21. kapitola

1. A když vzhlédl, spatřil bohaté, jak házejí své dary do pokladnice.
2. Tehdy spatřil také jednu chudou vdovu, jak tam hází dva haléřky,
3. a řekl: "Vpravdě vám říkám, že tato chudá vdova dala ze všech nejvíce.
4. Všichni totiž dávali dary Bohu ze svého nadbytku, ale tato žena dala ze svého nedostatku všechno živobytí, které měla."
5. A když někteří říkali o chrámu, jak je ozdoben pěkným kamením a obětními dary, řekl:
6. "Přijdou dny, kdy z toho, na co se díváte, nebude ponechán kámen na kameni: všechno bude zbořeno."
7. Zeptali se ho tedy: "Mistře, kdy to bude? A jaké bude znamení času, kdy se to má stát?"
8. On pak řekl: "Dejte pozor, abyste nebyli svedeni. Mnozí totiž přijdou pod mým jménem a budou říkat: 'Já jsem Kristus' a 'Čas se přiblížil.' Nechoďte tedy za nimi.
9. Kdybyste pak uslyšeli o válkách a nepokojích, neděste se; neboť se to musí nejdříve dít, ale konec nebude hned."
10. Tehdy jim řekl: "Povstane národ proti národu a království proti království.
11. Na různých místech budou veliká zemětřesení, hlady a mory a budou hrůzy a veliká znamení z nebe.
12. Ale před tím vším na vás vztáhnou ruce a budou vás pronásledovat. Budou vás vydávat do shromáždění a vězení a kvůli mému jménu vás povedou před krále a vládce.
13. Ale to se vám obrátí ve svědectví.
14. Proto uložte ve svých srdcích, abyste si předem nerozmýšleli, jak máte odpovídat,
15. neboť já vám dám ústa i moudrost, proti které nebude moci mluvit ani obstát žádný z vašich protivníků.
16. Budete však zrazováni i od rodičů a bratrů, od příbuzných i přátel a některé z vás vydají na smrt.
17. A všichni vás budou kvůli mému jménu nenávidět,
18. ale ani vlas z vaší hlavy se rozhodně neztratí.
19. Svou vytrvalostí získejte své duše."
20. "Když však spatříte Jeruzalém obležený vojskem, tehdy vězte, že se přiblížilo jeho zpustošení.
21. Tehdy ať ti, kdo jsou v Judsku, utíkají do hor a ti uprostřed něj ať vyjdou a ti, kdo jsou na venkově, ať do něho nevcházejí.
22. Neboť to budou dny pomsty, aby se naplnilo všechno, co je napsáno.
23. Ale běda bude v těch dnech těhotným a těm, které kojí, protože na zemi bude veliká tíseň a hněv proti tomuto lidu.
24. A budou padat ostřím meče a jako zajatci budou odvedeni mezi všechny národy a po Jeruzalému budou šlapat pohané, dokud se časy pohanů nenaplní."
25. "Tehdy budou znamení na slunci a na měsíci a na hvězdách a na zemi úzkost národů nevědoucích kam se podět před řvaním moře a vlnobitím.
26. Lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přijde na svět, neboť nebeské mocnosti budou otřeseny.
27. A tehdy spatří Syna člověka, jak přichází v oblaku s mocí a velikou slávou.
28. A až se toto začne dít, vzpřimte se a pozvedněte hlavy, protože se blíží vaše vykoupení."
29. Tehdy jim řekl podobenství: "Pohleďte na fíkovník i na všechny stromy.
30. Když vidíte, jak už pučí, sami poznáváte, že léto už je blízko.
31. Tak i vy, až uvidíte, jak se dějí tyto věci, vězte, že Boží království je blízko.
32. Amen, říkám vám, že toto pokolení rozhodně nepomine, než se toto všechno stane.
33. Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou."
34. "Ale dávejte na sebe pozor, aby vaše srdce nebyla obtěžkána hodováním a opilstvím a staráním se o tento život a ten den by na vás přišel nečekaně.
35. Neboť přijde jako past na všechny, kdo přebývají na povrchu celé země.
36. Proto bděte a modlete se v každý čas, abyste byli hodni uniknout všemu tomu, co se má dít, a postavit se před Synem člověka."
