Nejvyšší pravda

Gendün rinpočhe

Když postupujeme krok za krokem na cestě dosáhneme hlubokého porozumění podstaty všech věcí živého a stejně tak neživého světa. Toto porozumění je poznáním absolutní nejvyšší pravdy, nejvyšší úrovně skutečnosti, která je v sanskrtu označovaná jako dharmakája (tělo, stav pravdy). Poznání této pravdy úplně rozpustí veškeré utrpení a přináší největší užitek z praxe dharmy. Dharmakáju může ale rozpoznat jen ten, kdo jde cestou lásky a soucitu, aniž by přitom sledoval nějaký osobní zájem. Proto je nutné, abychom mysleli na dobro všech bytostí, úplně zapomněli na nás samotné a jen pracovali pro druhé.

Tato nejvyšší pravda nebo skutečnost není nic hmatatelného. Je to moudrost, nic materielního. Ale tato moudrost má své specifické teplo, má vlastnosti a aspekty. Pokud máme pozitivní sílu nebo energii potřebnou pro cestu (zásluhy) a správnou motivaci, pak se samy od sebe začnou objevovat vlastnosti, jež v mysli tkví, dojde k tomu, jakmile nás opustí zájmy vztahující se k vlastnímu já. Dynamika lásky a soucitu se spontánně projevuje v různých manifestacích pro dobro bytostí, bez toho aniž by rozlišovala mezi dávajícím subjektem a přijímajícím objektem. Tento způsob bytí se v sanskrtu označuje sambhógakája (tělo, stav radosti). Je spontánním výrazem kvalit osvícení, manifestace osvícené aktivity, která podle aktuální potřeby spontánně působí pro dobro bytostí. To je opravdový altruismus. S rozpuštěním pout, jež svazovala jen nás samé, září všechny vlastnosti, kterými je možno pomáhat bytostem. Tak působíme naráz pro dobro bytostí i nás samých.

Buddha je v nás

Pokud přemýšlíme o tom, jak nepochopitelné je osvícení, ztrácíme možná všechnu odvahu a osvícení nám může připadat velmi vzdálené. Cítíme se ztracení a nejsme schopní udělat byť jediný krok tím směrem. Věříme, že osvícení je nedosažitelné. Ale právě to je velký omyl, neboť osvícení od nás není vůbec odděleno. Je to prvotní podstata naší vlastní mysli. Naše obvyklá mysl je ve skutečnosti myslí buddhy. Všechny kvality jsou v ní obsaženy stejně jako předpoklady pro altruistické jednání. Ale my to nevíme a nemáme k těmto kvalitám přístup. Proto nám osvícení připadá tak vzdálené. Nevíme, jak bychom mohli odstranit duchovní zatemnění a tak nemůže naše běžná mysl najít cestu ke své osvícené podstatě.

Co jsou to zatemnění?

Zatemnění, která naši mysl zakrývají, jsou důsledkem všeho nevhodného jednání, kterého jsme se dopustili tělem, řečí a myslí motivováni připoutaností k já.. Od času bez počátku jsme prováděli čin za činem, přičemž všechny byly motivovány egoistickými zájmy. Tak vznikla zatemnění, která nyní znemožňují, aby mysl rozpoznala svou skutečnou podstatu. Zatemnění spočívají v návykových tendencích, intuitivním chování a chybném vnímání skutečnosti, která je založena na nejistotě, zdroji všech zatemnění. Kvůli nim jsme odděleni od potenciálu vlastností moudrosti, který se nachází v naší mysli. Osvícení se nám zdá příliš velké, vzdálené a jakoby oddělené od naší běžné mysli. Abychom ho dosáhli, potřebujeme se jen a jen osvobozovat od svých zatemnění - to je práce, která před námi stojí. Dál je nutné, abychom se chovali eticky korektně, abychom nenahromadili nové škodlivé činy. Osvícení nemusí být vyprodukováno nebo odněkud získáno. Musíme jen osvobodit mysl od jejích zatemnění.

Práce s tělem, řečí a myslí

Ale práce směřující k osvícení se neodehrává jen na úrovni mysli, ale také na úrovni těla a řeči. Tělo a řeč jsou projevem neboli hravou manifestací mysli. Mysl je sice kořenem všeho, ale naše práce spočívá také v tom, že očistíme tělo a řeč, abychom mohli vynést na světlo všechny kvality, které jsou v nich ukryté. Pokud považujeme své tělo za běžné nebo je vnímáme jen jako maso a krev, pak nedokážeme rozeznat, že v této tělesné formě spočívá osvícená moudrost. Obvykle svou řečí jen propůjčujeme výraz zatemnění své mysli a nerozeznáme, že řeč má rovněž aspekt moudrosti. Je proto důležité, abychom očistili tělo a řeč metodami dharmy. Tak zakusíme a rozvineme tělo, řeč a mysl osvícení, způsob bytí buddhy.

