1. kapitola

1. Počátek evangelia Ježíše Krista, Božího Syna.
2. Jak je napsáno v Prorocích: "Hle, já před tvou tváří posílám svého posla, který připraví tvou cestu před tebou."
3. "Hlas volajícího na poušti: Připravte Pánovu cestu! Napřimujte jeho stezky!"
4. Tak přišel Jan, křtil na poušti a kázal křest pokání na odpuštění hříchů.
5. Vycházela k němu celá judská země i všichni Jeruzalémští, a když vyznávali své hříchy, křtil je v řece Jordán.
6. Jan byl oblečen velbloudí srstí a koženým pasem kolem boků a jedl kobylky a lesní med.
7. Kázal a říkal: "Po mně přichází ten, který je silnější než já! Já nejsem hoden ani sehnout se a rozvázat řemínek jeho obuvi.
8. Jistě, já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem Svatým."
9. V těch dnech se pak stalo, že přišel Ježíš z galilejského Nazaretu a byl od Jana pokřtěn v Jordánu.
10. A hned když vystupoval z vody, uviděl protržená nebesa a Ducha sestupujícího na něj jako holubice.
11. A z nebe zazněl hlas: "Ty jsi ten můj milovaný Syn, v němž jsem nalezl zalíbení."
12. A hned ho Duch vypudil na poušť.
13. Byl na poušti čtyřicet dní a pokoušel ho Satan. Byl tam s divokou zvěří a sloužili mu andělé.
14. A když byl Jan uvězněn, Ježíš přišel do Galileje a kázal evangelium Božího království.
15. Říkal: "Čas se naplnil a Boží království se přiblížilo. Čiňte pokání a věřte evangeliu!"
16. A když procházel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a Ondřeje, jeho bratra, jak házejí síť do moře (protože to byli rybáři).
17. Ježíš jim řekl: "Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí!"
18. A hned opustili své sítě a šli za ním.
19. Když pak kousek poodešel, uviděl Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana, jak na lodi spravují sítě.
20. A hned je povolal. Oni pak nechali svého otce Zebedea na lodi s nádeníky a odešli za ním.
21. Potom přišli do Kafarnaum a on hned v sobotu vešel do synagogy a učil.
22. A tam žasli nad jeho učením, protože je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako zákoníci.
23. V jejich synagoze byl právě člověk v moci nečistého ducha. Vykřikl:
24. "Ach, co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zničit? Znám tě, kdo jsi - ten Svatý Boží!"
25. Ježíš mu pohrozil a řekl: "Zmlkni a vyjdi z něj!"
26. A ten nečistý duch jím zalomcoval, hlasitě vykřikl a vyšel z něho.
27. A všichni byli tak ohromeni, že se začali ptát jeden druhého: "Co tohle je? Co je to za nové učení? Vždyť rozkazuje s mocí i těm nečistým duchům a poslouchají ho!"
28. A zpráva o něm se hned roznesla po celém galilejském kraji.
29. A hned když vyšli ze synagogy, přišli domů k Šimonovi a Ondřejovi spolu s Jakubem a Janem.
30. Šimonova tchyně tam ležela v horečce, a tak mu o ní hned pověděli.
31. Přistoupil tedy, vzal ji za ruku a zvedl ji. Horečka ji hned opustila a ona je začala obsluhovat.
32. Když potom nastal večer a zapadlo slunce, přinesli k němu všechny nemocné i ty, kteří byli posedlí démony.
33. Celé město se seběhlo ke dveřím
34. a on uzdravil množství lidí trápených různými neduhy a vyhnal množství démonů. A nedovoloval démonům mluvit, protože ho znali.
35. Ráno pak vstal dlouho před rozedněním a vyšel ven. Odešel na opuštěné místo a tam se modlil.
36. Ale Šimon a ti, kdo byli s ním, se za ním pustili.
37. A když ho našli, řekli mu: "Všichni tě hledají."
38. A on jim řekl: "Pojďme dál, do okolních městeček, abych kázal i tam. Vždyť proto jsem přišel."
39. Kázal tedy v jejich synagogách po celé Galileji a vymítal démony.
40. Tehdy k němu přišel malomocný. Padl před ním na kolena a prosil ho: "Kdybys jen chtěl, můžeš mě očistit!"
41. Ježíš pak naplněn soucitem vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl mu: "Chci, buď očištěn!"
42. A jakmile to Ježíš řekl, hned od něj malomocenství odstoupilo a byl očištěn.
43. A hned ho poslal pryč s přísným varováním:
44. "Dej pozor, abys nikomu nic neříkal. Jdi ale, ukaž se knězi a obětuj za své očištění to, co přikázal Mojžíš, na svědectví pro ně."
45. Ale on vyšel a začal hodně mluvit a rozhlašovat tu věc tak, že Ježíš už nemohl veřejně vejít do města, ale zůstával venku na opuštěných místech. A lidé k němu přicházeli odevšad.

 

