11. kapitola

1. Když se pak přiblížili k Jeruzalému - k Betfagé a Betanii u Olivetské hory, poslal dva ze svých učedníků
2. a řekl jim: "Jděte do té vesnice naproti vám, a hned jak do ní vejdete, najdete přivázané oslátko, na kterém ještě nikdo z lidí neseděl. Odvažte ho a přiveďte.
3. A kdyby vám někdo řekl: 'Co to děláte?' řekněte: 'Pán ho potřebuje,' a hned ho zase pošle sem."
4. A tak odešli a našli oslátko přivázané venku u dveří domu na nároží a odvázali ho.
5. Tehdy jim někteří z kolem stojících řekli: "Co děláte, že odvazujete to oslátko?"
6. Oni jim však řekli, jak jim přikázal Ježíš, a tak je nechali.
7. Potom to oslátko přivedli k Ježíši, hodili na ně své pláště a on si na ně sedl.
8. Mnozí rozprostřeli své pláště na cestě a jiní sekali ratolesti ze stromů a stlali je na cestu.
9. A ti, kteří šli napřed, i ti, kdo šli za ním, volali: "Hosana! Požehnaný, který přichází v Pánově jménu!
10. Požehnané je království našeho otce Davida, přicházející v Pánově jménu! Hosana na výsostech!"
11. Tak tedy Ježíš vstoupil do Jeruzaléma i do chrámu. Když si všechno prohlédl, byl už večer, a tak vyšel se dvanácti do Betanie.
12. Když potom druhého dne vycházeli z Betanie, dostal Ježíš hlad.
13. A když zdálky uviděl fíkovník, jak má listí, šel k němu, zda by snad na něm něco nenalezl. A když přišel, nenašel na něm nic než listí, protože nebyl čas fíků.
14. Ježíš mu tedy řekl: "Ať z tebe navěky už nikdo nejí ovoce!" A jeho učedníci to slyšeli.
15. A tak přišli do Jeruzaléma. Když pak Ježíš vešel do chrámu, začal vyhánět ty, kdo v chrámu prodávali i kupovali, a zpřevracel stoly směnárníků i sedačky prodavačů holubic.
16. A nikomu nedovoloval ani přenášet zboží skrze chrám.
17. Vyučoval je a říkal jim: "Není snad napsáno, že 'Můj dům bude nazván domem modlitby pro všechny národy'? Vy jste z něj ale udělali 'doupě lupičů'!"
18. Když to však uslyšeli zákoníci a velekněží, hledali způsob, jak by ho zahubili, protože se ho báli. Všechen zástup totiž žasl nad jeho učením.
19. A když nastal večer, vyšel ven z města.
20. Když potom šli za svítání kolem toho fíkovníku, uviděli, že uschl od kořenů.
21. Petr se tedy rozpomněl a řekl mu: "Mistře, podívej se, ten fíkovník, který jsi proklel, uschl!"
22. Ježíš jim odpověděl: "Mějte Boží víru.
23. Amen, říkám vám, že kdokoli by řekl této hoře: 'Zvedni se a vrhni se do moře,' a nepochyboval by ve svém srdci, ale věřil by, že se děje to, co říká, bude mít, cokoli řekl.
24. Proto vám říkám: Věřte, že všechno, o co při modlitbě prosíte, jste dostali a budete to mít.
25. A když se postavíte k modlitbě, odpouštějte, pokud máte něco proti někomu, aby i váš Otec v nebesích odpustil vaše prohřešky vám.
26. Jestliže však vy neodpouštíte, ani váš Otec, který je v nebesích, neodpustí vaše prohřešky vám."
27. Potom znovu přišli do Jeruzaléma, a když se procházel v chrámu, přistoupili k němu velekněží, zákoníci a starší lidu.
28. Řekli mu: "Jakou mocí děláš tyto věci? A kdo ti tu moc dal, že je děláš?"
29. Ježíš jim však odpověděl: "Já se vás také zeptám na jednu věc. Odpovězte mi a potom vám řeknu, jakou mocí dělám tyto věci.
