Linie přenosu phowy

Dharmakája: Samantabhadra (tib. Küntu Zangpo, Všedobrý)

V tradici Ňingma je stav pravdy, dharmakája, symbolicky představován ve formě prvotního buddhy Küntu Zangpo. Všechny nauky dharmy pocházejí ze stavu pravdy - dokonalého poznání opravdové podstaty skutečnosti.

Sambhógakája: Vadžrasattva (tib. Dordže Sempa, Diamantová mysl)

S bezforemného stavu se spontánně manifestují oba foremné stavy, aby přinášely užitek bytostem. Funkcí prvního z nich, stavu radosti nebo sambhógakáji, je pomáhat těm bytostem, které již ve velké míře očistily svou mysl, bódhisattvům. Tento stav je v tradici Ňingma reprezentován Diamantovou myslí.

Nirmánakája: Prahévadžra (tib. Garab Dordže)

Stav vyzáření je manifestací na fyzické úrovni a pomáhá rovněž těm bytostem, které ještě nedosáhly úrovně bódhisattvů. Prvním lidským držitelem Velké dokonalosti byl Garab Dordže, vyzáření buddhy Diamantová mysl. Narodil se v královské rodině v Uddijáně, zemi dákiní (území dnešního Pákistánu). Již jako malý chlapec se vyznačoval mnoha zvláštními znaky, které svědčily o tom, že nebyl běžným dítětem. V sedmi letech zvítězil nad pěti sty učenci ve filozofické debatě, přestože se dříve nezabýval žádným studiem. Potom až do dvaatřiceti let meditoval na jedné hoře v chatě vytvořené z trávy. Tam dostal bezprostřední transmisi od Diamantové mysli a zrealizoval stav buddhy. Spolu s dákyněmi strávil tři roky při sepisování těchto nauk. Po zbytek života meditoval a učil v Sitavaně, na známém starém hřbitově, který leží východně od Bódhgaje. Obdobné kremační prostory byly v tehdejší Indii místy, která obývali dákyně, duchové, divoká zvířata a jogíni - těm posledně jmenovaným takové okolí zajišťovalo možnost bez překážek praktikovat a neustále jim připomínalo pomíjivost. Tady Garab Dordže potkal svého hlavního žáka Maňdžušrímitru.

Maňdžušrímitra (tib. Džampal Šeňen)

Maňdžušrímitru - učence, který pocházel z bráhmanské rodiny - ve své vizi předpověděl Maňdžušrí: "Pokud chceš dosáhnout osvícení v tomto životě, vydej se do Sitavany." Maňdžušrímitra postupoval podle tohoto pokynu a setkal se tam s Garabem Dordžem. Studoval u něj dharmu sedmdesát pět let. Po smrti učitele uspořádal nauky, které získal, a potom - jak mluví texty - meditoval 109 let v Sosadvípě, na jiném kremačním poli, které leží západně od Bódhgaje. To, že je jemu a některým dalším mistrům jeho doby připisován neobyčejně dlouhý život, může mít dvě příčiny. Jednou byla tradice počítat šest měsíců jako jeden rok, druhou fakt, že hodně velkých jogínů díky praxi dosáhlo realizace dlouhého života.

Šrí Singha (tib. Paldži Senge)

Šrí Singha se narodil v Číně a byl velkým znalcem v oblasti běžné vědy. V jedné vizi mu buddha Milující oči předpověděl, že jestli se vydá do Sosadvípy a bude tam praktikovat, dosáhne realizace. Jako přípravu Šrí Singa studoval sedm let tantry na posvátné hoře Wu Tai Čan v Číně. Po opakující se vizi Milujících očí prováděl tři roky jednu praxi, jejíž výsledky - nadpřirozené síly - mu potom umožnily dostat se ve velmi krátkém čase do Sosadvípy v Indii. Tam se setkal s Maňdžušrímitrou, u něhož se potom učil a praktikovat dvacet pět let. Po mistrově smrti se vrátil do Číny. Tam nejvyšší nauky, které obdržel, uspořádal, a dlouho meditoval na hřbitově Sildžin.

