Literatura hermetismu v Čechách koncem 19. století

Roku 1897 zde začíná vycházet Sborník pro filosofii, mystiku a okkultismus (1897 - 1910). Vše se děje za finanční podpory Hynka Tichého v redakci Emanuela Haunera užívajícího lóžové jméno Amis (24. 12. 1875 - 14. 6. 1943), spiritisty, praktického badatele na poli kabaly i magie, člena Metapsychické společnosti, aktivisty pražského martinistického hnutí a svobodného zednáře. Hauner byl později členem katolické mystické literární společnosti Sursum (poslední čtvrtinu života prožil v premonstrátských klášterech), překladatelem (po 1. světové válce byl např. poradcem okultistické edice Sfinx nakladatele Bohumila Jandy (1900 – 26. 5. 1982), literátem (Stručný nástin některých tajných společností, Slovníček spiritualistický) užívajícího pseudonym Platon a Aurel Vlach (sbírky básní - Sabbaty duše, Volání do kosmu). Samotným vydavatelem sborníku byl Hugo Kosterka (9. 4. 1867 - 31. 5. 1956), pražský hermetik a překladatel - polyglot. Později bylo toto periodikum uváděno jako Sborník pro gnosticism a okkultism. Jeho první ročník byl zároveň tiskovým orgánem první pražské martinistické (někdy uváděno theosofické) lóže vedené K. Dražďákem (viz níže), jež nesla název Aux trois blancs lotos  = U tří bílých lotosů (r. 1905 přebudována za spolupráce Jednoty přátel filosofie - v té se Hauner také angažoval - na zednářskou lóži U tří korunovaných sloupů). Vzorem tomuto periodiku byl francouzský martinistický časopis L’ Initiation.

U vzniku sborníku stál však ještě jeden z předních českých okultistů, člen francouzského řádu Rose-Croix-Cabbalistique, svobodný zednář (společně s Haunerem založili několik zednářských lóží), novognostik a iluminát JUDr. Karel Pavel Dražďák (1872 - 1921). Byl to právě on, kdo po úspěšném absolutoriu Papusovy (1865 – 1916) pařížské Faculté des sciences hermétiques, získal chartu k založení martinistické lóže v Praze a jistý čas ji vedl (lóže nepůsobila dlouho, o její pozdější obnovu se opět postaral velice agilní E. Hauner). Dražďákovo lóžové jméno bylo Apolonius. Díky jeho aktivitám se českým martinistům podařilo r. 1905 navázat styk i s významným berlínským řádem Memfis Misraim. Předtím společně s Hugo Kosterkou působil v redakci symbolistického časopisu Moderní revue, ve kterém se leckdy také zrcadlila činnost českých hermetiků. Avšak Moderní revue nebyla až tak úzce tématicky zaměřená do oblasti okultismu. Dominoval v ní beletrista (Román Manfreda Macmillena, Scarabeus, Ganymedes, Zaostřený obraz, atp.) a básník Jiří Karásek ze Lvovic (24. 1. 1871 – 5. 3. 1951), ctitel hermetismu, martinista (zakládající člen lóže Simeon v Ofiru - lóžovým jménem Damis), který později redigoval poslední ročník Okultní a spiritualistické revue - vycházela v letech 1921 - 1924 u pražského nakladatele Jana Zmatlíka (*1869). J. Karásek byl taktéž jedním ze zakládajících členů lóže Simeon s lóžovým jménem Nikodém (později založil okultně zaměřenou edici Knihovna šťastných lidí). Ve Sborníku pro filosofii, mystiku a okkultismus, který vycházel dvakrát ročně, byly prezentovány ještě jiné esoterické směry, například iluminátství, jež si podobně jako zednářství předsevzalo jako svůj cíl práci na mravním zdokonalování člověka, a neognosticizmus, jenž se snažil uchovávat tzv. „pravou tradici Kristovu“ a současně slučovat víru s věděním. Od r. 1898 vycházel sborník s přílohami Sfinx a Gnosis.

Sfinx byla později literární přílohou sborníku. Roku 1907 v ní vyšla např. tato dílka: Camille Flammarion – Je třeba věřit spiritismu? , Philéas Lebesgue – Portugalský básník Guerra Junqueiro stavší se mystikem, Stanislav Lomnický – Rozumový socialism, jeho prostředky, jeho cíle. 

Gnosis se později stala orgánem České novognostické církve (nejprve ji vedl Dražďák, později J. Posch). Sami redaktoři byli stoupenci těchto tří esoterických proudů: Josef R. Adamíra (1877 - 1953), jakožto neognostik (pokoušel se o rekonstrukci novognostické církve, která se ustavila pravděpodobně r. 1907, ale již po třech letech se rozpadla), od r. 1933 vedl pražskou Duševědnou společnost, byl držitelem titulu Papusova „bakalariátu kabaly“, badatelem na poli magie, později členem pražské martinistické lóže Simeon s lóžovým jménem Porfyrios (podobně jako u Haunera, byl v této době Adamírův byt ve Vocelově ulici č. 10 centrem formujícího se českého hermetismu). Později organizoval soukromý okultní kroužek se zaměřením na kult egyptské bohyně Isis. Hauner byl naopak martinista a Dražďák iluminát. Pro svoji vysokou kvalitu a univerzálnost se Sborník pro filosofii, mystiku a okkultismus stal tiskovým orgánem českého hermetického hnutí a od r. 1907 byl orgánem České sekce Mezinárodní ligy svobodných spiritualistických myslitelů, Cerklu přátel psychických bádání, Cerklu rozumových socialistů, Cerklu Fourieristů, Cerklu universalistů, Cerklu naturiánů, České alchymistické společnosti a Fakulty hermetických věd a Svobodné filosofie.

Byla tu však řada dalších, zejména spiritistických (taktéž měli svá periodika) a okultistických, spolků. První mystický časopis Pokoj Tobě, začal vycházet v Praze r. 1903. Redigoval ho Josef Štětka, významný popularizátor mystiky.

Jako poslední nám dosud známé esoterní periodikum z konce XIX. století, byla Hvězda záhrobní pražského redaktora, vydavatele a překladatele Jaroslava Janečka (28. 1. 1870 - 24. 12. 1953).

Podtitul zněl: časopis pro spiritism a vědy okkultní a vycházel v letech 1894 - 97.[16] Janeček, užívající pseudonym Emil Wiesner, byl známý český spiritista, propagátor učení švédského mystika Emanuela Swedenborga (29. 1. 1688 – 29. 3. 1772) a zároveň neúnavný šiřitel „pravd“ o posmrtné říši. Tomu také odpovídala tematická skladba článků Hvězdy záhrobní, avšak byl by omyl se domnívat, že ryze hermetické nauky byly tímto redaktorem opomenuty. Na toto periodikum pak Janeček navázal počátkem XX. století titulem Nové slunce – časopis pro psychická studia a harmonický vývoj člověka s přílohou Paracelsus. Pro výklad a překlad Swedenborgova díla Janeček založil a redigoval edici Náboženství a život a revui Nový Jeruzalém (1911 – prokazatelně ještě v r. 1930). Zřídil též Swedenborskou charitní jednotu, přičemž se stal duchovním správcem swedenborské sekty u nás. Z knih, které Janeček sepsal, připomeňme dílo: Před branou vyšších světů – psychické síly člověka.

Zdroj: https://dcch.grimoar.cz