11. kapitola

1. A stalo se, že se na jednom místě modlil, a když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: "Pane, nauč nás modlit se, tak jako Jan vyučoval své učedníky."
2. Řekl jim tedy: "Když se modlíte, říkejte: Otče náš, který jsi v nebesích, ať se posvětí tvé jméno! Ať přijde tvé království! Ať se stane tvoje vůle jako v nebi, tak i na zemi.
3. Náš denní chléb nám dávej každý den.
4. A odpusť nám naše hříchy; neboť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám. A neuveď nás do pokušení, ale vysvoboď nás od zlého."
5. Tehdy jim řekl: "Někdo z vás bude mít přítele, půjde k němu o půlnoci a řekne mu: 'Příteli, půjče mi tři chleby,
6. protože ke mně přišel z cesty můj přítel a nemám, co bych mu nabídl.'
7. A on mu zevnitř odpoví: 'Neobtěžuj mě! Dveře jsou už zavřené a mé děti jsou se mnou v posteli. Nemohu vstát a dát ti to.'
8. Říkám vám: i kdyby nevstal a nedal mu to, protože je jeho přítel, kvůli jeho neodbytnosti se přece zvedne a dá mu, cokoli potřebuje."
9. "A tak vám říkám: Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno.
10. Neboť každý, kdo prosí, dostává a kdo hledá, nalézá a tomu, kdo tluče, bude otevřeno.
11. Který z vás, otců, podá svému synu kámen, když ho prosí o chléb? Anebo o rybu - podá mu snad místo ryby hada?
12. Anebo když poprosí o vejce, podá mu snad štíra?
13. Jestliže tedy vy, kteří jste zlí, umíte dávat svým dětem dobré dary, čím více váš nebeský Otec dá Ducha Svatého těm, kdo ho prosí?"
14. A Ježíš vymítal démona a ten byl němý. Když pak démon vyšel, stalo se, že ten němý promluvil. A zástupy se divily.
15. Někteří z nich ale řekli: "Vymítá démony skrze Belzebula, knížete démonů."
16. Jiní ho zase pokoušeli tím, že od něj chtěli znamení z nebe.
17. On ale znal jejich myšlenky a řekl jim: "Každé království rozdělené samo proti sobě pustne a dům rozdělený proti domu padá.
18. Je-li tedy i Satan rozdělen sám proti sobě, jak jeho království obstojí? Říkáte přece, že vymítám démony skrze Belzebula.
19. A pokud já vymítám démony Belzebulem, kým je vymítají vaši synové? Oni proto budou vašimi soudci.
20. Vymítám-li však démony Božím prstem, jistě k vám přišlo Boží království.
21. Když silný ozbrojenec hlídá svůj palác, jeho majetek je v klidu.
22. Ale když na něj přijde někdo silnější než on a přemůže ho, vezme mu všechnu výzbroj, na kterou spoléhal, a jeho kořisti rozdělí.
23. Kdo není se mnou, je proti mně, a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje."
24. "Když nečistý duch vyjde z člověka, chodí po suchých místech a hledá odpočinek. A když ho nenajde, říká: 'Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.'
25. A když přijde, nalezne ho vymetený a ozdobený.
26. Tehdy jde a přibere sedm jiných duchů, horších, než je sám. Pak vejdou dovnitř a bydlí tam a poslední věci toho člověka jsou horší než první."
27. A když to říkal, stalo se, že jedna žena ze zástupu pozdvihla hlas a řekla mu: "Blaze lůnu, které tě nosilo, a prsům, které jsi sál!"
28. Ale on řekl: "Spíše blaze těm, kdo slyší Boží slovo a dodržují je."
29. A když se k němu scházely zástupy, začal říkat: "Toto pokolení je zlé. Vyhledává znamení, ale žádné znamení mu nebude dáno, kromě znamení proroka Jonáše.
30. Neboť jako se Jonáš stal znamením pro Ninivské, tak bude i Syn člověka znamením pro toto pokolení.
31. Královna jihu povstane na soudu s muži tohoto pokolení a odsoudí je, neboť přijela z kraje světa, aby slyšela Šalomounovu moudrost, a hle, zde je více než Šalomoun.
32. Muži z Ninive povstanou na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť po Jonášově kázání činili pokání, a hle, zde je více než Jonáš."
33. "Nikdo, když rozsvítí lampu, nestaví ji do skrýše ani pod nádobu, ale na stojan, aby ti, kdo vcházejí, viděli světlo.
34. Lampou těla je oko. Pokud je tedy tvé oko prosté, je jasné i celé tvé tělo. Jakmile je však zlé, je i tvé tělo temné.
35. Dej tedy pozor, aby světlo, které je v tobě, nebylo tmou.
36. Když pak bude celé tvé tělo jasné a nebude mít žádnou temnou část, bude celé tak jasné, jako když tě lampa ozařuje svým jasem."
37. A když mluvil, prosil ho jeden farizeus, aby u něho poobědval. Vešel tedy a posadil se za stůl.
38. A když to ten farizeus uviděl, podivil se, že se před obědem nejdříve neumyl.
39. Pán mu tedy řekl: "Vy farizeové teď čistíte pohár a mísu zvenčí, ale vaše nitro je plné zlodějství a ničemnosti.
40. Blázni! Zdali Ten, který stvořil vnějšek, nestvořil také vnitřek?
41. Raději tedy dávejte jako milosrdný dar to, co máte uvnitř, a hle, všechno vám bude čisté.
42. Ale běda vám farizeům, že odevzdáváte desátky z máty a z routy a z každé byliny, ale pomíjíte právo a Boží lásku. Tyto věci jste měli dělat a tamty neopomíjet.
43. Běda vám farizeům, neboť milujete čestná sedadla na shromážděních a zdravení na tržištích.
44. Běda vám, zákoníci a farizeové, vy pokrytci, neboť jste jako nezřetelné hroby - lidé po nich chodí, ani to nevědí."
45. Jeden z učených v Zákoně mu tedy odpověděl: "Mistře, když takhle mluvíš, haníš i nás."
46. Ale on řekl: "I vám učeným v Zákoně běda, neboť zatěžujete lidi neúnosnými břemeny a sami se těch břemen nedotýkáte ani jedním prstem.
47. Běda vám, protože stavíte hroby proroků, které vaši otcové zabili,
48. a tak dosvědčujete a schvalujete skutky svých otců. Oni je totiž zabili a vy jim stavíte hroby.
49. Proto také Boží moudrost řekla: 'Pošlu k nim proroky a apoštoly a z těch některé zabijí a jiné budou pronásledovat,'
50. aby od tohoto pokolení byla vyžádána krev všech proroků prolitá od založení světa,
51. od Ábelovy krve až po krev Zachariáše, který zahynul mezi oltářem a chrámem. Ano, říkám vám, že bude vyžádána od tohoto pokolení.
52. Běda vám učeným v Zákoně, neboť jste vzali klíč poznání! Sami jste nevešli a těm, kdo vcházeli, jste zabránili."
53. A když jim to řekl, začali na něj zákoníci a farizeové prudce dotírat a nutili ho mluvit o mnoha věcech.
54. Dělali mu nástrahy a snažili se ho chytit za slovo, aby ho mohli obžalovat.

