1. kapitola

1. Poněvadž se mnozí pokusili po pořádku sepsat vyprávění o těch věcech, ve kterých my máme plnou jistotu
2. (neboť nám je předali ti, kdo byli od počátku očitými svědky a služebníky toho Slova),
3. zdálo se i mně dobré, abych ti o tom po pořádku napsal, vznešený Teofile, neboť jsem to všechno od začátku pečlivě vyhledal,
4. abys poznal hodnověrnost těch věcí, jimž jsi byl naučen.
5. Za dnů judského krále Heroda byl jeden kněz, jménem Zachariáš, z Abiášovy kněžské třídy, a jeho manželka byla z dcer Áronových a jmenovala se Alžběta.
6. Oba byli v Božích očích spravedliví a chodili bezúhonně ve všech Pánových přikázáních a ustanoveních.
7. Neměli však dítě, protože Alžběta byla neplodná a oba už byli v pokročilém věku.
8. A když konal kněžskou službu před Bohem podle pořadí své třídy, stalo se,
9. že na něj podle zvyku kněžského úřadu padl los, aby vešel do Pánova chrámu a obětoval kadidlo.
10. Venku pak stálo veliké množství lidí modlících se v hodině zapálení kadidla.
11. Tehdy se mu ukázal Pánův anděl stojící vpravo od kadidlového oltáře.
12. Když ho Zachariáš spatřil, zděsil se a padl na něj strach.
13. Anděl mu však řekl: "Neboj se, Zachariáši, neboť tvá prosba byla vyslyšena a Alžběta, tvá manželka, ti porodí syna a dáš mu jméno Jan.
14. Z toho se budeš radovat a veselit a z jeho narození budou mít radost mnozí.
15. Neboť bude veliký v Pánových očích a nebude pít víno ani opojný nápoj a bude naplněn Duchem Svatým už z lůna své matky.
16. A mnohé ze synů Izraele obrátí k Pánu, jejich Bohu.
17. On půjde před jeho tváří v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům a nepovolné k moudrosti spravedlivých, aby přichystal Pánu připravený lid."
18. Zachariáš tedy řekl andělu: "Podle čeho to poznám? Vždyť jsem stařec a také má manželka je v pokročilém věku."
19. Anděl mu odpověděl: "Já jsem Gabriel, ten, který stojí před Boží tváří, a byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tyto radostné zprávy.
20. A hle, budeš němý a nebudeš moci promluvit až do dne, kdy se tyto věci stanou, protože jsi neuvěřil mým slovům, která se ve svém čase naplní."
21. A lidé venku čekali na Zachariáše a divili se, že se tak zdržuje v chrámu.
22. Když pak vyšel, nemohl k nim promluvit. A tak poznali, že v chrámu spatřil vidění, neboť se s nimi dorozumíval posunky a zůstával němý.
23. Stalo se pak, že po naplnění dnů své služby odešel do svého domu.
24. Jeho manželka Alžběta po těch dnech počala a tajila se s tím pět měsíců se slovy:
25. "Takto se ke mně zachoval Pán ve dnech, kdy na mě pohlédl a zbavil mě pohany mezi lidmi."
26. V šestém měsíci pak byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského města jménem Nazaret
27. k panně zasnoubené muži jménem Josef, z domu Davidova. A jméno té panny bylo Marie.
28. A když k ní přišel, řekl: "Zdravím tě, milostí obdařená, Pán s tebou! Jsi požehnaná mezi ženami!"
29. Ale když ho spatřila, byla z jeho slov rozrušena a přemýšlela, co to bylo za pozdrav.
30. Anděl jí tedy řekl: "Neboj se, Marie, vždyť jsi u Boha nalezla milost.
31. Hle, počneš v lůnu a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.
32. Ten bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího a Pán, náš Bůh, mu dá trůn jeho otce Davida.
33. Bude navěky kralovat nad domem Jákobovým a jeho království nebude mít konce.
34. Marie však řekla andělu: "Jak se to stane, když dosud nepoznávám muže?"
35. Anděl jí odpověděl: "Sestoupí na tebe Duch Svatý a zastíní tě moc Nejvyššího; proto také to svaté, co se z tebe narodí, bude nazýváno Syn Boží.
36. A pohleď, tvá příbuzná Alžběta, o které říkali, že je neplodná, ta také počala syna, i ve svém stáří - a je v šestém měsíci,
37. neboť u Boha nebude nemožné žádné slovo."
38. Tehdy Marie řekla: "Pohleď, jsem služebnice Pána. Ať se mi stane podle tvého slova!" A anděl od ní odešel.
39. V těch dnech pak Marie vstala a spěšně odešla do hor, do města Judova.
40. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu.
41. A jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, stalo se, že děťátko v jejím lůnu poskočilo a Alžběta byla naplněna Duchem Svatým.
42. Tehdy hlasitě zvolala: "Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod tvého lůna!
43. Ale proč je mi dáno, že matka mého Pána přišla ke mně?
44. Vždyť jakmile vešel zvuk tvého pozdravu do mých uší, poskočilo děťátko v mém lůnu radostí.
45. A blaze té, která uvěřila, neboť se naplní to, co jí bylo řečeno od Pána."
46. Tehdy Marie řekla: "Má duše velebí Pána
47. a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli,
48. neboť pohlédl na ponížení své služebnice. Hle, od nynějška mne budou blahoslavit všechna pokolení,
49. neboť mi učinil veliké věci Ten, který je mocný, jehož jméno je svaté
50. a jehož milosrdenství k těm, kteří se ho bojí, trvá od pokolení do pokolení.
51. Svou paží dokázal moc, rozptýlil pyšné v myšlení jejich srdce.
52. Mocné svrhl z trůnů a ponížené povýšil.
53. Hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou.
54. Ujal se Izraele, svého služebníka; pamatoval na milosrdenství
55. - jak mluvil k našim otcům - vůči Abrahamovi a jeho semeni až navěky."
56. Marie s ní pak zůstala asi tři měsíce a vrátila se do svého domu.
57. Alžbětě se tehdy naplnil čas k porodu a porodila syna.
58. A když její sousedé a příbuzní uslyšeli, že jí Pán prokázal své veliké milosrdenství, radovali se spolu s ní.
59. Osmého dne se pak stalo, že přišli to dítě obřezat a dávali mu jméno podle jeho otce, Zachariáš.
60. Jeho matka jim však odpověděla: "Ne, bude se jmenovat Jan."
61. Řekli jí: "Vždyť ve tvém rodu se tak nikdo nejmenuje!"
62. Ptali se tedy posunky jeho otce, jak by ho chtěl pojmenovat.
63. On požádal o tabulku a napsal slova: "Jmenuje se Jan." Všichni se podivili.
64. A jeho ústa se ihned otevřela a jeho jazyk se rozvázal a dobrořečil Bohu.
65. Tehdy na všechny jejich sousedy přišla bázeň a po celých judských horách se rozmlouvalo o všech těchto věcech.
66. Všichni, kteří o tom slyšeli, to ukládali ve svém srdci se slovy: "Co to bude za dítě?" A Pánova ruka byla s ním.
67. Jeho otec Zachariáš pak byl naplněn Duchem Svatým a prorokoval těmito slovy:
68. "Požehnaný Pán, Bůh Izraele, neboť nás navštívil a svému lidu způsobil vykoupení.
69. Vyzdvihl nám roh spasení v domě Davida, svého služebníka,
70. jak mluvil skrze ústa svých svatých proroků, kteří byli od věků,
71. o vysvobození od našich nepřátel a z ruky všech, kteří nás nenávidí,
72. aby prokázal milosrdenství našim otcům a vzpomenul na svou svatou smlouvu -
73. na přísahu, kterou přísahal Abrahamovi, našemu otci - že nám dá,
74. abychom vysvobozeni z ruky svých nepřátel beze strachu sloužili jemu
75. ve svatosti a spravedlnosti před jeho tváří po všechny dny svého života.
76. A ty, dítě, budeš nazváno prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánovou tváří připravit jeho cesty,
77. dát jeho lidu poznat spasení v odpuštění jejich hříchů
78. skrze niterné milosrdenství našeho Boha, v němž nás navštívil jako svítání z výšin,
79. aby se ukázal sedícím v temnotách a stínu smrti, aby přivedl naše nohy na cestu pokoje."
80. Dítě pak rostlo a sílilo v duchu a bylo na pustinách až do dne, kdy se ukázalo Izraeli.