30. Byl Janův křest z nebe, nebo z lidí? Odpovězte mi."
31. Uvažovali tedy mezi sebou a říkali: "Kdybychom řekli, že z nebe, řekne nám: 'Proč jste mu tedy neuvěřili?'
32. Když ale řekneme, že z lidí..." (báli se totiž lidu, protože všichni měli zato, že Jan byl opravdový prorok).
33. Odpověděli tedy Ježíši a řekli: "Nevíme." Ježíš jim odpověděl: "Ani já vám tedy neřeknu, jakou mocí dělám tyto věci."

12. kapitola

1. Tehdy k nim začal mluvit v podobenstvích: "Jeden člověk vysadil vinici, obehnal ji plotem, vykopal v ní lis a postavil věž. Potom ji pronajal vinařům a odešel na cestu.
2. A když byl čas vinobraní, poslal k těm vinařům služebníka, aby od vinařů převzal díl z úrody vinice.
3. Oni ho však vzali, zbili a poslali pryč s prázdnou.
4. A tak k nim znovu poslal jiného služebníka. Toho kamenovali, poranili na hlavě a poslali pryč zohaveného.
5. Poslal tedy opět jiného. A toho zabili a mnoho jiných také. Některé bili a jiné zabíjeli.
6. Měl ale ještě jediného syna, svého milovaného, a tak k nim nakonec poslal jeho se slovy: 'Mého syna budou mít ve vážnosti.'
7. Ale ti vinaři řekli jedni druhým: 'Tohle je dědic, pojďte, zabijme ho a dědictví bude naše.'
8. A tak ho vzali, zabili a vyhodili z vinice ven.
9. Co tedy udělá pán té vinice? Přijde a zahubí ty vinaře a vinici dá jiným.
10. Nečetli jste snad Písmo? 'Kámen, který stavitelé zavrhli, se stal hlavním kamenem klenby.
11. Stalo se to od Pána a je to v našich očích div.'"
12. Chtěli ho tedy zatknout, ale zalekli se zástupu. Poznali totiž, že to podobenství řekl o nich. A tak ho nechali a odešli.
13. Potom k němu poslali některé z farizeů a herodiánů, aby ho chytili za slovo.
14. Přišli tedy a řekli mu: "Mistře, víme, že jsi pravdomluvný a na nikoho nedbáš, neboť se neohlížíš na to, kdo je kdo, ale pravdivě učíš Boží cestě. Je správné dávat císaři daň nebo ne? Máme dávat nebo nedávat?"
15. On ale znal jejich pokrytectví a řekl jim: "Proč mě pokoušíte? Přineste mi peníz, ať se podívám."
16. A když ho přinesli, řekl jim: "Čí je tento obraz a nápis?" Řekli mu: "Císařův."
17. Ježíš jim tedy odpověděl: "Dejte to, co je císařovo, císaři, a co je Božího, Bohu." A nad tím se podivili.
18. Potom k němu přišli saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a ptali se ho:
19. "Mistře, Mojžíš nám napsal, že kdyby něčí bratr zemřel a zanechal po sobě manželku, ale neměl by děti, ať si jeho ženu vezme jeho bratr a vzbudí svému bratru potomka.
20. Bylo tedy sedm bratrů. První se oženil a zemřel a nezanechal potomka.
21. A když si ji vzal druhý, také zemřel a nezanechal potomka. A stejně tak třetí.
22. A tak ji mělo všech sedm, ale nezanechali potomka. Poslední ze všech pak zemřela i ta žena.
23. Až tedy při vzkříšení vstanou z mrtvých, kterého z nich bude manželkou? Vždyť ji mělo za manželku všech sedm!"
24. Ježíš jim však odpověděl: "Nebloudíte snad proto, že neznáte Písma ani Boží moc?
25. Vždyť až lidé vstanou z mrtvých, nebudou se ženit ani vdávat, ale budou jako andělé v nebi.
26. Ale o mrtvých, že vstávají - copak jste nečetli v Mojžíšově knize, jak k němu Bůh promluvil z keře? Řekl mu: 'Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.'