 

12. kapitola

1. A když se mezitím sešly desetitisíce lidí, takže šlapali jedni po druhých, začal Ježíš říkat svým učedníkům: "Především se varujte kvasu farizeů, což je pokrytectví.
2. Není totiž nic skrytého, co nebude zjeveno, ani nic tajného, co nebude poznáno.
3. To, co jste říkali ve tmě, tedy bude slyšet na světle, a co jste ve svých pokojích šeptali do ucha, se bude kázat ze střech."
4. "Ale vám, svým přátelům, říkám: Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo a potom nemají, co by udělali víc.
5. Ukážu vám však, koho se máte bát: Bojte se Toho, který když zabije, má moc uvrhnout do pekla. Ano, říkám vám, Toho se bojte.
6. Neprodává se snad pět vrabců za dva haléře? A jediný z nich není před Bohem zapomenut.
7. Vám jsou však spočítány i všechny vlasy na hlavě! Proto se nebojte. Jste dražší než mnoho vrabců."
8. "Říkám vám tedy: Kdokoli mne vyzná před lidmi, toho i Syn člověka vyzná před Božími anděly.
9. Kdo mne ale před lidmi zapře, bude zapřen před Božími anděly.
10. A každému, kdo řekne slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno, ale tomu, kdo by se rouhal Duchu Svatému, odpuštěno nebude.
11. Když vás pak povedou do shromáždění a před vrchnosti a vlády, nestarejte se, co a jak máte odpovídat a co říkat,
12. protože Duch Svatý vás v tu chvíli naučí, co máte říci."
13. Někdo ze zástupu mu řekl: "Mistře, řekni mému bratru, ať se se mnou rozdělí o dědictví!"
14. On mu však řekl: "Člověče, kdo mě nad vámi ustanovil soudcem nebo děličem?"
15. Řekl jim tedy: "Dejte pozor a varujte se lakomství; neboť život člověka nespočívá v hojnosti jeho majetku."
16. Tehdy jim řekl podobenství: "Pole jednoho bohatého člověka přineslo hojnou úrodu.
17. Přemýšlel tedy a říkal si: 'Co budu dělat? Vždyť nemám, kam bych shromáždil svou úrodu!'
18. Potom řekl: 'Udělám toto: Zbořím své stodoly a postavím větší a tam shromáždím všechnu svou úrodu i své zboží.
19. A své duši řeknu: Duše, máš mnoho zboží uloženého na mnoho let. Odpočívej, jez, pij, vesel se!'
20. Ale Bůh mu řekl: 'Blázne, tuto noc od tebe vyžádají tvou duši a čí bude to, co jsi připravil?'
21. Tak je to s každým, kdo si hromadí poklady a není bohatý v Bohu."
22. Tehdy řekl svým učedníkům: "Proto vám říkám, nemějte starost o svůj život, co byste jedli, ani o tělo, co byste si oblékali.
23. Život je víc než pokrm a tělo víc než oděv.
24. Pohleďte na havrany, že nesejí ani nesklízejí a nemají spíže ani stodoly, ale Bůh je živí. Čím větší cenu máte vy než ptáci!
25. Kdo z vás může pečlivým staráním přidat ke své výšce jediný loket?
26. Když tedy nezmůžete ani to nejmenší, proč se staráte o to ostatní?
27. Pohleďte na lilie, jak rostou. Nepracují ani nepředou, ale říkám vám, že ani Šalomoun ve vší své slávě nebyl oblečen jako jedna z nich.
28. Jestliže tedy Bůh takto obléká trávu, která je dnes na louce a zítra bude hozena do pece, čím spíše vás, vy malověrní?
29. Nehledejte tedy, co byste jedli nebo co byste pili, ani se tím nezneklidňujte.
30. Všechny tyto věci totiž vyhledávají národy tohoto světa, ale váš Otec ví, že je potřebujete.
31. Hledejte raději Boží království a všechny tyto věci vám budou přidány.
32. Neboj se, maličké stádo, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království.
33. Prodávejte svůj majetek a dávejte milosrdné dary. Udělejte si měšce, které nestárnou, nehynoucí poklad v nebi, kam zloděj nepřichází a kde mol neničí.
34. Vždyť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce."
35. "Vaše bedra ať jsou přepásaná a vaše lampy ať hoří.
36. A vy buďte jako lidé očekávající svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu otevřeli hned, jakmile přijde a zatluče.
37. Blaze těm služebníkům, které pán při svém příchodu zastihne bdící. Amen, říkám vám, že se přepáše, posadí je za stůl, přistoupí a bude jim sloužit.
38. A přijde-li během druhé nebo třetí hlídky a zastihne je tak, blaze těm služebníkům.
39. Vězte však, že kdyby hospodář věděl, ve kterou hodinu má přijít zloděj, bděl by a nedovolil by mu prokopat se do jeho domu.
40. Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, o které netušíte."
41. Tehdy mu Petr řekl: "Pane, říkáš to podobenství jenom nám, nebo také všem?"
42. A Pán řekl: "Kdo je tedy ten věrný a moudrý správce, kterého pán ustanoví nad svým služebnictvem, aby jim v patřičný čas dával vyměřený pokrm?
43. Blaze tomu služebníku, kterého jeho pán při příchodu zastihne, že tak jedná.
44. V pravdě vám říkám, že ho ustanoví nad vším svým majetkem.
45. Kdyby si však ten služebník v srdci řekl: 'Můj pán mešká se svým příchodem' a začal by bít služebníky a služebné a jíst, pít a opíjet se,
46. tehdy přijde pán toho služebníka v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou nezná, a oddělí ho a určí mu díl s nevěrnými.
47. A ten služebník, který znal vůli svého pána, ale nepřipravil se a nejednal podle jeho vůle, bude hodně bit.
48. Ale ten, který ji neznal a udělal trestuhodné věci, bude bit méně. Vždyť komukoli je hodně dáno, od toho bude hodně vyžádáno; a komu svěřili hodně, od toho vyžádají více."
49. "Přišel jsem na zem pustit oheň a co si přeji, než aby už hořel?
50. Mám se ale křtít křtem a jak je mi úzko, dokud se nevykoná!
51. Myslíte si, že jsem přišel přinést na zem pokoj? Říkám vám, ne pokoj, ale rozdělení.
52. Neboť od nynějška jich bude pět rozděleno v jednom domě: tři proti dvěma a dva proti třem.
53. Otec bude rozdělen proti synu a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchýně proti své snaše a snacha proti své tchýni."
54. Zástupům také řekl: "Když spatříte oblak, jak vychází od západu, hned říkáte: 'Přichází liják,' a je to tak.
55. Když pak vane jižní vítr, říkáte: 'Bude horko,' a bývá.
56. Pokrytci! Umíte rozpoznat vzhled země i nebe; jak to, že tedy nepoznáváte tento čas?"
57. "A proč ani sami od sebe nerozsuzujete, co je spravedlivé?
58. Když tedy jdeš se svým odpůrcem k vrchnosti, snaž se s ním cestou vypořádat. Jinak tě potáhne k soudci a soudce tě vydá biřici a biřic tě vsadí do vězení.
59. Říkám ti: Rozhodně odtamtud nevyjdeš, dokud nevrátíš i ten poslední haléř."

