Návrat krále

Na počátku páté knihy přijíždí Gandalf s Pipinem do Minas Tirith, hlavního města Gondoru. Gondorská říše je v tíživé a stále se zhoršující situaci, neboť Sauron, bez ohledu na to, že ještě nezískal Jeden prsten, hodlá válkou přemoci ostatní obyvatele Středozemě a vybudovat v ní vlastní neomezené panství a jako první hodlá zaútočit na Gondor jakožto na nejmocnější z jeho odpůrců a rovněž kvůli dávné zášti (o tom v Silmarillionu). Gondor potřebuje zoufale spojence, a tak se Aragorn, zatímco Gandalf s Pipinem cestují do Minas Tirith, vydává do rohanského horského průsmyku na Stezky mrtvých, kde dlí stínové vojsko duchů bojovníků, kteří v jedné dávné válce porušili přísahu.

Aragorn je nyní vyzve, aby mu pomohli a tak odčinili dávnou vinu. Stínoví bojovníci porazí na jihu Gondoru Sauronovy spojence, korzáry, kteří vázali gondorské síly na jihu jejich říše a oslabovali tak hranici s Mordorem. Ve stejnou dobu se na pomoc Gondoru chystají i Rohirové. Než však pomoc stihne dorazit, Sauronovo vojsko opustí Mordor a oblehne Minas Tirith. V jeho čele je kapitán Prstenových přízraků, Pán nazgûlů. Jeho však zanedlouho zabije rohirská dívka Éowyn (neteř Théodena) a vzápětí dorazí i pomoc od Rohirů a gondorských vojsk jihu. První Sauronův útok je odražen, je však jasné, že Sauron tím oslaben nebyl, zatímco Gondor přišel o mnoho sil. Gandalf se od Faramira dozví o jeho setkání s Frodem a rozhodne se odlákat Sauronovu pozornost od něj, neboť Frodova pouť je jediná naděje svobodných národů Středozemě. Gondorští proto shromáždí vojsko největších bojovníků a vydají se k Černé bráně Mordoru, na opačnou stranu, než kudy se vydal k Orodruině Frodo. Sauron se domnívá, že ve vojsku je Jeden prsten a že výprava má za cíl ho svrhnout a nositele prstenu nastolit novým pánem; vrhne proto proti Gondorským největší vojsko, jaké má v záloze, a přes úporný odpor se na stranu tohoto vojska začne klonit vítězství.

Šestá kniha začíná Samovou snahou osvobodit Froda ze skřetího zajetí. To se mu také podaří a oba hobiti se v přestrojení za skřety vydávají do nitra Sauronovy říše Mordoru směrem k hoře Orodruině. Cestou jsou málem odhaleni, neboť narazí na oddíl skřetů a jeho velitel je považuje za uprchlé skřety. Donutí je proto zařadit se do oddílu, který směřuje k severní hlavní bráně, odkud má spolu s dalšími zaútočit na blížící se Gondorské vojsko. U brány se v nastalém zmatku nicméně oba hobiti vytratí a vydají se opět ke svému cíli. Froda již velmi unavuje dlouhá cesta, jeho únavu umocňuje i staré zranění na Větrově a břemeno samotného prstenu, jehož moc se s přibližováním k místu jeho vzniku zvětšuje. K dovršení všeho zjistí, že je stále pronásleduje Glum a touží se prstenu zmocnit. Když nakonec Frodo dorazí k hoře a vstoupí do Puklin osudu, podlehne moci prstenu a místo zničení jej prohlásí za svůj. To si okamžitě uvědomí Sauron v nedaleké Barad-dûr a pošle k hoře Prstenové přízraky, kteří právě bojují u Černé brány Mordoru s gondorským vojskem. Osud Středozemě se zdá být zpečetěn, neboť Frodo by ani s prstenem nebyl schopen nazgûlům vzdorovat, zasáhne však Glum. V šílené snaze zmocnit se prstenu Froda přepadne a odkousne mu prst i s prstenem, v radosti nad znovunabytím prstenu však ztratí rovnováhu a zřítí se do ohně Hory osudu i s prstenem. Frodovo poslání tak nakonec přece dojde naplnění. V okamžiku, kdy prsten dopadne do ohně hory, se Sauronova věž zřítí, Sauronova vojska jsou ochromena a Sauron sám se změní v bezmocného ducha, který zmizí do dáli.

Závěrečné kapitoly líčí, jak je obnoveno panství Gondoru nad celou západní Středozemí a jak opět nastoupí král (odtud název třetího dílu), jímž je Aragorn (Elessar). Na samém konci se všichni čtyři hobiti vracejí do Kraje, který však není takový, jaký jej opouštěli. V Kraji se po svém vyhnání z Orthanku usadil Saruman s Červivcem a hobity si zotročil. Frodovi s přáteli se však podařilo Kraj osvobodit. Gríma Červivec již nechtěl Sarumanovi sloužit a zabil ho, sám pak byl zabit hobity. Román končí konstatováním, že Třetí věk Středozemě skončil a začíná Čtvrtý věk, panování lidí.