2. kapitola

1. A po několika dnech opět přišel do Kafarnaum a proslechlo se, že je doma.
2. A hned se shromáždilo takové množství, že se už nemohli vejít ani ke dveřím. A mluvil jim slovo.
3. Tehdy k němu přišli s ochrnutým, kterého nesli čtyři muži.
4. A když ho k němu nemohli kvůli zástupu přinést, odkryli střechu nad místem, kde byl, a když ji probořili, spustili dolů lůžko, na kterém ležel ten ochrnutý.
5. Když Ježíš uviděl jejich víru, řekl tomu ochrnutému: "Synu, tvé hříchy jsou ti odpuštěny."
6. Byli tu ale někteří ze zákoníků. Seděli tam a v srdcích uvažovali:
7. "Proč mluví tak rouhavě? Kdo kromě samotného Boha může odpustit hříchy?"
8. Ježíš však ve svém duchu hned poznal, že takto sami pro sebe uvažují, a řekl jim: "Proč ve svých srdcích takto uvažujete?
9. Co je snadnější? Říci ochrnutému: Tvé hříchy jsou odpuštěny, anebo říci: Vstaň, vezmi své lůžko a choď?
10. Ale abyste věděli, že Syn člověka má na zemi moc odpouštět hříchy" - tehdy pověděl ochrnutému -
11. "říkám ti, vstaň, vezmi své lůžko a jdi domů."
12. A on hned vstal, přede všemi vzal své lůžko a odešel, takže všichni žasli a oslavovali Boha se slovy: "Nic takového jsme nikdy neviděli."
13. Ježíš pak znovu vyšel k moři. Všechen zástup přicházel k němu a on je vyučoval.
14. Cestou uviděl Léviho, Alfeova syna, jak sedí na celnici, a řekl mu: "Pojď za mnou." A on vstal a šel za ním.
15. Když pak byl Ježíš za stolem v jeho domě, stalo se, že i mnozí celníci a hříšníci stolovali s Ježíšem a s jeho učedníky. Bylo jich totiž mnoho, kteří šli za ním.
16. Když však zákoníci a farizeové uviděli, že jí s celníky a hříšníky, říkali jeho učedníkům: "Jak to, že jí a pije s celníky a hříšníky?"
17. Když to Ježíš uslyšel, řekl jim: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem volat spravedlivé, ale hříšné k pokání."
18. Janovi učedníci a farizeové se postili. Někteří přišli a řekli mu: "Proč se učedníci Jana a farizeů postí, ale tvoji učedníci se nepostí?"
19. Ježíš jim odpověděl: "Mohou se ženichovi přátelé postit, dokud je ženich s nimi? Dokud mají ženicha u sebe, nemohou se postit.
20. Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat, a tehdy, v těch dnech, se budou postit.
21. Nikdo nepřišívá záplatu z nové látky ke starému plášti; jinak utrhne ta nová záplata i od starého a díra je ještě horší.
22. Nikdo také nelije nové víno do starých nádob; jinak to nové víno roztrhne nádoby, víno se vylije a nádoby se zničí. Nové víno se přece lije do nových nádob."
23. Stalo se pak, že v sobotu procházel obilím a jeho učedníci začali cestou vytrhávat klasy.
24. Farizeové mu tedy řekli: "Pohleď, proč dělají, co se v sobotu nesmí?"
25. Řekl jim: "Copak jste nikdy nečetli, co udělal David, když měl nouzi a hlad, on i ti, kdo byli s ním?
26. Jak vešel do Božího domu za nejvyššího kněze Abiatara a jedl posvátné chleby předložení, které nikdo kromě kněží nesmí jíst, a dal i těm, kdo byli s ním?"
27. A řekl jim: "Sobota byla učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu.
28. Proto je Syn člověka Pánem i nad sobotou."

 

3. kapitola

1. Pak opět vešel do synagogy a byl tu člověk, který měl uschlou ruku.
2. A sledovali ho, zda ho uzdraví v sobotu, aby ho mohli obžalovat.
3. On řekl tomu člověku, který měl uschlou ruku: "Postav se doprostřed."
4. A řekl jim: "Smí se v sobotu konat dobro, nebo zlo? Zachránitživot nebo ho zničit?" Ale oni mlčeli.
5. A když se po nich s hněvem rozhlédl, zarmoucen nad tvrdostí jejich srdce, řekl tomu člověku: "Natáhni tu ruku." A on ji natáhl a byla znovu zdravá jako ta druhá.
6. Farizeové pak hned odešli a radili se proti němu s herodiány, jak by ho zahubili.
7. Ježíš však odešel se svými učedníky k moři a šla za ním veliká spousta lidí z Galileje a z Judska
8. i z Jeruzaléma a z Idumeje, ze Zajordánska a z okolí Týru a Sidonu. Když slyšeli, jaké věci dělal, přišla jich k němu veliká spousta.
9. Proto řekl svým učedníkům, aby pro něj měli stále připravenou loďku kvůli zástupu, aby ho neumačkali.
10. Uzdravil jich totiž tolik, že všichni, kdo měli nějaká trápení, se na něj vrhali, aby se ho dotkli.
11. A nečistí duchové, jakmile ho uviděli, padali před ním a křičeli: "Ty jsi ten Boží Syn!"
12. Ale on jim velmi hrozil, aby ho neuváděli ve známost.
13. Potom vystoupil na horu, povolal k sobě ty, které sám chtěl, a ti přišli k němu.
14. Ustanovil jich dvanáct, aby byli s ním a aby je poslal kázat
15. a aby měli moc uzdravovat nemoci a vymítat démony:
16. Šimona (kterému dal jméno Petr),
17. Jakuba Zebedeova a Jakubova bratra Jana (kterým dal jméno Boanerges, to jest "Synové hromu")
18. a Ondřeje, Filipa, Bartoloměje, Matouše, Tomáše, Jakuba Alfeova, Tadeáše, Šimona Kananitu
19. a Jidáše Iškariotského, který ho také zradil. A šli s ním do domu.
20. A znovu se sešel takový zástup, že se nemohli ani najíst chleba.
21. A když se to dozvěděli jeho příbuzní, vyšli, aby si ho vzali, protože lidé říkali, že se pominul.
22. Zákoníci, kteří přišli z Jeruzaléma, pak říkali, že má Belzebula a že vymítá démony skrze knížete démonů.
23. A tak je zavolal a mluvil k nim v podobenstvích: "Jak může Satan vymítat Satana?
24. Pokud se království rozdělí samo proti sobě, nemůže to království obstát.
25. Také když se dům rozdělí sám proti sobě, nemůže ten dům obstát.
26. Jestliže tedy Satan povstal sám proti sobě a je rozdělen, nemůže obstát, ale je s ním konec.
27. Nikdo však nemůže přijít do domu siláka a uloupit jeho majetek, pokud toho siláka nejdříve nespoutá. Teprve tehdy vyloupí jeho dům."
28. "Amen, říkám vám, že všechny hříchy budou lidským synům odpuštěny, i rouhání, jakkoli by se rouhali.
29. Ale kdokoli by se rouhal proti Duchu Svatému, tomu nebude odpuštěno na věky, ale propadl věčnému odsouzení."
30. Říkali totiž o něm: "Má nečistého ducha."
31. Tehdy přišli jeho bratři a matka. Zůstali venku a vzkázali mu, že ho volají.
32. A kolem něj seděl zástup lidí. Řekli mu: "Podívej se, tvá matka a tvoji bratři jsou venku a hledají tě."
33. On jim však odpověděl: "Kdo je má matka a moji bratři?"
34. Rozhlédl se po těch, kdo seděli okolo něj, a řekl: "Pohleďte, to je má matka a moji bratři.
35. Kdokoli totiž koná Boží vůli, ten je můj bratr a sestra a matka."

