Nebeský Jeruzalém na Vltavě

V pozdějších letech se Karel k náboženské mystice přikláněl čím dál víc. Je znám jako horlivý podporovatel církve, budovatel chrámů a vášnivý sběratel ostatků svatých i jiných křesťanských relikvií - mnohem méně se ale ví, proč to všechno dělal. Zjevně totiž nešlo ani o pověrčivý babský strach z pekla, ani o prostou vypočítavost panovníka, který věděl, že v souladu s mocnou církví se vládne pohodlněji.

Mnozí badatelé věří, že Karlův plán byl jaksi vyšší a jeho zrak při tom hleděl daleko za obzor tehdejších průměrných smrtelníků. Údajně věřil, že až nastane Soudný den, budou svatí své ostatky hledat - a budou-li tedy shromážděny v Praze, přijdou sem. Právě toto město se tak stanem městem vyvoleným, nebeským Jeruzalémem, v němž navěky zavládne dokonalá harmonie v souladu s Bohem. Městem, které líčí novozákonní Zjevení svatého Jana, když říká: "A národové, kteří by ke spasení přišli, v světle jeho se procházeti budou a králové zemští přenesou slávu svou a čest do něho." (Zjevení, 21. 24).

Ale i to je zřejmě jen poněkud zjednodušená podoba toho, oč císaři šlo doopravdy: o vytvoření věčného duchovního centra, které se s pomocí Boží obrodí a povznese nad špínu každodenního plahočení.

Ale proč jeho zrak padl právě na Prahu, v té době silně zanedbanou a na periferii evropského dění? Jistě, Karlova matka pocházela z českého královského rodu. To by ale nejspíš nestačilo, protože budoucí císař už od svých sedmi let žil v zahraničí a i předtím v Čechách zažil věci, na které by málokdo vzpomínal v dobrém - včetně oddělení od matky a věznění na hradě Loket. Po návratu z ciziny ani neuměl česky a zbědovaná země zmítaná vnitřními spory mu teoreticky mohla být ukradená stejně jako byla lhostejná jeho válečnickému otci Janu Lucemburskému.

Jenže Praha měla zřejmě už od svého zrodu potenciál být něčím víc než jen mocenským střediskem a křižovatkou obchodních cest. Centrální poloha v zemi jaksi nepřirozeně ohraničené kruhem hor, pozoruhodně utvářené panorama kopců nad náhlým dvojitým meandrem Vltavy vyplněným několika ostrovy, pověsti o pohanských svatyních a možná i energie, které nejsou z tohoto světa, ji předurčovaly k postavení kultovního místa, které bude mystickým středem vesmíru, omfalem, neboli pupkem, k němuž se vztahuje nejedna prastará víra. Athény na Vltavě, jak to vidí někteří Karlovi životopisci? Ne. Spíš Delfy na Vltavě, ale pochopitelně Delfy přísně křesťanské: centrum skutečné víry. Právě Karel, nevšední vladař nadaný schopností mimosmyslového vnímání, se mohl cítit být předurčen k tomu, aby naplnil osudové předurčení této lokality.