37. A tak ve dne učíval v chrámu, ale v noci vycházel a zůstával na hoře zvané Olivetská.
38. Za úsvitu pak k němu v chrámu přicházel všechen lid, aby ho poslouchal.

22. kapitola

1. Blížil se tedy svátek nekvašených chlebů, zvaný Veliká noc.
2. Velekněží a zákoníci tedy hledali způsob, jak by ho zabili, neboť se báli lidu.
3. Tehdy vstoupil Satan do Jidáše příjmením Iškariotského, který byl z počtu těch dvanácti.
4. Ten odešel a smluvil se s velekněžími a s veliteli chrámové stráže, jak by jim ho zradil.
5. Ti se zaradovali a domluvili se s ním, že mu dají peníze.
6. Souhlasil tedy a začal hledat příležitost, aby jim ho zradil někde mimo zástup.
7. Tehdy přišel den nekvašených chlebů, ve kterém měl být zabit beránek.
8. Poslal tedy Petra a Jana se slovy: "Jděte a připravte nám Hod beránka, abychom pojedli."
9. A oni mu řekli: "Kde chceš, ať ho připravíme?"
10. Řekl jim tedy: "Hleďte, až vejdete do města, potká vás člověk, který ponese džbán vody. Jděte za ním do domu, do kterého vejde,
11. a řekněte hospodáři toho domu: 'Mistr ti vzkazuje: Kde je místnost, v níž bych se svými učedníky pojedl beránka?'
12. On vám pak ukáže velikou horní místnost prostřenou k jídlu. Tam připravte večeři.
13. Když tedy odešli, našli všechno tak, jak jim řekl, a připravili beránka.
14. A když přišla ta chvíle, posadil se za stůl a dvanáct apoštolů s ním.
15. Tehdy jim řekl: "Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto beránka předtím, než budu trpět;
16. neboť vám říkám, že už ho nebudu jíst, dokud nedojde naplnění v Božím království."
17. A když vzal kalich, vzdal díky a řekl: "Vezměte jej a rozdělte mezi sebou;
18. neboť vám říkám, že už nebudu pít z plodu vinného kmene, dokud nepřijde Boží království."
19. A když vzal chléb, vzdal díky, rozlomil a dal jim ho se slovy: "To je mé tělo, které se dává za vás. To dělejte na mou památku."
20. Tak vzal i kalich, když bylo po večeři, a řekl: "Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi, která se prolévá za vás.
21. Ale pohleďte, ruka mého zrádce je se mnou na stole.
22. Syn člověka jde vskutku tak, jak je určeno, ale běda člověku, jímž je zrazován."
23. A oni se začali mezi sebou dohadovat, kdo z nich že je ten, který se to chystá udělat.
24. Tehdy také mezi nimi nastal spor, kdo z nich se zdá být největší.
25. On jim však řekl: "Králové národů nad nimi panují a ti, kdo nad nimi užívají moci, jsou nazýváni dobrodinci.
26. Ale vy to tak nedělejte. Naopak, kdo je mezi vámi největší, ať je jako nejmenší, a kdo je vůdce, jako ten, který slouží.
27. Neboť kdo je větší - ten, který sedí, nebo ten, který slouží? Zdali ne ten, který sedí? Ale já jsem mezi vámi jako ten, který slouží.
28. Vy jste se mnou zůstali v mých zkouškách
29. a já vám odkazuji království, jako ho můj Otec odkázal mně,
30. abyste jedli a pili za mým stolem v mém království a seděli na trůnech a soudili dvanáct pokolení Izraele."
31. Tehdy Pán řekl: "Šimone, Šimone, hle, Satan si vyžádal, aby vás tříbil jako pšenici.
32. Já jsem ale za tebe prosil, aby tvá víra nepřestala. A ty, až se jednou obrátíš, posiluj své bratry."
33. A on mu řekl: "Pane, s tebou jsem připraven jít i do vězení, i na smrt!"
34. On však odpověděl: "Říkám ti, Petře, dnes se kohout neozve, dokud třikrát nezapřeš, že mě znáš."
35. Tehdy jim řekl: "Když jsem vás poslal bez měšce, mošny a bez obuvi, měli jste snad v něčem nedostatek?" A oni řekli: "V ničem."
