Létat s větrem

Lie'c vyprávěl:

"Když jsem svému mistrovi sloužil třetí rok, má mysl se neodvažovala pomyslet na dobré a zlé a mé rty se neodvažovaly mluvit o zisku a ztrátě. Tehdy poprvé na mě mistr pohlédl - a to bylo vše.

Na konci pátého roku se stala změna. Má mysl již správně rozpoznávala dobré a špatné a mé rty se odvažovaly mluvit o zisku a ztrátě. Tehdy poprvé mistr povolil ve své přísnosti a usmál se na mne.

Jak přešlo sedm let, přišla také další změna. Nechal jsem svou mysl myslet na co chtěla, ale ona se již nezaměstnávala dobrým a špatným. Nechal jsem své rty mluvit co chtěly, ale ony již nemluvily o zisku a ztrátě. Tehdy mi konečně mistr dovolil usednout na rohožku vedle něho.

Na konci devátého roku dala má mysl volný průchod myšlenkám, má ústa dala volný průchod slovům. O dobru a zlu, o zisku a ztrátě jsem neměl ponětí, ať se týkalo mne nebo druhých. Zapomněl jsem, že jsem kdy potřeboval mistra a později přítele. Co bylo uvnitř a venku, nahoře a dole, to všechno se spojilo. Připadalo mi, jako když ze stromu spadne chomáč suchého podzimního listí a poletuje si vzduchem sem a zase tam. A tak se stalo, že jsem létal s větrem a vítr létal se mnou."