Naděje

 Další základní orientací ke světu, která je podmínkou úspěšného absolvování temných nocí, je postoj naděje. Naděje je ústřední skutečností lidského duševního a duchovního života. Překračuje konkrétní průběh života a jeho příběhů a úvěruje i ta temná místa, ve kterých je utrpení větší než důvěra v jeho smysl.

To, co naděje nabízí, nemůže mít nikdy předmětnou podobu a člověk si nemůže být nikdy jist - ve smyslu vlastnictví - nějakou událostí či skutečností, která by měla přijít nebo nastat. Naděje v něco, co bylo vykonstruováno přílišným lidským chtěním, nedočkavostí, malou důvěrou nebo ctižádostí, pochopitelně přináší zklamání. Je-li naopak naděje součástí smyslu života, pak překračuje jeho profánní vrstvu a zklamána být nikdy nemůže.

Obecně lze říct, že duchovní struktura světa obsahuje podstatné skutečnosti, vůči kterým je naděje plně oprávněná. Naděje ve smysl všeho dění, ve spravedlnost, v konečné vítězství dobra a především v lásku je plně oprávněná a zaručena objektivní existencí skutečností, ke kterým se vztahuje. 

Oprávněná naděje se ale může vázat i na zcela konkrétní skutečnosti či děje životních příběhů. V takovém případě bychom mohli hovořit o nitrosvětské naději. Ta se však týká jen těch skutečností, které mají vazbu na dobro, lásku, spravedlnost či lidské poslání. Jde-li o naději v konkrétní děje, události či skutečnosti s touto vazbou, stává se zřetelným prostoupení ontologické a ontické vrstvy života a světa. Člověk je totiž v takovém případě oprávněn doufat nejen v něco zcela konkrétního, ale dokonce i v něco, co je z hlediska přírodních či statistických zákonů nepravděpodobné. V takovém případě svou nadějí prolamuje uzavřenou oblast profánního světa a rozšiřuje ji i ontologickou dimenzi.

Naděje hraje v duševním a duchovním životě mimořádnou roli a může se stát poslední jistotou ve chvílích hlubokých krizí, jejichž depresivní či úzkostné náladové útvary žádné konkrétní, nitrosvětské perspektivy nenabízejí. Orientace k naději je proto klíčovým momentem každé vážné míněné psychoterapie.

Při uvažování o pojmu „naděje“ je dobré si uvědomit, že protiklad naděje není jenom beznaděj, absurdita či zoufalství, ale také nostalgie, která se obrací – na rozdíl od naděje, jež je orientována zásadně do budoucnosti či přítomnosti – k  minulosti.