Mystika obsahuje extáze i bolesti – i tak může mystik skončit…

V článku ”Channeling a já - jak to bylo dál” popisuje Anička nepříjemné zážitky při procesu spuštěném mystickým procesem a útoky na nás. Pro pochopení jejího problému v širších souvislostech je důležité, co o sobě píše ve sto bodech na její stránce: " 10. ...a chtěla by být hackerkou." Vida! Touha zákeřně útočit na druhé je v ní silná. Na to karma reaguje stylem – Kdo seje vítr sklidí bouři. Proto byly její bolestivé regrese se mnou i jistým auditorem. To, co v článku bohužel nekonkrétně popisuje, byly vlastně scény z jejích minulých životů, jež jí spouštěly božské síly velmi často. Někdy je člověk prožívá tak, jakoby byly věčné, což bolest neuvěřitelně zesiluje, ale tím se intenzivně léčí její karmická zátěž.

Ještě zajímavější je její poznámka o sobě :  "22. ulítává na Dead Can Dance." To znamená, že mystické extatické procesy si spouští stále, ani my to jinak neděláme! Z toho ovšem vyplývá, že má i bolestivé, protože tyto dva protikladné procesy jsou vždy spolu! Anička tedy s mystickými procesy neskončila, ale pouze se přeladila do slabších! Na to má ovšem právo. Ostatně každý běžný člověk je má, ale ještě daleko slabší, proto jeho duchovní vývoj nejde tak rychle jako mystikovi.

Je lží nazvat meditace výmyslem a fantazií. Všichni, kteří je zažili vědí, že nejsou stvořeny ničím lidským, na božské prostě nemáme. Někteří se v ní bojí Jeho ohromivé Inteligence a Moci a to také bolí. Její mystické extatické zážitky byly velmi krásné, popsala je takto: ”Už od minulého večera jsem si užívala psychoterapie, takže když jsem se ráno probudila, nebylo mi nic moc... Nejdřív ”jenom” pocity klidu a míru v mysli. Pak jsem zničehonic byla TAM. Pro TAM se velmi těžko hledají slova... ten tolikrát ztracený pocit boží Lásky a Dokonalosti byl zas tady... však kdo ho zná, tomu netřeba popisu a ostatním sebelepší popis stejně nepomůže...

A byla to Její božská Dokonalost 7. dimenze... jemná, lehká, elegantní, pohrávající si se vším kolem sebe... dávající vznik všemu, co známe tady dole...  Co mě zarazilo, když jsem o tom pak začala přemýšlet – TAM nebylo žádná já, žádné ego... jen splynutí s Ní... žádné myšlení, prostě nic, jen Její božská Hra...

-Lehnu si. Buší do mě spousta energie, prochází mnou… úplně mě drtí. Najednou… vidím oheň. Všude oheň, ohromné plameny čistého jasného ohně. Nepálí jako dřív, jen příjemně hřeje. To je ten můj oheň. Spousta síly a energie, kterou ve mě drželi utlumenou a zamčenou. Všechno se otvírá. Čakry konečně pracují naplno. Oheň proniká všemi bloky a některé nenávratně ničí. Ukazují mi, jak ho používat. Užívám si to. Najednou, přede mnou – ano, je to Kristus. Ze zvyku si mu kleknu k nohám, jako vždy předtím. Chvíli jen vnímám energie, jež mnou procházejí. Pohlédnu Mu do tváře – místo obvyklého přísného výrazu teplý úsměv. Dívám se na Něj, hlavou mi běží myšlenka: Teď už Tě konečně můžu milovat… už mi nestraší v hlavě žádný blok, nikdo, kdo by mi říkal, že toho nejsem hodna. Jeho výraz je teplejší a teplejší – a v jeho obětí zažívám úžasnou extázi. Tak tohle, tohle… to je Jeho Láska. Teď už můžu, teď už Ji dokážu prožít naplno. Nic než Láska a Harmonie – zapomínám na sebe. Dřív bych v takovém okamžiku srovnávala Jeho velikost se sebou, znovu a znovu. Takové myšlenky by mi bránily prožívat to, co teď. Přesto, po nějakém čase bez času se najednou začíná vracet – myšlení, čas a paměť.”

Mystika není nějakým učením dogmatu a vírou, ale extatickými i bolestivými procesy. Je bohužel málo známé, že obsahuje i bolest. Stačí však znát bibli. Kristus řekl – vezmi kříž a následuj Mne a apoštol Pavel napsal – s Kristem jsem byl ukřižován a s Ním jsem vstal z mrtvých. Píše o tom i sv.Jan z Kříže v knize Temná noc duše. Ani Jiddu Krišnamurti (1895-1986) neměl proces krátký a bezbolestný, jak popisují jeho životopisci Pupul Jayakar a Mary Lutyens. Celý život upadal do extází, ale i do křečí a bezvědomí. Sv. Faustyna Kowalská byla v třicátých letech 20.stol. vzata v meditaci na exkurzi i do pekla.

Duchovnost není stálé umravňování, ale nejprve odkrytí potlačených sklonů a zaostalých částí z podvědomí a jejich bolestivá dlouhodobá proměna. Bolí poznat, kolik jich máme, jak se jich držíme a vzdát se jich všemi částmi naší osobnosti. I na Krista útočila pokušení, což teprve na nás.