27. On není Bohem mrtvých, ale Bohem živých! Proto jste ve velikém bludu."
28. A když jeden ze zákoníků uslyšel, jak se spolu hádají, a poznal, že jim dobře odpověděl, přistoupil a zeptal se ho: "Které přikázání je ze všech nejpřednější?"
29. Ježíš mu odpověděl: "Nejpřednější ze všech je přikázání: 'Slyš, Izraeli: Pán, náš Bůh, je jeden Pán.
30. Proto budeš milovat Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a ze vší své síly.' To je první přikázání.
31. A druhé, podobné, je toto: 'Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.' Žádné přikázání není větší než tato dvě."
32. A ten zákoník mu řekl: "Mistře, to jsi opravdu řekl dobře, neboť Bůh je jeden a kromě něj není žádný jiný.
33. A milovat ho celým srdcem, celým rozumem, celou duší a ze vší síly a milovat svého bližního jako sám sebe, to je nade všechny zápaly a oběti."
34. A když Ježíš uviděl, že mu odpověděl rozumně, řekl mu: "Nejsi daleko od Božího království." A nikdo se ho už neodvažoval na nic zeptat.
35. Když potom Ježíš vyučoval v chrámu, odpověděl: "Jak mohou zákoníci říkat, že Kristus je Davidův syn?
36. Vždyť sám David řekl v Duchu Svatém: 'Pán řekl mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.'
37. Když ho tedy sám David nazývá Pánem, jak může být Kristus jeho syn?" A veliký zástup ho rád poslouchal.
38. Ve svém vyučování jim tedy říkal: "Varujte se zákoníků, kteří se chtějí procházet ve slavnostních pláštích a být zdraveni na tržištích,
39. sedět na předních sedadlech ve shromážděních a na čestných místech při večeřích,
40. kteří vyjídají domy vdov a předstírají dlouhé modlitby. Ti dostanou těžší rozsudek."
41. Potom se posadil naproti pokladnici a díval se, jak do ní lidé házejí peníze. A mnoho bohatých tam házelo hodně.
42. Když pak přišla jedna chudá vdova, hodila tam dva haléřky (což je jeden čtvrťák).
43. Tehdy svolal své učedníky a řekl jim: "Amen, říkám vám, že tato chudá vdova dala více než všichni, kdo házeli peníze do pokladnice.
44. Všichni totiž dávali ze svého nadbytku, ale tato žena dala ze svého nedostatku všechno, co měla, celé své živobytí."

13. kapitola

1. Když potom vycházel z chrámu, řekl mu jeden z jeho učedníků: "Mistře, pohleď, jaké kameny a jaké stavby!"
2. Ježíš mu odpověděl: "Vidíš tyto veliké stavby? Nebude tu ponechán kámen na kameni: všechno bude zbořeno."
3. Když se pak posadil na Olivetské hoře naproti chrámu, ptali se ho soukromě Petr, Jakub, Jan a Ondřej:
4. "Řekni nám, kdy to bude a jaké bude znamení času, kdy se toto všechno naplní?"
5. Tehdy jim Ježíš začal odpovídat: "Dejte pozor, aby vás nikdo nesvedl.
6. Mnozí totiž přijdou pod mým jménem a budou říkat: 'Já jsem Kristus,' a svedou mnohé.
7. Když pak uslyšíte války a zprávy o válkách, nestrachujte se, protože se to musí dít. Ale to ještě nebude konec.
8. Povstane totiž národ proti národu a království proti království. Na různých místech budou zemětřesení a budou hladomory a nepokoje. Toto jsou počátky porodních bolestí.
9. Ale vy na sebe dávejte pozor. Budou vás totiž vydávat soudům a shromážděním; budete biti a stanete kvůli mně před vládci a králi, na svědectví pro ně.
10. Ale nejdříve musí být všem národům kázáno evangelium.
11. A když vás budou odvádět a dávat do vězení, nedělejte si předem starosti a nerozmýšlejte si, co byste řekli, ale mluvte to, co vám bude dáno v tu chvíli. Nejste to totiž vy, kdo mluví, ale Duch Svatý.
