Následovníci

Mistr už byl velmi starý a vysychalo mu v krku, a proto si všude s sebou nosil malou tykvičku s pitnou vodou. Jednou bylo zvlášť veliké horko, a tak se šel se svými sedmi žáky vykoupat k posvátné řece. Tykvičku si nesl schovanou pod svým dhóti. Žáci byli pilní a po celou cestu šli zabráni do učené diskuse, zda je či není k dosažení poznání bezpodmínečně nutné následovat svého gurua. Když došli k řece, mistr je nechal být a sám se svlékl. Svou tykvičku zahrabal do vlhkého písku, aby mu v ní nezteplala voda, a navršil nad ní malou hromádku, aby to místo snadno našel. Ohlédl se ještě za žáky a šel se koupat.

Jaké však bylo jeho překvapení, když se vrátil na břeh a chtěl najít svoji tykvičku! Na břehu se skvělo osm stejných hromádek písku, a pod kterou teď hledat?

Když přišli žáci, trpce si stěžoval:

"Jste sice poslušní žáci a oddaně následujete svého učitele, a tak jste si udělali každý před koupáním také takovou hromádku. Čeho jste si však nevšimli, že ta moje hromádka, která vám byla vzorem, měla i smysl - byla pod ní tykvička s vodou!"