Masakr na náměstí Tchien-an-men: zapomnění a paměť

Letos uplynulo třicet čtyři let od masakru na náměstí Tchien-an-men v Pekingu. Přestože v ČLR jsou vzpomínky na tyto události kriminalizovány, lidé stále hledají způsob, jak uchovat památku obětí a připomenout jejich ideály. Jednou z cest je i klasická poezie.

Před třiceti čtyřmi lety se v čínských městech odehrály masivní protesty požadující demokratizaci politického systému, svobodu slova, právo zakládat nezávislé odborové organizace a další občanské svobody. Jedním z leitmotivů protestního hnutí byl odpor proti korupci a zneužívání pravomocí příslušníky aparátu komunistické strany, endemickému problému leninského politického systému založeného na vedoucí úloze strany. Ten byl importován do Číny roku 1949 po vítězství komunistických vojsk v občanské válce ve jménu budování lepšího a spravedlivějšího společenského řádu a dodnes je zakotven v čínské ústavě.

Protestní hnutí, původně organizované studenty elitních pekingských škol od dubna roku 1989, se rozšířilo do dalších měst a v závěrečné fázi získalo masivní podporu obyvatelstva. Do dějin toto hnutí nicméně vešlo pod názvem událostí, které znamenaly konec nadějím, a to jako „masakr na náměstí Tchien-an-men“. V čínském jazyce, který dává přednost označení klíčových dějinných událostí datem, se o masakru hovoří jako o 4. 6. (liou-s‘), kdy k masakru došlo. To z uvedených čísel učinilo citlivá slova cenzurovaná na internetu.

Zatímco čínská média o událostech jara a počátku léta 1989 setrvale mlčí, na Západě bylo výročí dlouho připomínáno až do doby, kdy ho zastínily další dramatické události světového dění. Šok ze zásahu armády, včetně těžké techniky, proti neozbrojeným civilistům, byl v USA a v Evropě zpočátku tak veliký, že západní vlády také uvalily na obchod s Čínou sankce. Ty Západ po vstupu ČLR do Světové obchodní organizace v prosinci 2001 postupně uvolňoval; embargo na vývoz vojenské techniky platí dodnes.

Podrobně o hnutí v širších historických souvislostech, včetně rozhovorů s přímými účastníky a klíčovými postavami, pojednává tříhodinový dokument amerických sinologů z roku 1995 s názvem Gate of Heavenly Peace, dnes s trochou štěstí volně dostupný na internetu. Doporučuji zhlédnout zejména těm, kdo si v nedávno vydaných Dějinách ČLR v nakladatelství Lidové noviny od autorského kolektivu z Univerzity Palackého v Olomouci mohli přečíst, že masakr vlastně nebyl, jen „pekingské události“, že čínští studenti nechápali, co je to demokracie, a protesty prý podněcovala britská tajná služba MI6.