12. Tehdy vydá bratr bratra na smrt, i otec svého syna, a děti povstanou proti rodičům a zabijí je.
13. A všichni vás budou nenávidět kvůli mému jménu. Ale kdo vytrvá až do konce, ten bude spasen."
14. "Ale když uvidíte 'ohavnost zpustošení', o níž mluvil prorok Daniel, jak stojí, kde stát nemá (kdo čte, rozuměj), tehdy ať ti, kdo jsou v Judsku, utíkají do hor.
15. Kdo bude na střeše, ať nesestupuje do svého domu, ani nevchází, aby si ze svého domu něco vzal.
16. A kdo na poli, ať se nevrací zpátky, aby si vzal svůj plášť.
17. Ale běda bude v těch dnech těhotným a těm, které kojí.
18. Proto se modlete, aby váš útěk nenastal v zimě.
19. Protože ty dny budou dny soužení, jaké do této doby nebylo od počátku stvoření, které Bůh stvořil, a jaké už nikdy nebude.
20. A kdyby Pán ty dny nezkrátil, nezachránil by se žádný člověk. Kvůli vyvoleným, které vyvolil, však Pán ty dny zkrátil."
21. "Kdyby vám v té době někdo řekl: 'Hle, Kristus je zde!' anebo 'Pohleďte, tam je!', nevěřte.
22. Povstanou totiž falešní kristové a falešní proroci a budou dělat divy a zázraky, aby sváděli (kdyby to bylo možné) dokonce i vyvolené.
23. Ale vy dávejte pozor. Hle, všechno jsem vám řekl předem.
24. V těch dnech po tom soužení se pak zatmí slunce a měsíc nevydá své světlo.
25. Hvězdy budou padat z nebe a mocnosti, které jsou v nebesích, budou otřeseny.
26. A tehdy spatří Syna člověka, jak přichází v oblacích s velikou mocí a slávou.
27. A tehdy pošle své anděly a shromáždí své vyvolené od čtyř větrů, od nejzazšího konce země po nejzazší konec nebe."
28. "Naučte se tedy od fíkovníku tomuto podobenství: Když již jeho větev změkne a vyráží listí, poznáváte, že léto je blízko.
29. Tak i vy, až uvidíte, jak se dějí tyto věci, vězte, že je blízko, že už je ve dveřích.
30. Amen, říkám vám, že toto pokolení rozhodně nepomine, než se toto všechno stane.
31. Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou.
32. O tom dni a hodině však nikdo neví - ani andělé v nebi ani Syn, jenom Otec.
33. Dávejte pozor, buďte bdělí a modlete se, vždyť nevíte, kdy nastane ten čas.
34. Je to jako když člověk odešel na cestu: opustil svůj dům a svěřil správu svým služebníkům. Každému určil jeho práci a vrátnému přikázal, aby bděl.
35. Proto bděte, neboť nevíte, kdy přijde pán domu - zda večer nebo o půlnoci nebo za kuropění nebo za svítání.
36. Aby vás snad, když znenadání přijde, nenalezl spící.
37. A co říkám vám, říkám všem: Bděte."

14. kapitola

1. Za dva dny byla Veliká noc a svátek nekvašených chlebů a velekněží se zákoníky hledali způsob, jak by se ho lstí zmocnili a zabili ho.
2. Říkali ale: "Ne ve svátek, aby snad nebylo pozdvižení lidu."
3. Když pak byl v Betanii a stoloval v domě Šimona Malomocného, přišla žena s alabastrovou nádobkou velmi drahé masti z pravého nardu. A když tu nádobku rozbila a vylila na jeho hlavu,
4. hněvali se někteří mezi sebou a říkali: "K čemu je ta ztráta této masti?
5. Vždyť se to mohlo prodat za více než tři sta denárů a dát chudým!" A hubovali ji.
6. Ale Ježíš řekl: "Nechte ji. Proč ji trápíte? Udělala pro mě dobrý skutek.
7. Chudé přece máte u sebe vždycky, a kdykoli chcete, můžete pro ně konat dobro, ale mne vždycky mít nebudete.
8. Tato žena udělala, co mohla. Předem pomazala mé tělo k pohřbu.
9. Amen, říkám vám, že kdekoli se na celém světě bude kázat toto evangelium, bude se mluvit také o tom, co udělala ona, na její památku."
