11. kapitola

1. Když Ježíš přestal dávat svým učedníkům tato přikázání, stalo se, že odtud vyšel, aby učil a kázal v jejich městech.
2. Když pak Jan ve vězení uslyšel o Kristových skutcích, poslal dva ze svých učedníků,
3. aby se ho zeptal: "Jsi ty Ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?"
4. Ježíš jim odpověděl: "Jděte a oznamte Janovi, co slyšíte a vidíte:
5. Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví jsou kříšeni a chudým se káže evangelium.
6. A blaze tomu, kdo se nade mnou nepohoršuje."
7. A když ti muži odešli, Ježíš začal zástupům říkat o Janovi: "Co jste si přišli do pouště prohlédnout? Třtinu klátící se větrem?
8. Na co jste se tedy vyšli podívat? Na člověka oblečeného hebkým rouchem? Pohleďte, ti, kdo se oblékají hebkým rouchem, jsou v královských domech.
9. Co jste tedy vyšli vidět? Proroka? Ano, říkám vám, a více než proroka.
10. Toto je ten, o kterém je napsáno: 'Hle, já před tvou tváří posílám svého posla, který připraví tvou cestu před tebou.'
11. Amen, říkám vám, že mezi těmi, kdo se narodili z žen, nepovstal větší než Jan Křtitel, ale kdo je nejmenší v nebeském království, je větší než on.
12. Ode dnů Jana Křtitele až dosud nebeské království snáší násilí a násilníci ho uchvacují.
13. Neboť všichni Proroci i Zákon až po Jana o tom prorokovali.
14. A jste-li to ochotni přijmout, on je ten Eliáš, který měl přijít.
15. Kdo má uši k slyšení, ať slyší.
16. Ke komu ale přirovnám toto pokolení? Je podobné dětem, které sedí na tržišti a volají na druhé:
17. 'Pískali jsme vám a netančili jste; žalostně jsme naříkali a neplakali jste!'
18. Jan totiž přišel, nejedl a nepil a oni říkají: 'Má démona!'
19. Přišel Syn člověka, jí a pije a říkají: 'Hle, žrout a pijan vína, přítel celníků a hříšníků!' Ale moudrost je ospravedlněna svými dětmi."
20. Tehdy začal vyčítat městům, ve kterých se stalo nejvíce jeho zázraků, že nečinila pokání:
21. "Běda tobě, Korozaim, běda tobě, Betsaido! Vždyť kdyby se zázraky, které se dějí u vás, staly v Týru a Sidonu, dávno by v pytlovině a v popelu činili pokání.
22. A tak vám říkám: Týru a Sidonu bude v soudný den lehčeji než vám.
23. A ty, Kafarnaum, které jsi až k nebi vyvýšeno, až do pekla budeš svrženo. Vždyť kdyby se zázraky, které se dějí v tobě, staly v Sodomě, zůstala by stát až dodnes.
24. A tak vám říkám, že sodomské zemi bude v soudný den lehčeji než tobě."
25. Tehdy Ježíš odpověděl: "Chválím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je nemluvňatům.
26. Jistě, Otče, neboť tak se ti zalíbilo.
27. Všechno je mi dáno od mého Otce a nikdo nezná Syna, jedině Otec a ani Otce nikdo nezná, jedině Syn a ten, komu by ho Syn chtěl zjevit.
28. Pojďte ke mně všichni, kteří pracujete a jste obtěžkáni, a já vám dám odpočinout.
29. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem mírný a pokorný v srdci; a najdete odpočinek pro své duše.
30. Vždyť mé jho je příjemné a mé břemeno lehké."

 