 

2. kapitola

1. V těch dnech se pak stalo, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl sepsán celý obydlený svět.
2. (Toto byl první soupis za syrského vladaře Quirinia.)
3. A tak všichni šli, aby byli zapsáni, každý do svého města.
4. I Josef z Galileje se tedy vydal z města Nazaret do Judska, do města Davidova zvaného Betlém (protože byl z domu a rodu Davidova),
5. aby byl zapsán s Marií, svou zasnoubenou manželkou, která byla těhotná.
6. A když tam byli, stalo se, že se naplnily dny, aby porodila.
7. A porodila svého prvorozeného syna, zavinula ho do plenek a položila ho do jeslí, protože pro ně nebylo místo v hospodě.
8. A v tom kraji byli pastýři, kteří přebývali na poli a drželi noční hlídky nad svým stádem.
9. Náhle se mezi ně postavil Pánův anděl; ozářila je Pánova sláva a přišla na ně veliká bázeň.
10. A ten anděl jim řekl: "Nebojte se, neboť hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid.
11. Neboť se vám dnes narodil Spasitel ve městě Davidově, totiž Kristus, Pán.
12. A toto vám bude za znamení: naleznete děťátko zavinuté do plenek, ležící v jeslích."
13. A hned se s andělem objevilo množství nebeského vojska, jež chválilo Boha a říkalo:
14. "Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj, Boží zalíbení v lidech."
15. A stalo se, že když od nich ti andělé odešli do nebe, řekli pastýři jedni druhým: "Pojďme tedy do Betléma a pohleďme na tu věc, která se stala, jak nám ji Pán oznámil."
16. Přišli tedy se spěchem a nalezli Marii a Josefa i to děťátko ležící v jeslích.
17. A když ho uviděli, začali rozhlašovat, co jim bylo o tom dítěti řečeno.
18. A všichni, kteří to slyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři říkali.
19. Marie pak všechna ta slova uchovávala a zvažovala ve svém srdci.
20. A ti pastýři při návratu oslavovali a chválili Boha za všechno, co slyšeli a viděli tak, jak jim bylo řečeno.
21. Když se pak naplnilo osm dní pro obřezání dítěte, dali mu jméno Ježíš, jak ho pojmenoval anděl předtím, než bylo počato v lůnu.
22. A když se naplnily dny jejího očišťování podle Mojžíšova zákona, přinesli ho do Jeruzaléma, aby ho postavili před Pánem
23. (jak je napsáno v Pánově zákoně: "Každý chlapec otvírající lůno bude zasvěcen Pánu")
24. a aby dali oběť, jak je to řečeno v Pánově zákoně: "Dvě hrdličky nebo dvě holoubata."
25. A hle, v Jeruzalémě byl člověk jménem Simeon. Ten člověk byl spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch Svatý byl na něm.
26. Jemu bylo od Ducha Svatého sděleno, že nespatří smrt dříve, než uvidí Pánova Krista.
27. Ten přišel veden Duchem do chrámu. A když rodiče přinesli to dítě, Ježíše, aby s ním naložili podle zvyklosti Zákona,
28. tehdy ho vzal do náručí, dobrořečil Bohu a řekl:
29. "Nyní, Hospodine, propouštíš svého služebníka v pokoji podle svého slova.
30. Neboť mé oči spatřily tvé spasení,
31. které jsi připravil před tváří všech lidí
32. - světlo ke zjevení národům a slávu tvého lidu Izraele."
33. A jeho otec a matka se divili těm věcem, které o něm byly řečeny.
34. Simeon jim požehnal a řekl Marii, jeho matce: "Hle, tento je určen k pádu a pozdvižení mnohých v Izraeli a za znamení, kterému bude odpíráno
35. (a i tvou vlastní duší pronikne meč), aby bylo zjeveno myšlení mnoha srdcí."
36. Byla tam také prorokyně Anna, dcera Fanuelova z pokolení Ašer. Ta byla ve velmi pokročilém věku a s mužem žila od svého panenství jen sedm let.
37. Byla vdova a bylo jí okolo osmdesáti čtyř let. Ta nevycházela z chrámu a dnem i nocí sloužila Bohu posty a modlitbami.
38. Ta přišla ve stejnou chvíli a vzdávala Pánu chválu a říkala o něm všem, kdo v Jeruzalémě očekávali vykoupení.
39. A když vykonali všechno podle Pánova zákona, vrátili se do Galileje, do svého města Nazaretu.
40. Dítě pak rostlo a sílilo v duchu, naplňováno moudrostí a Boží milost byla na něm.
41. Jeho rodiče chodívali každý rok do Jeruzaléma na svátek Veliké noci.
42. Také když mu bylo dvanáct let, šli podle toho svátečního zvyku vzhůru do Jeruzaléma.
43. A když se naplnily dny toho svátku, a už se vraceli, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě a Josef ani jeho matka o tom nevěděli.
44. V domnění, že je v karavaně, ušli den cesty a hledali ho mezi příbuznými a známými.
45. Když ho však nenalezli, vrátili se do Jeruzaléma a hledali ho.
46. Po třech dnech se pak stalo, že ho nalezli v chrámu, jak sedí uprostřed učitelů, naslouchá jim a dotazuje se jich.
47. A všichni, kdo ho slyšeli, žasli nad jeho rozumností a odpověďmi.
48. Když ho rodiče spatřili, ulekli se a jeho matka mu řekla: "Synu, proč jsi nám to udělal? Pohleď, tvůj otec a já jsme tě s bolestí hledali."
49. A on jim řekl: "Proč jste mě hledali? Copak jste nevěděli, že musím být v tom, co je mého Otce?"
50. Oni však slova, která jim říkal, nepochopili.
51. A tak šel s nimi, přišel do Nazaretu a byl jim poddán. Jeho matka pak uchovávala všechna ta slova ve svém srdci.
52. A Ježíš prospíval moudrostí, věkem a milostí u Boha i u lidí.

 

