Návrat domů

Thich Nhat Hanh

 

Thich Nhat Hanh nabízí řízenou meditaci k uvolnění těla a mysli a k návratu do tady a teď. Zcela přítomni, zcela naživu, zjistíme, že jsme doma.

 

Pamatujete si něco z toho, když jste byli v matčině břiše? Každý z nás tam strávil asi devět měsíců. To je docela dlouhý čas. Věřím, že jsme všichni měli šanci se v té době smát. Na koho jsme se ale smáli? Jsme-li šťastní, máme přirozenou tendenci se smát. Viděl jsem lidi a zvláště děti, smát se i ve spánku.

Náš čas v matčině břiše byl nádherný. Nemuseli jsme se starat o jídlo a pití a byli jsme chráněni před horkem a chladem. Nemuseli jsme dělat domácí práce či úkoly. Cítili jsme se tam docela bezpečně. Nemuseli jsme se vůbec o nic starat. Nestarat se je nádherné. Věřím, že si mnozí z nás stále pamatují čas strávený v matčině břiše. Mnoho lidí má dojem, že byli v nádherném a bezpečném ráji a že o něj přišli. Myslíme si, že někde je nádherné místo, bez starostí a strachu a toužíme se tam vrátit. Ve vietnamštině se děloha nazývá „dětský palác“. Ráj byl uvnitř našich matek.

V břiše se matka o vás starala. Jedla a pila za vás. Dýchala za vás, dovnitř a ven. Myslím, že za vás i snila. Představuji si, že sníte sny své matky. Když se smála, myslím, že jste se smáli také. Když snila o něčem obtížném a ve svém snu plakala, hádám, že jste pravděpodobně plakali s ní. Sdíleli jste s ní její sny a noční můry, protože jste vy a vaše matka nebyli dva oddělení lidé. Fyzicky jste s ní byli spojeni pupeční šňůrou a skrze ni vám matka dodávala jídlo, pití, kyslík, všechno, včetně lásky. Vaše matka se pravděpodobně starala jinak o svoje tělo, když jste byli v něm. Možná opatrněji chodila, nebo přestala pít či kouřit. To jsou velmi konkrétní zkušenosti péče a lásky. Byli jste tam, ještě jste se nenarodili a už jste byli objektem lásky.

Matka vás živila, než jste se narodili. Podíváte-li se ale hlouběji, uvidíte, že i vy jste živili svoje rodiče. Díky vaší přítomnosti v jejím těle se možná víc smáli a víc milovali život. Nic jste zatím pro své rodiče neudělali, a už byli živeni vaší přítomností. Jejich život se změnil od vašeho početí v matčině břiše. Možná na vás matka mluvila, než jste se narodili. A věřím a jsem o tom přesvědčen, že jste její řeč slyšeli a odpovídali na ni. Příležitostně možná zapomněla, že jste zde, takže jste jí to připomněli kopnutím. Váš kop byl zvonkem bdělé pozornosti, a když to pocítila, mohla říct: „Miláčku, vím, že jsi tam a jsem velice šťastná.“ To je první mantra.

Narodili jste se a někdo přestřihl pupeční šňůru. Pravděpodobně jste poprvé nahlas křičeli. Odteď jste museli dýchat sami a zvykat si na světlo okolo vás a poprvé zakoušet hlad. Byli jste vně své matky, ale stále nějak uvnitř. Zahrnovala vás láskou a vy současně ji. Stále jste na ní byli závislí. Kojili jste se u jejích prsou. Starala se o vás ve dne v noci. Ačkoliv jste už nebyli spojeni šňůrou, byli jste s ní spojeni velmi konkrétním intimním způsobem.

Jako dospělí možná velice bojujete, abyste se ujistili, že vy a vaše matka jste dva rozdílní lidé. Doopravdy to tak ale není. Jste pokračováním obou vašich rodičů. Když medituji, vidím stále šňůru, která mě spojuje s mou matkou. Podívám-li se hlouběji, vidím, jak mě pupeční šňůry spojují zrovna tak s jevy. Slunce každé ráno vychází a díky němu máme světlo a teplo. Bez toho bychom nemohli přežít.

