Lnáře

Již po několik staletí se Lnáře pyšní barokním zámkem, který stojí nedaleko původního hradu. Vypravuje se zde pověst o ohnivém muži, který se zjevoval v noci v jiné podobě než ve dne. Prý to byl duch správce zámku, který se nemilosrdně choval ke všem poddaným a sužoval je po mnoho let.

Poté, co duch rušil lid ze spánku po těžkém dni již dlouhou dobu, vydala se skupina mužů na hřbitov a tam otevřeli správcovu hrobku. Jeden vlezl dovnitř a rýčem oddělil hlavu od mrtvého těla. Od těch časů se již přízrak nikdy nezjevil.

Ale navraťme se do doby, kdy se správcův duch zjevoval lidem. Tenkrát, vždy když se kraj zahalil do tmy, počínaly se na zámku dít podivné věci. Ozývaly se odtamtud strašidelné zvuky, vytí psů a nářek. Tím všechno teprve začínalo. Avšak když kostelní zvony začaly odbíjet půlnoc, zjevil se na nádvoří ohnivý kočár. Vypadal jakoby celý hořel a byl tažený šesti vraníky s žhnoucíma očima.

Dovnitř kočáru potom nasedl duch správce, který byl zahalen v tmavém plášti a namísto vlasů měl zlaté a rudé plameny, zářící do tmy. Když byl duch uvnitř kočáru, koně se rozeběhli a kočár ujížděl pryč ze zámku po okolních cestách. Vše bylo doprovázeno strašlivým rachotem a štěkáním divých psů, kteří běželi za kočárem a hnali tak koně kupředu.

Tak takhle divoce se zjevoval správcův duch v noci, naproti tomu ve dne byl jako beránek. Nezjevoval se ani v lidské podobě.

Přízrak celý den bloudil po lesích jako ohnivý sloup. To už z něj nemělo strach ani maličké dítě. Lidé se s ním setkali, jen když šli do lesa na dřevo. Ohnivý sloup se vždy objevil za některým stromem a když spatřil člověka, rychle se pokorně uklonil a zmizel...