Náboženská válka nacistů
Velmi tvrdé represe pocítily za okupace církve. Už v roce 1939 rozpustili nacisté Svědky Jehovovy a řadu jejich členů poslali do koncentračních táborů (označeni zde byli světle modrými trojúhelníky). Na začátku roku 1942 následoval zákaz Obce křesťanů. V září téhož roku úřady rozprášily pravoslavnou církev v odplatě za pomoc parašutistům, kteří provedli atentát na Reinharda Heydricha. Mormoni po zatčení některých svých misionářů raději ukončili tuzemskou misii.
Ostatní církve sice mohly fungovat, ale v okleštěné podobě a pod dohledem úřadů. Například všichni duchovní se museli v první polovině roku 1942 podrobit na okresních úřadech zkoušce z němčiny. Církve „cizího původu“ (Armáda spásy, unitáři, metodisté, adventisté) musely zpřetrhat vazby na zahraničí a jejich nečeskoslovenští členové byli nuceni opustit protektorát. Část církevního majetku, například některých řeholních řádů, úřady zkonfiskovaly.
Zatýkání vyvrcholilo po atentátu na Heydricha. Na Kobyliské střelnici v Praze zahynuli biskup Gorazd a další pravoslavní duchovní. Mnozí jiní skončili v koncentračním táboře Dachau, kam nacisté od roku 1940 posílali kněze všech církví z okupovaných zemí – byl zde vězněn například pozdější kardinál Josef Beran. Celkem nacistickými lágry a věznicemi prošlo téměř pět set českých katolických kněží, 76 z nich zde zemřelo. Podle množství věřících druhá nejpočetnější Církev československá (dnes má na konci názvu i slovo „husitská“) měla v zajetí třicet duchovních, sedm bylo umučeno.
Svobodní zednáři v obavě z podobně tvrdých represí, jaké postihly jejich druhy v Německu či Rakousku, raději sami své lóže hned v říjnu 1938 uspali. I tak nadále čelili intenzivní propagandě a dohledu úřadů. Na druhou stranu však zednáři tvořili polovinu desetičlenné protektorátní vlády Aloise Eliáše. Jak vyplývá z neúplných informací od jednotlivých lóží, celkem bylo za války popraveno a umučeno zhruba sto třicet jejich členů, většinou se však nejednalo o trest za zednářskou činnost.
Zdroj: https://zpravy.idnes.cz