Džňánasútra (tib. Ješe Do)

Džňánasútra se narodil nekastovní rodině ve východní Indii. Po dosažení dospělosti žil jako jeden z pěti set učenců v Bódhgaji. Když se tam jednou procházel s učencem Vimalamitrou, zjevil se jim buddha Diamantová mysl a doporučil jim, aby se vydali do Číny. Měli tam dosáhnout osvícení. Diamantová mysl jim řekl, že byli pět set životů učenci a nedosáhli realizace a když budou i nadále postupovat, jako doposud postupovali, opět se jim to nepodaří. Vimalamitra se okamžitě vydal do Číny. Tam dostal nauky od Šrí Singhy a po návratu Džňánasútrovi vyprávěl o svých zkušenostech. Když se potom Džňánasútra sám vydal do Číny, setkal se tam také se Šrí Singhou, po dlouhou dobu od něj dostával nauky a nakonec strávil šestnáct let v meditaci o tom, co se naučil. Pak se vrátil do Indie. Na rozdíl od Vimalamitry obdržel od Šrí Singhy plnou transmisi, kterou později předal Vimalamitrovi.

Vimalamitra (tib. Drime Šeňen)

Vimalamitra se narodil ve středně zámožné rodině ve východní Indii. Jednoho dne se mu během odpočinku zjevil buddha Diamantová mysl a navrhl jemu a Džňánasútrovi, aby se vydali do Číny. Vimalamitra podstoupil cestu do Číny, kde se dvacet let učil dharmu od Šrí Singhy. Potom se vrátil do Indie a vyprávěl Džňánasútrovi o svých zkušenostech. Stal se jeho žákem, protože Džňánasútra rovněž podnikl cestu do Číny, kde od Šrí Singhy dostal hlubší nauky. Když jeho učitel Šrí Singha zemřel, byl Vimalamitra dvacet let učitelem jednoho indického krále a potom sedm let praktikoval na kremačním poli.

Král Tibetu Thisong Decän chtěl do své země přenést dharmu, a proto pozval Vimalamitru. Ten se společně s Guru Rinpočhem a Vairóčanou intenzívně podíleli na rozšiřování dharmy v Tibetu. Hluboké nauky, které tam přinesl, byly po něm pojmenovány Vima ňingthig. Po třinácti letech strávených v Tibetu se Vimalamitra vydal do Číny na horu Wu Tai Čan, kde zrealizoval "duhové tělo velké proměny". To znamená, že tam stále ještě žije ve formě, kterou běžné bytosti nemohou rozpoznat, a bude vysílat své emanace tak dlouho, dokud na světě bude existovat buddhismus.

Päma Džungnä (tib. Guru Rinpočhe, skt. Padmasambhava)

Guru Rinpočhe, vyzáření buddhy Amitábhy, se objevil podle mnoha předpovědí historického Buddhy Šákjamuniho v Uddijáně, dnešním Pákistánu. Bylo předpovězeno, že každého z tisíce Buddhů naší epochy jako výraz jeho vysvobozujícího učení bude doprovázet Guru Rinpočhe. Padmasambhava dovedl k rozkvětu především nauky Diamantové cesty. V linii tibetského buddhismu Ňingma, kterou v Tibetu založil, je považován za druhého Buddhu. Dharma se v Tibetu zabydlela především díky jeho aktivitě. Od roku 810 Guru Rinpočhe v Tibetu strávil více než padesát let.

Thisong Decän (790 - 858

Král Tibetu Thisong Decän do své země pozval učence Šantarakšítu, aby s jeho pomocí vybudoval první tibetský klášter. Šantarakšíta si však nedokázal poradit s překážkami ze strany duchů a démonů. Proto králi poradil, aby pozval také indického mistra Padmasambhavu. Thisong Decän ho poslechl a s pomocí Padmasambhavy nechal postavit klášter Samjä. Potom do Tibetu pozval mnoho dalších učenců, umožnil vzdělání překladatelům a podporoval překlad všech důležitých textů do tibetštiny. Král Thisong Decän byl žákem Padmasambhavy.

Ješe Cchogjal

Ješe Cchogjal se proslavila jako jedna z největších jogínek Tibetu. Je považována za vyzáření Dordže Phagmo, Táry a dalších buddhovských aspektů. Jako mladá žena se stala jednou z manželek krále Tibetu. Ten ji daroval svému učiteli Guru Rinpočhemu jako dar při příležitosti iniciace. Od té doby byla partnerkou a hlavní žákyní Guru Rinpočheho. Dostala téměř všechny nauky, které Guru Rinpočhe v Tibetu předal a díky praxi těchto nauk dosáhla nejvyšší realizace. Společně s Guru Rinpočhem ukryla v Tibetu a mnoha dalších místech jeho učení jako termy (skryté texty dharmy, které byly později objevovány žáky Guru Rinpočheho).