3. kapitola

1. Patnáctého roku vlády císaře Tiberia, když byl Pontský Pilát vladařem v Judsku a Herodes byl tetrarchou Galileje, jeho bratr Filip tetrarchou Itureje a Trachonitské země a Lyzaniáš tetrarchou Abilény,
2. za nejvyššího kněze Annáše a Kaifáše, se na poušti stalo Boží slovo k Janovi, synu Zachariášovu.
3. Ten šel do celého kraje kolem Jordánu a kázal křest pokání na odpuštění hříchů,
4. jak je napsáno v knize slov proroka Izaiáše, který řekl: "Hlas volajícího na poušti: Připravte Pánovu cestu! Napřimujte jeho stezky!
5. Každé údolí bude vyplněno a každá hora a pahorek budou sníženy; křivé věci budou přímé a hrbolaté cesty hladké.
6. A veškeré tělo spatří spasení Boží."
7. Proto říkal zástupům, které k němu vycházely, aby je křtil: "Plemeno zmijí! Kdo vám ukázal, jak utéci před přicházejícím hněvem?
8. Neste tedy ovoce odpovídající vašemu pokání a nezačínejte si říkat: 'Abrahama máme za otce.' Říkám vám totiž, že Bůh je schopen Abrahamovi vzbudit syny z tohoto kamení.
9. Sekera je již přiložena ke kořeni stromů, a tak každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a vhozen do ohně."
10. Zástupy se ho ptaly: "Co tedy máme dělat?"
11. Odpověděl jim: "Kdo má dvě košile, ať dá tomu, kdo nemá nic, a ten, kdo má jídlo, ať udělá totéž."
12. Přišli pak také celníci, aby byli pokřtěni a řekli mu: "Mistře, co máme dělat?"
13. A on jim řekl: "Nevybírejte nic víc než to, co je vám nařízeno."
14. Ptali se ho také vojáci. Říkali: "A co máme dělat my?" Řekl jim tedy: "Nikoho nevydírejte ani nepodvádějte a buďte spokojeni se svým žoldem."
15. A zatímco lid očekával a všichni si v srdci o Janovi mysleli, že by snad on mohl být Kristus,
16. Jan všem odpověděl: "Jistě, já vás křtím vodou, ale přichází ten, který je silnější než já. Jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek jeho obuvi. On vás bude křtít Duchem Svatým a ohněm.
17. Jeho věječka je již v jeho ruce a on vyčistí svůj mlat. Pšenici shromáždí do své obilnice, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm."
18. A tak i mnoha jinými slovy napomínal lid a kázal evangelium.
19. Ale tetrarcha Herodes, když byl od něho kárán ohledně Herodiady, manželky svého bratra Filipa, a ohledně všech zlých věcí, které Herodes udělal,
20. přidal ke všemu také to, že vsadil Jana do vězení.
21. A když se křtil všechen lid, stalo se, že byl pokřtěn i Ježíš; a když se modlil, otevřelo se nebe
22. a Duch Svatý na něj sestoupil v tělesné podobě jako holubice a z nebe zazněl hlas, který řekl: "Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě jsem nalezl zalíbení."
23. Ježíš sám začínal asi ve třiceti letech a byl, jak se domnívali, syn Josefův, který byl syn Heliho,
24. který byl Matata, který byl Léviho, který byl Melchiho, který byl Jannaje, který byl Josefa,
25. který byl Matatiáše, který byl Amose, který byl Nahuma, který byl Esliho, který byl Naggaje,
26. který byl Mahata, který byl Matatiáše, který byl Semeje, který byl Josefa, který byl Judy,
27. který byl Johanana, který byl Resy, který byl Zorobábela, který byl Salatiela, který byl Neriho,
28. který byl Melchiho, který byl Addiho, který byl Kosama, který byl Elmódama, který byl Era,
29. který byl Joseho, který byl Eliezera, který byl Jórima, který byl Matata, který byl Léviho,
30. který byl Šimeóna, který byl Judy, který byl Josefa, který byl Jónama, který byl Eliakima,
31. který byl Meleje, který byl Ménama, který byl Mataty, který byl Nátana, který byl Davida,
32. který byl Isaje, který byl Obéda, který byl Boáze, který byl Salmona, který byl Názona,
33. který byl Amínadaba, který byl Arama, který byl Ezroma, který byl Fáresa, který byl Judy, který byl Jákoba,
34. který byl Izáka, který byl Abrahama, který byl Táreho, který byl Náchora,
35. který byl Sárucha, který byl Ragaua, který byl Fáleka, který byl Hebera, který byl Sály,
36. který byl Kainana, který byl Arfaxada, který byl Sema, který byl Noéma, který byl Lámecha,
37. který byl Matuzaléma, který byl Enocha, který byl Járeda, který byl Mahalalela, který byl Kainana,
38. který byl Enose, který byl Seta, který byl Adama, který byl Boží.

 

4. kapitola

1. Ježíš se pak vrátil od Jordánu plný Ducha Svatého a byl Duchem puzen na poušť.
2. Čtyřicet dní byl pokoušen ďáblem a v těch dnech nic nejedl, ale poté, co ty dny skončily, vyhladověl.
3. Tehdy mu ďábel řekl: "Jsi-li Boží Syn, řekni tomuto kameni, ať se stane chlebem."
4. A Ježíš mu odpověděl: "Je napsáno: 'Nejen chlebem bude člověk živ, ale každým Božím slovem.'"
5. Potom ho ďábel vyvedl na vysokou horu a ukázal mu v jednom okamžiku všechna království světa.
6. Ďábel mu řekl: "Dám ti všechnu tuto moc a slávu těchto království, neboť byla předána mně a já ji dávám, komu chci.
7. Pokloníš-li se tedy přede mnou, bude všechno tvoje."
8. Ježíš mu však odpověděl: "Odejdi ode mě, Satane! Vždyť je napsáno: 'Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jemu jedinému budeš sloužit.'"
9. Tehdy ho přivedl do Jeruzaléma, postavil ho na vrcholek chrámu a řekl mu: "Jsi-li Boží Syn, vrhni se odsud dolů.
10. Vždyť je napsáno: 'Svým andělům přikáže o tobě, aby tě ochránili,
11. a ponesou tě na rukou, abys snad nenarazil nohou na kámen.'"
12. Ježíš mu odpověděl: "Je řečeno: 'Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha.'"
13. A když ďábel vykonal všechno pokušení, odešel od něho až do určeného času.
14. Ježíš se pak vrátil v moci Ducha do Galileje a zpráva o něm se roznesla po celém okolí.
15. A on učil v jejich synagogách a byl všemi chválen.
16. A tak přišel do Nazaretu, kde byl vychován, a podle svého zvyku vstoupil v sobotní den do synagogy a povstal, aby četl.
17. Byla mu tedy podána kniha proroka Izaiáše, a když knihu otevřel, nalezl místo, kde bylo napsáno:
18. "Duch Pánův je nade mnou, protože mne pomazal kázat evangelium chudým. Poslal mne uzdravit lidi zdrcené v srdci, kázat propuštění zajatým a prohlédnutí slepým, propustit zdeptané na svobodu
19. a kázat Pánovo milostivé léto."
20. Potom knihu zavřel, vrátil ji služebníku a posadil se. Oči všech v synagoze byly upřeny na něj.
21. Tehdy k nim začal mluvit: "Dnes se toto Písmo naplnilo ve vašich uších."
22. Všichni mu tedy přisvědčovali a divili se slovům milosti vycházejícím z jeho úst a říkali: "Není to snad Josefův syn?"
23. Tehdy jim řekl: "Jistě mi řeknete toto podobenství: 'Lékaři, uzdrav se sám! To, co jsme slyšeli, že se stalo v Kafarnaum, udělej i zde, ve své vlasti.'"
24. Potom řekl: "Amen, říkám vám, že žádný prorok není ve své vlasti vítaný.
25. A řeknu vám po pravdě, že za Eliášových dnů, když bylo nebe zavřené po tři roky a šest měsíců a když byl veliký hlad po celé zemi, bylo mnoho vdov v Izraeli,
26. avšak Eliáš nebyl poslán k žádné z nich - jenom k jedné vdově do sidonské Sarepty.
27. A za proroka Elizea bylo mnoho malomocných v Izraeli, avšak žádný z nich nebyl očištěn - jen syrský Náman."
28. A když to slyšeli, byli všichni v synagoze naplněni hněvem.
29. Povstali, vyhnali ho ven z města a dovedli ho až na okraj hory, na níž bylo jejich město postaveno, aby ho shodili dolů.
30. On ale prošel jejich středem a šel dál.
31. Tehdy sestoupil do galilejského města Kafarnaum a v sobotu je učil.
32. A tam žasli nad jeho učením, protože jeho slovo mělo moc.
33. V té synagoze byl člověk, který měl ducha nečistého démona, a ten hlasitě vykřikl:
34. "Ach, co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zničit? Znám tě, kdo jsi - ten Svatý Boží!"
35. Ježíš mu pohrozil a řekl: "Zmlkni a vyjdi z něj!" A ten démon ho vrhl doprostřed, vyšel z něho a vůbec mu neublížil.
36. Na všechny tedy přišel úžas a začali spolu rozmlouvat. Říkali: "Co je to za slovo, že v moci a síle přikazuje nečistým duchům a oni vycházejí?"
37. A zpráva o něm se šířila po každém místě v okolí.
38. Potom vstal, odešel ze synagogy a vešel do Šimonova domu. Šimonova tchyně byla sužována vysokou horečkou, a tak ho za ni poprosili.
39. Postavil se tedy nad ni, pohrozil té horečce a ta ji opustila. A ona ihned vstala a začala je obsluhovat.
40. Při západu slunce pak všichni, kteří měli nemocné různými neduhy, je k němu přiváděli a on na každého z nich vkládal ruce a uzdravoval je.
41. Z mnohých také vycházeli démoni, kteří křičeli a říkali: "Ty jsi Kristus, ten Boží Syn!" On jim však hrozil a nedovoloval jim mluvit, neboť věděli, že on je Kristus.
42. Když pak nastal den, Ježíš se odtud vydal na pusté místo. Zástupy ho hledaly, a když přišly k němu, zadržovaly ho, aby od nich neodcházel.
43. Ale on jim řekl: "Musím ohlašovat Boží království také jiným městům; neboť k tomu jsem poslán."
44. Kázal tedy v galilejských synagogách.