 

4. kapitola

1. Tehdy začal znovu vyučovat u moře. Shromáždil se k němu tak obrovský zástup, že nastoupil do lodi na moři a posadil se; a celý ten zástup byl na zemi u moře.
2. Učil je v podobenstvích mnoha věcem a ve svém vyučování jim řekl:
3. "Slyšte: Hle, vyšel rozsévač, aby rozsíval.
4. A při tom rozsívání se stalo, že některé semeno padlo podél cesty a přiletěli nebeští ptáci a sezobali je.
5. Jiné padlo na skalnaté místo, kde nemělo mnoho země, a ihned vzešlo, protože nemělo hloubku země.
6. Když pak vyšlo slunce, spálilo je; a protože nemělo kořen, uschlo.
7. Jiné zase padlo do trní, a když trní vyrostlo, udusilo je a nevydalo úrodu.
8. Jiné však padlo do dobré země a vydalo vzhůru vystupující a rostoucí úrodu. Některé přineslo třicetinásobek, jiné šedesátinásobek a jiné stonásobek."
9. Tehdy jim řekl: "Kdo má uši k slyšení, ať slyší."
10. A jakmile byl o samotě, ptali se ho ti, kdo byli s ním spolu s dvanácti, na to podobenství.
11. Řekl jim tedy: "Vám je dáno poznat tajemství Božího království, ale těm, kdo jsou mimo něj, se to všechno děje v podobenstvích,
12. aby 'Hledíce hleděli, ale neviděli a slyšíce slyšeli, ale nerozuměli, aby se snad neobrátili a nebyly jim odpuštěny hříchy.'"
13. Tehdy jim řekl: "Vy to podobenství nechápete? Jak tedy porozumíte všem podobenstvím?
14. Ten rozsévač rozsívá slovo.
15. A ti podél cesty, kde se rozsívá slovo, jsou tito: Jakmile uslyší, ihned přichází Satan a bere to slovo, které bylo zaseto do jejich srdcí.
16. A podobně ti, kteří jsou osíváni na skalnaté půdě, jsou tito: Jakmile to slovo uslyší, hned ho s radostí přijímají,
17. ale nemají v sobě kořen a jsou nestálí. Když potom kvůli tomu slovu nastane soužení nebo pronásledování, hned se pohoršují.
18. A další jsou ti, kteří jsou osíváni do trní: To jsou ti, kteří slyší slovo,
19. ale pak přicházejí starosti tohoto světa, oklamání bohatstvím a chtivost po dalších věcech a dusí to slovo, takže se stává neplodným.
20. A toto jsou ti, kteří jsou oseti na dobré půdě: Slyší slovo, přijímají je a přinášejí úrodu - jedno třicetinásobnou, jiné šedesátinásobnou a jiné stonásobnou."
21. Dále jim řekl: "Přichází snad světlo proto, aby bylo postaveno pod nádobu nebo pod postel? Nemá být postaveno na stojan?
22. Není totiž nic skrytého, co by nemělo být zjeveno, ani nic tak utajeného, aby to nevyšlo najevo.
23. Má-li někdo uši k slyšení, ať slyší!"
24. Řekl jim také: "Dávejte pozor na to, co posloucháte. Jakou mírou měříte, takovou vám bude odměřeno a vám poslouchajícím bude přidáno.
25. Tomu, kdo má, totiž bude dáno, a tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má."
26. Potom řekl: "Boží království působí tak, jako když člověk hodí zrno na zem
27. a spí a vstává ve dne i v noci a to zrno klíčí a roste, a on neví jak.
28. Země totiž plodí úrodu sama - nejdříve stéblo, potom klas a potom zralé obilí v klasu.
29. A když úroda dozraje, ihned přiloží srp, protože nastala sklizeň."
30. Řekl také: "K čemu přirovnáme Boží království? Jakým podobenstvím ho představíme?
31. Je jako zrnko hořčice, které když je zaseto do země, je nejmenší ze všech semen na zemi.
32. Když je však zaseto, roste, až je větší než všechny byliny a vypouští veliké větve, takže i nebeští ptáci mohou hnízdit v jeho stínu."
33. A mluvil jim slovo v mnoha takových podobenstvích, tak jak byli schopni rozumět.
34. Nemluvil k nim jinak než v podobenstvích, ale svým učedníkům všechno v soukromí vysvětloval.
35. Toho dne, když už nastal večer, jim řekl: "Přeplavme se na druhou stranu."
36. Nechali tedy zástup na břehu a vzali ho, jak byl, na loďce. A byly s ním i jiné loďky.
37. Tehdy nastala veliká větrná bouře a vlny se valily na loď, takže se loď již naplňovala.
38. On ale spal na polštáři na lodní zádi, a tak ho vzbudili a řekli mu: "Mistře, ty nedbáš na to, že hyneme?"
39. Když se tedy probudil, napomenul vítr a řekl moři: "Zmlkni, utiš se!" A vítr se utišil a nastal naprostý klid.
40. Tehdy jim řekl: "Proč se tak bojíte? Jakto, že nemáte víru?"
41. A oni dostali veliký strach a říkali jeden druhému: "Kdo to tedy je, že ho poslouchá i vítr a moře?"

 

