Norbert Ohler: Náboženské poutě ve středověku a novověku
Vyšehrad, 2002, překlad Vladimír Marek
Nechť každý nalezne, co je mu blízké a použije ku prospěchu všech bytostí ...
Norbert Ohler: Náboženské poutě ve středověku a novověku
Vyšehrad, 2002, překlad Vladimír Marek
Rozbor významného evropského fenoménu, který tvořily křesťanské poutě na místa kultu biblických postav a význačných svatých. Kniha uvádí charakteristické detaily týkající se poutí od středověku do současnosti (poutní místa, motivace poutníků, přípravy, ubytování a pohostinnost, cíl a rozloučení). Pouť charakterizuje jako výraz zbožnosti a svobody a společenství poutníků přesahující národnostní, jazykové i kulturní hranice, vidí jako poutnickou "internacionálu" upevňující společné rysy Evropy (společná víra, jazyk liturgie, vliv na lidská sídla a dopravu, hospodářství a obchod, architekturu a umění).
Rozhodujícím motivem pro mnoho poutníků byla víra, že kdesi tam v dáli naleznou spásu, sami či v zastoupení. Poutě lze chápat jako známku svobodomyslnosti, vždyť i nejnižší vrstvy si v jejich rámci vydobyly svobodný prostor a volný pohyb, jaké ještě ve dvacátém století nebyly ani zdaleka samozřejmé. V pozdním středověku poklesl celkový počet těch, kteří putovali ke vzdáleným cílům. V průběhu staletí a na počátku novověku oslabovala rozmanitá omezení radost z poutí, nikdy ji však nedokázala úplně potlačit. Nebylo totiž vůbec snadné poutě natrvalo zakázat.
Křesťané měli již od 2. století v úctě hroby mučedníků, k nim přicházeli a u nich se také modlili. Od 4. století začínají poutníci putovat do Svaté země na místa spojená s životem Ježíše Krista – rozmach těchto putování je jednak spojen s uznáním křesťanství coby povoleného náboženství, jednak také nálezem kříže, na němž Ježíš zemřel, sv. Helenou. Vzorem pro křesťanské pouti do Jeruzaléma byla putování Izraelců do jeruzalémského chrámu. Pouť křesťané podnikali jako pokání za hřích, v touze po očištění a posvěcení.
Ve středověku se křesťanská pouť stává zážitkem víry, cesta na poutní místa je často dlouhá, namáhavá a nebezpečná. Mezi nejoblíbenější poutní místa se vedle Jeruzaléma řadí Řím, místo umučení apoštolů Petra a Pavla a mnoha starokřesťanských mučedníků, a Santiago de Compostela, místo nálezu ostatků apoštola Jakuba Staršího, němuž vedla proslavená svatojakubská cesta (Camino de Santiago). Poskytnutí noclehu poutníkům platilo jako jeden ze skutků milosrdenství a tvořilo součást požehnání spojeného s poutí. Nejvýznamnějším středověkým poutním místem na území Česka byla Praha, zvláště pak chrám sv. Víta, místo spojené se zemskými patrony a především svatým Václavem.
V raném středověku patřila stále k nejdůležitějším poutním místům místa spojená s životem Ježíše Krista ve Svaté zemi. Po dobytí Jeruzaléma roku 1078 Seldžuckými Turky přestala být pouť do Svaté země pro křesťany bezpečná, to vedlo i ke snaze křesťanstva získat Svatou zemi nazpět do svých rukou. Roku 1095 svolává papež Urban II. první křížovou výpravu za účelem získání svatých míst. Roku 1099 je dobyt Jeruzalém a vzniká řada křesťanských státečků. K ochraně poutníků a jejich ubytování vznikají rytířské řády. Toto období ovšem netrvá příliš dlouho; roku 1187 sultán Saladin dobývá Jeruzalém a roku 1291 padne poslední křižácká pevnost ve Svaté zemi, Akkon.
Poutními místy se zvláštním významem jsou tzv. mariánská poutní místa. Ta nejsou spojena s životem Panny Marie, ale pouť zde směřuje na místa jejího zjevení či k jejímu obrazu či soše, které je obvykle přikládána nadpřirozená moc. Mezi významná mariánská poutní místa patří např. Lurdy (ročně je navštíví sedm miliónů poutníků), Mariazell, Čenstochová, Fatima (ročně ji navštíví 4,5 miliónu poutníků), Loreto, La Saletta, v Česku např. Stará Boleslav, Svatá Hora u Příbrami či Hostýn.
Každoročně se konávaly poutní slavnosti v místních kostelích ve výroční den vysvěcení kostela nebo v den svátku patrona, jemuž je zasvěcen. K takovému místu se soustředil život celé oblasti. I tehdy, když zrovna žádní návštěvníci z jiných farností nedoputují, se obřad přizpůsobí tomuto dni, poutní slavnosti.
Významným poutním místem anglikánské církve je hrob Thomase Becketa v Canterbury. Většina jiných protestantských církví poutě oficiálně neuznává, avšak pro luterány hrají významnou úlohu místa spojená s životem Martina Luthera, např. Wittenberg nebo hrad Wartburg, a tato místa také navštěvují.
Úvodní stránka | Tisk | Mapa stránek | RSS |
|