 

5. kapitola

1. Když se pak na něj tlačil zástup lidí, aby slyšeli Boží slovo, a on stál u Genezaretského jezera, stalo se,
2. že uviděl u břehu jezera stát dvě lodi, z nichž vystoupili rybáři a prali sítě.
3. Nastoupil tedy do jedné z těch lodí, která byla Šimonova, a poprosil ho, aby maličko poodjel od břehu. Potom se posadil a učil zástupy z lodi.
4. A když přestal mluvit, řekl Šimonovi: "Jeď na hlubinu a spusťte své sítě k lovu."
5. Šimon mu však odpověděl: "Mistře, pracovali jsme celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo síť spustím."
6. A když to udělali, nabrali tak veliké množství ryb, že se jejich síť začala trhat.
7. Dali tedy znamení svým druhům, kteří byli na jiné lodi, aby přišli a pomohli jim. A když přišli, naplnili obě lodi tak, že se ponořovaly.
8. A když to Šimon Petr uviděl, padl k Ježíšovým kolenům a řekl: "Odejdi ode mě, Pane, vždyť jsem hříšný člověk!"
9. Jeho i všech, kdo byli s ním, se totiž zmocnil úžas nad tím úlovkem ryb, které chytili;
10. stejně tak i Jakuba a Jana, Zebedeových synů, kteří byli Šimonovými společníky. Ježíš však Šimonovi řekl: "Neboj se. Od nynějška budeš lovit lidi."
11. A když přivezli lodi ke břehu, všechno opustili a šli za ním.
12. Když pak byl v jednom městě, hle, stalo se, že tam byl muž plný malomocenství. Když uviděl Ježíše, padl na tvář a poprosil ho: "Pane, kdybys jen chtěl, můžeš mě očistit."
13. Ježíš vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: "Chci, buď očištěn!" a malomocenství od něj ihned odešlo.
14. Přikázal mu pak, aby to nikomu neříkal: "Jdi ale, ukaž se knězi a obětuj za své očištění, jak přikázal Mojžíš, na svědectví pro ně."
15. Řeč o něm se však šířila stále více a lidé se scházeli ve velikých zástupech, aby ho slyšeli a byli od něj uzdravováni ze svých nemocí.
16. On pak odcházel do pustin a modlil se.
17. A jednoho dne se stalo, že učil a seděli tam farizeové a učitelé Zákona, kteří se sešli ze všech galilejských i judských vesnic i z Jeruzaléma, a Pánova moc byla přítomna k jejich uzdravení.
18. A hle, muži nesli na lůžku ochrnutého člověka a snažili se ho přinést dovnitř a položit před něj.
19. A když kvůli zástupu nenašli, kudy by ho tam vnesli, vylezli na střechu a otvorem mezi taškami ho spustili i s lůžkem doprostřed před Ježíše,
20. který když uviděl jejich víru, mu řekl: "Člověče, tvé hříchy ti jsou odpuštěny."
21. Zákoníci a farizeové však začali uvažovat a říkali si: "Kdo to je, že mluví tak rouhavě? Kdo kromě samotného Boha může odpustit hříchy?"
22. Ježíš však poznal jejich myšlenky a odpověděl jim: "Proč ve svých srdcích takto uvažujete?
23. Co je snadnější? Říci: Tvé hříchy ti jsou odpuštěny, anebo říci: Vstaň a choď?
24. Ale abyste věděli, že Syn člověka má na zemi moc odpouštět hříchy" - tehdy pověděl ochrnutému - "říkám ti, vstaň, vezmi své lůžko a jdi domů."
25. A on hned před nimi vstal, vzal to, na čem ležel, odešel domů a cestou oslavoval Boha.
26. Všech se tedy zmocnil úžas a oslavovali Boha. Byli naplněni bázní a říkali: "Dnes jsme viděli nepochopitelné věci!"
27. Potom vyšel a spatřil celníka jménem Lévi, jak sedí na celnici. Řekl mu: "Pojď za mnou."
28. A on všechno opustil, vstal a šel za ním.
29. Lévi mu pak ve svém domě udělal velikou hostinu a byl tam veliký zástup celníků i jiných, kdo s nimi stolovali.
30. Ale jejich zákoníci a farizeové reptali a říkali jeho učedníkům: "Proč jíte a pijete s celníky a hříšníky?"
31. Ježíš jim však odpověděl: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.
32. Nepřišel jsem volat spravedlivé, ale hříšné k pokání."
33. A oni mu řekli: "Proč se Janovi učedníci často postí a modlí, podobně i učedníci farizeů, ale tvoji jedí a pijí?"
34. On jim tedy řekl: "Můžete snad nutit ženichovy přátele, aby se postili, dokud je ženich s nimi?
35. Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat, a tehdy, v těch dnech, se budou postit."
36. Řekl jim pak také toto podobenství: "Nikdo nepřišívá záplatu z nového pláště na starý; jinak by totiž trhal ten nový a ke starému se záplata z nového nehodí.
37. Nikdo také nelije nové víno do starých nádob; jinak totiž nové víno roztrhne ty nádoby a samo vyteče a nádoby se zničí.
38. Nové víno se přece má lít do nových nádob a tak se obojí zachová.
39. A nikdo, kdo pil staré, nechce hned nové, neboť říká: 'Staré je lepší.'"

 

