Meritokracie
Meritokracie (z lat. meritōrius = důležitý a řec. κράτος (kratos) = vláda; vláda nadaných) je forma vlády nebo jiné správy, kde lidé, kteří si to zaslouží, mohou jít do vyšších funkcí. Zásadou tedy je, že odměny a funkce jsou rozdávány dle schopností.
Meritokracie se vyznačuje tím, že jako spravedlivé považuje pouze ty nerovnosti, které jsou způsobeny pouze schopnostmi jedince a jeho úsilím. Meritokracie je tedy postavená na myšlence, že výkonové faktory (úsilí jednotlivce, jeho aktivita, schopnosti, výkonnost, píle a zájem) hrají důležitější roli než faktory dané (pohlaví, věk, národnost, rasová příslušnost a sociální původ).
Mnoho kritiků, jako například Michael Young, který také v roce 1958 pojem meritokracie ve své knize The Rise of the Meritocracy („Vzestup meritokracie“) zavedl, meritokracii pokládá za elitářskou a tvrdí, že v meritokracii budou tvořit vládnoucí třídu jen ti, kteří měli ty správné příležitosti.
Pojem meritokracie byl zaveden britským sociologem a politikem Michaelem Youngem v knize The Rise of the Meritocracy („Vzestup meritokracie“) publikované v roce 1958, která satirickým způsobem popisuje společnost, ve které pouze inteligence a nadání rozhodují o postavení člověka ve společnosti. Termín vznikl kombinací kořenu slova latinského původu meritōrius (=důležitý) a řeckého κράτος (=vláda).
Meritokracie je ideologie, kde úspěšnost každého jednotlivce nejvíce závisí na jeho osobním výkonu, který je dán pouze jeho schopnostmi. Předpokladem tohoto směru je skutečnost, že osobní výkon jednotlivce vede k prosperitě celé společnosti.. Do vládnoucí vrstvy je tedy možné se dostat pouze na základě svých schopností, výkonů a zásluh.
V meritokracii jsou funkce a úkoly rozdělovány na základě inteligence, schopností a vzdělání jedince. Úroveň těchto vlastností je měřena různými testy nebo jako hlavní měřítko slouží nejvyšší dosažené vzdělání. V dnešní době se jako nejčastější ukazatel používá vysokoškolské vzdělání.
V českém systému vzdělávání bývají v tomto směru kritizována osmiletá gymnázia za to, že provádějí první selekci potenciálně úspěšnějších jedinců a tím vytvářejí nerovnost v přístupu k dalšímu vzdělání. Podle francouzského sociologa Pierrea Félixa Bourdieua je úspěšnost závislá také na úspěšnosti předků a kvalitě rodinného zázemí. Dalším měřítkem používaným v meritokracii mohou být již dosažené výsledky.
Dokonalá meritokracie je utopie, avšak společnosti jsou více nebo méně meritokratické.