 

13. kapitola

1. V tu dobu byli přítomni někteří, kteří mu vyprávěli o Galilejcích, jejichž krev Pilát smísil s jejich oběťmi.
2. Ježíš jim tedy odpověděl: "Myslíte si, že tito Galilejci byli větší hříšníci než všichni ostatní Galilejci, že se jim to stalo?
3. Říkám vám, že ne. A nebudete-li činit pokání, zahynete podobně všichni.
4. Anebo těch osmnáct, na které spadla věž v Siloe a zabila je - myslíte si, že byli větší viníci než všichni lidé bydlící v Jeruzalémě?
5. Říkám vám, že ne. A nebudete-li činit pokání, zahynete podobně všichni."
6. Vyprávěl tedy toto podobenství: "Jeden člověk měl na své vinici zasazený fíkový strom. Přišel pak na něm hledat ovoce, ale nenašel.
7. Řekl tedy vinaři: 'Hle, tři roky přicházím a hledám na tomto fíkovníku ovoce, ale nenalézám. Poraz ho. Proč má kazit i tu zem?'
8. Ale on mu odpověděl: 'Pane, nech ho ještě tento rok, až ho okopám a pohnojím,
9. ponese-li snad ovoce. A pokud ne, porazíš ho potom.'"
10. V sobotu pak učil v jedné synagoze.
11. A hle, byla tam žena, která měla osmnáct let ducha nemoci a byla sehnutá a nijak se nemohla narovnat.
12. Když ji Ježíš spatřil, zavolal ji k sobě a řekl jí: "Ženo, jsi zproštěna své nemoci."
13. Vložil na ni ruce a ona se hned narovnala a oslavovala Boha.
14. Představený synagogy však na to odpověděl s hněvem, protože Ježíš uzdravoval v sobotní den, a řekl zástupu: "Je šest dní, ve kterých se má pracovat. V nich tedy přicházejte a nechte se uzdravovat, a ne v den soboty!"
15. Ale Pán mu odpověděl: "Pokrytče! Neodvazuje každý z vás v sobotu svého vola nebo osla od žlabu a nevodí ho napájet?
16. A tato žena, dcera Abrahamova, kterou Satan držel svázanou - hle, už osmnáct let - neměla být rozvázána z toho pouta v sobotní den?"
17. Když to řekl, všichni jeho protivníci byli zahanbeni, ale všechen zástup se radoval ze všech těch slavných skutků, které dělal.
18. Tehdy řekl: "Čemu je podobné Boží království a k čemu ho přirovnám?
19. Je podobné zrnku hořčice, které člověk vzal a hodil do své zahrady; a ono vyrostlo a stalo se velikým stromem a nebeští ptáci se uhnízdili v jeho větvích."
20. A znovu řekl: "K čemu přirovnám Boží království?
21. Je podobné kvasu, který žena vzala a zadělala ve třech měřicích mouky, až všechno zkvasilo."
22. A tak procházel města a vesnice a učil, konaje cestu do Jeruzaléma.
23. Někdo mu řekl: "Pane, je málo těch, kteří budou spaseni?" On jim však řekl:
24. "Snažte se vejít těsnou branou, neboť vám říkám, že mnozí se budou pokoušet vejít, ale nebudou moci.
25. Když hospodář vstane a zavře dveře, tehdy začnete stát venku, tlouci na dveře a říkat: 'Pane, Pane, otevři nám,' a on vám odpoví: 'Neznám vás, nevím, odkud jste.'
26. Tehdy začnete říkat: 'Jedli jsme a pili před tebou a učil jsi na našich ulicích!'
27. A on řekne: 'Říkám vám, že vás neznám a nevím, odkud jste. Odejděte ode mne, všichni, kdo konáte nepravost!'
28. Bude tam pláč a skřípění zubů, až spatříte Abrahama, Izáka a Jákoba a všechny proroky v Božím království, ale sami sebe vyhnané ven.
29. A přijdou od východu i od západu a od severu i od jihu a budou stolovat v Božím království.
30. A hle, jsou poslední, kteří budou první, a jsou první, kteří budou poslední."
31. V ten den přistoupili někteří farizeové a říkali mu: "Odejdi a běž odsud, protože Herodes tě chce zabít."
32. Řekl jim tedy: "Jděte a řekněte té lišce: Hle, vymítám démony a uzdravuji dnes i zítra a třetího dne dokonám.
33. Dnes, zítra i pozítří však musím být na cestě; protože není možné, aby prorok zahynul mimo Jeruzalém."
34. "Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kteří jsou k tobě posíláni! Kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, jako slepice shromažďuje svá kuřata pod křídla, ale nechtěli jste.
35. Hle, váš dům se vám zanechává pustý. Ale říkám vám jistě, že mě už neuvidíte, dokud nepřijde čas, kdy řeknete: 'Požehnaný, který přichází v Pánově jménu!'"