Ňang Tingdzin Zangpo

Ňang Tingdzin Zangpo si v dětství hrál s králem Thisong Decänem. Právě o něm se později říkalo, že dokázal nepřetržitě sedm let setrvávat v meditaci. Přemluvil krále, aby do Tibetu pozval mistra Vimalamitru. Ňang Tingdzin Zango byl žákem Vimalamitry a Guru Rinpočheho. Od obou dostal nejvyšší transmise. Později zvítězil nad démonem Dordže Legpou, který pustošil východní Tibet krupobitím. Tímto způsobem se Dordže Legpa stal ochráncem dharmy.

Dangma Lingjel Gjalcchän

Dangma Lingjel Gjalcchän byl považován za vyzáření Vimalamitry. Měl vizi Dordže Legpy, po níž objevil a zrealizoval nauky dharmy, které ukryl Ňang Tingdzin Zangpo. Po patnácti letech od objevení nauk se vydal hledat vhodného žáka, kterému by mohl předat své zkušenosti. Tím se stal Sengge Wangčhug.

Džecün Sengge Wangčhug

Sengge Wangčhug měl již od mládí velké znalosti o dharmě. Později dostal transmise od Dangmy Lingjel Gjalcchäna. Během své sedmileté meditace byl inspirován vizí Vimalamitry a osvobodil se od jakéhokoliv ulpívání na těle. Když mu bylo sto dvacet pět let, dosáhl "duhového těla velké proměny". Později v 19. století se narodil jako proslulý Džamjang Khjence Wangpo.

Gjalwa Šangtön (1097 - 1167)

Gjalwa Šangtön již v mládí intenzivně studoval dharmu. Měl vizi Milujících očí, Vysvoboditelky a dalších buddhovských aspektů. Obzvlášť často se mu zjevoval Dordže Legpa a ochraňoval ho v mnoha nebezpečných situacích. V blízkosti Čhimphu objevil Gjalwa Šangtön různé poklady dharmy pocházející od Vimalamitry. Rovněž se mu Vimalamitra mnohokrát zjevil v jeho vizích. Od Džecüna Sengge Wangčhuga dostal plnou transmisi nejvyšších nauk. Vnějším znakem realizace Gjalwy Šangtöna bylo to, že jeho tělo nevrhalo stín.

Khepa Ňibum (1158 - 1213)

Khepa Ňibum byl synem Gjalwy Šangtöna. Již v pěti letech dostal od otce první transmise, které rovněž zrealizoval. Do svých dvaceti let se zabýval výlučně praxí dharmy a potom u různých učitelů rovněž studoval sútry a tantry. Během jeho smrti došlo k mnoha zázrakům.

Guru Džober (1196 - 1231)

Guru Džober byl synem mladšího bratra Khepy Ňibuma. Až do svých sedmi let byl považován za neobyčejně hloupé dítě. Pak se náhle ukázalo, že disponuje velice hlubokou rozlišující moudrostí. Do osmnácti let bydlel u svého strýce Khepy Ňibuma, od kterého dostal plnou transmisi. Později studoval u mnoha učitelů, mimo jiné u slavného Sákji Pandity. Rovněž se stal všeobecně známým díky své výjimečné inteligenci a velkým vědomostem. Říká se, že měl vize každého buddhovského aspektu, na který meditoval.

Trulšig Sengge Gjalpa

Sengge Gjalpa byl zvláštním dítětem. V sedmi letech rozpoznal podstatu jevů, která je podobná snu. Byl proslulý svým hlubokým soucitem. V osmnácti letech rozvinul aktivitu "divokého jogína", ale později se stal mnichem. Díky naukám Guru Džobera dosáhl nejvyšší realizace a po mnoho let praktikoval v osamocení v různých jeskyních.

Melong Dordže (1243 - 1303)

Melong Dordže byl synem jogína. V mládí velice často recitoval texty Pradžňápáramity. Díky tomu pochopil absolutní pravdu a ve své meditační praxi dosáhl nejhlubších prožitků. Často se vydával na různé pouti, z nichž mnoho probíhalo ve velice surových podmínkách. V osmnácti se setkal s Trulšigem Sengge Gjalpou a stal se jeho žákem. Již během přípravných praxí měl po dobu šesti dnů nepřerušovanou vizi Diamantové mysli a ve snu dostal požehnání od učitele linie transmise. Melong Dordže měl mnoho vizí buddhovských aspektů. Studoval u mnoha učitelů, mimo jiné rovněž u Tovaräpy v Cchurphu. Byl současníkem Orgjänpy, mistra Kagjü, od kterého dostával deset let nauky (Orgjänpa byl kořenovým lamou 3. Karmapy Rangdžung Dordžeho).