12. kapitola

1. Tou dobou procházel Ježíš v sobotu obilím a jeho učedníci začali vytrhávat klasy a jíst, protože měli hlad.
2. Když to však viděli farizeové, řekli mu: "Podívej se, tvoji učedníci dělají, co se v sobotu dělat nesmí!"
3. On jim řekl: "Copak jste nečetli, co udělal David, když on i ti, kdo byli s ním, měli hlad?
4. Jak vešel do Božího domu a jedl posvátné chleby předložení, které nesměl jíst on, ani ti, kdo byli s ním, ale pouze samotní kněží?
5. A nečetli jste v Zákoně ani to, že kněží v sobotu svou prací v chrámu znesvěcují sobotu a jsou nevinní?
6. A říkám vám, že zde je někdo větší nežli chrám.
7. Kdybyste ale věděli, co znamená: 'Milosrdenství chci, a ne oběť,' neodsuzovali byste nevinné.
8. Syn člověka je totiž Pánem i nad sobotou."
9. Když pak odtud odešel, přišel do jejich synagogy.
10. A hle, byl tu člověk, který měl uschlou ruku. Ptali se ho tedy, zda se smí v sobotu uzdravovat, aby ho mohli obžalovat.
11. On jim však řekl: "Je snad mezi vámi takový člověk, že kdyby měl jednu ovci a ta by mu v sobotu spadla do jámy, nevzal by ji a nevytáhl?
12. O co je pak dražší člověk než ovce? Proto se v sobotu smí konat dobro."
13. Tehdy řekl tomu člověku: "Natáhni tu ruku." A on ji natáhl a byla znovu zdravá jako ta druhá.
14. Farizeové však odešli a radili se proti němu, jak by ho zničili.
15. Ježíš to ale věděl a odešel odtud. Šly za ním veliké zástupy lidí a on je všechny uzdravil.
16. Přísně je napomínal, aby ho neuváděli ve známost,
17. a tak se naplnilo to, co bylo řečeno skrze proroka Izaiáše:
18. "Hle, můj služebník, kterého jsem vyvolil, můj milovaný, v němž má duše našla zalíbení. Na něj položím svého Ducha, on oznámí spravedlnost národům.
19. Nebude se hádat ani křičet, na ulicích nikdo neuslyší jeho hlas.
20. Nalomenou třtinu nedolomí a doutnající knot neuhasí, dokud nedovede spravedlnost k vítězství.
21. A na jeho jméno budou spoléhat národy."
22. Potom byl k němu přiveden slepý a němý člověk posedlý démonem a on ho uzdravil, takže ten slepý a němý mluvil a viděl.
23. A všechny ty zástupy žasly a říkaly: "Není snad tohle ten Syn Davidův?"
24. Ale když to uslyšeli farizeové, řekli: "Ten člověk nevymítá démony jinak než skrze Belzebula, knížete démonů."
25. Ježíš ale znal jejich myšlenky a řekl jim: "Každé království rozdělené samo proti sobě zpustne a žádné město nebo dům rozdělený proti sobě neobstojí.
26. Vymítá-li Satan Satana, je rozdělen sám proti sobě. Jak tedy jeho království obstojí?
27. A pokud já vymítám démony Belzebulem, kým je vymítají vaši synové? Oni proto budou vašimi soudci.
28. Vymítám-li však démony Božím Duchem, jistě k vám přišlo Boží království.
29. Jak také může někdo vejít do silákova domu a uloupit jeho majetek, pokud toho siláka nejdříve nespoutá? Teprve tehdy vyloupí jeho dům.
30. Kdo není se mnou, je proti mně, a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje.
31. Proto vám říkám: Každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu lidem odpuštěno nebude.
32. Kdokoli by řekl slovo proti Synu člověka, bude mu to odpuštěno, ale kdokoli by mluvil proti Duchu Svatému, nebude mu odpuštěno ani v tomto věku, ani v budoucím.
33. Buďto udělejte strom dobrým a jeho ovoce bude dobré, anebo udělejte strom špatným a jeho ovoce bude špatné. Strom se přece pozná po ovoci.
34. Plemeno zmijí! Jak byste mohli mluvit dobré věci, když jste zlí? Vždyť ústa mluví z hojnosti srdce.
35. Dobrý člověk vynáší z dobrého pokladu svého srdce to dobré a zlý člověk vynáší ze zlého pokladu zlé.
36. Ale říkám vám, že z každého prázdného slova, které lidé řeknou, budou skládat účty v soudný den.
37. Svými vlastními slovy totiž budeš ospravedlněn a svými vlastními slovy budeš odsouzen."
38. Tehdy mu někteří ze zákoníků a farizeů odpověděli: "Mistře, chceme od tebe vidět nějaké znamení."
39. On jim ale odpověděl: "Zlé a cizoložné pokolení vyhledává znamení, ale žádné znamení mu nebude dáno, kromě znamení proroka Jonáše.
40. Neboť tak, jako byl Jonáš tři dny a tři noci v břiše velryby, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země.
41. Muži z Ninive povstanou na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť po Jonášově kázání činili pokání, a hle, zde je více než Jonáš.
42. Královna jihu povstane na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť přijela z kraje světa, aby slyšela Šalomounovu moudrost, a hle, zde je více než Šalomoun."
43. "Když pak nečistý duch vyjde z člověka, chodí po suchých místech a hledá odpočinek, ale nenachází.
44. Tehdy řekne: 'Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.' A když přijde, nalezne ho prázdný, vymetený a ozdobený.
45. Tehdy jde a přibere k sobě sedm jiných duchů, horších než je sám. Pak vejdou dovnitř a bydlí tam a poslední věci toho člověka jsou horší než první. Tak tomu bude i s tímto zlým pokolením."
46. A zatímco ještě mluvil k zástupům, hle, jeho matka a bratři stáli venku, neboť s ním chtěli promluvit.
47. Někdo mu řekl: "Pohleď, tvá matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí s tebou mluvit."
48. On však tomu, kdo mu to řekl, odpověděl: "Kdo je má matka? A kdo jsou moji bratři?"
49. Ukázal rukou na své učedníky a řekl: "Pohleď, toto je má matka a moji bratři.
50. Kdokoli totiž koná vůli mého nebeského Otce, ten je můj bratr a sestra a matka."

 