 

14. kapitola

1. Stalo se pak, že v sobotu vešel do domu jednoho z předních farizeů, aby jedl chléb, a oni ho sledovali.
2. A náhle byl před ním nějaký vodnatelný člověk.
3. Ježíš tedy těm učeným v Zákoně a farizeům odpověděl: "Smí se v sobotu uzdravovat?"
4. Ale oni mlčeli. A tak ho vzal, uzdravil a propustil.
5. Potom jim odpověděl: "Kdo z vás v sobotní den ihned nevytáhne svého osla nebo vola, když mu spadne do studny?"
6. A nemohli mu na to odpovědět.
7. Když pak pozoroval, jak si vybírají přední místa, pověděl pozvaným podobenství. Řekl jim:
8. "Kdybys byl někým pozván na svatbu, nesedej si na přední místo, aby tam snad nebyl pozván někdo váženější než ty.
9. Ten, který pozval tebe i jeho, by pak přišel a řekl ti: 'Uvolni mu místo.' A tehdy bys s hanbou zaujal poslední místo.
10. Když jsi tedy pozván, jdi a posaď se na posledním místě, aby ten, který tě pozval, přišel a řekl ti: 'Příteli, pojď výš.' Tehdy budeš mít před svými spoluhodovníky chválu.
11. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen."
12. Tehdy řekl také tomu, který ho pozval: "Když pořádáš oběd nebo večeři, nezvi své přátele ani své bratry ani své příbuzné ani bohaté sousedy, aby snad zase oni nepozvali tebe a měl bys odplatu.
13. Ale když pořádáš hostinu, zvi chudé, chromé, zmrzačené a slepé
14. a budeš požehnaný. Nemají totiž, čím by ti odplatili, ale bude ti odplaceno při vzkříšení spravedlivých."
15. Když to uslyšel jeden ze spoluhodovníků, řekl mu: "Blaze tomu, kdo bude jíst chléb v Božím království."
16. On mu však řekl: "Jeden člověk vystrojil velikou večeři a pozval mnoho hostů.
17. V čas večeře pak poslal svého služebníka, aby řekl pozvaným: 'Pojďte, neboť všechno už je připraveno.'
18. Všichni se ale jednomyslně začali vymlouvat. První mu řekl: 'Koupil jsem pole a musím se na ně jít podívat. Prosím tě, omluv mne.'
19. Druhý řekl: 'Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, omluv mne.'
20. A jiný řekl: 'Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.'
21. Když se pak ten služebník vrátil, oznámil ty věci svému pánu. Tehdy se hospodář rozhněval a řekl svému služebníku: 'Vyjdi rychle do ulic a uliček města a přiveď sem chudé, chromé, zmrzačené a slepé.'
22. A služebník řekl: 'Pane, stalo se, jak jsi přikázal, a ještě je místo.'
23. Pán tedy řekl služebníku: 'Vyjdi na cesty a mezi ploty a přinuť lidi přijít, ať se můj dům naplní.
24. Říkám vám totiž, že nikdo z těch mužů, kteří byli pozváni, neokusí mou večeři.'"
25. Šly s ním veliké zástupy a on se obrátil a řekl jim:
26. "Jde-li někdo ke mně a nemá v nenávisti svého otce i matku i ženu i děti i bratry i sestry a dokonce i svou vlastní duši, nemůže být mým učedníkem.
27. A kdokoli nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem.
28. Neboť kdo z vás, když chce postavit věž, si nejdříve nesedne a nespočítá náklad, má-li na to, aby ji dokončil?
29. Aby snad, když by položil základ a nemohl stavbu dokončit, nezačali se mu posmívat všichni, kteří by to viděli,
30. se slovy: 'Tento člověk začal stavět a nemohl to dokončit.'
31. Anebo - který král si cestou do boje proti jinému králi nejdříve nesedne, aby se poradil, může-li se s deseti tisíci utkat s tím, který proti němu táhne s dvaceti tisíci?
32. Jinak totiž k němu pošle poselstvo, když bude ještě daleko, a bude se ptát na podmínky míru.
33. Tak tedy žádný z vás, kdo se nerozloučí se vším, co má, nemůže být mým učedníkem.
34. Sůl je dobrá. Jestliže však sůl ztratí svou chuť, čím bude osolena?
35. Nehodí se do země ani do hnoje; vyhazují ji ven. Kdo má uši k slyšení, ať slyší."

 

15. kapitola

1. Všichni celníci i hříšníci tedy přicházeli blíž k němu, aby ho slyšeli.
2. Farizeové a zákoníci však reptali a říkali: "Tento přijímá hříšníky a jí s nimi!"
3. Pověděl jim tedy toto podobenství. Řekl:
4. "Kdo z vás, má-li sto ovcí a ztratil by jednu z nich, nezanechá těch devadesát devět na poušti a nejde za tou ztracenou, dokud ji nenajde?
5. A když ji najde, s radostí ji vezme na ramena,
6. a až přijde domů, svolá přátele a sousedy a řekne jim: 'Radujte se se mnou, neboť jsem našel svou ovci, která byla ztracená.'
7. Říkám vám, že tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují."
8. "A která žena, když má deset mincí a jednu minci ztratí, nerozsvítí lampu, nevymetá dům a pečlivě nehledá, dokud ji nenajde?
9. A když ji najde, svolá přítelkyně a sousedky se slovy: 'Radujte se se mnou, neboť jsem našla minci, kterou jsem ztratila.'
10. Říkám vám, že tak je radost před Božími anděly nad jedním hříšníkem, který činí pokání."
11. Tehdy řekl: "Jeden člověk měl dva syny,
12. z nichž mladší řekl otci: 'Otče, dej mi díl majetku, který mi patří.' A tak jim rozdělil své jmění.
13. Když pak ten mladší syn po nemnoha dnech všechno shromáždil, odešel do daleké země a tam svůj majetek promrhal prostopášným životem.
14. Když všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal trpět nouzí.
15. Šel tedy a přichytil se jednoho občana té země a ten ho poslal na svá pole, aby pásl vepře.
16. Tehdy toužil nasytit své břicho lusky, které žrali vepři, ale nikdo mu nedával ani to.
17. Když však přišel k sobě, řekl: 'Kolik nádeníků mého otce má hojnost chleba, a já umírám hlady!
18. Vstanu, půjdu ke svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou!
19. Nejsem už hoden být nazýván tvým synem. Udělej mě jedním ze svých nádeníků.'
20. A tak vstal a šel ke svému otci. A když byl ještě velmi daleko, jeho otec ho spatřil a pohnut soucitem přiběhl, padl mu kolem krku a políbil ho.
21. Ale syn mu řekl: 'Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou a nejsem už hoden být nazýván tvým synem.'
22. Otec však řekl svým služebníkům: 'Přineste to první roucho a oblečte ho a dejte mu prsten na ruku a obuv na nohy.
23. A přiveďte to tučné tele a zabijte ho. Jezme a veselme se,
24. neboť tento můj syn byl mrtev, a ožil; byl ztracen, a je nalezen.' A začali se veselit.
25. Jeho starší syn však byl na poli, a když přicházel a přiblížil se k domu, uslyšel hudbu a tanec.
26. Zavolal tedy jednoho ze služebníků a ptal se, co to má být.
27. A ten mu řekl: 'Tvůj bratr přišel a tvůj otec zabil tučné tele, že ho dostal zpět zdravého.'
28. Ale on se rozhněval a nechtěl jít dovnitř. Jeho otec tedy vyšel a prosil ho.
29. On však otci odpověděl: 'Pohleď, tolik let ti sloužím a nikdy jsem nepřestoupil jediný tvůj příkaz, ale nikdy jsi mi nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli.
30. Ale když přišel tento tvůj syn, který prožral tvé jmění s nevěstkami, zabil jsi mu tučné tele!'
31. A on mu řekl: 'Synu, ty jsi vždycky se mnou a všechny mé věci jsou tvé.
32. Ale veselit se a radovat bylo potřeba, neboť tento tvůj bratr byl mrtev a ožil; byl ztracen a je nalezen.'"