Pupeční šňůra vás tedy spojuje se sluncem a další s oblaky na obloze. Kdyby tam nebyly, nebyl by déšť a voda k pití. Bez mraků by nebylo mléko, čaj, káva, zmrzlina, nic. Pupeční šňůra vás spojuje s řekou a další s lesem. Pokračujete-li v této meditaci, uvidíte, že jste spojeni se vším a s každým v celém kosmu. Váš život závisí na všem, co existuje – na ostatních bytostech, ale také na rostlinách, minerálech, vzduchu, vodě a zemi.

Řekněme, že zasadíte zrnko obilí a za sedm dnů vyklíčí a začne formovat stéblo. Když stéblo vyroste, nemusíte v něm poznat zrno, které jste zasadili. Nebylo by ale pravdivé říct, že zrno zemřelo. Buddhovýma očima můžete i ve stéble stále vidět zrno. Stéblo je do budoucna pokračováním zrna a zrno je pokračováním stébla směrem do minulosti. Nejsou tou samou věcí, ale také nejsou úplně odděleni. Vy a vaše matka nejste přesně táž osoba, ale také nejste dva rozdílní lidé. To je pravda o vzájemné závislosti. Nikdo není zcela samostatný.

Pokud jsme ve své matce, nemáme v těle žádné napětí, ale jsme měkcí a ohební. Jakmile jsme ale venku ve světě, objeví se tenze, někdy už od našeho prvního nádechu. Než uvolníme tenzi ve svém těle, musíme ji uvolnit v dechu. Nejsou-li naše těla v klidu, pak není v klidu ani náš dech. Vytvoříme-li energii bdělé pozornosti a uvědomíme si svůj dech, zlepší se kvalita našeho nádechu a výdechu. Jak nadechujeme bdělou pozornost, je dech klidnější a hlubší. Tenze v našem dýchání zmizí. S uvolněným dechem přijímáme své tělo a relaxujeme. Přesné slovo, které pro to Buddha používá, je „klid“.

V páli existuje kajagatasati sútta, sútra o kontemplaci těla v těle. Buddha v něm nabízí cvičení pro uvolnění tenze v každé jednotlivé části těla a v těle jako celku. Používá příměr zemědělce, který přinesl z podkroví pytel fazolí. Otevřel jej a všechny vysypal. Svým zrakem byl schopen rozlišit jednotlivé druhy a poznat, které jsou ledvinové, mangové apod. Buddha doporučuje, abychom byli pozorní jako ten sedlák.

Na začátku si lehněte do pohodlné pozice, projděte si celé své tělo a zaměřte se pak na jeho jednotlivé části. Začněte s hlavou, nebo s vlasy na hlavě a skončete u prstů na nohou. Říkejte si: „Nadechuji a jsem si vědom svého mozku. Vydechuji a usmívám se na mozek.“ Pokračujte pak se zbytkem svého těla. Projděte své tělo jako zemědělec svá semena – ne rentgenovými paprsky, ale paprsky bdělé pozornosti. Jen patnáct minut stačí k pomalému projití těla s bdělou pozorností.

Když si plně přítomná mysl uvědomí část těla a zahrne ji energií bdělé pozornosti, uvolní se v té části napětí. Smích je proto dobrým prostředkem, který pomáhá relaxaci těla. Váš první smích v břiše byl zcela uvolněný. Ve tváři máme stovky svalů, a když se zlobíte anebo bojíte, jsou ve velkém napětí. Když si je ale při nádechu uvědomujete a při výdechu se na ně usmíváte, pomáháte jim uvolnit napětí. Jeden nádech a výdech může proměnit vaši tvář. Jeden úsměv může vyvolat zázrak.

Když během procházení těla najdete část, která je bolavá či nemocná, zůstaňte na ni déle zaměřeni. Máme tendenci bolest rychle přejít. Tento spěch ale vyvolává naopak víc tenze, než uzdravuje. Zůstaneme-li déle s tím, co bolí a s energií bdělé pozornosti, můžeme se na svoji bolest usmívat a uvolnit trochu napětí. Pokud víme jak uvolnit tenzi v určité části těla, ozdraví se mnohem rychleji.

