Lokalizace Atlantidy

 

Atlantida se měla nacházet ve vnějším oceánu za Herkulovými sloupy (dnešní Gibraltarský průliv). Řekové Atlantský oceán považovali za světový oceán obepínající tři kontinenty - Evropu, Afriku a Asii. Podle této definice tedy Atlantida mohla ležet kdekoliv mimo Středozemní moře, od Švédska po Indii. Hypotéz o možné poloze Atlantidy je tedy nepřeberné množství.

 

Kréta

Někteří badatelé se domnívají, že Solón mohl při překladu egyptských rukopisů zaměnit číslovku „1000“ za „100“. To by znamenalo, že Atlantida zanikla v období okolo roku 1500 př. n. l. a měla by 10× menší rozměry. Tito badatelé (James Mavor, James Baikie aj.) tvrdí, že zánik mínojské civilizace je identický se zánikem Atlantidy. Na Krétě se navíc našly mnohé reliéfy a nástěnné malby znázorňující lov býků a býčí zápasy, býčí kult byl podle Platóna také vyznáván na Atlantidě. Podle nejnovějších výzkumů však mínojská civilizace neskončila kvůli výbuchu sopky na vulkanickém ostrově Thera blízko Kréty, jak se dříve předpokládalo (podobnost se zánikem Atlantidy tak odpadá), ale existovala ještě přibližně 200 let po této katastrofě. Kréta se navíc samozřejmě nenachází v oceánu za Gibraltarským průlivem.

 

Trója

Jiní autoři (např. Eberhard Zangger) předpokládají, že celá historie Atlantidy je v podstatě egyptskou verzí Iliady zpětně přenesenou do Řecka Solónem. Herkulovy sloupy by tedy znamenaly průliv Dardanely. Atlantida měla ležet za Herkulovými sloupy, ale Trója z egyptského pohledu leží před Dardanelami. Trója také nezanikla zemětřesením a následným zatopením.

 

Černé moře

Podle jedné teorie atlantská civilizace existovala přibližně okolo roku 5500 př. n. l. na severozápadním pobřeží Černého moře (tehdy ještě sladkovodního jezera) a byla zničena při protržení přírodní hráze v místě dnešního Istanbulu a následné potopě a propojení Černého a Středozemního moře. Herkulovy sloupy by tedy v tomto případě znamenaly Bosporský průliv.

 

Spartel

Skupina francouzských vědců se domnívá, že Atlantida se mohla nacházet na zatopeném ostrově Spartel v Cádizském zálivu. Podle jejich analýz mořského dna vyšlo najevo, že se Spartel potopil v důsledku mnoha zemětřesení a vln tsunami.

 

Sardinie

Italský novinář Sergio Frau ve svém článku „Le colonne d'Ercole“ tvrdí, že v době před Alexandrem Velikým znamenaly Herkulovy sloupy Sicilský průliv. Atlantida by tedy mohla být totožná se Sardinií, kterou postihla přírodní katastrofa. Jedna část uprchlých obyvatel následně založila etruskou civilizaci na Apeninském poloostrově a zbytek přeživších obyvatel se připojil k ostatním mořským národům při útoku na Egypt (výrazná podobnost s popisovanou válkou o Středomoří).

 

Santorini (Théra)

Jedním z žhavých kandidátů je ostrov Santorini patřící k nejjižnějším z Kykladských ostrovů. Výbuch podmořské sopky, ke kterému došlo podle nejnovějších výzkumů před 3 600 lety, způsobil, že část ostrova se doslova propadla do moře. Nánosy po vlně tsunami byly nalezeny až na západním pobřeží Turecka. Vykopávky odhalily osídlení již z pozdního neolitu. V době exploze tu stálo prosperující město, které se podobně jako Pompeje zachovalo pod příkrovem lávy. Zajímavé je, že nebyly nalezeny žádné lidské ostatky ani předměty z drahých kovů, což svědčí o úspěšné evakuaci. Archeologové pokládají erupci na Théře za příčinu náhlého zániku mínojské civilizace a nevylučují, že byla inspirací bájí o Atlantidě a nejen o ní.

 

Další lokality

Mezi další uvažované lokality patří ve Středomoří Malta (zde na základě rýh u Clapham Junction) a Kypr; v Atlantském oceánu pak například Irsko, ostrovy Karibiku nebo Azorské ostrovy. Zvláštní pozornost si zaslouží Richatská Struktura v Mauritánii, která na rozdíl od ostatních lokalit odpovídá rozměrům města popisovaném Platónem 

Manželé Rand a Rose Flem-Athovi se na základě prací profesora Charlese Hapgooda, který v 50. letech vyslovil teorii o posuvu zemské kůry, domnívají, že Antarktida je ztracená Atlantida.

 

Kuba

Další možná poloha bájného města může být v oblastni tzv. Bermudského trojúhelníku nedaleko Kuby, kde roku 2012 objevili manželé Paul Weinzweig a Pauline Zalitzky se svým týmem na dně moře obrovské trosky mrtvého města. Zjistili, že na dně se nachází několik sfing, pyramid, dlážděných ulic a zbytků domů spolu s různými vyrytými nápisy na zdech. Vědecká obec však o jejich nálezu pochybuje a kamerovým záznamům příliš nevěří. Manželé jsou ale o svém objevu starověkého města přesvědčeni.