Náboženství a božstva - souhrn

- prvním náboženstvím Mayů bylo pravděpodobně uctívání přírody a zosobňování přírodních sil (ještě v době kočovného života) - tato forma náboženství nevyžadovala žádnou velkou formální organizaci: modlitebnou byla rodinná chýše, knězem hlava rodiny

- spolu se zemědělstvím přišel usedlý způsob života  a více volného času - náboženství se stalo organizovanějším a božstva bytostmi specializovanějšími; vzniklo kněžstvo, jehož úkolem bylo tlumočit lidu vůli božstev; vznikla potřeba chrámů, které byly co nejlépe uzpůsobeny svému určení

- na počátku 4. stol byla náboženství pevně zakotveným, vyspělým kultem, založeným na spojení primitivní personifikace přírody se složitou filozofií, budovanou kolem zbožštění nebeských těles a uctívání času (kalendáře). Toto náboženství, přestože bylo i vírou prostého lidu nebylo (a vzhledem ke své složitosti ani nemohlo být) nikterak laické; vykládalo jej a sloužilo mu (a vlastně jej i vytvářelo) pevně organizované kněžstvo, složené z astronomů, matematiků, proroků.

                - v klasickém období dosáhlo mayské náboženství svého vrcholu - později se víra i praktiky zvrhly v krvavé orgie

- s příchodem Mexičanů (výbojných indiánských národů ze severnějších oblastní země, zejm. pak toltéků se víra a praktiky jí doprovázející skutečně zvrhly v nezřízené uctívaní kamenných podob bohů a nekonečné obětování jim (především pak lidské krve, oběti nejmilejší)

- poslední změnou prošlo mayské náboženství v 16. století v důsledku konquesty; španělé postupně nahradily původní ritus křesťanstvím; přes násilnou kristianizaci se některé prvky původního náboženství zachovaly: logicky ovšem nikoliv složité prvky ritu, vytvořené k poctě nebeskému řádu a uctění kalendáře, ale prvky původní, prvky přirozeného základu mayského lidového náboženství. Důvod samozřejmě spočívá v tom, že mnohdy násilná kristianizace,  prováděná konquestadory směřovala v první řadě vůči kněžím jakožto nositelům složité kulturní a náboženské tradice. Likvidací kněžích tak došlo ke zničení oné sofistikované a matematicky vynikající filosofie mayského náboženství a přežily pouze ony původní, v lidu zakořeněné prvky tradičního náboženství. Božstvo úrody a plodnosti Chac je tak stále živou postavou současného mayského panteonu.

                - kosmogonie (představy o vzniku světa)

- stvořitelem byl bůh Hunab (Hunab Ku), otec Itzamny, vůdce mayského panteonu; Hunab byl každodennímu životu mayů tak vzdálen, že v něm hrál jen pramalou úlohu

                               - před současným světem existovaly tři jiné:

- první byl obýván trpaslíky (sayami uinicob), neboli staviteli, kteří postavili velká, nyní již zřícená města. Pracovaly za tmy, protože slunce ještě nebylo stvořeno. Když slunce poprvé vyšlo, trpaslíci se proměnili v kámen a jejich obrazy lze v ruinách měst nalézt ještě  dnes. První svět skončil všeobecnou potopou (haiyococab - voda po zemi)

                                               - druhý svět byl obýván „urážeči“ (dzoloby) a skončil druhou potopou

- třetí svět byl zalidněn mayi, prostými lidmi (mazehualoby); tento svět skončil třetí potopou (hunyecil či bulkabal - ponoření)

- současný, čtvrtý svět je obydlen směsicí všech předchozích obyvatel poloostrova Yucatánu; i ten bude případně zničen čtvrtou potopou

- mayské náboženství má silně dualistické tendence, projevující se věčným zápasem dobra a zla; tento zápas je znázorněn na mnoha vyobrazeních: bůh plodnosti Chac pečuje o mladý strom, kdežto Ah Puch jej láme vejpůl