13. kapitola

1. Ten den Ježíš vyšel z domu a posadil se u moře.
2. Tehdy se k němu sešly tak veliké zástupy, že nastoupil na loď a posadil se; a celý ten zástup stál na břehu.
3. Mluvil k nim v podobenstvích o mnoha věcech. Řekl: "Hle, vyšel rozsévač, aby rozsíval.
4. A jak rozsíval, některá semena padla podél cesty a přiletěli ptáci a sezobali je.
5. Jiná padla na skalnatá místa, kde neměla mnoho země, a ihned vzešla, protože neměla hloubku země.
6. Když pak vyšlo slunce, byla spálena, a protože neměla kořen, uschla.
7. Jiná zase padla do trní, a když trní vyrostlo, udusilo je.
8. Jiná však padla do dobré země a vydala úrodu, některé stonásobnou, jiné šedesátinásobnou a jiné třicetinásobnou.
9. Kdo má uši k slyšení, ať slyší."
10. Tehdy k němu přistoupili učedníci a řekli mu: "Proč k nim mluvíš v podobenstvích?"
11. On jim odpověděl: "Protože vám je dáno poznat tajemství nebeského království, ale jim to dáno není.
12. Tomu, kdo má, totiž bude dáno a bude mít hojnost, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má.
13. Proto k nim mluvím v podobenstvích, že vidí, ale nevidí a slyší, ale neslyší ani nerozumějí.
14. Ale naplňuje se na nich proroctví Izaiáše, který řekl: 'Sluchem uslyšíte, ale nijak nepochopíte, a zrakem uvidíte, ale nijak neprohlédnete.
15. Neboť srdce tohoto lidu ztučnělo a svýma ušima ztěžka slyšeli. Své oči pevně zavřeli, aby snad očima neuviděli, ušima neuslyšeli a srdcem nepochopili a neobrátili se, abych je neuzdravil.'
16. Ale blaze vašim očím, že vidí, a vašim uším, že slyší.
17. Amen, říkám vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili spatřit, co vy vidíte, ale neviděli a slyšet, co slyšíte, ale neslyšeli."
18. "Vy tedy slyšte význam podobenství o rozsévači:
19. Ke každému, kdo slyší slovo o království a nerozumí, přichází ten zlý a uchvacuje to, co je zaseto do jeho srdce. To je ten osetý podél cesty.
20. A kdo je oset na skalnaté zemi, je ten, který slyší slovo a hned je s radostí přijímá,
21. ale nemá v sobě kořen a je nestálý, a když přichází soužení nebo pronásledování kvůli slovu, hned se pohoršuje.
22. Kdo je oset do trní, je ten, který slyší slovo, ale starosti tohoto světa a oklamání bohatstvím to slovo dusí, a tak se stává neplodným.
23. A kdo je oset na dobré půdě, je ten, který slyší slovo a rozumí a který opravdu přináší úrodu: někdo stonásobnou, jiný šedesátinásobnou a jiný třicetinásobnou."
24. Pak jim předložil jiné podobenství. Řekl: "Nebeské království je podobné člověku rozsívajícímu na svém poli dobré semeno.
25. Ale zatímco lidé spali, přišel jeho nepřítel, nasel mezi pšenici koukol a odešel.
26. Když pak vzešla stébla a přinesla úrodu, tehdy se ukázal i koukol.
27. Služebníci toho hospodáře tedy přišli a řekli mu: 'Pane, nenasel jsi na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal ten koukol?'
28. On jim řekl: 'To udělal nepřítel.' Služebníci mu řekli: 'Chceš tedy, abychom šli a vytrhali ho?'
29. Ale on řekl: 'Nikoli, protože byste při trhání koukolu mohli vytrhnout i pšenici.
30. Nechte obojí růst spolu až do žně. V čas žně řeknu žencům: Vytrhejte nejdříve koukol a svažte do snopků ke spálení, ale pšenici shromážděte do mé obilnice.'"
31. Pak jim předložil jiné podobenství. Řekl: "Nebeské království je podobné zrnku hořčice, které člověk vzal a zasel na svém poli.
32. To zrnko je opravdu nejmenší ze všech semen, ale když vyroste, je větší než jiné rostliny a stane se stromem, takže nebeští ptáci přiletí a uhnízdí se v jeho větvích."
33. Řekl jim ještě jiné podobenství: "Nebeské království je podobné kvasu, který žena vzala a zadělala ve třech měřicích mouky, až všechno zkvasilo."
34. Toto všechno Ježíš říkal zástupům v podobenstvích a bez podobenství k nim vůbec nemluvil.
35. A tak se naplnilo to, co bylo řečeno skrze proroka: "Otevřu svá ústa v podobenstvích, budu vyprávět věci skryté od založení světa."
36. Tehdy Ježíš propustil zástupy a šel domů. Jeho učedníci k němu přistoupili a řekli: "Vysvětli nám to podobenství o koukolu na poli."
37. Odpověděl jim: "Rozsévač dobrého semene je Syn člověka
38. a pole je tento svět, dobré semeno jsou synové království, ale koukol jsou synové toho zlého.
39. Nepřítel, který je rozsívá, je ďábel, sklizeň je konec tohoto světa a ženci jsou andělé.
40. Jako se tedy sbírá koukol a spaluje se ohněm, tak to bude při konci tohoto světa.
41. Syn člověka pošle své anděly a ti vyberou z jeho království všechno pohoršující i ty, kdo konají nepravost,
42. a vrhnou je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů.
43. Tehdy se spravedliví v království svého Otce rozzáří jako slunce. Kdo má uši k slyšení, ať slyší."
44. "Nebeské království je také podobné pokladu ukrytému v poli, který když člověk nalezl, skryl ho a kvůli radosti z něj jde, prodává všechno, co má, a kupuje to pole."
45. "Nebeské království je také podobné kupci hledajícímu krásné perly,
46. který když našel jednu velmi vzácnou perlu, šel a prodal všechno, co měl, a koupil ji."
47. "Nebeské království je také podobné vlečné síti hozené do moře, nabírající ze všech druhů ryb,
48. kterou, když byla naplněna, vytáhli rybáři na břeh, sedli si a shromáždili to, co bylo dobré, do nádob, ale špatné vyhodili pryč.
49. Totéž se bude dít při konci tohoto světa. Vyjdou andělé a oddělí zlé zprostřed spravedlivých
50. a vrhnou je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů."
51. Tehdy se jich Ježíš zeptal: "Pochopili jste všechny tyto věci?" A oni mu řekli: "Ano, Pane."
52. Řekl jim tedy: "Proto je každý učitel vyučený o nebeském království podobný hospodáři, který vynáší ze svého pokladu nové i staré věci."
53. A stalo se, že když Ježíš dokončil tato podobenství, šel odtud.
54. Přišel do svého domovského města a učil je v jejich synagoze tak, že žasli a říkali: "Odkud má tenhle takovou moudrost a zázračné schopnosti?
55. Není to snad syn toho tesaře? Nejmenuje se jeho matka Marie a jeho bratři Jakub, Jozes, Šimon a Juda?
56. A nejsou snad všechny jeho sestry u nás? Odkud tedy má tenhle všechny tyto věci?"
57. A tak se nad ním pohoršovali. Ježíš jim tedy řekl: "Prorok není beze cti, jedině ve své vlasti a ve svém domě."
58. A kvůli jejich nevěře tam neudělal mnoho zázraků.