 

16. kapitola

1. Svým učedníkům pak řekl: "Byl jeden bohatý člověk, který měl správce; a ten byl před ním obviněn, že mrhá jeho majetkem.
2. Zavolal ho tedy a řekl mu: 'Co to o tobě slyším? Slož účty ze svého správcovství, neboť už nemůžeš být správcem.'
3. Správce si tedy řekl: 'Co budu dělat, když mi můj pán bere správcovství? Kopat nemohu, žebrat se stydím.
4. Vím, co udělám - aby mě lidé, až budu zbaven správcovství, přijali do svých domů!'
5. Zavolal tedy každého jednotlivého dlužníka svého pána a prvnímu řekl: 'Kolik dlužíš mému pánu?'
6. A on řekl: 'Sto sudů oleje.' Řekl mu tedy: 'Vezmi svůj úpis, rychle si sedni a napiš padesát.'
7. Potom řekl druhému: 'A kolik dlužíš ty?' A on řekl: 'Sto měr pšenice.' Řekl mu tedy: 'Vezmi svůj úpis a napiš osmdesát.'
8. A ten pán pochválil toho nepoctivého správce, že jednal rozumně. Synové tohoto světa jsou totiž ve svém pokolení rozumnější než synové světla.
9. A já vám říkám: Udělejte si přátele nepravým mamonem, aby vás, až skonáte, přijali do věčných příbytků.
10. Kdo je věrný v nejmenším, je věrný i ve velkém. A kdo je nepoctivý v nejmenším, je nepoctivý i ve velkém.
11. Když jste tedy nebyli věrní v nepoctivém mamonu, kdo vám svěří pravé bohatství?
12. A když jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá to, co je vaše?
13. Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Buď totiž bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se toho jednoho bude držet a tím druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu."
14. Ale to všechno slyšeli i farizeové, kteří byli milovníci peněz, a vysmívali se mu.
15. Řekl jim tedy: "Vy ze sebe před lidmi děláte spravedlivé, ale Bůh zná vaše srdce. Neboť co je u lidí vznešené, je v Božích očích ohavnost.
16. Zákon a Proroci až do Jana; od té doby se káže Boží království a každý se do něj násilně tlačí.
17. Snadněji však pomine nebe i země, než aby padla jediná čárka ze Zákona.
18. Každý, kdo propustí svou manželku a bere si jinou, cizoloží, a kdo si bere tu, kterou muž propustil, cizoloží."
19. "Byl jeden bohatý člověk, oblékal se do purpuru a kmentu a každého dne se skvěle veselil.
20. A byl jeden žebrák, jménem Lazar, který ležel u jeho vrat plný vředů
21. a toužil být nasycen drobty, které padaly ze stolu toho boháče. Dokonce i psi přicházeli a lízali mu vředy.
22. Stalo se pak, že ten žebrák zemřel a andělé ho odnesli do Abrahamova náručí. A boháč zemřel také a byl pohřben.
23. Potom v pekle pozvedl své oči, když byl v mukách, a spatřil zdálky Abrahama a Lazara v jeho náručí.
24. Tehdy ten boháč zvolal: 'Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať smočí konec svého prstu ve vodě a ochladí můj jazyk, protože trpím v tomto plameni!'
25. Abraham však řekl: 'Synu, vzpomeň si, že ty sis ve svém životě vzal své dobré a podobně Lazar zlé. On je tedy teď potěšován, ale ty jsi trápen.
26. A kromě toho všeho je mezi námi a vámi ustanovena veliká propast, aby ti, kdo chtějí překročit odsud k vám nebo se dostat odtamtud k nám, nemohli.'
27. A on řekl: 'Prosím tě tedy, otče, abys ho poslal do domu mého otce,
28. neboť mám pět bratrů. Ať jim svědčí, aby i oni nepřišli do tohoto místa muk!'
29. Abraham mu řekl: 'Mají Mojžíše a Proroky. Ať poslechnou je.'
30. A on řekl: 'Ne, otče Abrahame; ale kdyby k nim šel někdo z mrtvých, budou činit pokání.'
31. On mu ale řekl: 'Když neposlouchají Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.'"

 

