo s myslí a duší, zavrženy jako nevědecké. Lidské tělo bylo považováno za jistý druh důmyslného stroje, který stačí ošetřovat a udržovat vysoce školenými a specializovanými odborníky - lékaři. Na Východě však takovýto specializovaný vědecký přístup nezakořenil a chudí venkované dále spojovali své instiktivní přání masírovat si bolavé místo s nadějemi vkládanými do umu a schopností venkovských léčitelů. Jejich dovednosti, zdokonalené a propracované dlouhou tradicí a podepřené znalostmi orientálné lékařské teorie a ranhojičství či manipulačních technik, vedly k úspěchům v léčbě. Shiatsu má svůj původ v tradičním druhu masáže, jak se původně provozovala v Japonsku. Postupně se jí dostávalo uznání, obohacovala se o vlivy z teorie klasické akupunktury a o nové poznatky z moderních západních věd, jako je osteopatie a chiropraxe, které postumasáž celkovápně pronikaly do Japonska.
Masáž se může stát prostředkem, který nám pomůže vzepřít se nemilosrdnému návalu práce a tlaku v soukromém životě. Pro mnohé z nás je pocit ztuhlých kloubů a bolest ve svalech běžným pocitem, na nějž jsme si zvykli. Často si teprve až po uvolňující masáži uvědomíme, že naše svaly byly namožené, bolestivě napjaté, a že překonávání nepříjemných pocitů s tím spojených nás stojí spoustu energie. Masáž není pouze fyzickou záležitostí. Je v ní i mnoho z psychologie. Může pro nás představovat cestu k sebepoznání, protože nám dá ochutnat pocit uvolnění a pozitivního vyladění; naše tělo záhy zjistí, jaký je to požitek volně dýchat, stát a pohybovat se.
Ke všem těmto přednostem patří i to, že masírování se lze snadno naučit. Je to zručnost, kterou si může osvojit každý, protože v podstatě se jedná o propracovávání činnosti, kterou děláme instinktivně. Třeme si čelo, když jsme unaveni nebo nás bolí hlava, hladíme děti po hlavě nebo po tváři, když je chceme uklidnit, uchopíme ruku přítele, abychom ho utěšili, třeme si bolavé místo na těle stejně tak přirozeně, jako hladíme své zvířecí miláčky. Jednou z nesporných předností masáže je i skutečnost, že je stejně příjemná pro toho, kdo ji provádí, jako pro toho, kdo ji přijímá.
"Lidé zapomenou, co jste řekli, lidé zapomenou, co jste udělali, ale nezapomenou, jak se u vás cítili".