Pročištění pýchy - metody pro tělo, řeč a mysl

Tělem, řečí a myslí jsme se dopustili negativního jednání a měli bychom pěstovat etické chování, abychom působili proti těmto navyklým sklonům. Přitom je naším hlavním problémem pýcha. Tibetské slovo pro pýchu (nga-rgyal) znamená "Korunovace já nebo "království ega". Dopustili jsme se mnohého negativního jednání, abychom tohoto krále - ego uspokojili. Přitom jsme jednáním těla nebo tím, že jsme se řečí vyjadřovali určitým způsobem ublížili bytostem to vše proto, že jsme sami byli přesvědčení o naší vlastní velké důležitosti.

Lékem na pýchu je rozvinutí úcty a skromnosti s ohledem na to, co je správné a skutečné, tedy ve vztahu k osvícení. Abychom očistili tělo, můžeme dělat poklony. Děláme je se zdrženlivostí a v tom okamžiku se zbavujeme své pýchy. Rozpoznáváme, jak je osvícení velké. Jako podporu při poklonách můžeme před sebe postavit například sochu buddhy, která nám bude připomínat kvality osvícení. Můžeme se klanět i před mandalami, uměleckými zobrazeními osvíceného vesmíru. To jsou možnosti, jak působit proti vlastní pýše, a tak rozeznáme kvality osvícení, jež spočívají v naší vlastní mysli. Kvůli pýše jsme často použili slova, která jiné zranila. Mluvili jsme o nich "špatně", abychom sami sebe ospravedlnili, nebo jsme trvali na nějakém názoru jen proto, že jsme své stanovisko považovali za jediné správné. Tím jsme jiným často způsobili velké utrpení, mimo jiné zraňujícími slovy nebo lží. Abychom pokročili na cestě pro dobro všech bytostí a rozpustili připoutanost k já, můžeme použít metody k očištění řeči. Můžeme například recitovat texty realizovaných mistrů, které jsou vyjádřením čisté řeči, nebo opakovat mantry a přání, jež jsou výrazem pravdy osvícení. To může naší řeči opět navrátit rozměr moudrosti, který jsme ztratili.

Pozornost a trocha úsilí

Všechny emoce začínají v mysli. Začíná tam vše. Jako první se ukazuje pýcha, a z toho vznikají jedy mysli různých emocí jako připoutanost, žárlivost nebo hněv. Naše mysl se jimi nechá strhnout, což nakonec vede k negativnímu jednání a negativní řeči. Naším nejdůležitějším úkolem proto je rozvinout pozornost. Můžeme ji cvičit meditací. Když během meditování pozorujeme proud naší mysli, všimneme si jeho pohybů a sice myšlenek a emocí, které zakrývají konečnou pravdu. Pak bychom se měli sami sebe zeptat: "Odkud pochází tyto myšlenky?" ...a zjistíme, že vznikají v mysli. Můžeme se rovněž ptát: "Kde jsou tyto myšlenky?" ...jsou v mysli. "Kam směřují? ...rozpouští se znovu v mysli. Tak rozpoznáme, že všechny myšlenky a emoce se v mysli samy vysvobozují. To je zkušenost mahámudry (skt.: Velká pečeť), velké očištění na úrovni mysli. Praxí mahámudry zjistíme, že se běžné tělo, běžná řeč a běžná mysl mohou změnit v osvícené tělo, osvícenou řeč a osvícenou mysl. Meditace spočívá v tom, objevit a projevit podstatu těchto tří osvícených forem bytí. To, co nazýváme osvícením, je podstavou naší vlastní mysli, ale musíme vynaložit určité úsilí, abychom to rozpoznali. Bez úsilí je to, jako bychom seděli před sklenicí mléka a čekali, že samo od sebe vznikne máslo. Mléko se nám zkazí, ale žádné máslo z toho nebude. Abychom získali máslo, musíme nejdřív ušlehat šlehačku. Kdo to ví, bude šlehat šlehačku a snažit se udělat z ní máslo. Stejně tak se musíme snažit vynést na povrch osvícené tělo, osvícenou řeč a osvícenou mysl.