17. kapitola

1. Tehdy řekl učedníkům: "Není možné, aby pohoršení nepřišla, ale běda tomu, skrze koho přicházejí.
2. Bylo by pro něj lepší, kdyby mu na krk pověsili mlýnský kámen a hodili ho do moře, než aby svedl jednoho z těchto maličkých.
3. Dávejte na sebe pozor. Kdyby však proti tobě zhřešil tvůj bratr, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu.
4. A kdyby proti tobě zhřešil sedmkrát za den a sedmkrát za den by se k tobě obrátil se slovy: 'Je mi to líto,' odpustíš mu."
5. Tehdy řekli apoštolové Pánu: "Přidej nám víry."
6. Ale Pán řekl: "Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko, řekli byste této moruši: 'Vykořeň se a přesaď se do moře!' a poslechla by vás."
7. "A kdo z vás, kdo má služebníka, který oře nebo pase, řekne mu, hned když se vrátí z pole: 'Pojď a posaď se za stůl'?
8. Neřekne mu snad spíše: 'Připrav mi večeři, přepásej se a obsluhuj mě, dokud se nenajím a nenapiji, a potom budeš jíst a pít ty'?
9. Děkuje snad tomu služebníku, že udělal to, co mu bylo nařízeno? Nezdá se mi.
10. Tak i vy, když uděláte všechno, co je vám nařízeno, říkejte: 'Jsme neužiteční služebníci. Udělali jsme, co jsme byli povinni udělat.'"
11. Stalo se pak, že cestou do Jeruzaléma procházel Samařím a Galilejí.
12. A když vcházel do jedné vesnice, setkalo se s ním deset malomocných mužů. Ti zůstali stát opodál,
13. pozdvihli hlas a řekli: "Ježíši, mistře, smiluj se nad námi!"
14. A když je spatřil, řekl jim: "Jděte a ukažte se kněžím." A když šli, stalo se, že byli očištěni.
15. Když pak jeden z nich uviděl, že je uzdraven, vrátil se a hlasitě oslavoval Boha.
16. Padl na tvář k jeho nohám a děkoval mu. A byl to Samaritán.
17. Ježíš pak odpověděl: "Nebylo jich očištěno deset? Kde je tedy těch devět?
18. Nenašel se z nich nikdo, aby se vrátil a dal Bohu slávu, jedině tento cizinec?"
19. A řekl mu: "Vstaň a jdi. Tvá víra tě uzdravila."
20. Když se ho pak farizeové zeptali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim a řekl: "Boží království nepřijde viditelně.
21. Neřeknou: 'Hle, je zde' anebo 'Hle, je tam.' Pohleďte přece, Boží království je mezi vámi."
22. Učedníkům pak řekl: "Přijdou dny, kdy zatoužíte uvidět jeden ze dnů Syna člověka, ale neuvidíte.
23. Tehdy vám řeknou: 'Hle, je zde' anebo 'Hle, je tam.' Neodcházejte ani je nenásledujte,
24. neboť jako blesk, který se zablýskne z jedné krajiny pod nebem, září až do druhé krajiny pod nebem, tak bude i Syn člověka ve svém dni.
25. Nejdříve ale musí mnoho vytrpět a být tímto pokolením zavržen.
26. A jak bylo za dnů Noéma, tak bude i za dnů Syna člověka:
27. Jedli, pili, ženili se a vdávaly se až do toho dne, kdy Noé vešel do archy; a přišla potopa a všechny zahubila.
28. Také podobně, jako bylo za dnů Lota: Jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli, stavěli;
29. ale toho dne, kdy Lot vyšel ze Sodomy, pršel z nebe oheň se sírou a všechny zahubil.
30. Právě tak bude v ten den, kdy se zjeví Syn člověka.
31. Kdo bude v ten den na střeše a jeho věci v domě, ať nesestupuje, aby je pobral, a podobně, kdo na poli, ať se nevrací zpět.
32. Pamatujte na Lotovu ženu.
33. Kdokoli by si chtěl zachránit duši, ten ji ztratí, a kdokoli by ji ztratil, ten ji obživí.
34. Říkám vám: v tu noc budou dva na jednom loži; jeden bude vzat a druhý zanechán.
35. Dvě budou spolu mlít; jedna bude vzata a druhá zanechána.
36. Dva budou na poli; jeden bude vzat a druhý zanechán."
37. Odpověděli mu: "Kde, Pane?" Ale on jim řekl: "Kde bude tělo, tam se shromáždí orli."

 

18. kapitola

1. Vyprávěl jim také podobenství, jak je potřeba stále se modlit a nepolevovat.
2. Řekl: "V jednom městě byl jeden soudce, který se nebál Boha a člověka si nevážil.
3. A v tom městě byla vdova. Ta k němu chodila a říkala: 'Zjednej mi právo proti mému odpůrci.'
4. On ale dlouho nechtěl. Potom si však řekl: 'Nebojím se sice Boha, a člověka si nevážím,
5. ale proto, že mi tato vdova nedává pokoj, zjednám jí právo, aby snad nakonec nepřišla a neztloukla mě.'"
6. Pán tedy řekl: "Slyšte, co říká ten nespravedlivý soudce!
7. A Bůh snad nezjedná právo svým vyvoleným, kteří k němu volají dnem i nocí? A bude jim otálet pomoci?
8. Říkám vám, že jim zjedná právo rychle. Ale až Syn člověka přijde, nalezne na zemi víru?"
9. Některým, kteří spoléhali na sebe, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, pak řekl i toto podobenství:
10. "Dva lidé vstupovali do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus a druhý celník.
11. Farizeus se postavil a takto se sám pro sebe modlil: 'Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, rváči, nespravedliví, cizoložníci, nebo i jako tento celník.
12. Postím se dvakrát do týdne, desátky dávám ze všeho, co vlastním...'
13. Celník však stál opodál a nechtěl ani oči k nebi pozvednout, ale bil se do prsou se slovy: 'Bože, buď milostivý ke mně hříšnému!'
14. Říkám vám, že tento muž odešel do svého domu ospravedlněn spíše než tamten. Každý, kdo se povyšuje, totiž bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen."
15. Přinášeli tedy k němu i novorozence, aby se jich dotýkal. Když to však uviděli učedníci, přísně je napomínali.
16. Ježíš je ale zavolal a řekl: "Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království.
17. Amen, říkám vám, že kdokoli nepřijme Boží království jako dítě, nikdy do něho nevejde."
18. Tehdy se ho jeden přední muž zeptal: "Dobrý mistře, co mám udělat, abych se stal dědicem věčného života?"
19. Ale Ježíš mu řekl: "Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, jen jediný - Bůh.
20. Přikázání znáš: abys nezcizoložil, nezabil, neukradl, nevydal falešné svědectví; cti svého otce i svou matku."
21. A on řekl: "To všechno jsem dodržoval odmalička."
22. Když to pak Ježíš uslyšel, řekl mu: "Chybí ti ještě jedno. Všechno, co máš, prodej a rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi. A pojď, následuj mne."
23. Ale on, když to uslyšel, velice se zarmoutil. Byl totiž nesmírně bohatý.
24. Když tedy Ježíš uviděl, jak se velice zarmoutil, řekl: "Jak nesnadno vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!
25. Je totiž snadnější, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby boháč vešel do Božího království."
26. A ti, kdo to slyšeli, řekli: "Kdo tedy může být spasen?"
27. On však řekl: "Co je u lidí nemožné, je možné u Boha."
28. Petr tedy řekl: "Pohleď, my jsme všechno opustili a šli jsme za tebou."
29. A on jim řekl: "Amen, říkám vám, že není nikdo, kdo opustil dům nebo rodiče nebo bratry nebo ženu nebo děti kvůli Božímu království,
30. aby nepřijal v tomto čase mnohem více a v nadcházejícím věku věčný život."
31. Tehdy vzal k sobě těch dvanáct a řekl jim: "Hle, jdeme vzhůru do Jeruzaléma a tam se Synu člověka naplní všechno, co je napsáno skrze proroky.
32. Neboť bude vydán pohanům a bude zesměšněn, pohaněn a popliván.
33. Zbičují ho a zabijí, ale třetího dne vstane z mrtvých."
34. Oni však nic z toho nepochopili. To slovo bylo před nimi skryto a nerozuměli, co bylo řečeno.
35. Když se pak blížil k Jerichu, stalo se, že jeden slepec seděl u cesty a žebral.
36. Když uslyšel procházející zástup, ptal se, co se to děje.
37. Oznámili mu tedy, že tudy jde Ježíš Nazaretský.
38. A on zvolal: "Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!"
39. Ti, kdo šli před Ježíšem, ho tedy napomínali, ať mlčí, ale on křičel ještě více: "Synu Davidův, smiluj se nade mnou!"
40. Ježíš se tedy zastavil a přikázal, ať ho k němu přivedou. A když se přiblížil, zeptal se ho:
41. "Co chceš, abych pro tebe udělal?" On tedy řekl: "Pane, ať vidím!"
42. Tehdy mu Ježíš řekl: "Prohlédni. Tvá víra tě uzdravila."
43. A on ihned prohlédl a šel za ním a oslavoval Boha. A všechen lid, když to uviděl, vzdal chválu Bohu.