10. Tehdy jeden ze dvanácti, Jidáš Iškariotský, odešel k velekněžím, aby jim ho zradil.
11. Když to uslyšeli, zaradovali se a slíbili, že mu dají peníze. Začal tedy hledat příležitost, jak by ho zradil.
12. Prvního dne svátku nekvašených chlebů, když býval obětován velikonoční beránek, mu jeho učedníci řekli: "Kam chceš, abychom šli a připravili ti k jídlu beránka?"
13. Tehdy poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: "Jděte do města a potká vás člověk, který ponese džbán vody. Jděte za ním.
14. A tam, kam vejde, řekněte hospodáři: 'Mistr říká: Kde je místnost, v níž bych se svými učedníky pojedl beránka?'
15. On vám ukáže velikou horní místnost, prostřenou a připravenou. Tam nám připravte večeři."
16. Učedníci tedy odešli, a když přišli do města, našli všechno tak, jak jim řekl, a připravili beránka.
17. Když pak nastal večer, přišel Ježíš se dvanácti.
18. A když byli za stolem a jedli, Ježíš řekl: "Amen, říkám vám, že jeden z vás, kdo jí se mnou, mě zradí."
19. Začali se tedy rmoutit a jeden po druhém mu říkali: "Snad ne já?" A jiný: "Snad ne já?"
20. Ale on jim odpověděl: "Je to jeden ze dvanácti, ten, který se mnou namáčí ruku do mísy.
21. Syn člověka jde vskutku tak, jak je o něm napsáno, ale běda člověku, jímž je Syn člověka zrazován. Pro toho člověka by bylo lepší, kdyby se vůbec nenarodil."
22. A když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, rozlomil a dal jim ho se slovy: "Vezměte, jezte, to je mé tělo."
23. Potom vzal kalich, vzdal díky a podal jim ho. A pili z něho všichni.
24. Tehdy jim řekl: "Toto je má krev nové smlouvy, která se prolévá za mnohé.
25. Amen, říkám vám, že už nebudu pít z plodu vinného kmene až do toho dne, kdy ho budu pít nový v Božím království."
26. A když zazpívali žalm, vyšli na Olivetskou horu.
27. Tehdy jim Ježíš řekl: "Všichni ode mne této noci odpadnete. Je přece napsáno: 'Budu bít pastýře a ovce se rozprchnou.'
28. Ale až vstanu z mrtvých, předejdu vás do Galileje."
29. Tehdy mu Petr řekl: "I kdyby všichni odpadli, já nikdy!"
30. Ježíš mu řekl: "Amen, říkám ti, že ještě dnes v noci, dříve než se dvakrát ozve kohout, mě třikrát zapřeš."
31. Ale on tvrdil mnohem více: "I kdybych měl s tebou zemřít, nikdy tě nezapřu!" A podobně mluvili i všichni ostatní.
32. Tehdy přišli na místo zvané Getsemane. Tehdy řekl svým učedníkům: "Posaďte se tu, než se pomodlím."
33. Vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a tu se začal děsit a mít velikou úzkost.
34. Tehdy jim řekl: "Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte tu a bděte."
35. Pak poodešel kousek dál, padl na zem a modlil se, aby, jestli je to možné, od něj ta hodina odešla.
36. Tehdy řekl: "Abba, Otče, pro tebe je možné všechno. Odejmi ode mě tento kalich! Avšak ne, co já chci, ale co chceš ty."
37. Potom přišel a nalezl je, jak spí. Řekl tedy Petrovi: "Šimone, ty spíš? Nemohl jsi bdít jedinou hodinu?
38. Bděte a modlete se, abyste nevešli do pokušení. Duch je sice připraven, ale tělo je slabé."
39. Potom opět odešel a modlil se týmiž slovy.
40. A když se vrátil, znovu je nalezl, jak spí, protože jim ztěžkly oči. Nevěděli tedy, co by mu odpověděli.
41. A když přišel potřetí, řekl jim: "Vy ještě spíte a odpočíváte? Dost už! Pohleďte, přišla ta hodina a Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků.
