Netřeby

Je tomu již dávno, kdy byl hrad opuštěn a od těch časů se skrývá osamocen mezi hustými lesy a staletými tisy. Čas jej změnil k nepoznání, ale pověst o pokladě se vypravuje dodnes.

Kdysi na hrad zavítal pán tuze mocný a bohatý. Po několik týdnů zde meškal, oddával se procházkám po lesích a odpočinku ve stínu statných stromů. Přemýšlel a naslouchal tichu, které všude vládlo.

Nikdo nevěděl, proč je pán tak zamyšlený a nepřeje si být rušen. Tenkrát jeho mysl tuze tížila myšlenka, kam bezpečně skrýt své jmění. A právě zde se rozhodl, že jej zakope hluboko do země pod hradem na takovém místě, kde by jej nikdo nehledal.

Byla úplňková noc, když pán začal kopat. A když nastala půlnoc, byl již se svou prací hotov. Všechno bohatství, které mělo být skryto před zraky chtivých a nenasytných loupežníků, leželo hluboko v zemi jako na dně studny.

Uplynulo mnoho let. Pánův čas života se naplnil. Jeho duše se proměnila ve velikého draka s ohnivým jazykem. Drak tenkrát odlétl na Netřeby a od těch dob tam střeží svůj poklad.

Říká se, že poklad může získat jen člověk s dobrým srdcem, který bude tak odvážný, že dokáže drakovi vyjmout z tlamy zlatý klíč a nespálí se přitom o jeho ohnivý jazyk.

A proč se pánova duše proměnila v draka, který střeží bohatství? Snad právě proto, že když pán svůj poklad ukryl, byla půlnoc úplňkové noci, a to se vždy dějí zázraky.