Kumárádža (1266 - 1343)

Kumárádža se již v mládí vykazoval mnohými výjimečnými vlastnostmi a učil se u mnoha velkých učitelů. V Cchurphu dostal transmisi Kagjü. Později se setkal s mistrem Orgjänpou a 3. Karmapou Rangdžung Dordžem, kterému tehdy byly tři roky. Jeho hlavním učitelem se ale stal Melong Dordže, od něhož dostal hodně transmisí. Neměl nic, co by mohl svému mistrovi darovat, a proto pro něj osm let maloval thangky a opisoval knihy. Později, po smrti Melonga Dordžeho, jej 3. Karmapa Rangdžung Dordže pozval do Cchurphu. Tam mu Kumárádža předal nauky mahá ati. V té době nebyl po určité období nikdo, kdo by byl schopen udržet tyto nauky, a tak se 3. Karmapa stal držitele mahá ati až do okamžiku, kdy Kumárádža mohl tuto transmisi předat rovněž Longčhen Rabdžamovi. Ve skutečnosti tyto nauky Karmapa obdržel už dříve od samotného Vimalamitry ve vizi, ale stal se Kumárádžovým žákem, aby svým vlastním žákům ukázal, jak je potřeba následovat učitele Diamantové cesty. Stejným způsobem obdržel i vizionářské transmise od Guru Rinpočheho. Přesto však pozval mistra Gjalcchäna Legpu, aby tyto nauky od něj dostal i "oficiálně". Specifická transmise, jejímž držitelem se Karmapa stal, se nazývá Karma ňingthig - esence srdce Karmapy. Od té doby jsou nauky mahá ati součástí transmise Kagjü.

Později Kumárádža dlouhou dobu praktikoval v osamocení v extrémně těžkých podmínkách a potom pracoval pro dobro mnoha bytostí.

Longčhen Rabdžam (1308 - 1363)

Longčhenpa vstoupil do historie jako jeden z největších učenců linie Ňingma a rovněž jako jeden z největších učenců Tibetu. Měl podobně jako 3. Karmapa titul "künkhjen" - "vševědoucí". Již jako dítě podrobně studoval dharmu. V devatenácti vstoupil do učení k Šedrovi Zangpovi a získal velice hluboké znalosti. Longčhenpu však přitahovala praxe v osamocení v horách. Tuto touhu ještě posílila nechuť způsobená negativním chováním některých učenců a zakrátko Longčhenpa Šedru opustil. Později se setkal s Kumárádžou, který společně s žáky v drsných podmínkách putoval od údolí k údolí. Longčhen Rabdžam ho doprovázel dva roky. V této době od Kumárádži dostal všechny transmise. Časem se okolo shromáždilo velké množství žáků, přestože téměř celý život strávil v meditaci v horských jeskyních. Longčhenpa napsal dvě stě padesát textů o dharmě.

Džigme Lingpa (1729 - 1798)

Džigme Lingpa je jedním z největších a do dnešní doby nejdůležitějších učitelů linie dzogčhen. Ve třech vizích dostal od Longčhena Rabdžama transmise a zrealizoval jeho nauky, které se později měly proslavit po celém Tibetu. Nejprve je ale sedm let udržoval v tajnosti, protože ještě nenadešla správná doba, aby je mohl předávat dál. Kromě toho je velmi důležité, aby tertön nejprve sám praktikoval nauky, které sám objevil, dříve než je začne předávat druhým. Džigme Lingpa měl hodně velkých žáků. Hlavním držitelem jeho linie se stal první Drubčhen rinpočhe Džigme Thinlä Öser. Mezi reinkarnacemi Džigme Lingpy se nacházejí tak slavní lamové, jako například Do Khjence Ješe Dordže (vyzáření mysli), Pathul rinpočhe (vyzáření řeči Džigme Lingpy) a Džamjang Khjence Wangpo (vyzáření jeho těla).