- mayové si představovali, že nebe je uspořádané ve 13 vrstvách, přičemž nejnižším z nebí je sama země; v čele každého z nebí stoji jedno z 13 božstev, tzv. božstev horního světa - Oxlahuntiku

- v mayské mytologii dále existovalo 9 podsvětí, uspořádaných rovněž ve vrstvách, přičemž každé z nich mělo v čele opět jedno z božstev podsvětí (dolního světa neboli Bolontiku)

- bohy mayové usmiřovali různými obřady; všechny důležité ceremonie většinou začínali půsty a zdrženlivostí, jakousi přípravnou očistou - očista byla úzkostlivě dodržována a porušení se považovalo za těžký hřích. Očista bylo pro kněží povinná, pro ostatní dobrovolná. Důležitou součástí mayského kultu byly oběti, které zahrnovaly od potravy, přes přinášení všemožných ozdob a cenností po oběti lidské (ty zejména v období poklasickém)

                - mayové věřili v posmrtný život

- do ráje přicházeli rovnou bojovníci, padlí v boji, ženy, zemřelé při porodu a kněží; stejně tak i sebevrazi, kteří zemřeli oběšením

                               - mayský ráj je místem radostí, hojnosti jídla a pití, místem, kde není utrpení

- ti,  kdo byli v životě špatní, sestupují do pekla (Mitnal), kde je ďáblové trýzní hladem, zimou, únavou a hořem. V čele nejhlubšího pekla, 9. Bolontiky stojí sám Hunhau, Pán smrti, obdoba našeho knížete pekel.

                - mayský panteon

- z klasického období nezbylo mnoho dokladů, podle který by bylo možno usuzovat na postavení jednotlivých bohů mayského panteonu; z poklasického období se naopak (díky kodexům) uchoval materiál s vynikající důkazní hodnotou v tomto směru. Vzhledem ke kulturní kontinuitě klasického a poklasické období je možné soudit, že mayský panteon zůstal ve velké míře po v obou obdobích stejný, až na dvě výjimky:

                                               - 1. zavedení nového božstva, které bylo vlastně zbožněním vůdce Toltéků - Kukulkana

- 2. rostoucí význam boha deště a plodnosti, Chac (vzhledem k tomu, že Yucatánské podnebí je daleko sušší, než Peténské)   

                               - Itzamná, Pán nebes

                                               - syn Hunab Ku, Svořitele

                                               - je představován jako starý muž s bezzubými čelistmi a povislými tvářemi

                                               - existují dva glyfy (znaky) pro jeho jméno:

                                                               1. zkonvencializované zobrazení jeho hlavy

2. základní část druhého glyfu je znak pro den Ahau; tento znak znamená „král, císař, monarcha“ a označuje tak Itzamnovo postavení jako hlavy panteonu

- podle jedné z variant prý Itzamná byl knězem, který na Yucatánu pojmenoval jednotlivá místa a rozdělil půdu

- m.j. je Itzamná pánem dne a Slunce, zatímco jeho žena Ixchel je patronkou noci a měsíce; variantou Itzamná pro toto jeho poslání je Kinich Ahau, který také bývá označován za boha Slunce

                                               - Itzamná byl bohem dobrotivým

                               - Chac, božstvo deště

- je zobrazován s dlouhým nosem a dvěma zkroucenými tesáky, vystupujícími z jeho úst; na hlavě má obvykle zauzlenou pásku

                                               - i pro jeho postavu existují dva glyfy

1. oko, které má někdy tvar T (což podle některýh badatelů znamená oko, z něhož se řinou slzy, symbolizující patrně déšt)

                                                               2. základní část druhého glyfu je znak pro den Ik

- mayové jej považovali za čtyřjedinné božstvo; každá z jeho variant pak byla bohem jedné ze světových strana a byla označována svou vlastní barvou:

                                                               - Chac Xib Chac, rudý muž, byl bohem východu

                                                               - Sac Xib Chac, bílý muž, byl bohem severu

                                                               - Ex Xib Chac,  černý muž, byl bohem západu

                                                               - Kan Xib Chac, žlutý muž, byl bohem jihu

- podobně jako Itzamnova varianta - Kinich Ahau - přejímal jeden z Itzamnových úkolů, i Chac má svoji variantu, kterou představuje zvláštní božstvo větru; obvykle však samostatný bůh větru není rozeznáván a tato funkce je přisuzována Chacovi

                                               - Chac byl bohem dobrotivým

                               - Yum Kax, božstvo kukuřice

- býva zpodobňován jako mladík, někdy s kukuřičným klasem v ozdobě hlavy; při jeho vyobrazeních bývá (ve srovnání s jinými božstvy) nejvýrazněji patrná deformace hlavy

- glyfem pro jeho jméno (jeho základem) je glyf pro den Kan (kteréžto označení opět znamená kukuřici), ze kterého někdy může vyrážet kukuřičný klas

                                               - jako patron rolnicí se ve vyobrazeních často zabývá rolnickými pracemi

- jméno tohoto boha v klasickém období s určitostí neznáme, zdá se však, že v raně poklasickém období jeho osoba splynula s osoba Yum Kaxe, pána lesů, obecnějšího božstva rolnictví

                                               - šlo o božstvo dobrotivé

                               - Ah Puch, božstvo smrti

- místa hlavy má na vyobrazeních lebku, holá žebra s trnovitými výčnělky; pokud je tělo obaleno masem, je nafouklé a jsou na něm černá kolečka, značící rozklad. Atributem jeho podoby bývají ozdoby z rolniček - někdy je má vevázány do vlasů nebo je nese na stuhách na předloktí a na nohou, často jsou pak připevněny k tuhému, jakoby nabíranému límci. Tyto rolničky se staly obecně symbolem smrti - viz nálezy v obětním cenotu v Chichén Itzá.

                                               - dva glyfy:

                                                               1.  hlava mrtvoly se zavřenýma očima

2. hlava boha samotného, bez nosu a s bezmasými čelistmi; před hlavou bývá přikreslen obětní nůž

                                               - s božstvem smrti bývá často spojován znak, podobný našemu %

                                               - božstvo smrti je patronem dne Cimi, což znamená „smrt“

- božstvo smrti je samozřejmě božstvem nedobrým; jeho stálými průvodci byli pes, pták Moan a sova, považovaní za zlá znamení přinášející smrt

                               - Xaman Ek, božstvo Severky

                                               - zobrazován bývá se zdviženým nosem a červenými značkami na hlavě

- glyfem jeho jména je jeho hlava, podobná hlavě opičí; hlava s dalším obrazcem před ní je glyfem pro sever

- někdy je zmiňován jako průvodce obchodníků - to díky tomu, že severka je v zeměpisných šířkách Peténu a Yucatánu jedinou hvězdou, která během roku výrazněji nemění podobu a může tak být spolehlivým orientačním bodem na noční obloze

                                               - objevuje se ve spojení s Chacem, byl zřejmě patronem dne Chuen

                               - Ek Chuah, velitel černých válečníků

- bývá zobrazován s povislým spodním rtem; bývá obvykle černě pomalován - černá je barva války

                                               - glyfem pro něj je černě orámované oko

                                               - býval chápán jako dvojice božstev

- jako bůh války, zobrazovaný s kopím v ruce při válečných scénách, někdy i jak poráží jiné božstvo války - v této pozici byl pochopitelně bohem nedobrým

- jako božstvo obchodních cestujících, zobrazovaný s rancem na zádech - zde je Ek Chuah božstvem dobrým

                                               - Ek Chuah také býval patronem kakaa

                               - Božstvo války, obětí a násilné smrti

- k jeho stálé charakteristice patří černá čára, která mu částečně obkružuje oko a je protažena dolů po tváři

                                               - gyfem pro jeho jméno je jeho hlava, před níž je napsáno číslo 11

                                               - býval patronem dne Manik

                                               - někdy býval vyobrazován ve společnosti boha Ah Puche

                                               - mayové v něm spatřovali nikomu nepodléhající božstvo

                               - Božstvo větru (Kukulkan?)