Můžete ale mít skutečnou fyzickou bolest. Bdělá pozornost vám řekne, že je to jenom fyzická bolest. Buddha mluvil o druhém šípu. Vyprávěl příběh o muži zasaženém šípem, který měl mnoho bolesti. Řekněme, že jej do toho samého místa zasáhl ještě jeden šíp. Bolest bude stokrát větší, protože už byl zraněn. Obavy, strach, nadsázka a zlost kvůli zranění fungují jako druhý šíp a přitěžují té části těla, která byla už zraněná. Zasáhne-li vás tedy jeden šíp, praktikujte bdělou pozornost, aby vás druhý šíp strachu a obav nezasáhl do stejného místa.

V Sútře o kontemplaci těla v těle Buddha radí uvědomovat si čtyři přirozené elementy v těle. V břiše jsou elementy vody, ohně, vzduchu a země zcela vyváženy. Matka vyvažuje břicho pro dítě a posílá mu výživu a kyslík, když spočívá ve vodě. Jakmile se narodíme, máme-li čtyři elementy vyvážené, jsme zdraví. Často jsou ale rozvážené; nemůžeme se zahřát anebo plně dýchat. Bdělé dýchání může často obnovit rovnováhu těchto elementů.

Buddha také doporučoval, abychom si uvědomovali pozici těla a jeho počínání. Při meditaci vsedě bychom si měli nejprve uvědomit, že sedíme. Můžeme pak sedět tak, že nám to přináší klid, pevnost a pohodu. V každé chvíli si můžeme uvědomovat pozici svého těla, zda sedíme, jdeme, stojíme anebo ležíme. Být si vědomi svých činů, zda vstáváme, ohýbáme se, nebo se oblékáme. Pozornost nás přivádí zpátky k sobě, a když jsme si plně vědomi svého těla a života tady a teď, jsme ve svém skutečném domově.

Věděli jste, že máte skutečný domov? Tahle otázka zasáhne každého. I když máte pocit, že nepatříte do žádné země, na geografické místo, k nějaké kultuře či etnické skupině, máte pravý domov. V matčině těle jste se cítili doma. Toužíte se možná vrátit na to bezpečné a klidné místo. Teď se ale můžete vrátit domů ve svém těle.

Váš pravý domov je tady a teď. Není omezen časem, prostorem, národností či rasou. Váš pravý domov není abstraktní ideou. Je něčím, čeho se lze dotknout a žít v každém okamžiku. S Buddhovými energiemi, bdělou pozorností a koncentrací, můžete nalézt svůj pravý domov v úplném uvolnění mysli a těla v přítomnosti. Nikdo vám jej nemůže vzít. Lidé mohou okupovat vaši zemi, dokonce vás i uvěznit, nemohou vám ale vzít váš pravý domov a svobodu.

Přestaneme-li mluvit a myslet a pohroužíme-li se hluboce do dýchání, budeme ve svém pravém domově a můžeme se hluboce dotknout životních zázraků. To je cesta, kterou nám ukázal Buddha. S nádechem se celý shromažďujete, tělo a mysl, stáváte se jedním. Naplnění energií bdělé pozornosti a koncentrace, můžete udělat krok. Máte vhled, že toto je váš pravý domov – jste živí, plně v přítomnosti, a dotýkáte se života jako reality. Váš pravý domov je pevnou skutečností, které se lze dotknout nohama, rukama a myslí.

Je nezbytné, abyste se dotkli svého pravého domova a uvědomili si, že je teď a tady. Každý v sobě máme semeno bdělé pozornosti a koncentrace. Vědomý dech či krok přivádí mysl zpátky do těla. V našem každodenním životě jdou často tělo a mysl dvěma různými směry. Jsme rozptýlení; mysl je na jednom místě a tělo na druhém. Tělo se obléká, ale mysl se zaměstnává minulostí či budoucností. Mezi vaším tělem a myslí ale něco je – váš dech. Jakmile přijdete domů ke svému dechu a dýcháte s bdělou pozorností, spojí se tělo velmi rychle s myslí. Při nádechu na nic nemyslíte, zaměřujete svoji pozornost jenom na nádech. Stoprocentně se na něj zaměříte. Stanete se svým nádechem. Koncentrace na nádech spojí tělo s myslí v jediném okamžiku. Budete náhle plně přítomni a živí. Nebudete už toužit po návratu do břicha, do svého dokonalého ráje. Už tam jste, jste doma.

 

Shambhala Sun, březen 2006.