5. kapitola

1. Tehdy se přeplavili přes moře do kraje Gadarenců.
2. A jakmile vystoupil z lodi, ihned se s ním setkal člověk z hrobů v moci nečistého ducha.
3. Ten bydlel v hrobech a nikdo ho už nemohl ani svázat řetězem.
4. Býval totiž často spoután okovy a řetězy, ale on ty řetězy vždy roztrhal a okovy rozlámal a nikdo ho nemohl zkrotit.
5. Vždycky, ve dne i v noci, byl na horách a v hrobkách, křičel a tloukl se kamením.
6. Když pak z dálky uviděl Ježíše, přiběhl a poklonil se mu
7. a hlasitě vykřikl: "Co je ti do mě, Ježíši, Synu Nejvyššího Boha? Pro Boha tě zapřísahám, abys mě netrýznil!"
8. Ježíš mu totiž řekl: "Vyjdi z toho člověka, ty nečistý duchu!"
9. A tázal se ho: "Jak se jmenuješ?" On mu řekl: "Mé jméno je Legie, protože je nás mnoho,"
10. a velice ho prosil, aby je nevyháněl z toho kraje.
11. U hory se tam právě páslo veliké stádo vepřů
12. a všichni ti démoni ho prosili: "Pusť nás do těch vepřů, ať vejdeme do nich!"
13. Ježíš jim to hned povolil a ti nečistí duchové vyšli a vstoupili do těch vepřů. Stádo se pak rozběhlo ze srázu dolů do moře (bylo jich asi dva tisíce) a v moři se utopilo.
14. Ti, kdo ty vepře pásli, pak utekli a rozhlásili to ve městě i na venkově. Lidé tedy vyšli, aby viděli, co se to stalo.
15. Přišli k Ježíši a viděli toho, který býval posedlý a měl Legii, jak tam sedí oblečen a při zdravém rozumu, a dostali strach.
16. Ti, kteří to viděli, jim pak vylíčili, jak to bylo s tím posedlým a s těmi vepři,
17. a oni ho začali prosit, aby odešel z jejich kraje.
18. Když pak nastupoval na loď, žádal ho ten, který býval posedlý démony, aby s ním mohl zůstat.
19. Ježíš mu to ale nedovolil a řekl mu: "Jdi domů ke svým a oznam jim, jak veliké věci pro tebe udělal Pán a jak se nad tebou slitoval."
20. On tedy odešel a začal v Dekapoli kázat, co všechno pro něj Ježíš udělal. A všichni se divili.
21. Když se pak Ježíš zase přeplavil lodí na druhou stranu, sešel se k němu veliký zástup lidí. A byl u moře.
22. Vtom k němu přišel jeden z představených synagogy, jménem Jairus, a když ho uviděl, padl k jeho nohám
23. a velmi ho prosil: "Moje dcerka umírá. Pojď, vlož na ni ruce, aby byla uzdravena, a bude žít."
24. A tak s ním odešel a veliký zástup šel za ním a tlačili se na něj.
25. A byla tam jedna žena, která měla krvácení už dvanáct let.
26. Mnoho vytrpěla od mnoha lékařů, utratila všechno, co měla, ale nic jí neprospělo a bylo jí ještě hůř.
27. Když však uslyšela o Ježíši, přišla k němu davem zezadu a dotkla se jeho roucha.
28. Řekla totiž: "Jestli se dotknu aspoň jeho roucha, budu uzdravena."
29. A její krvácení ihned přestalo a poznala na těle, že byla z toho trápení uzdravena.
30. A Ježíš v sobě ihned poznal, že z něho vyšla moc. Otočil se v davu a řekl: "Kdo se dotkl mého roucha?"
31. Jeho učedníci mu řekli: "Vidíš, že se na tebe tlačí dav, a říkáš: 'Kdo se mě dotkl?'"
32. Ale on se rozhlížel, aby uviděl tu, která to udělala.
33. A když ta žena poznala, co se s ní stalo, přišla s bázní a rozechvěním, padla před ním na zem a řekla mu celou pravdu.
34. On jí však řekl: "Dcero, tvá víra tě uzdravila. Jdi v pokoji a buď uzdravena ze svého trápení."
35. A když ještě mluvil, přišli lidé z domu představeného synagogy se slovy: "Tvá dcera umřela. Proč ještě obtěžuješ mistra?"
36. Jakmile však Ježíš uslyšel, co říkali, řekl představenému synagogy: "Neboj se, jenom věř."
37. A nikomu nedovolil, aby ho doprovázel, kromě Petra a Jakuba a Jana, Jakubova bratra.
38. Když pak přišel k domu představeného synagogy a uviděl veliké pozdvižení a plačící a hlasitě naříkající,
39. vstoupil dovnitř a řekl jim: "Proč děláte pozdvižení a pláčete? To dítě neumřelo, ale spí."
40. A tak se mu vysmívali, ale on všechny vyhnal, vzal otce a matku dítěte i ty, kteří byli s ním, a vešel do místnosti, kde leželo dítě.
41. Vzal dívku za ruku a řekl jí: "Talita kumi," což se překládá: "Děvčátko, říkám ti, vstaň."
42. A ta dívka hned vstala a začala se procházet; bylo jí totiž dvanáct let. A zmocnil se jich veliký úžas.
43. On jim však jasně přikázal, aby se o tom nikdo nedozvěděl. A řekl jim, ať jí dají najíst.

 