Džigme Gjalwe Ňugu (1765 - 1843)

Džigme Gjalwe Ňugu byl jedním z hlavních žáků Džigme Lingpy a také žákem hlavního držitele linie Do Drubčhena rinpočheho. Nejprve mnoho let praktikoval v Khamu a potom se svým učitelem Džigme Lingpou strávil dlouhý čas v Tibetu. Dosáhl vysoké úrovně realizace a podle pokynu svého mistra se vrátil do Khamu a dvacet let tam praktikoval ve velmi obtížných podmínkách na hoře. Když potom znovu navázal kontakt s lidmi, jeho sláva se rychle rozšířila a zakrátko bydlelo několik stovek jogínů ve stanech kolem něj. Tito jogíni se současně stali jeho žáky. Džigme Gjalwe Ňugu se stal jedním z hlavních učitelů Pathul rinpočheho, kterému mimo jiné předal přípravné praxe Longčhen ňingthig. Pathul rinpočhe je sepsal a díky tomu vzniklo dílo "Künzang lamä šalung" (v angličtině se tento text objevil pod titulem "The words of my perfect teacher"). V dnešní době je jedním ze základních děl linie Ňingma, z něhož velmi rádi citují rovněž mnozí mistři Kagjü.

Společně s prvním Do Drubčhen rinpočhem se Džigme Gjalwe Ňugu ve velké míře účastnil rozšiřování Longčhen ňingthig po celém Tibetu, především v jeho východní části.

Khjence Wangpo (1820 - 1892)

Džamjang Khjence Wangpo byl jedním z největších lamů minulého století, jedním z nejdůležitějších tertönů (tzv. pěti králů term) a byl považován za vyzáření Džigme Lingpy. V devatenácti letech od Džigme Gjalwe Ňugu obdržel transmisi Longčhen ňingthig. Spolu s Pathul rinpočhem byli jeho hlavními žáky. Během třinácti let Džamjang Khjence Wangpo dostal od přibližně sto padesáti lamů nauky všech linií transmise dharmy, které tehdy v Tibetu existovaly. V té době prostudoval asi sedm set děl. Dilgo Khjence, který byl považován za jednu z jeho reinkarnací, řekl, že hlavní praxí Džamjang Khjence Wangpa byla po celou dobu gurujóga. Jeho biografie říká, že opravdovou podstatu mysli rozpoznal během přípravných praxí. Džamjang Khjence Wangpo se velice aktivně účastnil rozvoje nesektářského hnutí rime, protože v té době hrozilo mnoha liniím a praxím jejich vymření. Hlavní ideou rime bylo praktikovat jednu stezku až k její realizaci a současně natolik dobře znát nauky jiných škol, aby bylo možné předávat všem žákům co nejužitečnější pokyny.

Ösel Nacchog Rangdröl (1842 - 1924)

Ösel Nacchog Rangdröl je spíše známý pod jménem Adžom Drugpa. Používal toto jméno proto, že byl považován za reinkarnaci velkého učitele Pema Karpo pocházejícího ze školy Drugpa Kagjü z 16. století. Ösel Nacchog Rangdröl ve věku jedenadvaceti let při praxích ngöndro rozpoznal podstatu své mysli. Podle rady svého učitele Pemy Düdula žil jako jogín. Od Džamjang Khjence Wangpa dostal transmisi Longčhen ňingthig. V druhé polovině svého života učil vysoké lamy klášterů Ňingmapy - Kathog, Dzogčhen, Paljul a Sečen. Reinkarnaci svého zemřelého učitele Džamjang Khjence Wangpa, Džamjang Čhökji Lodömu, předal transmisi Longčhen ňingthig.

Džigme Tenpe Ňima (1865 - 1926)

Džigme Tenpe Ňima byl třetím Do Drubčhen rinpočhem, reinkarnací hlavního držitele linie Džigme Lingpy. Mnoho nauk obdržel od Pathul rinpočheho, s nímž měl velmi blízký svazek. Když bylo Tenpe Ňimovi teprve osm let, pozval jednou Pathul rinpočhe všechny lidi z okolí, aby jim mohl chlapec předat nauky o "Průvodci po stezce bódhisattvů" od Šantidévy. Později od Džamjang Khjence Wangpa dostal transmisi Longčhen Ňingthig.

Džamjang Čhökji Lodö (1893 - 1959)

Džamjang Čhökji Lodö, reinkarnace aktivity Džamjang Khjence Wangpa, byl považován za jednoho z největších mistrů dharmy tohoto století. Již v dětství dostal od Adžoma Drugpy transmisi Longčhen ňingthig. V patnácti letech se stal hlavním lamou kláštera Džongzar, sídla svého předchůdce Džamjang Khjence Wangpa. V roce 1956 odjel přes Lhasu do Indie. Navštívil mnoho posvátných míst v Indii a Nepálu a poslední léta svého života strávil v Sikkimu.