6. kapitola

1. Druhou sobotu se pak stalo, že procházel obilím a jeho učedníci trhali klasy, rukama je mnuli a jedli.
2. Tehdy jim někteří z farizeů řekli: "Proč děláte, co se v sobotu dělat nesmí?"
3. Ježíš jim odpověděl: "Copak jste nečetli, co udělal David, když on i ti, kdo byli s ním, měli hlad?
4. Jak vešel do Božího domu a vzal posvátné chleby předložení, které nesmí jíst nikdo kromě samotných kněží, a jedl a dal i těm, kdo byli s ním?"
5. Řekl jim tedy: "Syn člověka je Pánem i nad sobotou."
6. V jinou sobotu se pak stalo, že vešel do synagogy a učil. A byl tu člověk, jehož pravá ruka byla uschlá.
7. Zákoníci a farizeové ho tedy sledovali, zda bude v sobotu uzdravovat, aby na něj našli nějakou žalobu.
8. On ale znal jejich myšlenky, a tak řekl tomu člověku s uschlou rukou: "Vstaň a postav se doprostřed." A on vstal a postavil se tam.
9. Tehdy jim Ježíš řekl: "Zeptám se vás na jednu věc: Smí se v sobotu konat dobro, nebo zlo? Zachránit život, nebo ho zničit?"
10. A když se po nich po všech rozhlédl, řekl tomu člověku: "Natáhni tu ruku." A on to udělal a byla znovu zdravá jako ta druhá.
11. Oni však byli naplněni zuřivostí a začali se spolu domlouvat, co by Ježíši udělali.
12. V těch dnech se stalo, že vystoupil na horu, aby se modlil, a strávil celou noc v modlitbě k Bohu.
13. Když pak nastal den, zavolal své učedníky, vyvolil z nich dvanáct a nazval je apoštoly:
14. Šimona (kterému dal také jméno Petr) a jeho bratra Ondřeje, Jakuba a Jana, Filipa a Bartoloměje,
15. Matouše a Tomáše, Jakuba Alfeova a Šimona, zvaného Zélótes,
16. Judu Jakubova a Jidáše Iškariotského, který se potom stal zrádcem.
17. A když s nimi sestoupil, stanul na rovině, kde byl zástup jeho učedníků a veliké množství lidí z celého Judska i z Jeruzaléma a z přímořského Týru a Sidonu. Ti přišli, aby ho slyšeli a aby byli uzdraveni ze svých neduhů,
18. i ti, kteří byli trápeni nečistými duchy. A byli uzdravováni.
19. A všechen zástup se ho snažil dotknout, neboť z něj vycházela moc a uzdravovala všechny.
20. Tehdy pozvedl oči na své učedníky a řekl: "Blaze vám chudým, neboť vám patří Boží království.
21. Blaze vám, kteří teď hladovíte, neboť budete nasyceni. Blaze vám, kteří teď pláčete, neboť se budete smát.
22. Blaze vám, když vás budou lidé nenávidět a když vás vyobcují a potupí a vaše jméno zavrhnou jako zlé kvůli Synu člověka.
23. Radujte a veselte se v ten den, neboť hle, vaše odplata v nebi je veliká. Totéž přece dělali jejich otcové prorokům.
24. Ale běda vám bohatým, neboť vy už máte své potěšení.
25. Běda vám, kteří jste nasyceni, neboť budete hladovět. Běda vám, kteří se teď smějete, neboť budete truchlit a plakat.
26. Běda vám, kdyby o vás dobře mluvili všichni lidé. Totéž přece dělali jejich otcové falešným prorokům."
27. "Ale vám, kteří slyšíte, říkám: Milujte své nepřátele! Konejte dobro těm, kdo vás nenávidí,
28. žehnejte těm, kdo vás proklínají, a modlete se za ty, kdo vás pomlouvají.
29. Tomu, kdo tě bije do tváře, nastav také druhou a tomu, kdo ti bere plášť, nebraň vzít i košili.
30. Každému, kdo tě prosí, dávej a od toho, kdo si bere tvé věci, je nevyžaduj zpět.
31. A jak chcete, aby se lidé chovali k vám, stejně tak se chovejte i vy k nim.
32. Když totiž milujete ty, kdo milují vás, jaká je to zásluha? Vždyť i hříšníci milují ty, kteří milují je.
33. A kdybyste se chovali dobře k těm, kteří se chovají dobře k vám, jaká je to zásluha? Vždyť i hříšníci dělají totéž.
34. A kdybyste půjčovali těm, od kterých máte naději to zase dostat, jaká je to zásluha? Vždyť i hříšníci půjčují hříšníkům, aby totéž zase dostali.
35. Vy však milujte své nepřátele a konejte dobro; půjčujte a neočekávejte nic nazpět. Tehdy bude vaše odplata veliká a budete synové Nejvyššího, neboť on je laskavý i k nevděčným a zlým.
36. Buďte tedy milosrdní, jako je milosrdný i váš Otec."
37. "Nesuďte a nebudete souzeni. Neodsuzujte a nebudete odsouzeni. Odpouštějte a bude vám odpuštěno.
38. Dávejte a bude vám dáno. Míru dobrou, natlačenou, natřesenou a přetékající dají do vašeho klína. Jakou mírou totiž měříte, takovou vám bude zase odměřeno."
39. Potom jim řekl toto podobenství: "Může snad slepý vést slepého? Nespadnou pak oba do jámy?
40. Není učedník nad svého mistra, ale každý, kdo je dokonale vyučen, bude jako jeho mistr.
41. Proč tedy vidíš třísku v oku svého bratra, ale trámu ve vlastním oku si nevšímáš?
42. A jak můžeš říci svému bratru: 'Bratře, nech mě, ať ti vytáhnu z oka třísku,' když sám nevidíš trám ve svém oku? Pokrytče, vytáhni nejdříve trám ze svého oka a tehdy prohlédneš, abys vytáhl třísku, která je v oku tvého bratra."
43. Není totiž dobrý strom, který nese špatné ovoce, ani špatný strom, který nese dobré ovoce.
44. Každý strom se přece pozná po svém vlastním ovoci: z trní se nesbírají fíky a z bodláčí se nesklízejí hrozny.
45. Dobrý člověk vynáší z dobrého pokladu svého srdce to dobré a zlý člověk vynáší ze zlého pokladu svého srdce to zlé. Jeho ústa totiž mluví z hojnosti srdce."
46. "Proč mi však říkáte: 'Pane, Pane,' a neděláte, co říkám?
47. Ukážu vám, komu je podobný každý, kdo přichází ke mně, slyší mé slovo a plní je:
48. Je podobný člověku, který stavěl svůj dům tak, že kopal hluboko a položil základy na skále. Když pak přišla povodeň, přivalila se na ten dům řeka, ale nemohla jím otřást, neboť byl založen na skále.
49. Ale ten, kdo je slyšel a nenaplnil, je podobný člověku, který postavil dům na zemi bez základů. Přivalila se na něj řeka a hned spadl a pád toho domu byl veliký."

 

7. kapitola

1. Když pak dokončil všechna tato slova k naslouchajícímu lidu, vešel do Kafarnaum.
2. A jeden setník měl na smrt nemocného služebníka, kterého si velmi cenil.
3. Když tedy uslyšel o Ježíši, poslal k němu židovské starší a prosil ho, aby přišel a uzdravil jeho služebníka.
4. Přišli tedy k Ježíši a snažně ho prosili slovy: "Je hoden, abys to pro něj udělal.
5. Vždyť miluje náš národ, i synagogu nám postavil."
6. Ježíš tedy šel s nimi. A když už byl nedaleko od domu, poslal k němu ten setník přátele, aby mu řekli: "Pane, neobtěžuj se, neboť nejsem hoden, abys vešel pod mou střechu.
7. Proto jsem se ani nepokládal za hodného, abych k tobě přišel. Ale řekni slovo a můj služebník bude uzdraven.
8. Vždyť i já jsem člověk postavený pod moc a mám pod sebou vojáky. Tomuto řeknu 'Jdi' a on jde a jinému 'Přijď' a on přijde; svému otroku řeknu 'Udělej tohle' a udělá to."
9. Když to Ježíš uslyšel, podivil se nad ním, obrátil se a řekl zástupu, který šel za ním: "Říkám vám, že ani v Izraeli jsem tak velikou víru nenašel."
10. A když se ti, kdo byli posláni, vrátili domů, našli toho služebníka, který byl nemocný, zdravého.
11. Potom se stalo, že šel do města jménem Naim; a šlo s ním mnoho jeho učedníků a veliký zástup lidí.
12. A když se přiblížil k městské bráně, hle, vynášeli mrtvého; byl to jediný syn své matky, a ta byla vdova. A byl s ní veliký zástup lidí z města.
13. Když ji Pán spatřil, byl pohnut soucitem k ní a řekl jí: "Neplač."
14. Přistoupil a dotkl se már a ti, kdo je nesli, se zastavili. Tehdy řekl: "Mladíku, říkám ti, vstaň!"
15. A ten mrtvý se posadil a začal mluvit. Ježíš ho tedy předal jeho matce
16. a všech se zmocnila bázeň a oslavovali Boha se slovy: "Povstal mezi námi veliký prorok" a "Bůh navštívil svůj lid."
17. A tato zpráva o něm vyšla do celého Judska a do celého okolí.
18. Tehdy Janovi oznámili jeho učedníci o všech těchto věcech. Jan tedy zavolal kterési dva ze svých učedníků
19. a poslal je k Ježíši se slovy: "Jsi ty Ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?"
20. Když tedy k němu ti muži přišli, řekli: "Jan Křtitel nás k tobě poslal se slovy: Jsi ty Ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?"
21. (A právě v tu chvíli uzdravil mnoho lidí od neduhů a trápení a zlých duchů a mnoha slepým daroval zrak.)
22. Ježíš jim tedy odpověděl: "Jděte a oznamte Janovi, co jste viděli a slyšeli: slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví jsou kříšeni a chudým se káže evangelium.
23. A blaze tomu, kdo se nade mnou nepohoršuje."
24. Když pak Janovi poslové odešli, začal zástupům říkat o Janovi: "Co jste si přišli do pouště prohlédnout? Třtinu klátící se větrem?
25. Na co jste se tedy vyšli podívat? Na člověka oblečeného hebkým rouchem? Pohleďte, ti, kteří jsou v slavném rouchu a žijí v rozkoši, jsou v královských domech.
26. Co jste tedy vyšli vidět? Proroka? Ano, říkám vám, a více než proroka.
27. Toto je ten, o kterém je napsáno: 'Hle, já před tvou tváří posílám svého posla, který připraví tvou cestu před tebou.'
28. Říkám vám totiž, že mezi těmi, kdo se narodili z žen, není větší prorok než Jan Křtitel, ale kdo je nejmenší v Božím království, je větší než on."
29. A všechen lid, který to slyšel, i celníci, uznali Boží spravedlnost, když se nechali pokřtít Janovým křtem.
30. Ale farizeové a zákoníci odmítli Boží vůli pro sebe, když se od něj pokřtít nenechali.
31. A Pán řekl: "Ke komu tedy přirovnám lidi tohoto pokolení a čemu se podobají?
32. Jsou podobní dětem, které sedí na tržišti a volají jedny na druhé: 'Pískali jsme vám a netančili jste; žalostně jsme naříkali a neplakali jste!'
33. Jan Křtitel totiž přišel, nejedl chléb a nepil víno a vy říkáte: 'Má démona!'
34. Přišel Syn člověka, jí a pije a vy říkáte: 'Hle, žrout a pijan vína, přítel celníků a hříšníků!'
35. Ale moudrost je ospravedlněna všemi svými dětmi."
36. Jeden z farizeů ho pak prosil, aby s ním pojedl. Vešel tedy do domu toho farizea a stoloval s ním.
37. A hle, když se jedna žena, hříšnice z toho města, dozvěděla, že Ježíš stoluje v domě toho farizea, přinesla alabastrovou nádobku s mastí.
38. A stojíc s pláčem zezadu u jeho nohou, začala mu skrápět nohy slzami a vlasy své hlavy je utírala a líbala mu nohy a mazala je mastí.
39. Když to ale spatřil ten farizeus, který ho pozval, řekl si: "Kdyby tohle byl prorok, věděl by, co je to za ženu, která se ho dotýká, a jaká je, protože je hříšnice."
40. Ježíš mu odpověděl: "Šimone, musím ti něco povědět." A on řekl: "Pověz, mistře."
41. "Jistý věřitel měl dva dlužníky. Jeden dlužil pět set denárů a druhý padesát.
42. A když neměli čím zaplatit, oběma odpustil. Pověz tedy, který z nich ho bude více milovat?"
43. Šimon odpověděl: "Mám za to, že ten, kterému více odpustil." On mu řekl: "Správně jsi usoudil."
44. Obrátil se k té ženě a řekl Šimonovi: "Vidíš tuto ženu? Vešel jsem do tvého domu; ty jsi mi nepodal vodu na nohy, ale ona skrápěla mé nohy slzami a vlasy své hlavy je utřela.
45. Nepolíbil jsi mne, ale ona od chvíle, kdy jsem vešel, nepřestala líbat mé nohy.
46. Nepomazal jsi mi hlavu olejem, ale ona pomazala mastí mé nohy.
47. Proto ti říkám: Je jí odpuštěno hodně hříchů, neboť hodně milovala. Komu se ale odpouští málo, ten miluje málo."
48. A řekl jí: "Tvé hříchy jsou odpuštěny."
49. Tehdy si ti, kdo s ním stolovali, začali mezi sebou říkat: "Kdo to je, že i hříchy odpouští?"
50. On však té ženě řekl: "Tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji."