6. kapitola

1. Potom odtud odešel a přišel do svého domovského města a jeho učedníci šli s ním.
2. Když nastala sobota, začal učit v synagoze; a mnozí, kteří ho slyšeli, žasli a říkali: "Odkud to má? A co to dostal za moudrost? A jak to, že se skrze jeho ruce dějí takové zázraky?
3. Není to snad ten tesař, syn Marie a bratr Jakuba, Jozese, Judy a Šimona? A nejsou snad jeho sestry tady s námi?" A tak se nad ním pohoršovali.
4. Ježíš jim tedy řekl: "Prorok není beze cti; jedině ve své vlasti, mezi svými příbuznými a ve svém domě."
5. A nemohl tam udělat žádný zázrak, jen na několik nemocných vložil ruce a uzdravil je.
6. Podivil se tedy nad jejich nevěrou a začal obcházet okolní městečka a učit.
7. Potom k sobě svolal dvanáct učedníků a začal je vysílat po dvou. Dal jim moc nad nečistými duchy
8. a přikázal jim, aby si na cestu nebrali nic kromě hole: ani mošnu, ani chléb, ani peníze do opasku,
9. ale aby měli obuté sandále a neoblékali si dvě košile.
10. Řekl jim také: "Kamkoli vejdete do domu, tam zůstaňte, dokud odtamtud nevyjdete.
11. A kdekoli by vás nepřijali a neposlouchali by vás, vyjděte odtamtud a vyklepte prach ze svých nohou na svědectví proti nim. Amen, říkám vám, že Sodomě a Gomoře bude v soudný den lehčeji než tomu městu."
12. A tak vyšli a kázali, aby lidé činili pokání.
13. Vymítali mnoho démonů a mnoho nemocných mazali olejem a uzdravovali.
14. Tehdy o něm uslyšel i král Herodes (protože jeho jméno se stalo známým) a řekl: "Jan Křtitel vstal z mrtvých, a proto se skrze něj dějí zázraky!"
15. Jiní však říkali: "Je to Eliáš" a jiní říkali: "Je to prorok jako jeden z těch dávných proroků."
16. Když to však uslyšel Herodes, řekl: "To je ten Jan, kterého jsem sťal. Byl vzkříšen z mrtvých!"
17. Herodes totiž sám poslal, zatkl Jana a spoutal ho ve vězení kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa, protože se s ní oženil.
18. Jan totiž Herodovi říkal: "Není ti dovoleno mít manželku svého bratra!"
19. Herodias to tedy měla proti němu a chtěla ho zabít, ale nemohla.
20. Herodes se totiž Jana bál, neboť věděl, že je to spravedlivý a svatý člověk, a tak ho chránil. Když ho slyšel, mnoho věcí i dělal a poslouchal ho rád.
21. Příhodný den však přišel, když Herodes na oslavu svých narozenin uspořádal hostinu pro své velmože a velitele a pro přední muže Galileje.
22. Když přišla dcera té Herodiady a zatančila, zalíbila se Herodovi i jeho spoluhodovníkům a král té dívce řekl: "Pros mne, o cokoli chceš, a dám ti to."
23. A přísahal jí: "O cokoli bys mne poprosila, to ti dám, až do polovice svého království."
24. Odešla tedy a řekla své matce: "O co mám poprosit?" A ona řekla: "O hlavu Jana Křtitele."
25. Hned tedy se spěchem přišla ke králi a prosila ho: "Chci, abys mi ihned dal na míse hlavu Jana Křtitele."
26. A král se velmi zarmoutil, ale kvůli svým přísahám a spoluhodovníkům ji nechtěl odmítnout.
27. A tak ten král hned poslal kata a přikázal, aby přinesl Janovu hlavu. A ten odešel, sťal ho ve vězení
28. a přinesl jeho hlavu na míse. Dal ji té dívce a ta dívka ji dala své matce.
29. Když to potom uslyšeli jeho učedníci, přišli, vzali jeho tělo a pochovali je do hrobu.
30. Potom se apoštolové sešli k Ježíši a oznámili mu všechno, co dělali i co učili.
31. Tehdy jim řekl: "Pojďte jen vy sami stranou na opuštěné místo a trochu si odpočiňte." Těch, kdo k nim přicházeli a zase odcházeli, bylo totiž tolik, že neměli ani chvilku na jídlo.
32. Odpluli tedy o samotě lodí na pusté místo.
33. Ale když odcházeli, mnozí je uviděli a poznali. Seběhli se tam ze všech měst pěšky, předešli je a sešli se k němu.
34. Když pak Ježíš vystoupil, uviděl veliký zástup lidí a byl naplněn soucitem k nim, protože byli jako ovce, které nemají pastýře. Tehdy je začal učit mnoha věcem.
35. A když už se připozdilo, přišli k němu jeho učedníci a řekli: "Tohle místo je pusté a už je moc hodin.
36. Propusť je, ať odejdou do okolních statků a vesnic a nakoupí si chléb, protože nemají co jíst."
37. On jim ale odpověděl: "Vy jim dejte najíst." Řekli mu: "Máme jít a nakoupit chléb za dvě stě denárů a dát jim najíst?"
38. On jim řekl: "Kolik máte chlebů? Jděte a podívejte se." Když to zjistili, řekli: "Pět, a dvě ryby."
39. Tehdy jim přikázal, aby všechny posadili po skupinách na zelené trávě.
40. Rozložili se tedy v řadách po stu a po padesáti lidech.
41. Potom vzal těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal a nalámal ty chleby a dával svým učedníkům, aby jim je předkládali. A ty dvě ryby rozdělil všem.
42. A tak se všichni najedli a byli nasyceni.
43. Potom sebrali dvanáct košů plných kousků chleba a ryb.
44. A těch, kteří ty chleby jedli, bylo kolem pěti tisíc mužů.
45. Potom hned své učedníky přinutil, aby nastoupili na loď a jeli napřed na druhou stranu k Betsaidě, než on rozpustí zástup.
46. A když se s nimi rozloučil, odešel na horu, aby se modlil.
47. Když pak nastal večer, byla loď uprostřed moře a on sám na zemi.
48. A uviděl je, jak se úmorně plaví, protože jeli proti větru. Při čtvrté noční hlídce pak k nim přicházel pěšky po moři a chtěl je minout,
49. ale oni, když ho uviděli, jak kráčí po moři, mysleli, že je to přízrak, a vykřikli strachy.
50. Všichni ho totiž uviděli a vyděsili se. Ale on s nimi hned promluvil a řekl jim: "Vzmužte se, to jsem já! Nebojte se."
51. A nastoupil k nim do lodi a vítr se utišil. A oni ještě daleko víc sami v sobě žasli a divili se.
52. Nepochopili totiž nic ohledně těch chlebů, protože jejich srdce bylo ztvrdlé.
53. A když se přeplavili, přijeli do genezaretské země a přistáli.
54. A jakmile vystoupili z lodi, lidé ho hned poznali
55. a oběhli celý ten kraj a začali na nosítkách přinášet nemocné tam, kde slyšeli, že je.
56. A kamkoli přišel, do vesnic, do měst nebo na venkov, lidé pokládali nemocné na tržištích a prosili ho, aby se mohli dotknout aspoň cípu jeho roucha. A kdokoli se ho dotkl, byl uzdraven.

 

7. kapitola

1. Potom se k němu sešli farizeové a někteří ze zákoníků, kteří přišli z Jeruzaléma.
2. A když uviděli některé jeho učedníky jíst chleby nečistýma (to jest neumytýma) rukama, rozzlobili se.
3. Farizeové a všichni Židé totiž nejedí, aniž by si obřadně umyli ruce, a tak dodržují tradici starších.
4. Když přijdou z trhu, nejedí, dokud se neočistí. A je ještě mnoho jiných věcí, které přijali a dodržují, jako očišťování pohárů, džbánů, měděných nádob a lehátek.
5. Farizeové a zákoníci se ho potom zeptali: "Proč tvoji učedníci nežijí podle tradice starších a jedí chléb nečistýma rukama?"
6. Ale on jim odpověděl: "Izaiáš o vás pokrytcích prorokoval dobře, jak je napsáno: 'Tento lid mne ctí svými rty, avšak jejich srdce je ode mne daleko.
7. Nadarmo mne ale uctívají, když učí učení a přikázání lidí.'
8. Opustili jste totiž Boží přikázání a dodržujete lidskou tradici, očišťování džbánů a pohárů. A takových podobných věcí děláte mnoho."
9. A řekl jim: "Zavrhujete Boží přikázání čistě, abyste zachovali svou tradici.
10. Vždyť Mojžíš řekl: 'Cti svého otce a svou matku' a 'Kdokoli by zlořečil otci nebo matce, ať propadne smrti.'
11. Vy ale říkáte, že kdyby člověk řekl svému otci nebo matce: 'To, čím bych ti měl vypomoci, je korban' (to jest dar Bohu),
12. tak už ho nenecháte nic udělat pro jeho otce nebo matku.
13. Rušíte Boží slovo svou tradicí, kterou jste ustanovili. A takových podobných věcí děláte mnoho."
14. Potom svolal všechen zástup a řekl jim: "Slyšte mne všichni a rozumějte.
15. Nic, co zvenčí vchází do člověka, ho nemůže pošpinit. Člověka ale špiní to, co vychází z něj!
16. Má-li kdo uši k slyšení, ať slyší."
17. Když pak odešel od zástupu do domu, jeho učedníci se ho vyptávali na to podobenství.
18. A on jim řekl: "Vy jste také tak nechápaví? Copak nerozumíte, že cokoli vchází do člověka zvenčí, ho nemůže pošpinit,
19. protože to nevchází do jeho srdce, ale do břicha a vychází to do stoky?" Tak očistil všechny pokrmy.
20. Potom řekl: "Co z člověka vychází, to člověka špiní.
21. Z nitra lidského srdce totiž vycházejí zlé myšlenky, cizoložství, smilnění, vraždy,
22. krádeže, lakomství, ničemnost, lest, nestydatost, závistivé oko, urážky, pýcha, bláznivost.
23. Všechny tyto zlé věci vycházejí z nitra a pošpiňují člověka."
24. Potom vstal a odešel odtud do končin Týru a Sidonu. Vešel do domu a nechtěl, aby se to někdo dozvěděl, ale nemohl se utajit.
25. Doslechla se o něm totiž žena, jejíž dcerka měla nečistého ducha. Přišla a padla mu k nohám
26. (ta žena byla Řekyně, rodem Syrofeničanka) a prosila ho, aby z její dcery vyhnal démona.
27. Ale Ježíš jí řekl: "Nech nejprve nasytit děti, protože není správné vzít chléb dětem a hodit ho štěňatům."
28. Ona mu však odpověděla: "Ano, Pane, ale ta štěňata jedí pod stolem z drobtů od dětí."
29. Řekl jí tedy: "Protože jsi řekla tato slova, jdi domů. Ten démon z tvé dcery vyšel."
30. A když přišla domů, zjistila, že dívka leží na lůžku a že démon odešel.
31. Tehdy Ježíš znovu vyšel z kraje Tyrských a Sidonských a prostředkem území Dekapole přišel ke Galilejskému moři.
32. Tehdy k němu přivedli hluchoněmého a prosili ho, aby na něj vložil ruku.
33. On si ho vzal stranou od zástupu, vložil mu prsty do uší, plivl a dotkl se jeho jazyka.
34. Potom vzhlédl k nebi, vzdychl a řekl mu: "Efata!" což znamená: "Otevři se!"
35. A jeho uši se ihned otevřely a pouto jeho jazyka se rozvázalo a začal mluvit správně.
36. Ježíš jim přikázal, aby to nikomu neříkali, ale čím více jim přikazoval, tím více to rozhlašovali.
37. A lidé byli nesmírně ohromeni. Říkali: "Všechno udělal dobře! Dokonce i hluchým dává sluch a němým řeč!"

