Možná si ani neuvědomujeme, jak Lékaři bez hranic mění lidem život

Lékařka Ilona Ajrapetjan a sestra Luisa Solodka pomáhají pacientům s hepatitidou C v našem projektu v Mykolajivu. Ve svých svědectvích přibližují, co tato choroba může pacientům způsobit. A jak jedné z nich Lékaři bez hranic změnili život hned dvakrát.

Před osmi lety jsem ve škole potkala učitele, který nám popisoval, jak pracoval s Lékaři bez hranic v Africe. Zatoužila jsem po podobné zkušenosti.

Navíc jsem sama uprchlík. Původně pocházím z Náhorního Karabachu, kde jsem se narodila před 28 lety. Byla tam tehdy válka, hodně lidí uteklo. Když bylo naše město bombardováno, odešla naše rodina na Ukrajinu za otcovou sestrou. Pamatuji se, že na Ukrajinu jsme přišli i s léky, které nám dali Lékaři bez hranic... V Náhorním Karabachu totiž tehdy působili. 

Máma je zdravotní sestra a prakticky jsem vyrostla v nemocnici, jelikož jsem s ní trávila hodně času. Je to pro mě přirozené prostředí. Mám ráda lidi. Proto jsem se rozhodla jít na medicínu. 

Dnes pomáhám s Lékaři bez hranic léčit pacienty v Mykolajivu, kteří mají žloutenku typu C. Společně s ministerstvem zdravotnictví léčíme lidi, kteří mají koinfekce s HIV nebo jsou závislí na drogách. 

Hepatitida C je léčitelná. Prvními symptomy jsou únava a málo energie, ale když nemoc postoupí, přichází cirhóza jater a mnoho dalších příznaků, protože játra jsou naše energetické centrum. Když nepracuje dobře, může mít dopad na vše – na krev, fyzickou kondici, myšlení. Lidé mohou skončit upoutaní na lůžku. Nebo zemřít na cirhózu jater.

Nejnáročnější jsou pro mě první návštěvy. Pacienti nevědí, co je to za nemoc, někdy se jim na kliniku moc nechce. A jsme první, kdo s nimi o hepatitidě C mluví.

Největší radost je vidět výsledky pacientů a sledovat, jak se mnoho z nich léčí a vyléčí. A jak jsou šťastní. Jednou jsme měli mladého pacienta, kolem 30 let mu bylo. Pocházel odjinud, žil sám. Byl po mrtvici, nemohl pořádně používat ruce, velmi špatně chodil, nemohl moc mluvit. Měli jsme strach, zda zvládne brát léky doma. Ale on nepropásl jedinou konzultaci, pokaždé přišel o hodinu dřív, opravdu se chtěl vyléčit. A podařilo se mu to. Bylo to naše malé vítězství. 

Lékaři bez hranic mají obrovský dopad na životy lidí. Možná si ani sami neuvědomujeme, když pro ně pracujeme, jak moc mění lidem život. Až když vidíte vyléčené lidi, tak si uvědomíte, jak důležité to je.