 

19. kapitola

1. Potom vešel do Jericha a procházel jím.
2. A hle, byl tam muž jménem Zacheus. Ten byl vrchním celníkem a byl bohatý
3. a toužil uvidět, kdo je Ježíš, ale nemohl kvůli zástupu, protože byl malé postavy.
4. A tak běžel napřed a vylezl na planý fíkovník, aby ho uviděl, neboť tudy měl procházet.
5. Když pak Ježíš přišel k tomu místu, vzhlédl, spatřil ho a řekl mu: "Zachee, pospěš si a pojď dolů, neboť dnes musím zůstat ve tvém domě."
6. A tak rychle slezl a radostně ho přijal.
7. A všichni, kdo to viděli, reptali a říkali: "Vešel jako host k hříšníkovi!"
8. Zacheus se pak postavil a řekl Pánu: "Pohleď, polovinu svého majetku dávám chudým, Pane, a jestliže jsem někoho v něčem podvedl, vracím to čtyřnásobně."
9. Tehdy mu Ježíš řekl: "Dnes do tohoto domu přišlo spasení, protože i on je syn Abrahamův.
10. Syn člověka přece přišel, aby hledal a spasil to, co zahynulo."
11. A když to poslouchali, řekl jim další podobenství, protože byl blízko Jeruzaléma a oni si mysleli, že Boží království se má zjevit hned.
12. Řekl tedy: "Jeden urozený člověk odešel do daleké země, aby se ujal království a zase se vrátil.
13. Předtím ale zavolal svých deset služebníků, dal jim deset hřiven a řekl jim: 'Podnikejte, dokud nepřijdu.'
14. Jeho poddaní ho ale nenáviděli a poslali za ním poselstvo se slovy: 'Nechceme, aby tento nad námi kraloval!'
15. Když se pak ujal království, vrátil se; a stalo se, že si nechal zavolat ty služebníky, kterým dal peníze, aby zjistil, kolik kdo vydělal.
16. Přišel tedy první a řekl: 'Pane, tvá hřivna vynesla deset hřiven.'
17. On mu odpověděl: 'Výborně, můj dobrý služebníku. Protože jsi byl věrný v nejmenším, měj moc nad deseti městy.'
18. Potom přišel druhý a řekl: 'Pane, tvá hřivna vydělala pět hřiven.'
19. A tomu řekl: 'Také ty buď nad pěti městy.'
20. Potom přišel jiný a řekl: 'Pohleď, Pane, tvá hřivna, kteroujsem měl uloženou v šátku.
21. Bál jsem se tě totiž, neboť jsi přísný člověk. Vybíráš, co jsi neuložil, a sklízíš, co jsi nezasel.'
22. A tomu řekl: 'Soudím tě z tvých vlastních úst, zlý služebníku. Věděl jsi, že jsem přísný člověk, že vybírám, co jsem neuložil, a sklízím, co jsem nezasel.
23. Proč jsi tedy nedal mé peníze na stůl směnárníkům, abych si je, až přijdu, vybral i s úroky?'
24. Tehdy řekl těm, kdo tam stáli: 'Vezměte mu tu hřivnu a dejte ji tomu, který má deset hřiven.'
25. A oni mu řekli: 'Pane, má deset hřiven.'
26. 'Říkám vám totiž, že každému, kdo má, bude dáno, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má.
27. Ty mé nepřátele, kteří nechtěli, abych nad nimi kraloval, pak přiveďte sem a pobijte přede mnou.'"
28. A když to pověděl, šel napřed cestou vzhůru k Jeruzalému.
29. Když se pak přiblížil k Betfagé a k Betanii u hory zvané Olivetská, stalo se, že poslal dva ze svých učedníků
30. se slovy: "Jděte do té vesnice naproti vám. Až do ní budete vcházet, najdete přivázané oslátko, na kterém ještě nikdo z lidí neseděl. Odvažte ho a přiveďte.
31. A kdyby se vás někdo ptal, proč ho odvazujete, odpovíte mu takto: 'Pán ho potřebuje.'"
32. Když tedy ti, kteří byli posláni, odešli, našli vše tak, jak jim řekl.
33. Když pak to oslátko odvazovali, řekli jim jeho páni: "Proč odvazujete to oslátko?"
34. Oni tedy řekli: "Pán ho potřebuje"
35. A přivedli ho k Ježíši. Přehodili přes oslátko své pláště a Ježíše posadili na ně.
36. A jak jel, prostírali své pláště na cestu.
37. Když se pak už blížil k tomu místu, kde se schází z Olivetské hory, začalo celé množství učedníků hlasitě a radostně chválit Boha za všechny zázraky, které spatřili.
38. Říkali: "Požehnaný král, který přichází v Pánově jménu! Pokoj na nebi a sláva na výsostech!"
39. Někteří z farizeů ze zástupu mu tedy řekli: "Mistře, napomeň své učedníky!"
40. On jim však odpověděl: "Říkám vám, kdyby tito měli mlčet, křičelo by kamení!"
41. Když se pak přiblížil a spatřil město, rozplakal se nad ním.
42. Řekl: "" kdybys i ty poznalo aspoň v tento svůj den, co by ti přineslo pokoj! Teď je to ale před tvýma očima skryto.
43. Přijdou na tebe dny, kdy tě tví nepřátelé obklíčí valem a oblehnou tě. Sevřou tě ze všech stran
44. a srovnají tě se zemí, i tvé syny v tobě; a nenechají v tobě kámen na kameni, protože jsi nepoznalo čas svého navštívení."
45. Když potom vešel do chrámu, začal vyhánět ty, kdo v něm prodávali a kupovali
46. a říkal jim: "Je napsáno: 'Můj dům je domem modlitby,' ale vy jste z něj udělali 'doupě lupičů'!"
47. A každý den učil v chrámu. Velekněží, zákoníci a přední muži z lidu pak hledali, jak ho zahubit,
48. ale nenacházeli nic, co by mohli udělat. Všechen lid mu totiž visel na rtech a naslouchal.