36. Řekl jim tedy: "Ale teď, kdo má měšec, ať si ho vezme, podobně i mošnu; a kdo nemá, ať prodá svůj plášť a koupí si meč.
37. Říkám vám totiž, že se na mně musí splnit ještě toto Písmo: 'Byl započten mezi zločince.' Neboť to, co je napsáno o mně, se naplňuje."
38. Oni tedy řekli: "Pane, pohleď, zde jsou dva meče. "A on jim řekl: "To stačí."
39. Když pak vyšel ven, šel podle svého zvyku na Olivetskou horu a šli za ním i jeho učedníci.
40. A když přišel na místo, řekl jim: "Modlete se, abyste nevešli do pokušení."
41. Sám se pak od nich vzdálil asi co by kamenem dohodil, poklekl na kolena a modlil se:
42. "Otče, pokud chceš, odejmi ode mne tento kalich; ať se však nestane má vůle, ale tvá!"
43. Tehdy se mu ukázal anděl z nebe a posiloval ho.
44. Modlil se tedy ve smrtelném zápase ještě horlivěji a jeho pot začal být jako krůpěje krve stékající na zem.
45. Když potom vstal od modlitby a přišel k učedníkům, nalezl je spící zármutkem.
46. Řekl jim: "Jak to, že spíte? Vstaňte a modlete se, abyste nevešli do pokušení."
47. A když ještě mluvil, hle, zástup a jeden ze dvanácti, jménem Jidáš, šel před nimi a přiblížil se k Ježíši, aby ho políbil.
48. Ježíš mu však řekl: "Jidáši, polibkem zrazuješ Syna člověka?"
49. Když tedy ti okolo něj uviděli, k čemu se schyluje, řekli mu: "Pane, máme se bít mečem?"
50. Jeden z nich zasáhl otroka nejvyššího kněze a usekl mu pravé ucho.
51. Ježíš však odpověděl: "Nechte už toho!" A dotkl se jeho ucha a uzdravil ho.
52. Tehdy Ježíš řekl těm velekněžím a velitelům chrámové stráže a starším, kteří na něj přišli: "Vypravili jste se jako na zločince, s meči a holemi?
53. Každý den jsem s vámi býval v chrámu a nevztáhli jste na mě ruce. Ale toto je vaše hodina a vláda temnoty."
54. A když ho zajali, vedli ho a přivedli do domu nejvyššího kněze. Petr ho ale zpovzdálí následoval,
55. a když uprostřed dvora zapálilioheň a společně se posadili, seděl Petr mezi nimi.
56. Jedna služebná si ho všimla, jak sedí u ohně, upřeně se na něj podívala a řekla: "Tenhle byl také s ním."
57. Ale on ho zapřel. Řekl: "Ženo, já ho neznám!"
58. A když si ho po malé chvíli všiml jiný, řekl: "Ty jsi také jeden z nich." Petr však řekl: "Člověče, nejsem!"
59. Když potom uplynula asi jedna hodina, začal někdo jiný tvrdit: "Opravdu, tenhle s ním byl také! Vždyť je také Galilejec!"
60. Petr však řekl: "Člověče, nevím, o čem mluvíš!" A vtom, když ještě mluvil, zakokrhal kohout
61. a Pán se obrátil a pohlédl na Petra. Tehdy se Petr rozpomenul na Pánovo slovo, jak mu řekl: "Dříve než se ozve kohout, třikrát mě zapřeš."
62. A Petr vyšel ven a hořce se rozplakal.
63. A ti muži, kteří hlídali Ježíše, se mu posmívali a tloukli ho.
64. Zahalili ho a bili ho do tváře a ptali se ho: "Prorokuj! Kdo tě udeřil?"
65. A mluvili proti němu mnoho jiného a rouhali se.
66. Jakmile pak nastal den, sešli se starší lidu, velekněží i zákoníci a odvedli ho do své velerady
67. se slovy: "Jestliže jsi Kristus, řekni nám to!" Ale on jim odpověděl: "Kdybych vám to řekl, stejně neuvěříte.
68. A kdybych se vás zeptal, stejně mi neodpovíte ani mě nepropustíte.
69. Od nynějška bude Syn člověka sedět po pravici Boží moci."
70. Tehdy všichni řekli: "Takže ty jsi Boží Syn?" Ale on jim odpověděl: "Vy to říkáte, protože já jsem."
71. Řekli tedy: "Nač ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to sami slyšeli z jeho úst!"