Čekal jsem problémy s někým z nás od doby kdy nás bylo třináct. Božské síly mi říkaly, že je udrží v přijatelných mezích, ale třináctka je důležitý archetyp. Jidáš a Anička jsou jen příkladem. Zpočátku jsem ale nevěděl, kdo to bude. Pak mi ale řekly, že budou problémy s ní.

Náš život je zlomkem Hry symbolů Boha, Jeho výuka. Z Něj jsme vyšli a zjevně i skrytě vedeni Jím jdeme dlouhou, těžkou a i pro Něj zajímavou cestou zpět k Němu, jež je často Jiná než bychom chtěli. Není to jen naše cesta, ale spíše božský Záměr s námi.

Jidáš se poučil, že Kristus není takový jak by si přál, ale Jiný a není důležité, že se oběsil, žije věčně jako my všichni. I okolnosti kolem odsouzení a ukřižování Krista nejsou bohužel příliš pochopené. On věděl, že ta hrozná smrt přijde. Byla to vůle Boha, kterou nepochopí ani Jeho učedníci a Petr Ho dokonce zapře. Přitom to byla jediná cesta Zpět a proto přijal tu bolest, ačkoliv prosil Otce, aby od Něj odebral tento pohár hořkosti. Kristus neutekl z Getsemanské zahrady ani neslezl z kříže jako Anička. Mohla být svatá, ale nebude. I ve Starém Zákoně a Bhagavadgítě se popisuje mnohé z toho, jak je Bůh zvláštní, nám nepochopitený.

Mystika chce i odvahu. Hledal jsem dokonce mezi horolezci zájemce o mystiku, ale marně. Raději budou bez kyslíku lézt na K2, kde se musí uhýbat umrzlým kolegům, ale do svého softwaru si nechtějí zasahovat ani Bohem. Přitom jen u Něj jsou v bezpečí. Mystika není pro každého, ale ani žádná jiná špičková práce taková není. Ale jen ona vzbuzuje nenávistné emoce, viz odsouzení Krista. Osočovali Ho, že se baví s děvkami a celníky, má zlého ducha a je proti Starému Zákonu. Říkal, že to Jeho následovníci to nebudou mít jiné a měl pravdu. Mystiků nikdy mnoho nebylo.

Na rozdíl od techniky jsme v duchovní oblastni nepostoupili, spíš naopak. Mám s tím praxi léta debat na internetu. Mystické meditace, ač jsou špičkou duchovní práce, tu nejsou oblíbené. Proč? Odpovězte si sami.

V duchovnosti máme neustále snahu používat nám příjemné názory a postupy a nechce se nám měnit zaběhané přístupy. Chceme si vše dělat po svém a pohodlně. Všechna náboženství však zdůrazňují poslušnost před Bohem. Proroci jsou však už mrtví, ani Kristus mezi námi nechodí a bibli si různá vyznání vykládají různě, vždy podle svého. Božím přikázáním je nedělat si o Něm žádný obraz. Přesto to všichni včetně teologů dělají a jsou překvapeni, že jim představy nevycházejí. Proč? Každá lidská představa je omezená a tím je v zásadě proti Bohu. Charismatická obnova církve je spíše na papíře a o rozhovor s Bohem, Kristem či Duchem Svatým málokdo stojí.

Duchovní romantici všech vyznání to mají pohodlné. Cokoliv chtějí si vymyslí a věří tomu, je to jejich realita. Spousta autorů píše knihy, jak osvobození je opravdu snadné, ale není. Nelze v krátké době dosáhnout ani očisty ani osvícení. Tisíce inkarnací to trvá běžně, mystika to jen několikanásobně urychluje. Čím více urychlí, tím musí být její procesy silnější a proto i bolestivější, ačkoliv ne u všech stejně. Sv.Tereza z Avily, oficiální Učitelka církve již před staletími psala o bolestivé cestě k Bohu, jež trvá desetiletí, ale jaksi to nikdo stále nechce slyšet. Proto ji nikdo nenásleduje. Nevedl ji kněz, ani bible, ani její vlastní názory, ale osobně Kristus jako mne i Aničku.

Instantní osvícení pomocí studia knih je prostě pohádka. Ale ani v žádné škole nemůžete učit sami sebe podle svého. Učitel je nezbytný a učí vždy jinak, než by si žák přál. Ten by nejraději selanku. Proto všechny duchovní směry doporučují každodenní vedení dobrým guruem. Nejlepším jsou vysoké božské síly a channeling je metoda, jak se s Nimi spojit. Pak je možné stále vnímat postoj božského, které nám dává určitý prostor, ale nelze se postavit proti Němu.

Nechceme si však nechat mluvit do života od nikoho, ani od Boha ne. Proto 90% lidí záhy přestává channeling dělat, ale jen Anička své selhání zakrývá hloupou hrou na oběť. Chce svést vinu na nás.

Božské s námi všemi však stále hovoří, nejen slovy, ale i sny a událostmi. I k Aničce. Ona hledá lásku. Proto se pustila do channelingu a později do mystiky. Dopadlo to však logicky trochu jinak než očekávala. Proto také napsala ten článek, vždyť z něj křičí touha po soucitu a lásce. Proto je ochotna i vědomě klamat. Proč lásku nemá? Popřejme ji, aby našla její bloky. Božské síly mi napovídají, že za nedostatkem lásky jsou sebeizolační sklony ega. Ve skrytu duše hledala víc partnera než Boha a to se muselo projevit.