 

8. kapitola

1. V těch dnech tam bylo velmi veliké množství lidí, a když už neměli nic k jídlu, Ježíš svolal své učedníky a řekl jim:
2. "Je mi líto toho zástupu. Vždyť zůstávají se mnou už tři dny a nemají co jíst.
3. Pokud je propustím hladové, cestou se vyčerpají; a někteří z nich přišli zdaleka."
4. Jeho učedníci mu odpověděli: "Jak bude někdo moci zde na poušti nasytit tyto lidi chlebem?"
5. Zeptal se jich tedy: "Kolik máte chlebů?" A oni řekli: "Sedm."
6. Přikázal tedy zástupu, aby se posadili na zem. Potom vzal těch sedm chlebů, vzdal díky, nalámal a dával svým učedníkům, aby je předkládali, a oni je předložili zástupu.
7. Měli také trochu rybiček. Ježíš je požehnal a řekl, ať předkládají i je.
8. A tak se najedli a byli nasyceni a nasbírali sedm košů nalámaných kousků, které zbyly.
9. Těch, kteří jedli, pak bylo okolo čtyř tisíc. Ježíš je potom propustil,
10. ihned nastoupil se svými učedníky na loď a přijel do dalmanutského kraje.
11. Tehdy přišli farizeové a začali se s ním hádat a pokoušet ho tím, že od něho chtěli znamení z nebe.
12. Ježíš si v duchu hluboce povzdychl a řekl: "Proč toto pokolení vyhledává znamení? Amen, říkám vám, že tomuto pokolení žádné znamení dáno nebude!"
13. A když je opustil, nastoupil zase do lodi a odplul na druhou stranu.
14. Zapomněli však vzít chléb a neměli s sebou na lodi víc než jeden bochník.
15. Tehdy jim přikazoval: "Dávejte pozor a varujte se kvasu farizeů a kvasu Heroda."
16. Dohadovali se tedy mezi sebou a říkali: "Nemáme žádný chléb."
17. Ježíš to ale věděl a řekl jim: "Proč se dohadujete, že nemáte chléb? Ještě nechápete a nerozumíte? Ještě máte ztvrdlé srdce?
18. Máte oči, a nevidíte? Máte uši, a neslyšíte? Už si nevzpomínáte?
19. Když jsem nalámal pět chlebů mezi pět tisíc mužů, kolik plných košů nalámaných kousků jste nasbírali?" Řekli mu: "Dvanáct."
20. "A co těch sedm chlebů mezi čtyři tisíce? Kolik plných košů nalámaných kousků jste sebrali?" A oni řekli: "Sedm."
21. Řekl jim: "Jak to, že ještě nerozumíte?"
22. Potom přišli do Betsaidy a tam k němu přivedli slepce a prosili ho, aby se ho dotkl.
23. Chytil tedy toho slepce za ruku a vyvedl ho ven za vesnici. Plivl mu na oči, vložil na něj ruce a ptal se ho: "Vidíš něco?"
24. A on vzhlédl a řekl: "Rozeznávám lidi, neboť vidím něco jako chodící stromy."
25. Potom mu znovu vložil ruce na oči a nechal ho vzhlédnout. Tehdy byl uzdraven, takže viděl všechno jasně i na dálku.
26. Poslal ho tedy domů se slovy: "Nechoď do té vesnice ani to nikomu z té vesnice neříkej."
27. Tehdy Ježíš a jeho učedníci vyšli do vesnic kolem Cesareje Filipovy. Po cestě se svých učedníků ptal: "Za koho mne mají lidé?"
28. Oni odpověděli: "Někteří za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní za jednoho z proroků."
29. Tehdy se jich zeptal: "A za koho mne máte vy?" Petr odpověděl a řekl mu: "Ty jsi Kristus!"
30. A on je přísně napomenul, aby to o něm nikomu neříkali.
31. Tehdy je začal učit, že Syn člověka musí mnoho vytrpět a být zavržen staršími, velekněžím i zákoníky, být zabit a po třech dnech vstát z mrtvých.
32. Ta slova mluvil otevřeně, a proto ho Petr vzal stranou a začal ho kárat.
33. Ježíš se ale obrátil, podíval se na své učedníky a pokáral Petra slovy: "Jdi za mnou, Satane! Nemyslíš na Boží věci, ale na lidské."
34. Potom svolal zástup se svými učedníky a řekl jim: "Chce-li někdo jít za mnou, ať se zřekne sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mne.
35. Kdokoli by si totiž chtěl zachránit duši, ztratí ji, ale kdokoli ztratí svou duši pro mne a pro evangelium, ten ji zachrání.
36. Vždyť co prospěje člověku, kdyby získal celý svět, ale uškodil své duši?
37. A co dá člověk na oplátku za svou duši?
38. Kdo by se totiž v tomto cizoložném a hříšném pokolení styděl za mne a za má slova, za toho se bude stydět i Syn člověka, až přijde ve slávě svého Otce se svatými anděly."