23. kapitola

1. Tehdy jich celé množství povstalo, odvedli ho k Pilátovi
2. a začali ho obviňovat. Říkali: "Nalezli jsme tohoto muže, jak rozvrací národ a brání dávat daně císaři a nazývá se Kristem králem.
3. Pilát se ho tedy zeptal: "Ty jsi ten židovský král?" Ale on mu odpověděl: "Ty to říkáš."
4. Pilát tedy řekl velekněžím a zástupům: "Žádnou vinu na tomto člověku nenacházím."
5. Ale oni tím více naléhali a říkali: "Bouří lid! Učí po celém Judsku počínaje od Galileje až sem!"
6. Když tedy Pilát uslyšel o Galileji, zeptal se, zda je ten člověk Galilejec.
7. A když se dozvěděl, že je z Herodova panství, poslal ho k Herodovi, který v těch dnech byl také v Jeruzalémě.
8. A když Herodes spatřil Ježíše, velice se zaradoval. Dávno ho totiž toužil vidět, protože o něm hodně slyšel, a doufal, že uvidí nějaký zázrak, který Ježíš udělá.
9. Vyptával se ho tedy mnohými slovy, ale on mu nic neodpověděl.
10. Stáli tam však velekněží a zákoníci a usilovně ho obviňovali.
11. A tak jím Herodes se svými vojáky pohrdl, a když se mu dost naposmíval, oblékl ho do skvostného roucha a poslal ho zpět k Pilátovi.
12. A toho dne se Pilát a Herodes spřátelili; předtím totiž byli spolu v nepřátelství.
13. Tehdy Pilát svolal velekněze a přední muže i lid
14. a řekl jim: "Přivedli jste mi tohoto člověka jako rozvraceče lidu; a hle, já jsem ho před vámi vyslechl a nenašel jsem na tom člověku žádnou vinu v tom, z čeho ho obviňujete.
15. Dokonce ani Herodes ne, neboť jsem vás poslal k němu. Pohleďte, nespáchal nic, za co by si zasloužil smrt!
16. Proto ho napomenu a propustím."
17. (Ve svátek jim totiž musel propouštět jednoho vězně.)
18. Ale všichni společně vykřikli: "Odstraň tohoto a propusť nám Barabáše!"
19. (Ten byl vsazen do vězení za nějakou vzpouru, která vznikla ve městě, a za vraždu.)
20. Pilát k nim tedy znovu promluvil, protože chtěl propustit Ježíše.
21. Ale oni křičeli: "Ukřižuj, ukřižuj ho!"
22. On jim tedy řekl potřetí: "Ale co tento muž udělal zlého? Nenašel jsem na něm žádnou smrtelnou vinu. Proto ho napomenu a propustím!"
23. Ale oni naléhali velikým křikem a dožadovali se, aby byl ukřižován. A jejich hlasy i hlasy velekněží sílily.
24. Pilát tedy rozhodl, aby se stalo podle jejich žádosti,
25. a propustil jim toho, který byl vsazen do vězení za vzpouru a vraždu, o něhož žádali, ale Ježíše vydal jejich vůli.
26. A když ho odváděli, chytili nějakého Šimona Kyrénského, který šel z pole, a naložili mu kříž, aby ho nesl za Ježíšem.
27. Šlo za ním veliké množství lidu i ženy, které nad ním plakaly a naříkaly.
28. Ježíš se k nim obrátil a řekl: "Dcery jeruzalémské, neplačte nade mnou, ale plačte nad sebou a nad svými dětmi.
29. Neboť hle, přicházejí dny, kdy řeknou: 'Blaze neplodným a lůnům, která nerodila, a prsům, které nekojily!'
30. Tehdy začnou říkat horám: 'Padněte na nás!' A kopcům: 'Přikryjte nás!'
31. Když se totiž toto děje zelenému stromu, co se stane se suchým?"
32. A k popravě s ním byli vedeni ještě dva jiní, zločinci.
33. Když pak přišli na místo zvané Lebka, ukřižovali ho tam, i ty zločince - jednoho po pravici a druhého po levici.
34. Tehdy Ježíš řekl: "Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co dělají!" A když si dělili jeho šaty, házeli o ně los.