 

14. kapitola

1. V tu dobu uslyšel zprávu o Ježíši i tetrarcha Herodes
2. a řekl svým služebníkům: "To je Jan Křtitel. Byl vzkříšen z mrtvých, a proto se skrze něj dějí zázraky."
3. Herodes totiž Jana zatkl, spoutal a dal do vězení kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa,
4. protože mu Jan říkal: "Není ti dovoleno, abys ji měl!"
5. A ačkoli ho chtěl zabít, bál se zástupu, protože ho měli za proroka.
6. Když pak nastal den oslavy Herodových narozenin, zatančila dcera Herodiady uprostřed hodovníků a zalíbila se Herodovi.
7. Proto jí s přísahou slíbil, že jí dá, o cokoli požádá.
8. A ona, předem navedena svou matkou, řekla: "Dej mi sem na tu mísu hlavu Jana Křtitele."
9. Král se tedy zarmoutil, ale kvůli přísaze a kvůli těm, kdo s ním stolovali, poručil, aby jí byla dána.
10. Poslal tedy kata, aby Jana sťal ve vězení.
11. Jeho hlava pak byla přinesena na míse a dána té dívce a ta ji odnesla matce.
12. Pak přišli jeho učedníci, vzali tělo a pochovali ho. Potom šli a pověděli to Ježíši.
13. Když to Ježíš uslyšel, o samotě se odtud lodí odplavil na pusté místo. Zástupy to však uslyšely a vypravily se za ním pěšky z měst.
14. Když Ježíš vystoupil, uviděl veliký zástup lidí; byl naplněn soucitem k nim a uzdravil jejich nemocné.
15. Když pak nastal večer, přišli k němu jeho učedníci se slovy: "Tohle místo je pusté a je už pokročilá hodina. Propusť ty zástupy, ať odejdou do vesnic a nakoupí si jídlo."
16. Ježíš jim ale řekl: "Nemusejí odcházet. Vy jim dejte najíst."
17. Řekli mu: "Nic tu nemáme - jen pět chlebů a dvě ryby."
18. On však řekl: "Přineste mi je sem."
19. Tehdy přikázal, aby se zástup posadil na trávě. Vzal těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal a nalámal ty chleby a dal učedníkům a učedníci zástupům.
20. A tak se všichni najedli a byli nasyceni. Potom sebrali nalámané kousky, které zbyly: dvanáct plných košů.
21. A těch, kteří jedli, bylo kolem pěti tisíc mužů, kromě žen a dětí.
22. Potom Ježíš hned své učedníky přinutil, aby nastoupili na loď a jeli napřed na druhou stranu, než rozpustí zástupy.
23. Když pak propustil zástupy, vystoupil o samotě na horu, aby se modlil. A když přišel večer, byl tam sám.
24. Ale loď už byla uprostřed moře, zmítána vlnami, protože byl protivítr.
25. Při čtvrté noční hlídce pak k nim Ježíš šel pěšky po moři.
26. Když ho učedníci uviděli, jak kráčí po moři, vyděsili se a říkali: "To je přízrak!" A křičeli strachy.
27. Ale Ježíš na ně ihned promluvil a řekl jim: "Vzmužte se, to jsem já! Nebojte se."
28. Petr mu odpověděl: "Pane, jestli jsi to ty, přikaž mi, ať k tobě přijdu po vodě."
29. On řekl: "Pojď!" A Petr vystoupil z lodi a kráčel po vodě, aby přišel k Ježíši.
30. Když ale viděl, jak silný je vítr, dostal strach a začal se topit. Tehdy vykřikl: "Pane, zachraň mě!"
31. Ježíš ihned vztáhl ruku, chytil ho a řekl: "Proč jsi pochyboval, malověrný?"
32. A jakmile vstoupili na loď, vítr se utišil.
33. Ti, kdo byli na lodi, pak přistoupili a klaněli se mu se slovy: "Ty jsi opravdu Boží Syn!"
34. A když se přeplavili, přijeli do genezaretské země.
35. Tamější muži ho poznali a rozeslali posly po celém okolí. Přinesli k němu všechny nemocné
36. a ti ho prosili, aby se směli aspoň dotknout cípu jeho roucha. A kdokoli se ho dotkl, byl úplně uzdraven.

 

