Muhammad vyhlašuje svou víru
V rodné Mekce mu spílali, ale on se tam po dobrovolném vyhnanství vrátil a učinil z ní centrum jednoho ze světových náboženství.
Jednoho pozdního zářijového večera roku 622 nenápadně opustili hlučné prašné obchodní středisko Mekku - muslimové ji znají pod jménem Makka - dva muži na velbloudech a zamířili na jih vstříc tiché nesmírnosti Arabské pouště. Kdyby byli tím směrem pokračovali, do sáhli by Jemenu, zvaného Arabia felix z jehož pobřeží obchodníci přiváželi přes Indický oceán koření, voňavky a drahé látky, jež se pak dopravovaly dále po souši do byzantské a perské říše.
Po třech dnech se však oba cestovatelé zastavili a ukryli se v jeskyni. Když si byli jisti, že možné stopaře setřásli, obrátili se a velkou oklikou kolem Mekky se vydal na sever k osadě Jathrib, vzdálené asi 480 kilometrů. Už tam byli dlouho očekáváni.
Starší z obou byl šedesátník imponující důstojnosti, mladší byl podsaditý, avšal- dobře stavěný bledý a sličný muž kolem padesátky. Jména obou mužů prozrazovala podle arabského obyčeje jejich rod a původ avšak do historie vešli jako Abú Bakr, první islámský kalifa, a Muhammad, Prorok této víry. Měli se stát vůdci první muslimské pospolitosti na světě. Jejich odjezd z Mekky je znám jako hidžra neboli „odchod". Muslimové v ní spatřují počátek nové epochy světových dějin a považují ji za počátek svého kalendáře.
Mekka zbohatla dvojím způsobem. Především byla posvátným centrem, kde se znepřátelené kmeny žijící v poušti a ve městech mohly setkat na neutrální půdě, aby se poklonily nejrůznějším místním či kmenovým bohům, přinesly jim oběti, směnily zboží nebo vyřešily spory. Zároveň byla Mekka hlavní zastávkou na daleké obchodní cestě, na níž dopravu řídila kupecká elita. Ta za použití diplomacie, podplácení a ozbrojené síly dokázala zajistit, že se cenné zboží bezpečně dostávalo přes poušť, přestože na ní hlídkovali bojovníci nepřátelských kmenů. Tohoto obchodu se jako kupecký syn účastnil i sám Muhammad — cestoval do křesťanských zemí na severu a vysloužil si na nich přízvisko Al Amín, „Důvěryhodný".
Osada Jathrib se stala známou jako Madmat-al-Nabí, „Město Prorokovo". Je to dnešní Medína, místo, kde muslimové založili první umma, společenství spjaté vztahy povinnosti a ochrany založené na poslušnosti vůči autoritě Prorokově (slovo „muslim" znamená „ten, který se podřizuje" Bohu) a na víře, že se Prorokovi dostalo božského zjevení.
Muhammada děsil mravní úpadek Mekky. Proslovy, v nichž se zastával těch, kdo byli ožebračeni, a zdůrazňoval, že tváří v tvář velebnosti stvoření je třeba pociťovat bázeň a úžas, mu získaly oddané stoupence v téměř každém mekkánském. rodě. Udělal si však i mocné nepřátele, neboť odsuzoval nejen úplatnost. ale i falešné bohy, jejichž uctíváním město bohatlo. Vyhlásil, že je jen jediný bůh a že lidé musejí vyznávat víru prodchnutou soucitem a účastí ve společenství založeném na spravedlivosti, nikoli na bohatství či moci.
V Mekce ho slyšeli kázat poutníci z Jathríbu a jeho řeč na ně zapůsobila natolik, že ho pozvali do své osady, aby tam žil jako jejich prostředník a rádce. Muhammad jejich výzvu přijal, nejprve však do Jathribu odeslal v malých skupinkách na sedmdesát svých stoupenců. Sám Mekku opustil až asi po třech měsících, ve chvíli, kdy pocítil, že mu Alláh dává znamení.