Maurové

Byli nositeli islámské kultury a jejich vláda vedla k velkému kulturnímu rozkvětu v 10. - 13. stol., který se vyznačoval kulturním pluralismem, zejména ve Španělsku. Islámské univerzity se staly vědeckými metropolemi, které přitahovaly i křesťany a Židy. Ve svých počátcích byla maurská kultura součástí arabské kultury ummajovského chalífátu. Po nastoupení dynastie Abbásovců ve východním Středomoří se ummajovský Iberský poloostrov osamostatňuje a vytváří kulturní jednotku se zeměmi Maghrebu (Maroko, Alžírsko, Tunis). Maurové zprostředkovali křesťanským Evropanům antickou tradici (překlady) a technologie Dálného východu. Definitivní konec maurské kultury, spojovaný s pádem Granady roku 1492, nastal během 16. stol.