15. kapitola

1. Tehdy k Ježíši přicházeli zákoníci a farizeové z Jeruzaléma a říkali:
2. "Proč tvoji učedníci přestupují tradici starších? Vždyť si neumývají ruce, když mají jíst chleba!"
3. On jim však odpověděl: "A proč vy přestupujete Boží přikázání kvůli své tradici?
4. Vždyť Bůh přikázal: 'Cti otce i matku' a 'Kdokoli by zlořečil otci nebo matce, ať propadne smrti.'
5. Vy ale říkáte, že kdokoli by řekl otci nebo matce: 'To, čím bych ti měl vypomoci, je dar Bohu,'
6. už nemusí nijak uctít svého otce nebo matku. A tak jste zrušili Boží přikázání kvůli své tradici.
7. Pokrytci, Izaiáš o vás dobře prorokoval, když říkal:
8. 'Tento lid se ke mně přibližuje svými ústy a ctí mne svými rty,
9. avšak jejich srdce je ode mne daleko. Nadarmo mne ale uctívají, když učí učení a přikázání lidí.'"
10. Pak svolal zástup a řekl jim: "Slyšte a rozumějte.
11. Člověka nešpiní to, co vchází do úst, ale co vychází z úst, to člověka špiní."
12. Tehdy k němu přistoupili učedníci a řekli mu: "Víš to, že se farizeové urazili, když slyšeli tu řeč?"
13. On odpověděl: "Každá sazenice, kterou nesázel můj nebeský Otec, bude vykořeněna.
14. Opusťte je. Jsou to slepí vůdcové slepců. Povede-li slepý slepého, oba padnou do jámy."
15. Petr mu odpověděl: "Vysvětli nám to podobenství."
16. Ježíš ale řekl: "Vy jste ještě tak nechápaví?
17. Nerozumíte, že všechno, co vchází do úst, jde do břicha a pak se vypouští do stoky?
18. Co ale z úst vychází, jde ze srdce, a to špiní člověka.
19. Ze srdce totiž vycházejí zlé myšlenky, vraždy, cizoložství, smilnění, krádeže, falešná svědectví, urážky.
20. Tyto věci špiní člověka. Ale jíst neumytýma rukama, to člověka nešpiní."
21. Ježíš pak odtud odešel a odebral se do krajů Týru a Sidonu.
22. A hle, z těch míst vyšla kananejská žena a křičela: "Pane, Synu Davidův, smiluj se nade mnou! Má dcera je hrozně posedlá ďáblem."
23. On jí však neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci tedy přistoupili a prosili ho: "Pošli ji pryč, vždyť za námi pořád křičí."
24. Ale on odpověděl: "Nebyl jsem poslán jinam než ke ztraceným ovcím z Izraelova domu."
25. Ona však přišla a klaněla se mu. Řekla: "Pane, pomoz mi."
26. Ale on odpověděl: "Není správné vzít chléb dětem a hodit ho štěňatům."
27. A ona řekla: "Ano, Pane, ale právě štěňata jedí drobty, které padají ze stolu jejich pánů."
28. Tehdy jí Ježíš odpověděl: "ženo, tvoje víra je veliká. Ať se ti stane, jak toužíš." A od té chvíle byla její dcera uzdravená.
29. Když pak odtud Ježíš odešel, přišel ke Galilejskému moři, vystoupil na horu a posadil se tam.
30. Tehdy k němu přišly veliké zástupy lidí, kteří měli s sebou chromé, slepé, hluché, zmrzačené a mnohé jiné. Skládali je k Ježíšovým nohám a on je uzdravoval,
31. takže zástupy užasly, když viděly, jak němí mluví, zmrzačení jsou zdraví, chromí chodí a slepí vidí; a vzdaly slávu Bohu Izraele.
32. Potom Ježíš svolal své učedníky a řekl: "Je mi líto toho zástupu. Vždyť zůstávají se mnou už tři dny a nemají co jíst. Nechci je poslat pryč hladové, aby se snad cestou nevyčerpali."
33. Jeho učedníci mu řekli: "Kde na této poušti najdeme tolik chleba, abychom nasytili takový zástup?"
34. Ježíš jim tedy řekl: "Kolik máte chlebů?" A oni řekli: "Sedm a pár malých rybek."
35. Ježíš tedy přikázal zástupům, aby se posadily na zem.
36. Potom vzal těch sedm chlebů a ty ryby, vzdal díky, nalámal a dával svým učedníkům a učedníci zástupům.
37. A tak se všichni najedli a byli nasyceni. Potom posbírali nalámané kousky, které zbyly: sedm plných košů.
38. Těch, kteří jedli, pak bylo čtyři tisíce mužů, kromě žen a dětí.
39. A když propustil zástupy, vstoupil na loď a přijel do kraje Magdala.

 

16. kapitola

1. Tehdy ho přišli pokoušet farizeové a saduceové. Prosili ho, aby jim ukázal znamení z nebe.
2. On jim odpověděl: "Když je večer, říkáte: 'Bude hezky, protože nebe je červené.'
3. Ale za svítání říkáte: 'Dnes bude ošklivo, protože je červené zatažené nebe.' Pokrytci! Umíte rozeznat vzhled nebe, ale znamení těchto časů rozeznat neumíte?
4. Zlé a cizoložné pokolení vyhledává znamení, ale žádné znamení mu nebude dáno, kromě znamení proroka Jonáše." Tehdy je nechal a odešel.
5. A když se jeho učedníci přeplavili na druhou stranu, zjistili, že zapomněli vzít chléb.
6. Ježíš jim tehdy řekl: "Dávejte pozor a varujte se kvasu farizeů a saduceů."
7. Oni se pak mezi sebou dohadovali a říkali: "Nevzali jsme žádný chléb."
8. Ježíš to ale věděl a řekl jim: "Proč se spolu dohadujete, vy malověrní, že jste nevzali chléb?
9. Copak ještě nechápete ani si nevzpomínáte na těch pět chlebů pro pět tisíc mužů, a kolik jste nasbírali košů?
10. Ani na těch sedm chlebů pro ty čtyři tisíce, a kolik jste nasbírali košů?
11. Jak to, že nerozumíte, že jsem nemluvil o chlebech, když jsem říkal: Varujte se farizejského a saducejského kvasu?"
12. Tehdy pochopili, že jim neřekl, aby se vyvarovali chlebového kvasu, ale farizejského a saducejského učení.
13. Když pak Ježíš přišel do končin Cesareje Filipovy, zeptal se svých učedníků: "Za koho mne, Syna člověka, mají lidé?"
14. A oni řekli: "Někteří za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků."
15. On jim řekl: "A za koho mne máte vy?"
16. Šimon Petr mu odpověděl: "Ty jsi Kristus, ten Syn živého Boha!"
17. Ježíš mu tedy řekl: "Blaze tobě, Šimone, synu Jonášův, protože toto ti nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec, který je v nebesích.
18. A já ti říkám, že ty jsi Petr a na té skále postavím svou církev a brány pekla ji nepřemohou.
19. Dám ti klíče nebeského království, a cokoli svážeš na zemi, bude už svázáno v nebi, a cokoli rozvážeš na zemi, bude už rozvázáno v nebi."
20. Tehdy své učedníky přísně napomenul, aby nikomu neříkali, že On, Ježíš, je Kristus.
21. Od té doby začal Ježíš oznamovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho vytrpět od starších, od velekněží a od zákoníků, být zabit a třetího dne vstát z mrtvých.
22. Tehdy ho Petr vzal stranou a začal ho kárat slovy: "Bůh tě chraň, Pane, to se ti nikdy nestane!"
23. On se ale odvrátil a řekl Petrovi: "Jdi za mnou, Satane, svádíš mě, protože nemyslíš na Boží věci, ale na lidské!"
24. Potom Ježíš řekl svým učedníkům: "Chce-li někdo přijít za mnou, ať se zřekne sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě.
25. Kdokoli by si totiž chtěl zachránit duši, ztratí ji, ale kdokoli by ztratil svou duši pro mě, ten ji nalezne.
26. Vždyť co prospěje člověku, kdyby získal celý svět, ale uškodil své duši? A co dá člověk na oplátku za svou duši?
27. Neboť Syn člověka přijde ve slávě svého Otce se svými anděly a tehdy každému odplatí podle jeho skutků.
28. Amen, říkám vám, že někteří z těch, kdo tu stojí, rozhodně nezakusí smrt, dokud nespatří Syna člověka přicházet v jeho království."