 

8. kapitola

1. Potom se stalo, že procházel jednotlivá města a vesnice. Kázal a ohlašoval Boží království a dvanáct apoštolů s ním;
2. také některé ženy, které byly uzdraveny od zlých duchů a nemocí: Marie zvaná Magdaléna, z níž vyšlo sedm démonů,
3. Johana, manželka Herodova úředníka Chuzy, a Zuzana a mnoho jiných, které mu sloužily ze svého majetku.
4. Když se pak začal scházet veliký zástup a lidé se k němu hrnuli z města za městem, promluvil k nim v podobenství:
5. "Vyšel rozsévač, aby rozsíval své zrno. A jak rozsíval, jedno padlo podél cesty a bylo pošlapáno a nebeští ptáci je sezobali.
6. Jiné padlo na skálu, a když vzešlo, uschlo, protože nemělo vláhu.
7. Jiné zase padlo mezi trní a to trní vyrostlo s ním a udusilo je.
8. Jiné však padlo do dobré země, a když vzešlo, přineslo stonásobnou úrodu." Když to řekl, volal: "Kdo má uši k slyšení, ať slyší!"
9. Jeho učedníci se ho tedy ptali: "Co je to za podobenství?"
10. On řekl: "Vám je dáno poznat tajemství Božího království, ale ostatním jen v podobenstvích, aby 'hledíce neviděli a slyšíce nerozuměli'."
11. "To podobenství tedy znamená: Zrno je Boží slovo
12. a ti podél cesty jsou ti, kteří slyší, ale potom přichází ďábel a bere to slovo z jejich srdce, aby neuvěřili a nebyli spaseni.
13. Ti na skále jsou ti, kteří když slyší slovo, s radostí je přijímají, ale nemají kořeny. Ti věří na čas, ale v době pokušení odpadají.
14. To, které padlo mezi trní, jsou pak ti, kteří slyšeli, ale jak jdou za starostmi a bohatstvím a rozkošemi tohoto života, bývají udušeni a nepřinášejí užitek.
15. Ale to v dobré zemi jsou ti, kteří když slyší slovo, udržují je v ušlechtilém a dobrém srdci a vytrvale přinášejí užitek."
16. "Nikdo, když rozsvítí lampu, nepřikrývá ji nádobou a nestaví ji pod postel, ale staví ji na stojan, aby ti, kteří vcházejí, viděli světlo.
17. Není totiž nic tajného, co nebude zjeveno, ani nic skrytého, co nebude poznáno a nevyjde najevo.
18. Proto dávejte pozor na to, jak posloucháte. Tomu, kdo má, totiž bude dáno, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co si myslí, že má."
19. Tehdy za ním přišla jeho matka a bratři, ale kvůli zástupu se k němu nemohli dostat.
20. Oznámili mu tedy: "Tvá matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí tě vidět."
21. On jim však odpověděl: "Má matka a moji bratři jsou ti, kdo slyší Boží slovo a plní je."
22. Jednoho z těch dnů se pak stalo, že nastoupil se svými učedníky na loď a řekl jim: "Přeplavme se přes jezero." A tak vypluli.
23. A když se plavili, usnul. Tehdy se na jezero snesla větrná bouře a loď se naplňovala, takže byli v nebezpečí.
24. Přistoupili tedy a vzbudili ho se slovy: "Mistře, mistře, hyneme!" On však vstal, napomenul vítr a vzedmutí vod, a tak přestaly a nastal klid.
25. Tehdy jim řekl: "Kde je vaše víra?" A oni se strachem a úžasem říkali jeden druhému: "Kdo to tedy je, že přikazuje i větru a vodám a poslouchají ho?"
26. Tehdy se přeplavili do kraje Gadarenců, který je naproti Galileji.
27. A když vystoupil na zem, setkal se s ním jeden muž z toho města, který měl už dlouhou dobu démony. Nenosil žádné šaty ani nebydlel v domě, ale v hrobkách.
28. Když pak spatřil Ježíše, vykřikl, padl před ním a hlasitě zvolal: "Co je ti do mě, Ježíši, Synu Nejvyššího Boha? Prosím tě, abys mě netrýznil!"
29. (Ježíš totiž přikazoval tomu nečistému duchu, aby z toho člověka vyšel. Mnohokrát se ho totiž zmocňoval, takže musel být spoutáván řetězy a hlídán v okovech, ale on ta pouta trhal a býval démonem hnán na poušť.)
30. Ježíš se ho tedy zeptal: "Jak se jmenuješ?" a on řekl: "Legie," neboť do něj vstoupilo mnoho démonů.
31. A ti ho prosili, aby jim nepřikazoval odejít do propasti.
32. Tehdy tam bylo veliké stádo vepřů pasoucích se na hoře, a tak ho prosili, aby jim dovolil vejít do nich. A on jim to dovolil.
33. Démoni tedy vyšli z toho člověka a vstoupili do vepřů a to stádo se rozběhlo ze srázu do jezera a utopilo se.
34. Když pak ti, kdo je pásli, uviděli, co se stalo, utekli a cestou to vyprávěli ve městě i na venkově.
35. Lidé tedy vyšli, aby viděli, co se stalo. Když přišli k Ježíši a nalezli toho člověka, ze kterého vyšli démoni, jak sedí u Ježíšových nohou oblečen a při zdravém rozumu, dostali strach.
36. Ti, kteří to viděli, jim pak vyprávěli, jak byl ten, který měl démony, zachráněn.
37. Všichni ti lidé z gadarenského kraje ho tedy prosili, aby od nich odešel, neboť byli sevřeni velikým strachem. Nastoupil tedy do lodi a vrátil se zpět.
38. Ten muž, ze kterého vyšli démoni, ho ale prosil, aby mohl být s ním. Ježíš ho však propustil se slovy:
39. "Vrať se domů a vypravuj, jak veliké věci pro tebe udělal Bůh." On tedy odešel a rozhlašoval po celém městě, jak veliké věci pro něj Ježíš udělal.
40. Když se pak Ježíš vrátil, stalo se, že ho přivítal zástup lidí, neboť ho všichni očekávali.
41. A vtom přišel muž jménem Jairus a ten byl představený synagogy. Padl Ježíši k nohám a prosil ho, aby vešel do jeho domu,
42. neboť měl jedinou dceru, asi dvanáctiletou, a ta umírala. A tak šel a tiskly ho davy.
43. A jedna žena, která už dvanáct let trpěla krvácením a vynaložila všechno své živobytí na lékaře a žádný ji nemohl uzdravit,
44. přistoupila zezadu, dotkla se cípu jeho roucha a její krvácení ihned přestalo.
45. Ježíš tedy řekl: "Kdo se mě dotkl?" A když to všichni popírali, řekl Petr a ti, kdo byli s ním: "Mistře, davy se na tebe tisknou a tlačí a ty říkáš: 'Kdo se mě dotkl?'"
46. Ježíš ale řekl: "Někdo se mě dotkl, neboť jsem poznal, že ze mě vyšla moc."
47. A když ta žena poznala, že se neutajila, s rozechvěním přistoupila, padla před ním na zem a přede všemi lidmi mu pověděla, proč se ho dotkla a jak byla hned uzdravena.
48. A on jí řekl: "Buď dobré mysli, dcero, tvá víra tě uzdravila. Jdi v pokoji."
49. A když ještě mluvil, přišel někdo z domu představeného synagogy se slovy: "Tvá dcera umřela. Neobtěžuj mistra."
50. Když to však Ježíš uslyšel, odpověděl mu: "Neboj se, jenom věř a bude zachráněna."
51. Když pak vešel do toho domu, nenechal se sebou vejít nikoho kromě Petra, Jakuba a Jana a otce a matky té dívky.
52. Všichni nad ní plakali a kvíleli, ale on řekl: "Neplačte. Neumřela, ale spí."
53. A tak se mu vysmívali, neboť věděli, že umřela.
54. Ale on všechny vyhnal, vzal ji za ruku a zvolal: "Dívenko, vstaň!"
55. Tehdy se její duch navrátil a ona hned vstala. Nařídil tedy, ať jí dají najíst.
56. A její rodiče užasli. On jim však přikázal, aby nikomu neříkali, co se stalo.