                                               - o samostatné existenci božstva větru neexistují doklady

                                               - na druhé straně existuje těsná spojitost božstva větru s Chacem (viz výše)

                                               - ztotožnění božstva větru s Kukulkanem je založeno na identické asociaci v mytologii aztécké

                               - Ixchel, bohyně záplav, gravidity, tkaní a Měsíce

- bohyně spíše nepříznivého působení; zobrazována jako zlostná stará žena (někdy ničí svět potopou), jindy bývá zobrazována jako samo zosobnění ničivé vody; obvykle jsou kolem ní přítomny symboly smrti a devastace - na hlavě mívá stočeného hada a sukni má ozdobení zkříženými hnáty

- kromě této podoby je manželkou Itzamnovou a jako taková je bohyní měsíce; kromě toho je patronkou těhotenství a vynálezkyní tkaní

                               - Ixtab, bohyně sebevraždy

- vyobrazena visící na provaze se smyčkou kolem krku, oči má zavřeny (znamení smrti) a na tváři má černé kolečko (symbol rozkladu)

                               - bohové Oxlahuntiku, 13 pater horního světa (nebes)

                                               - současné jedno božstvo a 13 božstev samostatných

- neznáme jejich podobu ani glyfy pro jejich jména, vědci však předpokládají, že třináct číslic mayské početní soustavy je označováno hlavami těchto božstev

                               - bohové Bolontiku, 9 pater dolního světa (podsvětí)

                                               - i oni přijímáni v tomto dvojím smyslu

- každý z bohů měl funkci patrona jednoho dne v mayském kalendáři: 9 patronů se za sebou střídá v nekonečném sledu

                                               - neznáme podobu těchto božstev, známe však glyfy pro jejich jména

                               - 13 božstev katunů

                                               - katun = období dvaceti let, každé takové období má svého patrona

                                               - jména ani glyfy patronů katunů neznáme

                               - božstva 19 měsíců

- jejich jména neznáme glyfy však ano: některé z glyfů jsou znaky pro nebeská tělesa, jiné podobu ptačích a vůbec zvířecích hlav, význam některých tvar neznáme

                               - božstva 20 dnů

- jak bylo uvedeno výše ve výkladu o nejdůležitějších božstvech mayského panteonu, každé božstvo bylo patronem jednoho z dvaceti dnů mayského kalendáře - v současnosti však známe jen 7 takových patronů              

                - náboženské rity a obřady

                               - všechny mayské obřady se držely podobného schématu:

                                               1. předběžný půst a zdrženlivost, symbolické duchovní očištění

                                               2. výběr příznivého dne na základě věštby kněžího a volba samotného obřadu

                                               3. vyhnání zlého ducha z věřících

                                               4. vykuřování obrazů božstev

                                               5. motlitby

                                               6. obět, pokud možno něčeho živého, t.j. zvířete nebo člověka

                                                               - oběť vyrváním srdce z živého těla oběti

                                                               - oběť lukem a šípy

                                                               - méně časté druhy obětí, jako například chichenitzenajské vrhání obětin do cenotu

- po provedení oběti se obvykle krví obětovaného zvířete či člověka potíraly obrazy božstev a také samotní kněží

                               - velmi specifickýmu byly obřady na konci 13 katunů

                                               - poprvé proveden v Uaxactůnu v r. 357

- k jejich nejkonstantnějším rysem, který se udržel téměř 12 století (357 - 1519) bylo stavění stél (památníků, pokrytých hieroglyfy) na oslavu konce katunu (velmi často datovaných)

- specifické obřady byly také prováděny na oslavu nového roku a na konci každého kalendářního měsíce