 

17. kapitola

1. Po šesti dnech pak Ježíš vzal k sobě Petra, Jakuba a jeho bratra Jana, vyvedl je o samotě na vysokou horu
2. a proměnil se před nimi. Jeho tvář zazářila jako slunce a jeho šaty zbělely jako světlo.
3. A hle, uviděli Mojžíše a Eliáše, jak s ním mluví.
4. Petr pak Ježíši odpověděl: "Pane, to je dobře, že jsme zde. Jestli chceš, udělejme tu tři stánky - jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi."
5. Ale když ještě mluvil, náhle je zastínil zářící oblak. A hle, hlas z toho oblaku řekl: "Toto je můj milovaný Syn, ve kterém jsem našel zalíbení. Toho poslouchejte."
6. To když učedníci uslyšeli, padli na tváře a velice se báli.
7. A Ježíš přistoupil, dotkl se jich a řekl: "Vstaňte a nebojte se."
8. A když pozvedli oči, neviděli nikoho jiného než samotného Ježíše.
9. Když pak sestupovali z hory, Ježíš jim přikázal: "Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých."
10. Učedníci se ho zeptali: "Proč tedy zákoníci říkají, že nejdříve musí přijít Eliáš?"
11. Ježíš jim ale odpověděl: "Jistě, nejdříve přijde Eliáš a všechno napraví.
12. Já vám však říkám, že Eliáš už přišel, ale oni ho nepoznali a udělali s ním, co chtěli. Tak také bude od nich trpět Syn člověka."
13. Tehdy učedníci pochopili, že jim to řekl o Janu Křtiteli.
14. A když přišli k zástupu, přistoupil k němu jeden člověk, padl před ním na kolena a řekl:
15. "Pane, smiluj se nad mým synem. Je to náměsíčník a těžce tím trpí, protože často padá do ohně a častokrát do vody.
16. Přivedl jsem ho ke tvým učedníkům, ale nemohli ho uzdravit."
17. Ale Ježíš na to odpověděl: "nevěřící a zvrácené pokolení, jak dlouho budu s vámi? Jak dlouho vás budu snášet? Přiveďte mi ho sem."
18. Ježíš pak tomu démonovi pohrozil a on vyšel a chlapec byl v tu chvíli uzdraven.
19. Potom k Ježíši přistoupili učedníci a v soukromí se ho zeptali: "Proč jsme ho my nemohli vyhnat?"
20. Ježíš jim řekl: "Kvůli své nevěře. Amen, říkám vám, když budete mít víru jako hořčičné zrnko, řeknete této hoře: 'Přejdi odsud tam,' a ona přejde a nic pro vás nebude nemožné.
21. Ale tento druh démonů nevychází jinak než skrze modlitbu a půst."
22. A když chodili po Galileji, Ježíš jim řekl: "Syn člověka bude vydán do lidských rukou.
23. Zabijí ho, ale on bude třetího dne vzkříšen." A oni se nesmírně zarmoutili.
24. Když pak přišli do Kafarnaum, přistoupili k Petrovi výběrčí chrámového poplatku a řekli: "Váš mistr neplatí poplatek?"
25. A on řekl: "Platí." A když šel domů, Ježíš ho předešel a řekl: "Co myslíš, Šimone, od koho vybírají pozemští králové daně a poplatky? Od svých synů nebo od cizích?"
26. A když Petr odpověděl: "Od cizích," Ježíš mu řekl: "Synové jsou tedy svobodní!
27. Ale abychom je neurazili, jdi k moři, hoď udici a první vylovenou rybu vezmi, a když jí otevřeš ústa, najdeš tam peníz. Ten vezmi a dej jim ho za mě i za sebe."

 