 

9. kapitola

1. Tehdy svolal svých dvanáct učedníků, dal jim sílu a moc nad všemi démony, a aby uzdravovali nemoci,
2. a poslal je, aby kázali Boží království a uzdravovali nemocné.
3. Řekl jim také: "Nic si na tu cestu neberte: ani hůl, ani mošnu, ani chléb, ani stříbro, ani nemívejte po dvou košilích.
4. Do kteréhokoli domu vejdete, tam zůstaňte a odtud vycházejte.
5. A kdekoli by vás nepřijali, vyjděte z toho města a setřeste i prach ze svých nohou na svědectví proti nim."
6. A tak vyšli a chodili po okolních vesnicích. Kázali evangelium a všude uzdravovali.
7. Tehdy o všech věcech, které se skrze něj dály, uslyšel tetrarcha Herodes a byl bezradný, protože někteří říkali, že Jan vstal z mrtvých,
8. někteří zase, že se zjevil Eliáš, a jiní, že vstal jeden z dávných proroků.
9. Herodes tedy řekl: "Jana jsem sťal. Ale kdo je tento, o kterém slyším takové věci?" A toužil ho vidět.
10. Potom se apoštolové vrátili a vyprávěli mu, co všechno udělali. Tehdy je vzal s sebou a odešel do ústraní na pusté místo u města zvaného Betsaida.
11. Ale když se to zástupy dozvěděly, šly za ním. A on je přijal a mluvil k nim o Božím království a ty, kdo potřebovali uzdravení, uzdravoval.
12. Den se však začal chýlit k večeru. Dvanáct učedníků tedy přistoupilo a řekli mu: "Propusť ten zástup, ať se rozejdou do okolních vesnic a statků, přenocují tam a najdou si stravu, protože zde jsme na pustém místě."
13. On jim však řekl: "Vy jim dejte najíst." Ale oni řekli: "Nemáme víc než pět chlebů a dvě ryby. Ledaže bychom snad šli a nakoupili jídlo pro všechen tento lid."
14. (Bylo tam totiž kolem pěti tisíc mužů.) Řekl tedy svým učedníkům: "Posaďte je ve skupinách po padesáti."
15. A tak to udělali a všechny posadili.
16. Tehdy vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal je, nalámal a dával svým učedníkům, aby je předkládali zástupu.
17. A tak se všichni najedli a byli nasyceni. Potom se sebralo dvanáct košů nalámaných kousků, které jim zbyly.
18. Když se pak o samotě modlil a učedníci byli s ním, stalo se, že se jich zeptal: "Za koho mne mají zástupy?"
19. Oni odpověděli: "Někteří za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní říkají, že vstal jeden z dávných proroků."
20. Ale on jim řekl: "A za koho mne máte vy?" A Petr mu odpověděl: "Za Božího Krista!"
21. On je tedy přísně napomenul, aby to nikomu neříkali,
22. a řekl: "Syn člověka musí mnoho vytrpět a být zavržen staršími, velekněžími i zákoníky, být zabit a třetího dne vstát z mrtvých."
23. Potom jim všem říkal: "Chce-li někdo přijít za mnou, ať se zřekne sám sebe a bere svůj kříž každý den a následuje mne.
24. Kdokoli by si totiž chtěl zachránit duši, ztratí ji, ale kdokoli by ztratil svou duši pro mne, ten ji zachrání.
25. Vždyť co je platno člověku, kdyby získal celý svět, ale sám sebe ztratil nebo sám sobě uškodil?
26. Kdokoli by se totiž styděl za mne a za má slova, za toho se bude stydět Syn člověka, až přijde ve své slávě a ve slávě Otce a svatých andělů.
27. Ale říkám vám po pravdě: Jsou někteří z těch, kdo tu stojí, kteří rozhodně nezakusí smrt, dokud nespatří Boží království."
28. Asi osm dní po těchto slovech se stalo, že k sobě vzal Petra, Jakuba a Jana a vystoupil na horu, aby se modlil.
29. A když se modlil, změnil se vzhled jeho tváře a jeho oděv zbělel a rozzářil se.
30. A hle, mluvili s ním dva muži. Byli to Mojžíš a Eliáš,
31. kteří se ukázali ve slávě a mluvili o jeho odchodu, který se měl naplnit v Jeruzalémě.
32. Ale Petr a ti, kteří byli s ním, byli obtěžkáni spánkem. Když se však probudili, uviděli jeho slávu a ty dva muže, jak stojí s ním.
33. A když se od něho vzdalovali, stalo se, že Petr řekl Ježíši: "Mistře, to je dobře, že jsme zde. Udělejme tedy tři stánky - jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi!" Ale nevěděl, co říká.
34. A zatímco to říkal, objevil se oblak a zastínil je. A když vcházeli do toho oblaku, dostali strach.
35. Z toho oblaku pak vyšel hlas, který řekl: "Toto je můj milovaný Syn. Toho poslouchejte."
36. A když ten hlas zazněl, zůstal tam jenom Ježíš. A oni mlčeli a v těch dnech nikomu neoznámili nic z toho, co viděli.
37. Když pak druhý den sestoupili z hory, stalo se, že se s ním setkal veliký zástup.
38. A hle, jeden muž ze zástupu zvolal: "Mistře, prosím tě, pohlédni na mého syna. Vždyť je to můj jediný!
39. A hle, napadá ho duch a náhle křičí. Zmítá jím, takže sliní, a když ho trápí, těžko od něj odchází.
40. Poprosil jsem tedy tvé učedníky, aby toho ducha vyhnali, ale nemohli!"
41. Ježíš však odpověděl: "nevěřící a zvrácené pokolení, jak dlouho budu s vámi a budu vás snášet? Přiveď svého syna sem."
42. A jak přicházel, ten démon ho porazil a začal jím zmítat. Ježíš tomu nečistému duchu pohrozil, uzdravil chlapce a vrátil ho jeho otci.
43. Všichni tedy žasli nad Boží velkolepostí. Když se ale všichni divili všemu, co Ježíš udělal, řekl svým učedníkům:
44. "Vy uložte tato slova do svých uší, neboť Syn člověka bude vydán do lidských rukou."
45. Oni však to slovo nechápali a bylo před nimi skryto, aby mu neporozuměli. A báli se ho na to slovo zeptat.
46. Tehdy mezi nimi vyvstala otázka, kdo z nich je největší.
47. Když ale Ježíš viděl myšlení jejich srdce, vzal dítě, postavil je vedle sebe
48. a řekl jim: "Kdokoli by přijal toto dítě v mém jménu, přijímá mne, a kdokoli by přijal mne, přijímá Toho, který mě poslal. Neboť kdo je mezi vámi všemi nejmenší, ten bude veliký."
49. Jan tedy odpověděl: "Mistře, viděli jsme někoho, jak ve tvém jménu vymítá démony, a bránili jsme mu, protože nechodí s námi."
50. Ale Ježíš mu řekl: "Nebraňte mu. Vždyť kdo není proti nám, je s námi."
51. Když se pak naplňovaly dny, aby byl vzat vzhůru, stalo se, že upřel svou tvář k cestě do Jeruzaléma.
52. Poslal tedy před sebou posly a ti šli a vstoupili do samařské vesnice, aby pro něj vše připravili.
53. Ale tam ho nepřijali, protože jeho tvář byla obrácena k cestě do Jeruzaléma.
54. Když to tedy viděli jeho učedníci Jakub a Jan, řekli: "Pane, chceš, ať řekneme ohni, aby sestoupil z nebe a pohltil je, jako to udělal i Eliáš?"
55. Ale on se obrátil a pokáral je slovy: "Vy nevíte, jakého jste ducha.
56. Neboť Syn člověka nepřišel lidské duše zahubit, ale spasit." Šli tedy do jiné vesnice.
57. A když šli, stalo se, že mu někdo na cestě řekl: "Pane, budu tě následovat, kamkoli půjdeš."
58. Ježíš mu tedy řekl: "Lišky mají doupata a nebeští ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by složil hlavu."
59. Tehdy řekl jinému: "Pojď za mnou." Ale on řekl: "Pane, dovol mi nejdřív odejít a pochovat svého otce."
60. Ježíš mu však řekl: "Nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé, ale ty jdi a kaž Boží království!"
61. A ještě jiný mu řekl: "Půjdu za tebou, Pane, ale nejdříve mi dovol, ať se rozloučím s těmi, kdo jsou v mém domě.
62. Ale Ježíš mu řekl: "Nikdo, kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpátky, není způsobilý pro Boží království."