42. Vstávejte, pojďme! Hle, můj zrádce už je blízko."
43. A když ještě mluvil, náhle přišel Jidáš, jeden ze dvanácti, a s ním veliký zástup s meči a holemi, poslaný od velekněží, zákoníků a starších.
44. A jeho zrádce s nimi měl smluvené znamení. Řekl: "Je to ten, kterého políbím. Chopte se ho a veďte ho opatrně."
45. A když přišel, ihned přistoupil k němu a řekl: "Rabbi, Rabbi," a políbil ho.
46. Tehdy na něj vztáhli ruce a chopili se ho.
47. Jeden z těch, kdo stáli kolem něj, však vytasil meč, zasáhl otroka nejvyššího kněze a usekl mu ucho.
48. Tehdy jim Ježíš odpověděl a řekl: "Vypravili jste se jako na zločince, s meči a holemi, abyste mě zatkli?
49. Každý den jsem byl s vámi, vyučoval jsem v chrámu a nezatkli jste mě. Ale ať se naplní Písma!"
50. Tehdy ho všichni opustili a utekli.
51. Ale jeden mladík šel za ním oblečen do lněného plátna na nahém těle. A když ho mládenci chytili,
52. nechal tam to plátno a utekl nahý.
53. Ježíše pak odvedli k nejvyššímu knězi, u něhož se sešli všichni velekněží i starší a zákoníci.
54. Petr ho ale zpovzdálí následoval až dovnitř, na dvůr nejvyššího kněze a tam si sedl mezi sluhy a ohříval se u ohně.
55. Velekněží s celou veleradou pak proti Ježíši hledali svědectví, aby ho vydali na smrt, ale žádné nenalézali.
56. Mnozí totiž proti němu křivě svědčili, ale jejich svědectví se neshodovala.
57. Potom někteří povstali a křivě proti němu svědčili:
58. "My jsme ho slyšeli, jak řekl: 'Já zbořím tento chrám udělaný rukama a za tři dny postavím jiný, neudělaný rukama.'"
59. Ale ani tak se jejich svědectví neshodovala.
60. Tehdy povstal uprostřed nejvyšší kněz a zeptal se Ježíše: "Nic neodpovídáš? Co proti tobě svědčí tito muži?"
61. Ale on mlčel a nic neodpověděl. Nejvyšší kněz se ho tedy ptal znovu a řekl mu: "Jsi ty Kristus, ten Syn Požehnaného?"
62. Ježíš řekl: "Já jsem. A vy uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet s nebeskými oblaky."
63. Tehdy nejvyšší kněz roztrhl své roucho a řekl: "K čemu ještě potřebujeme svědky?
64. Slyšeli jste rouhání! Co si o tom myslíte?" A všichni ho odsoudili, že je hoden smrti.
65. A někteří po něm začali plivat a zahalovat mu tvář a bít ho pěstmi a říkat mu: "Prorokuj!" A sluhové ho tloukli holemi.
66. A zatímco byl Petr dole na dvoře, přišla tam jedna ze služek nejvyššího kněze,
67. a když si všimla Petra, jak se ohřívá, podívala se na něj a řekla: "Ty jsi byl také s tím Ježíšem z Nazaretu."
68. Ale on to zapřel. Řekl: "Nevím, ani nerozumím, o čem mluvíš!" A vyšel ven před dvůr. A tehdy zakokrhal kohout.
69. Potom ho ta služebná uviděla znovu a začala říkat těm, kdo stáli kolem: "Tohle je jeden z nich!"
70. On to však znovu zapíral. Po malé chvíli říkali zase ti kolemstojící Petrovi: "Jistěže jsi jeden z nich, vždyť jsi Galilejec. I tvé nářečí to dokazuje!"
71. On se ale začal proklínat a přísahat: "Toho člověka, o kterém mluvíte, neznám!"
72. A vtom zakokrhal kohout podruhé a Petr si vzpomněl na slova, která mu Ježíš řekl: "Dříve než se dvakrát ozve kohout, třikrát mě zapřeš." A když na to pomyslel, rozplakal se.