18. kapitola

1. V tu dobu přišli k Ježíši učedníci a říkali: "Kdo je tedy v nebeském království největší?"
2. Ježíš k sobě zavolal malé dítě, postavil je uprostřed nich
3. a řekl: "Amen, říkám vám, že jestli se neobrátíte a nebudete jako malé děti, vůbec do nebeského království nevejdete.
4. A proto kdokoli se poníží a bude jako toto malé dítě, ten je v nebeském království největší.
5. A kdokoli by takové dítě přijal v mém jménu, přijímá mne."
6. "Kdokoli by ale svedl jednoho z těchto maličkých, kteří věří ve mne, bylo by pro něj lepší, kdyby mu na krk pověsili veliký mlýnský kámen a utopili ho v mořské hlubině.
7. Běda světu kvůli pohoršením! Pohoršení sice musejí přicházet, ale běda člověku, skrze kterého pohoršení přichází.
8. Svádí-li tě tedy tvá ruka nebo noha, usekni ji a zahoď od sebe. Je pro tebe lepší, abys chromý nebo zmrzačený vstoupil do života, než mít obě ruce nebo obě nohy a být uvržen do věčného ohně.
9. A jestliže tě svádí tvé oko, vyloupni je a zahoď od sebe. Je pro tebe lepší vejít do věčného života jednooký, než mít obě oči a být uvržen do pekelného ohně.
10. Dejte si pozor, abyste nepohrdali žádným z těchto maličkých. Říkám vám totiž, že jejich andělé v nebesích neustále hledí na tvář mého nebeského Otce."
11. "Neboť Syn člověka přišel, aby spasil to, co zahynulo.
12. Co myslíte, kdyby nějaký člověk měl sto ovcí a jedna z nich by zabloudila, nenechá těch devadesát devět na horách a nepůjde hledat tu bloudící?
13. A když se stane, že ji najde, říkám vám jistě, že se z ní raduje více než z těch devadesáti devíti, které nezabloudily.
14. Právě tak není vůle vašeho Otce v nebesích, aby zahynul jediný z těchto maličkých."
15. "Kdyby tvůj bratr proti tobě zhřešil, jdi a napomeň ho mezi čtyřma očima. Jestliže tě poslechne, získal jsi svého bratra.
16. Pokud tě neposlechne, vezmi s sebou ještě jednoho nebo dva bratry, aby každé slovo obstálo v ústech dvou nebo tří svědků.
17. Nechce-li však poslechnout ani je, řekni to církvi. A pokud odmítne poslechnout i církev, ať je tedy pro tebe cizí jako pohan a celník.
18. Amen, říkám vám, že cokoli svážete na zemi, bude už svázáno v nebi, a cokoli rozvážete na zemi, bude už rozvázáno v nebi.
19. Říkám vám také, že pokud se dva z vás na zemi shodnou ohledně čehokoli, za co by prosili, stane se jim to od mého nebeského Otce.
20. Neboť kdekoli se shromáždí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich."
21. Tehdy k němu přistoupil Petr a řekl: "Pane, kolikrát proti mně může můj bratr zhřešit a já mu mám odpustit? Až sedmkrát?"
22. Ježíš mu odpověděl: "Neříkám ti, že až sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedmkrát.
23. Nebeské království je totiž podobné králi, který chtěl se svými služebníky vyrovnat účty.
24. A když začal počítat, byl přiveden jeden, který mu dlužil deset tisíc hřiven.
25. Když pak neměl čím zaplatit, poručil jeho pán, aby ho prodali i se ženou, s dětmi a se vším, co měl, a tím aby se zaplatil dluh.
26. Ten služebník tedy padl a začal se mu klanět se slovy: 'Pane, měj se mnou trpělivost a všechno ti zaplatím!'
27. Ten pán se tedy nad ním slitoval, propustil ho a dluh mu odpustil.
28. Když ale ten služebník odešel, našel jednoho ze svých spoluslužebníků, který mu dlužil sto denárů, chytil ho a začal ho škrtit se slovy: 'Zaplať mi, co dlužíš!'
29. Ten spoluslužebník tedy padl k jeho nohám a prosil ho: 'Měj se mnou trpělivost a všechno ti zaplatím!'
30. Ale on nechtěl. Odešel a dal ho do vězení, dokud by nezaplatil, co dluží.
31. Když pak jeho spoluslužebníci viděli, co se stalo, velice se zarmoutili; šli ke svému pánu a pověděli mu všechno, co se stalo.
32. Tehdy ho jeho pán zavolal a řekl mu: 'Ty zlý služebníku! Odpustil jsem ti celý ten dluh, protože jsi mě prosil.
33. Neměl ses i ty slitovat nad svým spoluslužebníkem, jako jsem se slitoval já nad tebou?'
34. A tehdy se jeho pán rozhněval a dal ho katům, dokud nezaplatí všechno, co mu dlužil.
35. Totéž udělá i můj nebeský Otec vám, pokud každý ze srdce neodpustíte svému bratru jejich prohřešky."

 

19. kapitola

1. Když Ježíš domluvil tato slova, stalo se, že odešel z Galileje a přišel do judského kraje za Jordánem.
2. Šly za ním veliké zástupy a on je tam uzdravil.
3. Tehdy k němu přišli farizeové a pokoušeli ho slovy: "Smí člověk propustit svou manželku z jakéhokoli důvodu?"
4. On jim odpověděl: "Cožpak jste nečetli, že Stvořitel je od počátku 'učinil muže a ženu'
5. a řekl: 'Proto člověk opustí otce i matku a přilne ke své manželce a ti dva budou jedno tělo'?
6. A tak už nejsou dva, ale jedno tělo. Co tedy Bůh spojil, ať člověk nerozděluje."
7. Oni mu ale řekli: "Proč tedy Mojžíš přikázal dát potvrzení o rozvodu a tak propustit ženu?"
8. Odpověděl jim: "Mojžíš vám dovolil propouštět vaše manželky kvůli tvrdosti vašeho srdce, ale od počátku to tak nebylo.
9. Proto vám říkám, že kdokoli by propustil svou manželku z jiného důvodu než kvůli smilstvu a vzal si jinou, cizoloží, a kdo si bere propuštěnou, cizoloží."
10. Jeho učedníci mu řekli: "Jestliže má člověk s manželkou takovou při, není dobré se ženit."
11. Řekl jim tedy: "Ne všichni přijímají toto slovo, ale jen ti, kterým je to dáno.
12. Neboť jsou panicové, kteří se tak narodili z lůna matky, a jsou panicové, které udělali panici lidé, a jsou panicové, kteří se sami stali panici pro nebeské království. Kdo to může přijmout, ať to přijme."
13. Tehdy k němu přinesli malé děti, aby na ně pokládal ruce a modlil se, ale učedníci je přísně napomínali.
14. Ježíš ale řekl: "Nechte děti a nebraňte jim přicházet ke mně, protože takovým patří nebeské království."
15. A tak na ně pokládal ruce a potom odtud odešel.
16. A hle, přišel k němu jeden muž a řekl mu: "Dobrý mistře, co dobrého mám udělat, abych měl věčný život?"
17. On mu však řekl: "Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, jen jediný - Bůh. Chceš-li ale vstoupit do života, dodržuj přikázání."
18. Zeptal se ho: "Která?" Ježíš řekl: "'Nezabiješ, nezcizoložíš, nebudeš krást, nevydáš falešné svědectví',
19. 'cti svého otce i matku' a 'budeš milovat svého bližního jako sám sebe.'"
20. Ten mladík mu řekl: "To všechno jsem dodržoval odmalička. Co mi ještě schází?"
21. Ježíš mu řekl: "Pokud chceš být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek, dej ho chudým a budeš mít poklad v nebi. A pojď, následuj mě."
22. Když ale mladík uslyšel tu řeč, smutně odešel. Měl totiž mnoho majetku.
23. Ježíš tedy řekl svým učedníkům: "Amen, říkám vám, že pro boháče je nesnadné vstoupit do nebeského království.
24. A říkám vám znovu: Je snadnější, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby boháč vešel do Božího království."
25. A když to jeho učedníci uslyšeli, nesmírně nad tím žasli a říkali: "Kdo tedy může být spasen?"
26. Ježíš však na ně pohlédl a řekl: "U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všechno."
27. Tehdy mu Petr odpověděl: "Pohleď, my jsme všechno opustili a šli jsme za tebou. Co tedy bude s námi?"
28. Ježíš jim řekl: "Amen, říkám vám, kdo jste mě následovali, že při znovuzrození světa, až se Syn člověka posadí na trůnu své slávy, budete i vy sedět na dvanácti trůnech a budete soudit dvanáct pokolení Izraele.
29. A každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo ženu nebo děti nebo pole kvůli mému jménu, vezme stokrát více a přijme věčný život za své dědictví.
30. Mnozí první však budou poslední a poslední první."