Khjence Do Ngag Lingpa (1910 - 1991)

Khjence Do Ngag Lingpa je spíše známý pod jménem Dilgo Khjence rinpočhe Taši Paldžor a podobně jako Džamjang Čhökji Lodö byl považován za reinkarnaci Džamjang Khjence Wangpa.

V mládí dostal transmisi a poučení o Longčhen ňingthig od různých učitelů, především od Džamjang Čhökji Lodöho a Adžoma Drugpy. V osmnácti zahájil dvanáctileté odosobnění. Později byl královským domem Bhútánu pozván na návštěvu a rovněž se zde mnoho let zdržoval. Vybudoval velký klášter u stúpy v Bódhnáth v Káthmandú. Od poloviny sedmdesátých let začal stále více navštěvovat země Západu. Časem založil centrum dharmy v jižní Francii, v bezprostřední blízkosti Karmapova centra v Dhagpo Kagyu Ling. Zemřel v září roku 1991 v Bhútánu.

Lama Ole Nydahl

Šestnáctý Karmapa se v roce 1971 během velké iniciace Dölmy Naldžormy v Rumteku snažil, aby se lama Ole a Ajang tulku, lama pocházející z linie Drikung, lépe poznali. Řekl, že jejich spolupráce bude velice užitečná, pokud se bude odbývat v jeho energetickém poli. Hannah a Ole chtěli podpořit Karmapovu práci v utajovaných uprchlických táborech na jihu Indie a on je s velkou vděčností pozval. Na počátku roku 1972 za ním přijeli, aniž by je indická policie zpozorovala, a jako první lidé ze Západu se naučili neobyčejně účinnou meditaci "vědomého umírání" (phowa), jejímž držitelem byl Ajang tulku. Během následujících týdnů měli příležitost ji mnohokrát praktikovat, protože v táboře panovala tuberkulóza a hodně lidí zemřelo. Hannah a Ole putovali od osady k osadě. Když Ajang tulku předal iniciaci a poučení, pokračoval s Hannah dál, a lama Ole zůstával až do okamžiku, kdy lidé získali znaky úspěšně provedené praxe.

V roce 1978 Hannah a Ole pozvali Ajang tulkua do tehdy ještě malých center na Západě. Prvního evropského kurzu phowa v Kodani se například zúčastnilo čtyřicet osob. Od okamžiku, kdy Ajang tulku začal pracovat v tibetské vládě ve vyhnanství v Dharamsale, uplynuly tři roky a to jej velmi poznamenalo. Společně s Hannah tehdy cestoval po centrech, zatímco lama Ole předával učení v Jižní Africe. V roce 1980 Ajang tulku znovu přijel na Západ. Pracoval již mnohem samostatněji, ale stále ještě v souladu s přáním 16. Karmapy. V roce 1983 se ale velmi zřetelně postavil proti Künzig Šamarpovi a pozici budoucího 17. Karmapy v tibetské politice. Pokračovat dále v učení jeho transmise tedy nebylo možné a mnoho osob přestalo phowu provádět. V příštích letech stále více žáků lamy Oleho volalo po této důležité praxi. I Künzig Šamarpa řekl, že by ji měl zpřístupnit všem, kteří po ní touží. Tehdy Tenga rinpočhe den před svým návratem na Východ lamovi Olemu předal tuto transmisi v trochu pozměněné formě: bez očistných manter, zato s textem přání linie Kagjü.

V létě roku 1987 lama Ole poprvé vedl kurz phowy v Grazu v Rakousku. Zúčastnilo se ho sto třicet osob. Tenkrát uplynulo sedm dní, než všichni získali vnější znaky úspěšně provedené praxe. Dnes je k tomu zapotřebí jen tři nebo dokonce dva dni. Již při prvním zpívání textu má jedna třetina až jedna polovina zúčastněných silné prožitky a je možné opravdu říci, že energetické pole phowy - což si již v roce 1971 přál Karmapa - nabývá na intenzitě. Lama Ole nyní provádí ročně asi třináct kurzů phowy. Doposud tento odkaz předal více než stokrát. V součtu phowou prošlo více než dvacet dva tisíc osob.