15. kapitola

1. A hned za svítání, když se velekněží poradili se staršími a se zákoníky i s celou veleradou, svázali Ježíše, odvedli ho a vydali Pilátovi.
2. Pilát se ho zeptal: "Ty jsi ten židovský král?" Ale on mu odpověděl: "Ty to říkáš."
3. Potom ho velekněží začali obviňovat z mnoha věcí, ale on nic neodpovídal.
4. Pilát se ho tedy znovu zeptal: "Nic neodpovídáš? Pohleď, z kolika věcí tě obviňují."
5. Ježíš ale stejně nic neodpověděl, takže se Pilát divil.
6. Byl však zvyklý propouštět jim ve svátek jednoho vězně, za kterého prosili.
7. Tehdy byl společně s jinými vzbouřenci, kteří při vzpouře spáchali vraždu, uvězněn jeden jménem Barabáš.
8. Zástup se tedy dal do křiku a začal prosit Piláta o to, co jim dělal vždycky.
9. Pilát jim ale odpověděl: "Chcete, abych vám propustil židovského krále?"
10. (Poznával totiž, že mu ho velekněží vydali ze závisti.)
11. Velekněží však vyburcovali zástup, ať žádá, aby jim raději propustil Barabáše.
12. Pilát jim tedy znovu odpověděl a řekl: "Co tedy chcete, abych udělal s tím, kterého nazýváte králem Židů?"
13. A oni znovu zakřičeli: "Ukřižuj ho!"
14. Pilát jim řekl: "A co udělal zlého?" Ale oni křičeli ještě víc: "Ukřižuj ho!"
15. A Pilát, který chtěl vyhovět davu, jim propustil Barabáše, ale Ježíše nechal zbičovat a vydal ho k ukřižování.
16. Tehdy ho vojáci odvedli dovnitř na nádvoří paláce zvaného Pretorium a svolali celou posádku.
17. Oblékli mu purpurový plášť a nasadili mu korunu upletenou z trní.
18. Pak ho začali zdravit: "Buď zdráv, židovský králi!"
19. Bili ho holí do hlavy, plivali na něj, klekali před ním a klaněli se mu.
20. Když se mu dost naposmívali, svlékli z něho ten plášť a oblékli mu jeho šaty. Potom ho vyvedli, aby ho ukřižovali.
21. A přinutili nějakého kolemjdoucího, Šimona Kyrénského (otce Alexandra a Rufa), který šel z pole, aby vzal jeho kříž.
22. Vedli ho na místo zvané Golgota, což v překladu znamená Místo lebky.
23. Dávali mu pít víno s myrhou, ale on to nepřijal.
24. A jak ho křižovali, dělili si jeho šaty a házeli o ně los, kdo si co vezme.
25. Když ho ukřižovali, byla třetí hodina dne.
26. A nad ním byl napsán nápis jeho viny: "ŽIDOVSKÝ KRÁL."
27. Spolu s ním ukřižovali dva zločince, jednoho po jeho pravici a druhého po levici.
28. Tak se naplnilo Písmo, které říká: "Byl započten mezi zločince."
29. Kolemjdoucí mu spílali, pokyvovali hlavami a říkali: "Aha! Ty, který boříš chrám a za tři dny ho stavíš,
30. zachraň sám sebe a sestup z kříže!"
31. Podobně se posmívali i velekněží se zákoníky a říkali jeden druhému: "Jiné spasil, ale sám se spasit nemůže!
32. Ať ten Kristus, ten král Izraele, teď sestoupí z kříže, abychom to uviděli a uvěřili." A hanobili ho i ti, kdo byli ukřižováni s ním.
33. A když přišla šestá hodina, nastala po celé zemi tma až do deváté hodiny.
34. A o deváté hodině Ježíš hlasitě vykřikl: "Eloi, Eloi, lama sabachtani?" což v překladu znamená: "Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?"