 

20. kapitola

1. "Nebeské království je totiž podobné hospodáři, který vyšel za svítání, aby najal dělníky na svou vinici.
2. Domluvil se s dělníky na denáru za den a poslal je na svou vinici.
3. A když okolo třetí denní hodiny vyšel ven, uviděl jiné, jak stojí na tržišti a zahálejí.
4. Řekl jim tedy: 'Jděte i vy na tu vinici a dám vám, co bude spravedlivé.'
5. A oni šli. Potom znovu vyšel ven kolem šesté a deváté hodiny a udělal totéž.
6. Když potom vyšel kolem jedenácté hodiny, našel jiné, jak stojí a zahálejí. Řekl jim: 'Proč tu stojíte a celý den zahálíte?'
7. Oni mu řekli: 'Protože nás nikdo nenajal.' Řekl jim tedy: 'Jděte i vy na tu vinici a dostanete, co bude spravedlivé.'
8. Když pak nastal večer, řekl pán vinice svému správci: 'Zavolej dělníky a zaplať jim mzdu, počínaje od posledních až po první.'
9. A když přišli ti, kdo byli najati kolem jedenácté hodiny, dostali každý po jednom denáru.
10. Když pak přišli ti první, mysleli si, že dostanou víc, ale i oni dostali každý jeden denár.
11. A když ho dostali, začali reptat proti hospodáři.
12. Říkali: 'Tihle poslední pracovali jednu hodinu a tys je postavil naroveň nám, kteří jsme nesli břemeno celého dne a horko.'
13. On však jednomu z nich odpověděl: 'Příteli, já ti nekřivdím. Copak ses se mnou nedomluvil na denáru?
14. Vezmi si, co je tvoje, a běž, já ale chci dát tomuto poslednímu stejně jako tobě.
15. Copak si nesmím na svém dělat, co chci? Anebo máš závistivé oko, protože jsem dobrý?'
16. Takto budou poslední první a první poslední. Je totiž mnoho povolaných, ale málo vyvolených."
17. A když Ježíš putoval vzhůru do Jeruzaléma, vzal si na cestě svých dvanáct učedníků stranou a řekl jim:
18. "Hle, jdeme do Jeruzaléma a tam bude Syn člověka vydán velekněžím a zákoníkům a ti ho odsoudí k smrti.
19. Vydají ho pohanům, aby se mu vysmívali, zbičovali ho a ukřižovali, ale třetího dne bude vzkříšen."
20. Tehdy k němu přišla matka Zebedeových synů se svými syny, klaněla se mu a o něco ho prosila.
21. Řekl jí tedy: "Co chceš?" Ona řekla: "Řekni, ať tito dva moji synové mohou sedět ve tvém království jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici."
22. Ježíš jí ale odpověděl: "Vy nevíte o co prosíte. Můžete pít kalich, který já mám pít, a být pokřtěni křtem, kterým se já křtím?" Řekli mu: "Můžeme."
23. On jim řekl: "Můj kalich budete opravdu pít a křtem, kterým se já křtím, budete pokřtěni, avšak dát vám sedět po mé pravici a po mé levici, to není má věc, ale patří těm, pro které to připravil můj Otec."
24. A když to uslyšelo ostatních deset, rozhořčili se na ty dva bratry.
25. Ježíš je ale zavolal k sobě a řekl: "Víte, že vládcové národů nad nimi panují a velikáni nad nimi užívají moc.
26. Tak to ale mezi vámi nebude. Kdokoli by mezi vámi chtěl být veliký, ať je vaším služebníkem.
27. A kdokoli by mezi vámi chtěl být první, ať je vaším otrokem.
28. Právě tak Syn člověka nepřišel, aby se mu sloužilo, ale aby sloužil a aby dal svůj život jako výkupné za mnohé."
29. Když pak vycházeli z Jericha, šel za ním veliký zástup.
30. A hle, dva slepci sedící u cesty uslyšeli, že tudy jde Ježíš a vykřikli: "Pane, Synu Davidův, smiluj se nad námi!"
31. Zástup je přísně napomínal, aby mlčeli, ale oni křičeli tím více: "Pane, Synu Davidův, smiluj se nad námi!"
32. Ježíš se tedy zastavil, zavolal je a řekl: "Co chcete, abych pro vás udělal?"
33. Oni mu řekli: "Pane, ať se otevřou naše oči."
34. Ježíš se tedy, naplněn soucitem, dotkl jejich očí a oni ihned prohlédli a šli za ním.