35. Lidé tam stáli a dívali se; a s nimi se mu vysmívali také přední muži, kteří říkali: "Jiné spasil, tak ať spasí sám sebe, jestliže je to Kristus, ten Boží Vyvolený!"
36. A vojáci se mu posmívali také. Přistupovali, nabízeli mu ocet
37. a říkali: "Jestli jsi ten židovský král, zachraň sám sebe!"
38. Byl nad ním také nápis, napsaný řeckými, latinskými a hebrejskými písmeny: "TOTO JE ŽIDOVSKÝ KRÁL."
39. A jeden z těch zločinců, kteří viseli s ním, mu spílal a říkal: "Jestliže jsi Kristus, zachraň sám sebe i nás!"
40. Ale ten druhý mu odpověděl a káral ho slovy: "Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi ve stejném odsouzení!
41. A my jistě trpíme spravedlivě, protože dostáváme, co si za své skutky zasloužíme, ale tenhle nic zlého neudělal."
42. Tehdy řekl Ježíši: "Pane, vzpomeň si na mě, až přijdeš ve svém království."
43. Ježíš mu odpověděl: "Amen, říkám ti, dnes budeš se mnou v ráji."
44. A bylo okolo šesté hodiny. Tehdy nastala po celé zemi tma až do deváté hodiny.
45. A slunce se zatmělo a chrámová opona se roztrhla uprostřed.
46. Tehdy Ježíš hlasitě vykřikl: "Otče, do tvých rukou svěřuji svého ducha." A když to řekl, vydechl naposled.
47. Když tedy setník uviděl, co se stalo, vzdal slávu Bohu se slovy: "Tento člověk byl jistě spravedlivý!"
48. A všechny zástupy, které se sešly k té podívané, se při pohledu na to, co se stalo, bily do prsou a vracely se zpět.
49. Ale všichni jeho známí, i ženy, které ho doprovázely z Galileje, stáli opodál a viděli to.
50. A hle, muž jménem Josef, člen rady (dobrý a spravedlivý muž,
51. který nesouhlasil s radou a jejím činem), z judského města Arimatie, jenž sám také očekával Boží království,
52. ten přišel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo.
53. Sňal je, zavinul do plátna a pochoval ho do vytesané hrobky, ve které ještě nebyl nikdo pochován.
54. (A byl den připravování a začínala sobota.)
55. Přidaly se také ženy, které s ním přišly z Galileje, a podívaly se na hrob a na to, jak bylo pochováno jeho tělo.
56. Když se pak vrátily, připravily vonné látky a masti, ale v sobotu podle přikázání zachovaly klid.

24. kapitola

1. Prvního dne týdne pak šly spolu s některými jinými brzy ráno k hrobu a nesly vonné masti, které připravily.
2. Nalezly však kámen odvalený od hrobu,
3. a když vešly dovnitř, nenašly tělo Pána Ježíše.
4. A když nad tím byly bezradné, hle, stalo se, že se k nim postavili dva muži v zářícím rouchu.
5. Ale když se ulekly a sklonily tváře k zemi, řekli jim: "Proč hledáte živého mezi mrtvými?
6. Není tu, ale vstal! Vzpomeňte si, jak k vám mluvil, když byl ještě v Galileji.
7. Řekl: 'Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí a být ukřižován a třetího dne vstát z mrtvých.'"
8. Tehdy si vzpomněly na jeho slova,
9. a když se vrátily od hrobu, oznámily to všechno těm jedenácti i všem ostatním.
10. A ty, které to řekly apoštolům, byly Marie Magdaléna a Johana a Marie Jakubova a ostatní, které byly s nimi.
11. Oni ale měli jejich slova za tlachání a nevěřili jim.
12. Petr však vstal a běžel k hrobu, a když se naklonil dovnitř, spatřil plátna, ležící sama. Odešel tedy a sám pro sebe se divil, co se stalo.
13. A hle, dva z nich šli toho dne do vesnice jménem Emauzy, která byla vzdálená šedesát honů od Jeruzaléma,
14. a hovořili spolu o tom všem, co se přihodilo.
15. A když takto hovořili a uvažovali, stalo se, že sám Ježíš se přiblížil a šel s nimi.
16. Ale jejich oči byly drženy, aby ho nepoznali.
17. Řekl jim tedy: "Co je to za věci, o kterých spolu cestou rozmlouváte a jste smutní?"
18. Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: "Ty jsi jediný cizinec v Jeruzalémě, že ses nedozvěděl o tom, co se tam v těchto dnech stalo?"
19. A on jim řekl: "O čem?" Řekli mu tedy: "O Ježíši Nazaretském, který byl prorok, muž mocný ve skutku i slovu před Bohem i přede vším lidem;
20. jak ho velekněží a naši představení vydali k odsouzení na smrt a ukřižovali ho.
21. My jsme však doufali, že to je on, kdo má vykoupit Izrael. A k tomu všemu je to dnes už třetí den, co se to stalo.
22. Ale i některé z našich žen nás ohromily. Byly ráno u hrobu,
23. a když nenašly jeho tělo, přišly a říkaly, že měly dokonce vidění andělů, kteří řekli, že žije.
24. Někteří z našich tedy šli ke hrobu a našli všechno tak, jak řekly ženy, ale jeho neviděli."
25. On jim tedy řekl: "nechápaví a srdcem pomalí věřit všemu tomu, co mluvili proroci!
26. Copak Kristus nemusel vytrpět tyto věci a vejít do své slávy?"
27. A počínaje od Mojžíše a všech proroků vykládal jim ve všech Písmech, co bylo o něm.
28. Tehdy se přiblížili k vesnici, do které šli, a on naznačil, že půjde dál.
29. Oni však na něj naléhali: "Zůstaň s námi, vždyť se už připozdívá a den se nachýlil." A tak šel dovnitř, aby s nimi zůstal.
30. A když s nimi byl za stolem, stalo se, že vzal chléb, požehnal, rozlomil ho a podával jim.
31. Tehdy se jejich oči otevřely a poznali ho, ale on zmizel jejich očím.
32. Tehdy řekli jeden druhému: "Copak v nás naše srdce nehořelo, když k nám mluvil po cestě a otvíral nám Písma?"
33. V tu chvíli tedy vstali a vrátili se do Jeruzaléma a našli shromážděných těch jedenáct i ty, kteří byli s nimi,
34. jak říkají: "Pán byl opravdu vzkříšen a ukázal se Šimonovi!"
35. A oni vyprávěli, co se stalo na cestě a jak se jim dal poznat při lámání chleba.
36. A když o tom mluvili, postavil se uprostřed nich sám Ježíš a řekl jim: "Pokoj vám."
37. Ale oni se vyděsili a ve strachu se domnívali, že vidí ducha.
38. Řekl jim tedy: "Proč jste rozrušeni? A proč ve vašich srdcích povstávají pochybnosti?
39. Pohleďte na mé ruce a mé nohy, že jsem to já. Dotkněte se mě a podívejte se: duch přece nemá maso a kosti, jako vidíte, že já mám."
40. A když to řekl, ukázal jim ruce i nohy.
41. Když ale ještě pro radost nemohli uvěřit a divili se, řekl jim: "Máte tu něco k jídlu?"
42. Podali mu tedy kus pečené ryby a plást medu.
43. A on si vzal a pojedl před nimi.
44. Tehdy jim řekl: "Toto jsou slova, která jsem k vám mluvil, když jsem ještě byl s vámi, že se musí naplnit všechno, co je o mně napsáno v Mojžíšově zákoně, v Prorocích a v Žalmech."
45. Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmům,
46. a řekl jim: "Tak je to napsáno a tak musel Kristus trpět a třetího dne vstát z mrtvých
47. a v jeho jménu musí být kázáno pokání a odpuštění hříchů všem národům počínaje od Jeruzaléma.
48. A vy jste toho svědkové.
49. A hle, já na vás pošlu zaslíbení svého Otce. Vy však zůstaňte ve městě Jeruzalémě, dokud nebudete oblečeni mocí shůry."
50. Potom je odvedl ven, až k Betanii. Tam zvedl ruce a požehnal jim.
51. A zatímco jim žehnal, stalo se, že se od nich vzdaloval a byl nesen vzhůru do nebe.
52. A když se mu poklonili, vrátili se s velikou radostí do Jeruzaléma
53. a byli stále v chrámu, kde chválili a oslavovali Boha. Amen.