 

10. kapitola

1. Potom Pán určil i jiných sedmdesát a poslal je před svou tváří po dvou do každého města i místa, kam měl sám přijít.
2. Řekl jim tedy: "Žeň je jistě veliká, ale dělníků málo. Proto proste Pána žně, ať vypudí dělníky na svou žeň.
3. Jděte. Hle, já vás posílám jako berany mezi vlky.
4. Nenoste měšec, ani mošnu, ani obuv a s nikým se po cestě nezdravte.
5. Do kterékoli domácnosti vejdete, nejdříve řekněte: 'Pokoj tomuto domu.'
6. A bude-li tam syn pokoje, váš pokoj spočine na něm; a pokud ne, navrátí se k vám.
7. V tom domě zůstávejte a jezte a pijte, co mají, neboť dělník je hoden své mzdy. Nepřecházejte z domu do domu.
8. Když pak vejdete do kteréhokoli města a přijmou vás, jezte, co vám nabídnou.
9. A uzdravujte v tom městě nemocné a říkejte jim: 'Boží království se přiblížilo k vám.'
10. Jestliže ale přijdete do nějakého města a nepřijmou vás, vyjděte na jeho ulice a řekněte:
11. 'I ten prach z vašeho města, který na nás ulpěl, vytřásáme na vás. Avšak to vězte, že se k vám přiblížilo Boží království.'
12. A říkám vám, že v onen den bude lehčeji Sodomě než tomu městu."
13. "Běda tobě, Korozaim, běda tobě, Betsaido! Vždyť kdyby se zázraky, které se dějí u vás, staly v Týru a Sidonu, dávno by seděli v pytlovině a popelu a činili pokání.
14. Týru a Sidonu však bude na soudu lehčeji než vám.
15. A ty, Kafarnaum, které jsi až k nebi vyvýšeno, až do pekla budeš svrženo.
16. Kdo slyší vás, slyší mne, a kdo vás odmítá, odmítá mne. Kdo pak odmítá mne, odmítá Toho, který mě poslal."
17. Potom se s radostí vrátilo těch sedmdesát a říkali: "Pane, i démoni se nám poddávají ve tvém jménu!"
18. Tehdy jim řekl: "Viděl jsem Satana spadnout z nebe jako blesk.
19. Hle, dávám vám moc šlapat na hady a štíry i na veškerou sílu nepřítele a vůbec nic vám neublíží.
20. Neradujte se však z toho, že se vám poddávají duchové, ale spíše se radujte, že vaše jména jsou zapsána v nebesích."
21. V tu chvíli se Ježíš rozveselil v Duchu a řekl: "Chválím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je nemluvňatům. Jistě, Otče, neboť tak se ti zalíbilo.
22. Všechno je mi dáno od mého Otce a nikdo neví, kdo je Syn, jedině Otec, a kdo je Otec, jedině Syn a ten, komu by ho Syn chtěl zjevit."
23. A když se obrátil k učedníkům, řekl jim samotným: "Blaze očím, které vidí, co vy vidíte.
24. Říkám vám totiž, že mnozí proroci a králové chtěli spatřit, co vy vidíte, ale neviděli, a slyšet, co slyšíte, ale neslyšeli."
25. A hle, jeden učený v Zákoně vstal a zkoušel ho slovy: "Mistře, co mám udělat, abych se stal dědicem věčného života?"
26. On mu řekl: "Co je napsáno v Zákoně? Jak tam čteš?"
27. A on odpověděl: "Budeš milovat Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, ze vší své síly a celou svou myslí a svého bližního jako sám sebe."
28. Ježíš mu tedy řekl: "Správně jsi odpověděl. Dělej to a budeš žít."
29. Ale on se chtěl sám ospravedlnit, a tak řekl Ježíši: "A kdo je můj bližní?"
30. Ježíš mu odpověděl: "Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl mezi lupiče. Ti ho oloupili a zranili, potom odešli a nechali ho polomrtvého.
31. A náhodou šel tou cestou jeden kněz, a když ho spatřil, přešel kolem po protější straně.
32. Podobně i levíta, když přišel na to místo a spatřil ho, přešel po protější straně.
33. Přišel k němu ale také jeden Samaritán, který tudy cestoval, a když ho spatřil, byl pohnut soucitem.
34. Přistoupil, obvázal jeho rány a nalil na ně olej a víno. Pak ho položil na své zvíře, dovezl ho do hostince a postaral se o něj.
35. Když pak druhý den odcházel, vytáhl dva denáry, dal je hostinskému a řekl mu: 'Postarej se o něj, a cokoli bys vynaložil navíc, to ti zaplatím, až se vrátím.'
36. Kdo z těch tří se ti tedy zdá být bližním toho, který upadl mezi lupiče?"
37. A on řekl: "Ten, který mu prokázal milosrdenství." Ježíš mu tedy řekl: "Jdi a jednej tak i ty."
38. A když šli, stalo se, že vešel do jedné vesnice a jistá žena jménem Marta ho přijala do svého domu.
39. Ta měla sestru jménem Marie, která si sedla u Ježíšových nohou a poslouchala jeho slova.
40. Ale Marta byla zaneprázdněna množstvím služby. Ta přistoupila a řekla: "Pane, tebe nezajímá, že mě má sestra nechala sloužit samotnou? Proto jí řekni, ať mi pomůže."
41. Ježíš jí tedy odpověděl: "Marto, Marto, staráš se a trápíš se mnoha věcmi.
42. Jen jedno je však potřeba. A Marie si vybrala dobrou část, která jí nebude odňata."