 

9. kapitola

1. A řekl jim: "Amen, říkám vám, že někteří z těch, kdo tu stojí, rozhodně nezakusí smrt, dokud nespatří, jak Boží království přišlo v moci."
2. Po šesti dnech pak Ježíš vzal k sobě Petra, Jakuba a Jana, vyvedl je samotné stranou na vysokou horu a proměnil se před nimi.
3. Jeho šaty se rozzářily a úplně zbělely jako sníh, tak jak by je žádný bělič na zemi nemohl vybílit.
4. A uviděli Eliáše a Mojžíše, jak mluví s Ježíšem.
5. Petr pak Ježíši odpověděl: "Rabbi, to je dobře, že jsme zde. Udělejme tedy tři stánky - jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi."
6. Nevěděl totiž, co by řekl, protože byli velmi vyděšení.
7. Tehdy se objevil oblak a zastínil je a z toho oblaku zazněl hlas, který řekl: "Toto je můj milovaný Syn. Toho poslouchejte."
8. A náhle, když se rozhlédli, neviděli už nikoho jiného než samotného Ježíše s nimi.
9. Když pak sestupovali z hory, přikázal jim, aby nikomu nevyprávěli, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých.
10. Nechali si tedy tu věc pro sebe a dohadovali se, co to je 'vstát z mrtvých'.
11. Potom se ho ptali: "Proč zákoníci říkají, že nejdříve musí přijít Eliáš?"
12. Ale on jim odpověděl: "Jistě, nejdříve přijde Eliáš a všechno napraví. A co je napsáno o Synu člověka? Že musí mnoho vytrpět a být pohrdán.
13. Ale říkám vám, že Eliáš také přišel a oni mu udělali, co chtěli, tak jak je to o něm napsáno."
14. Když potom přišel k učedníkům, uviděl, že je kolem nich veliký zástup a že se s nimi hádají zákoníci.
15. A jakmile ho všichni v zástupu spatřili, byli velmi překvapeni a běželi k němu a zdravili ho.
16. Zeptal se tedy zákoníků: "Proč se s nimi hádáte?"
17. A jeden ze zástupu mu odpověděl: "Mistře, přivedl jsem k tobě svého syna, který má němého ducha.
18. Kdekoli se ho zmocní, trhá jím a on pění a skřípe zuby a vyčerpá se. Řekl jsem tedy tvým učedníkům, aby ho vyhnali, ale nemohli!"
19. On mu ale odpověděl: "nevěřící pokolení, jak dlouho budu s vámi? Jak dlouho vás budu snášet? Přiveďte ho ke mně."
20. Přivedli ho tedy k němu, a jakmile ho uviděl, hned jím ten duch začal tak zmítat, že upadl, válel se po zemi a pěnil.
21. Ježíš se pak zeptal jeho otce: "Jak je to dlouho, co se mu tohle stává?" A on řekl: "Od dětství.
22. A často s ním házel i do ohně a do vody, aby ho zahubil. Ale můžeš-li něco udělat, slituj se nad námi a pomoz nám!"
23. Ježíš mu však řekl: "Můžeš-li tomu věřit. Pro věřícího je možné všechno."
24. A otec toho chlapce ihned se slzami vykřikl: "Pane, já věřím! Pomoz mé nevěře!"
25. Když ale Ježíš uviděl, že se sbíhá zástup, pohrozil tomu nečistému duchu a řekl mu: "Ty němý a hluchý duchu, já ti přikazuji: vyjdi z něho a víckrát do něj nevcházej!"
26. A tak s křikem a velikým zmítáním vyšel. A chlapec byl jako mrtvý, takže mnozí říkali, že zemřel.
27. Ježíš ho ale vzal za ruku, zvedl ho a on vstal.
28. A když vešel do domu, učedníci se ho v soukromí ptali: "Proč jsme ho my nemohli vyhnat?"
29. Řekl jim tedy: "Tento druh démonů nemůže nijak vyjít, jedině skrze modlitbu a půst."
30. Když pak odtamtud odešli, procházeli Galilejí, ale on nechtěl, aby o tom někdo věděl.
31. Učil totiž své učedníky a říkal jim: "Syn člověka bude vydán do lidských rukou a zabijí ho. A až bude zabit, třetího dne vstane z mrtvých."
32. Oni však to slovo nechápali a báli se ho zeptat.
33. Potom přišel do Kafarnaum, a když byl v domě, ptal se jich: "O čem jste to po cestě mezi sebou rozmlouvali?"
34. Ale oni mlčeli, protože se po cestě mezi sebou dohadovali, kdo z nich je větší.
35. Posadil se tedy, zavolal těch dvanáct a řekl jim: "Jestli někdo chce být první, bude posledníze všech a služebník všech."
36. Tehdy vzal dítě a postavil je uprostřed nich. Potom je vzal do náručí a řekl jim:
37. "Kdokoli by přijal jedno z takových dětí v mém jménu, přijímá mne, a kdokoli by přijal mne, nepřijímá mne, ale Toho, který mě poslal."
38. Jan mu tedy odpověděl: "Mistře, viděli jsme někoho, kdo nechodí s námi, jak ve tvém jménu vymítá démony a bránili jsme mu, protože nechodí s námi."
39. Ale Ježíš řekl: "Nebraňte mu. Vždyť není nikdo, kdo by udělal zázrak v mém jménu a mohl o mně snadno mluvit zle.
40. Vždyť kdo není proti nám, je s námi.
41. Kdokoli by vám totiž dal k pití pohár vody v mém jménu, protože jste Kristovi, říkám vám jistě, že rozhodně neztratí svou odplatu."
42. "Kdokoli by ale svedl jednoho z těchto maličkých, kteří věří ve mne, bylo by pro něj mnohem lepší, kdyby mu na krk pověsili mlýnský kámen a hodili ho do moře.
43. Kdyby tě sváděla tvá ruka, usekni ji. Je pro tebe lepší vejít zmrzačený do života, než mít obě ruce a jít do pekla, do toho neuhasitelného ohně,
44. kde 'jejich červ neumírá a oheň nehasne'.
45. A kdyby tě sváděla tvá noha, usekni ji. Je pro tebe lepší vejít chromý do života, než mít obě nohy a být uvržen do pekla, do toho neuhasitelného ohně,
46. kde 'jejich červ neumírá a oheň nehasne'.
47. A kdyby tě svádělo tvé oko, zahoď je. Je pro tebe lepší vejít jednooký do Božího království, než mít obě oči a být uvržen do pekelného ohně,
48. kde 'jejich červ neumírá a oheň nehasne'.
49. Neboť každý bude solen ohněm a každá oběť bude solena solí.
50. Sůl je dobrá. Když ale sůl přestane být slaná, čím ji osolíte? Mějte v sobě sůl a žijte spolu v pokoji."