 

20. kapitola

1. Jednoho z těch dnů, když učil lid v chrámu a kázal evangelium, se pak stalo, že přišli velekněží a zákoníci se staršími
2. a řekli mu: "Pověz nám, jakou mocí děláš tyto věci? A kdo ti tu moc dal?"
3. On jim však odpověděl: "Já se vás také zeptám na jednu věc. Povězte mi:
4. Byl Janův křest z nebe, nebo z lidí?"
5. Rozvažovali tedy o tom mezi sebou a říkali: "Kdybychom řekli, že z nebe, řekne nám: 'Proč jste mu tedy neuvěřili?'
6. Ale když řekneme, že z lidí, všechen lid nás ukamenuje, protože jsou přesvědčeni, že Jan je prorok."
7. A tak odpověděli, že nevědí, odkud byl.
8. A Ježíš jim řekl: "Ani já vám tedy neřeknu, jakou mocí dělám tyto věci."
9. Tehdy začal lidu vyprávět toto podobenství: "Jeden člověk vysadil vinici, pronajal ji vinařům a na dlouhou dobu odcestoval.
10. V příslušný čas pak poslal k těm vinařům služebníka, aby mu dali díl z úrody vinice. Ti vinaři ho však zbili a poslali pryč s prázdnou.
11. Poslal tedy ještě jiného služebníka. Ale oni zbili a zohavili i toho a poslali ho pryč s prázdnou.
12. Poslal tedy třetího, ale oni i toho zranili a vyhnali ven.
13. Tehdy pán té vinice řekl: 'Co udělám? Pošlu svého milovaného syna. Snad když uvidí jeho, budou ho mít ve vážnosti.'
14. Když ho ale vinaři uviděli, domlouvali se mezi sebou a říkali: 'Tohle je dědic. Pojďme, zabijme ho, aby to dědictví bylo naše.'
15. Pak ho vyhodili z vinice ven a zabili. Co jim tedy udělá pán té vinice?
16. Přijde a zahubí ty vinaře a vinici dá jiným." A když to uslyšeli, řekli: "To snad ne!"
17. On na ně ale pohlédl a řekl: "Co tedy znamená to, co je napsáno: 'Kámen, který stavitelé zavrhli, se stal hlavním kamenem klenby'?
18. Každý, kdo padne na ten kámen, bude roztříštěn, a na koho by padl, toho rozdrtí na prach."
19. Velekněží a zákoníci se ho v tu chvíli chtěli zmocnit, ale zalekli se lidu. Poznali totiž, že to podobenství řekl o nich.
20. Sledovali ho tedy a poslali špehy, kteří se vydávali za spravedlivé, aby ho chytili za slovo a potom vydali vrchnosti a moci vladaře.
21. A ti se ho zeptali: "Mistře, víme, že správně mluvíš i učíš a nikomu nestraníš, ale pravdivě učíš Boží cestě.
22. Je správné, abychom dávali císaři daň, nebo ne?"
23. Ježíš ale poznal jejich chytráctví a řekl jim: "Proč mě pokoušíte?
24. Ukažte mi denár. Čí má obraz a nápis?" Odpověděli: "Císařův."
25. A on jim řekl: "Dejte tedy to, co je císařovo, císaři, a co je Božího, Bohu."
26. A tak ho nemohli před lidmi chytit za slovo a v údivu nad jeho odpovědí zmlkli.
27. Tehdy k němu přišli někteří ze saduceů (kteří popírají, že je vzkříšení) a zeptali se ho:
28. "Mistře, Mojžíš nám napsal: 'Kdyby zemřel něčí bratr, který měl manželku, a zemřel by bezdětný, ať si tu ženu vezme jeho bratr a vzbudí svému bratru potomka.'
29. Bylo tedy sedm bratrů. První se oženil a zemřel bezdětný.
30. A tak si tu ženu vzal druhý a i ten zemřel bezdětný.
31. Potom si ji vzal třetí a stejně tak i všech sedm; nezanechali děti a zemřeli.
32. Poslední ze všech pak zemřela i ta žena.
33. Kterého z nich tedy bude manželkou při vzkříšení? Vždyť ji mělo za manželku všech sedm!"
34. Ježíš jim však odpověděl: "Synové tohoto věku se žení a vdávají.
35. Ale ti, kteří jsou hodni dosáhnout onoho věku a vzkříšení z mrtvých, se nebudou ženit ani vdávat.
36. Nebudou už totiž ani moci zemřít, neboť jsou rovni andělům. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení.
37. A že mrtví vstávají, ukázal i Mojžíš u toho keře, když Pána nazývá Bohem Abrahama, Bohem Izáka a Bohem Jákoba.
38. Bůh není Bohem mrtvých, ale živých, neboť jemu jsou živi všichni."
39. Někteří ze zákoníků tedy odpověděli: "Mistře, to jsi řekl dobře."
40. A už se ho neodvažovali na nic ptát.
41. Potom jim řekl: "Jak mohou říkat, že Kristus je Davidův syn?
42. Sám David říká v knize Žalmů: 'Pán řekl mému Pánu: Seď po mé pravici,
43. dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.'
44. David ho tedy nazývá Pánem. Jak to potom může být jeho syn?"
45. A když všechen lid naslouchal, řekl svým učedníkům:
46. "Varujte se zákoníků, kteří se chtějí procházet ve slavnostních pláštích a mají rádi zdravení na tržištích a přední sedadla ve shromážděních a čestná místa při večeřích,
47. kteří vyjídají domy vdov a předstírají dlouhé modlitby. Ti dostanou těžší rozsudek."