35. A když to uslyšeli někteří z kolemstojících, říkali: "Podívejte, volá Eliáše!"
36. Jeden z nich tedy odběhl, naplnil houbu octem, dal ji na větev a dával mu napít se slovy: "Nechte ho; uvidíme, jestli přijde Eliáš, aby ho dal dolů!"
37. Ale Ježíš hlasitě vykřikl a vydechl naposled.
38. A chrámová opona se roztrhla na dva kusy odshora až dolů.
39. A když setník, který stál naproti němu, uviděl, jak vykřikl a naposled vydechl, řekl: "Ten člověk byl opravdu Boží Syn!"
40. Byly tam také ženy, které přihlížely zpovzdálí; mezi nimi i Marie Magdaléna a Marie, matka Jozese a Jakuba Menšího, a Salome.
41. Ty ho následovaly a sloužily mu, když byl ještě v Galileji, a s nimi mnoho jiných, které s ním přišly do Jeruzaléma.
42. A protože už nastal večer a byl den připravování (to jest den před sobotou),
43. přišel Josef z Arimatie, ctihodný člen rady, jenž sám také očekával Boží království, osmělil se a vešel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo.
44. Pilát se ale podivil, že Ježíš už zemřel. Zavolal tedy setníka a zeptal se ho, je-li to dlouho, co zemřel.
45. A když se to od setníka dozvěděl, daroval tělo Josefovi.
46. Ten nakoupil plátno, a když ho sňal z kříže, ovinul ho tím plátnem a pochoval ho do hrobu, který byl vytesán ve skále. Ke dveřím hrobu pak přivalil kámen.
47. Ale Marie Magdaléna a Marie Jozesova se dívaly, kam byl pochován.

16. kapitola

1. Když pak skončila sobota, nakoupily Marie Magdaléna, Marie Jakubova a Salome vonné masti, aby mohly jít pomazat Ježíše.
2. Za svítání prvního dne týdne tedy přišly k hrobu, jakmile vyšlo slunce.
3. Ale říkaly si: "Kdo nám odvalí kámen ode dveří hrobu?"
4. (A když vzhlédly, spatřily, že kámen je odvalen.) Byl totiž velmi veliký.
5. A když vešly do hrobu, uviděly napravo sedět mladíka oblečeného bílým rouchem a vylekaly se.
6. On jim však řekl: "Nelekejte se. Hledáte ukřižovaného Ježíše z Nazaretu. Vstal, není tu. Pohleďte na místo, kam ho položili.
7. Jděte ale a řekněte jeho učedníkům, i Petrovi, že jde před vámi do Galileje. Tam ho spatříte, jak vám řekl.
8. A tak rychle vyšly ven a utekly od hrobu, neboť na ně přišel strach a úžas. A nikomu nic neřekly, protože se bály.
9. A když Ježíš vstal z mrtvých ráno v neděli, ukázal se nejdříve Marii Magdaléně, té, ze které vyhnal sedm démonů.
10. Ta šla a oznámila to těm, kdo bývali s ním a nyní truchlili a plakali.
11. A ti, když slyšeli, že žije a že ho viděla, neuvěřili.
12. Potom se jiným způsobem ukázal dvěma z nich na cestě, když šli na venkov.
13. A ti šli a oznámili to ostatním. Ani těm neuvěřili.
14. Nakonec se ukázal jedenácti, když spolu seděli, a vyčítal jim jejich nevěru a tvrdost srdce, protože nevěřili těm, kdo ho viděli vzkříšeného.
15. Potom jim řekl: "Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření.
16. Kdo uvěří a pokřtí se, bude spasen, ale kdo neuvěří, bude odsouzen.
17. Ty, kdo uvěří, pak budou provázet tato znamení: v mém jménu budou vymítat démony, budou mluvit v nových jazycích,
18. budou brát hady, a kdyby vypili něco jedovatého, nijak jim to neublíží; budou vkládat ruce na nemocné a bude jim dobře."
19. Když k nim tedy Pán domluvil, byl vzat vzhůru do nebe a posadil se po Boží pravici.
20. A oni vyšli a kázali všude a Pán jim pomáhal a potvrzoval slovo znameními, která je doprovázela. Amen.