 

10. kapitola

1. Potom vstal, odešel odtud a krajinou za Jordánem přišel do judského kraje. Tam se k němu znovu sešly zástupy a on je podle svého zvyku opět učil.
2. Tehdy k němu přišli farizeové a pokoušeli ho otázkou: "Smí muž propustit manželku?"
3. On jim však odpověděl: "Co vám přikázal Mojžíš?"
4. Oni řekli: "Mojžíš nám dovolil napsat potvrzení o rozvodu a tak ji propustit."
5. Ježíš jim tedy odpověděl: "To přikázání vám napsal kvůli tvrdosti vašeho srdce.
6. Ale od počátku stvoření je Bůh 'učinil muže a ženu'.
7. 'Proto člověk opustí svého otce i matku a přilne ke své manželce.
8. A ti dva budou jedno tělo,' takže už nejsou dva, ale jedno tělo.
9. Co tedy Bůh spojil, ať člověk nerozděluje."
10. Když potom byli v domě, učedníci se ho na tu věc vyptávali znovu.
11. Řekl jim tedy: "Kdokoli by propustil svou manželku a vzal si jinou, cizoloží proti ní.
12. A jestliže by žena propustila svého muže a vdala se za jiného, cizoloží."
13. Tehdy k němu přinášeli malé děti, aby se jich dotkl, ale učedníci přísně napomínali ty, kteří je přinášeli.
14. Když to ale uviděl Ježíš, rozhořčil se a řekl jim: "Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, protože takovým patří Boží království.
15. Amen, říkám vám, že kdokoli nepřijme Boží království jako dítě, nikdy do něho nevejde."
16. Tehdy je bral do náručí, pokládal na ně ruce a žehnal jim.
17. Když potom vycházel na cestu, přiběhl jeden muž, poklekl před ním a ptal se ho: "Dobrý mistře, co mám udělat, abych se stal dědicem věčného života?"
18. Ježíš mu však řekl: "Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, jen jediný - Bůh.
19. Přikázání znáš: 'Abys nezcizoložil, nezabil, neukradl, nevydal falešné svědectví, nepodvedl; cti svého otce i matku.'"
20. On mu odpověděl: "Mistře, to všechno jsem dodržoval odmalička."
21. A když se na něho Ježíš podíval, zamiloval si ho a řekl mu: "Jedno ti schází - jdi, prodej všechno, co máš, a dej chudým a budeš mít poklad v nebi. A pojď, vezmi kříž a následuj mne."
22. Ale on se z těch slov zarmoutil a smutně odešel. Měl totiž mnoho majetku.
23. A když se Ježíš rozhlédl, řekl svým učedníkům: "Jak nesnadno vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!"
24. Učedníci však nad těmi jeho slovy užasli. Ježíš jim tedy znovu odpověděl: "Synové, jak těžké je pro ty, kdo spoléhají na bohatství, vejít do Božího království.
25. Je snadnější, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby boháč vešel do Božího království."
26. Oni si tedy mezi sebou v nesmírném úžasu řekli: "Kdo tedy může být spasen?"
27. Ježíš se na ně podíval a řekl: "U lidí je to nemožné, ale ne u Boha, protože u Boha je možné všechno."
28. Petr mu tedy začal říkat: "Pohleď, my jsme všechno opustili a šli jsme za tebou."
29. Ježíš odpověděl: "Amen, říkám vám, že není nikdo, kdo by opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo ženu nebo děti nebo pole kvůli mně a kvůli evangeliu
30. a nepřijal by nyní v tomto čase stokrát tolik domů a bratrů a sester a matek a dětí a polí s pronásledováním a v nadcházejícím věku věčný život.
31. Mnozí první však budou poslední a poslední první."
32. Tehdy byli na cestě vzhůru do Jeruzaléma a Ježíš šel napřed. Byli ohromeni, a jak šli za ním, báli se. Vzal tedy těch dvanáct znovu k sobě a začal jim říkat, co se mu má stát:
33. "Hle, jdeme do Jeruzaléma a tam bude Syn člověka vydán velekněžím a zákoníkům. Odsoudí ho k smrti, vydají ho pohanům,
34. budou se mu vysmívat, zbičují ho, poplivou ho a zabijí, ale třetího dne vstane z mrtvých."
35. Tehdy k němu přistoupili Zebedeovi synové Jakub a Jan se slovy: "Mistře, chceme, abys pro nás udělal, o cokoli tě poprosíme."
36. Řekl jim tedy: "Co chcete, abych pro vás udělal?"
37. Oni mu řekli: "Dej nám, abychom mohli sedět ve tvé slávě jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici."
38. Ale Ježíš jim řekl: "Vy nevíte, o co prosíte. Můžete pít kalich, který já piji, a být pokřtěni křtem, kterým se já křtím?"
39. Oni mu řekli: "Můžeme." Ježíš jim však řekl: "Budete pít kalich, který já piji, a budete pokřtěni křtem, kterým se já křtím;
40. avšak dát vám sedět po mé pravici nebo levici, to není má věc, ale patří těm, pro které je to připraveno."
41. A když to uslyšelo ostatních deset, začali se na Jakuba a Jana hněvat.
42. Ježíš je však zavolal k sobě a řekl jim: "Víte, že ti, kterým se líbí vládnout nad národy, nad nimi panují a jejich velikáni nad nimi užívají moc.
43. Tak to ale mezi vámi nebude. Kdokoli by mezi vámi chtěl být veliký, bude vaším služebníkem,
44. a kdokoli by mezi vámi chtěl být první, bude otrokem všech.
45. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby se mu sloužilo, ale aby sloužil a aby dal svůj život jako výkupné za mnohé."
46. Potom přišli do Jericha. A když se svými učedníky a s velikým zástupem lidí vycházel z Jericha, seděl u cesty slepý Bartimeus, Timeův syn, a žebral.
47. Když uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, začal křičet a říkat: "Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!"
48. Mnozí ho přísně napomínali, aby mlčel, ale on křičel ještě více: "Synu Davidův, smiluj se nade mnou!"
49. Ježíš se tedy zastavil a řekl, ať ho zavolají. A když toho slepce volali, říkali mu: "Buď dobré mysli! Vstávej, volá tě!"
50. Odhodil tedy svůj plášť, vstal a přišel k Ježíši.
51. Ježíš mu odpověděl: "Co chceš, abych pro tebe udělal?" Ten slepec mu řekl: "Rabboni, ať vidím!"
52. Tehdy mu Ježíš řekl: "Jdi, tvá víra tě uzdravila." A on ihned prohlédl a následoval Ježíše na cestě.